Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

5323.

Dringliche Interpellation

der Abgeordneten Hillebrand, Hoffmann, Deutsch und Genossen

an den Minister für Schulwesen und Volkskultur

betreffend die neuerliche Auflassung von deutschen Schulen und Schulklassen.

In den früheren Jahren wurden mehr als 2000 deutsche Volksschulklassen, einige Hundert deutsche Volksschulen bereits aufgelassen. Alljährlich haben diese Maßnahmen innerhalb der deutschen Bevölkerung überhaupt und der deutschen Arbeiterschaft insbesonders die tiefste Erbitterung hervorgerufen.

Dies hat die Präsidenten die Landesschulräte in Böhmen, Mähren und Schlesien nicht gehindert, auch heuer wieder kurz vor Schulbeginn ihre schulfeindliche Tätigkeit fortzusetzen. Wir können es nur als eine ungeheuerliche, allen Begriffen der Demokratie widersprechende Tatsache bezeichnen, daß es seiner einzigen Person in jedem Lande freistehen soll, so tief in das kulturelle Leben der Nation einschneidende Maßnahmen zu treffen.

Nach den uns bisher vorliegenden Ziffern wurden neuerlich ungefähr 20 einklassige deutsche Volksschulen ganz beseitigt, ungefähr 12 - 1400 deutsche Volksschulklassen aufgelassen. Ohne jede Rücksicht auf Verkehrsverhältnisse wurden seit 100 und mehr Jahren bestehende Volksschulen in Orten aufgelassen, welche hoch oben im Gebirge gelegen Bind, sodaß die Kinder im zarten Alter von 6 - 14 Jahren genötigt wären, im Winter 5 - 6 km weit durch Schnee und Eis bis zur nächsten Schule zu gehen, was praktisch nichts anderes bedeutet, als durch Monate im Winter diesen Kindern den Schulbesuch überhaupt unmöglich zu machen.

Mit gleicher rücksichtsloser Härte gingen die Vorsitzenden der Landesschulräte bei der Auflassung von einzelnen Schulklassen vor. Hier trifft es die deutsche Bevölkerung besonders schwer, daß in zahllosen Orten aus fünfklassigen Schulen vier- oder dreiklassige, aus dreiklassigen zweiklassige, aus zweiklassigen einklassige, also höher organisierte in niedriger organisierte Schulen umgewandelt wurden.

Große Städte von nahezu 30.000 Einwohnern, wie Teplitz, Eger, Gablonz und andere werden keine fünfklassigen Schulen mehr haben.

Das bedeutet - insbesondere für die Kinder der unbemittelten Klassen der Bevölkerung- eine weitgehende Verschlechterung der Möglichkeit, sich jenen Grad an Wissen anzueignen, der sie für den Kampf ums Dasein geeignet und sie reaktionären und nationalistischen Einflüssen weniger zugänglich macht.

Die Zusammenlegung der Schulklassen wird zur Folge haben, daß wiederum 60 bis 70 Kinder in einer Klasse beisammensitzen werden, wiederum ein Umstand, der die Erreichung des Lehrzieles erschwert, wenn nicht unmöglich macht.

Alle diese Dinge wirken umso aufreizender, wenn wir dabei sehen, wie in reindeutschen Orten Minderheitsschulen für 2 - 5 tschechische Kinder errichtet werden und ihre Auffüllung dadurch erreicht, daß man teils mit Drohungen, teils mit Versprechungen deutsche Kinder in diese Schulen bringt.

Alle diese Maßnahmen werden mit der geringen Kinderzahl und den notwendigen Ersparungsmaßnahmen begründet. Wie fadenscheinig und in sich unwahr diese Begründung ist, geht daraus hervor, daß man deutschen Gemeinden die Erhaltung dieser Klassen auf ihre Kosten unmöglich macht. Ausgesprochene Schulfeindlichkeit und blinder nationaler Chauvinismus sind es, die unser in jahrzehntelanger mühseliger Arbeit aufgebautes Schulwesen auf ein Maß herabschrauben, das es in der reaktionären Zeit Österreichs längst überschritten hatte. Sind doch schon im Durchschnitt 25%, in manchen Bezirken 30 bis 40% aller deutschen Schulklassen den Maßnahmen von Organen zum Opfer gefallen, die pflichtgemäß das Schulwesen fördern, nicht aber vernichten sollten.

Man wird uns auf den gesetzlichen Beschwerdeweg verweisen. Das heißt zum Schaden auch noch den Hohn fügen! Denn die Erledigung der Beschwerden bis in die letzte Instanz dauert Jahre; die Beschwerden haben aber keine aufschiebende Wirkung.

Auch ist die Verminderung der Kinderzahl eine vorübergehende; in ein, höchstens zwei Jahren wird sie steigen. Neue Schulklassen werden aber nur errichtet werden, wenn für eine Klasse 80, späterhin 70 Kinder verbleiben und es wird - das wissen wir aus langjähriger bitterer Erfahrung - auch dort, wo diese gesetzlichen, allen Erfordernissen der Pädagogik ohnedies Hohn sprechenden Voraussetzungen vorliegen, die Neuerrichtung von Schulklassen oder gar von Schulen wiederum Jahre in Anspruch nehmen.

Der Herr Minister macht sich wohl kaum einen Begriff davon, welch ungeheure Erregung die deutsche Bevölkerung ergriffen hat, wie insbesondere die deutsche Arbeiterschaft mit tiefster Empörung diesen Versuchen, ihrem Nachwuchs die erforderlichen Bildungsmöglichkeiten zu erschweren, ja zum Teile zu nehmen, gegenübersteht.

Unzähligemale haben wir gefordert, jedem Volke die Erhaltung seiner Schulen selbst zu überlassen, da nur dieser Weg imstande ist, das Schulwesen dem nationalen Kampfe zu entrücken.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Ist er bereit, dem Abgeordnetenhause eine genaue, nach Bezirken geordnete Aufstellung aller seit dem Bestande des Staates aufgelassenen deutschen Volksschulen, definitiven und provisorischen Schulklassen vorzulegen?

2. Ist er bereit, ebenso eine genaue, gleichfalls nach Bezirken geordnete Aufstellung aller seit dem Bestande des Staates neu errichtenen Schulen und Schulklassen, der Anzahl der sie besuchenden Kinder vorzulegen, wobei die Nationalität dieser Kinder anzugeben wäre?

3. Ist er bereit, sofort die Wiedererrichtung der im heurigen Jahre aufgelassenen Volksschulen zu verfügen?

4. Ist er bereit, die im heurigen Jahre angeordneten Auflassungen von Volksschulklassen in kürzester Zeit zu überprüfen, die Gutachten der zuständigen Bezirksschulausschüsse einzuholen und überall dort die Wiedererrichtung der Schulklassen zu verfügen, wo durch die Auflassung die Zahl der Kinder in einer Klasse 40 übersteigen würde?

5. Ist der Herr Minister endlich bereit, im Einvernehmen mit den politischen Parteien die Vorarbeiten zur Durchführung der nationalen Schulautonomie derart zu treffen, daß eine entsprechende Gesetzesvorlage spätestens im Frühjahre 1926 der Nationalversammlung zur Beschlußfassung vorgelegt wird?

Prag, den 18. September 1925.

Hillebrand, Hoffmann, Deutsch,

R. Fischer, Blatny, Schuster, Wittich, Beutel, Schiller, Grünzner, Häusler, Kaufmann, Roscher, Hackenberg, Schweichhart, Dietl, Jokl, dr. Czech, Schäfer, Kirpal, Leibl, Pohl, Palme, Löwa, Uhl.

Překlad.

5323.

Naléhavá interpelace

poslanců Hillebranda, Hoffmanna, Deutschové a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o novém rušení německých školních tříd.

V minulých létech bylo již zrušeno přes 2000 německých tříd na obecných školách a několik set německých obecných škol. Tato opatření každoročně velmi hluboce roztrpčila německé obyvatelstvo vůbec a německé dělnictvo zvlášť.

To však nebránilo předsedům zemských školních rad v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, aby také letos, krátce před začátkem školního roku, nepokračovali opět ve své činnosti, nepřátelské škole. Nemůžeme to jinak nazvati než věcí strašlivou, příčící se všem pojmům demokracie, že má býti jediné osobě v každé zemi ponecháno na vůli, aby činila opatření zasahující tak hluboko do kulturního života národa.

Podle čísel, která dosud máme, bylo znovu úplně zrušeno asi 20 jednotřídních německých obecných škol a asi 1200 až 1400 německých tříd na obecných školách. Bez jakéhokoliv zřetele na komunikační poměry byly zrušeny obecné školy, které sto a více let existovaly v místech, ležících vysoko v horách, takže děti v útlém věku od šesti do čtrnácti let byly nuceny v zimě jíti sněhem a po náledí 5 až 6 km do nejbližší školy, což v praksi neznamená nic jiného, než že tyto děti nemohly v zimě po několik měsíců vůbec do školy choditi.

S touže bezohlednou krutostí postupovali předsedové zemských školních rad, rušíce jednotlivé školní třídy. Zde postihuje německé obyvatelstvo zvláště těžce, že v četných místech byly pětitřídní školy přeměněny na čtyřtřídní nebo trojtřídní, trojtřídní na dvojtřídní, dvojtřídní na jednotřídní, tedy výše organisované škoty na školy níže organisované.

Velká města téměř s 30.000 obyvatelů, jako Teplice, Cheb, Jablonec n./N. a jiná, nebudou již míti pětitřídních škol.

To znamená - zvláště pro děti nemajetných tříd obyvatelstva - že se nesmírně zhoršuje možnost osvojiti si onen stupeň vědomostí, který je uzpůsobuje k boji a existenci a který je činí odolnějšími proti zpátečnickým a nacionalistickým vlivům.

Spojení školních tříd způsobí, že bude opět v jedné třídě seděti 60 - 70 dětí, opět věc, která ztěžuje dosažení učebního cíle, jestliže ho vůbec neznemožňuje.

Všechny tyto věci popuzují tím více, vidíme-li, jak se v čistě německých místech zřizují české menšinové školy pro 2 až 5 českých dětí a jak se naplňují tím, že se do těchto škol přivádějí německé děti jednak pohrůžkami, jednak sliby.

Všechna tato opatření odůvodňují se nepatrným počtem dětí a nutnými úspornými opatřeními. Jak nicotné a samo sebou nepravdivé jest toto odůvodnění, vysvítá z toho, že se německým obcím znemožňuje, aby tyto třídy vydržovaly na vlastní náklad. Jest to vyložené nepřátelství proti škole a slepý národní šovinismus, které naše školství vybudované namáhavou prací, trvající celá desítiletí, snižuje na úroveň, která byla daleko překročena v nejtemnější době Rakouska. Neboť opatřením orgánů, jejichž úkolem jest podporovati školství, nikoliv však je ničiti, padlo za oběť průměrně 25% všech německých tříd, v mnoha okresech 30 - 40%.

Budeme odkázáni na stížnost podle zákona. To znamená přidati ke škodě ještě výsměch. Neboť trvá to léta než jsou stížnosti vyřízeny v poslední stolici; stížnosti však nemají odkládacího účinku.

Také úbytek počtu dětí jest přechodný; za rok, nejvýše za dva bude počet dětí stoupati. Nové školní třídy budou však zřizovány jen tehdy, zůstane-li pro jedinou třídu 80 dětí, později 70 a - to víme z dlouholeté trpké zkušenosti - také tam, kde budou tyto zákonné předpoklady, které jsou beztoho výsměchem všem potřebám pedagogiky, bude nové zřízení školních tříd nebo dokonce škol vyžadovati opět léta.

Pan ministr si sotva dovede představiti, jaké ohromné rozčilení se zmocnilo německého obyvatelstva, zvláště s jakým nesmírně hlubokým pobouřením německé dělnictvo sleduje tento pokus ztížiti jeho dorostu, ba z části mu téměř znemožniti, aby se mohl vzdělati, jak potřebuje.

Bezpočtukráte jsme žádali, aby vydržování škol bylo ponecháno každému národu, poněvadž jen takto unikne školství národnímu boji.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest ochoten podati poslanecké sněmovně přesný, podle okresů sestavený seznam všech německých obecných škol, definitivních a prozatímních školních tříd, které byly zrušeny od té doby, co stát trvá?

2. Jest ochoten podati přesný seznam, rovněž sestavený podle okresů, všech škol a školních tříd nově zřízených od té doby, co stát trvá, a to podle počtu dětí, které do nich docházejí, a uvésti národnost těchto dětí?

3. Jest ochoten naříditi, aby obecné školy letos zrušené byly ihned znovu zřízeny?

4. Jest ochoten zrušení tříd obecných škol, nařízená letošního roku, v nejkratší době přezkoumati, vyžádati si posudky příslušných okresních školních výborů a naříditi, aby školní třídy byly obnoveny všude, kde by jejich zrušením počet dětí v jedné třídě přesahoval 40?

5. Jest pan ministr konečně ochoten v dohodě s politickými stranami provésti předběžné práce pro provedení národní školní samosprávy, aby vhodný návrh zákona byl podán Národnímu shromáždění, aby se o něm usneslo, nejpozději na jaře 1926?

V Praze, dne 18. září 1925.

Hillebrand, Hoffmann, Deutsch,

R. Fischer, Blatny, Schuster, Wittich, Beutel, Schiller, Grünzner, Häusler, Kaufmann, Roscher, Hackenberg, Schweichhart, Dietl, Jokl, dr. Czech, Schäfer, Kirpal, Leibl, Pohl, Palme, Löwa, Uhl.