Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5319.

Vládní návrh

Finanční zákon

republiky Československé

ze dne .................................. 1925,

kterým se stanoví stání rozpočet pro rok 1926.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Veškeré státní výdaje pro rok 1926 stanoví se v prvním dílu připojeného státního rozpočtu (příloha)

Článek II.

Povolených úvěrů, jak řádných, tak mimořádných smí býti použito jen k potřebám naznačeným v příslušných kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu.

Prostředky k hrazení

a) řádných výdajů, vyjma ony, které jsou splatny v delších než měsíčních lhůtách, a

b) mimořádných výdajů na drahotní přídavky, mimořádné výpomoci, nouzové výpomoci, jednotné drahotní přídavky, přídavky na děti a srážky státem převzaté zaměstnanců státních a vojska

mohou býti požadovány zpravidla jen podle skutečné potřeby pro jednotlivé měsíce správního roku a nejvýše jednou dvanáctinou povoleného celoročního úvěru. Úchylky od tohoto pravidla vyžadují souhlasu ministerstva financí.

K použití všech ostatních mimořádných úvěrů jest souhlasu ministerstva financí zapotřebí, převyšuje-li v jednotlivém případ potřeba pro správní rok částku 50.000 Kč.

Článek III.

Nedostačuje-li úvěr státním rozpočtem po-volený, je-li však možnost úhrady úsporami v rámci rozpočtu kapitoly, dále není-li úhrady takové pro nutný výdaj, konečně nastane-l ve správním roce nutná potřeba poukázati výdaje státním rozpočtem neopatřené, které mají býti hrazeny z úvěru k jinému účelu povoleného, jest k takovému poukazu zapotřebí souhlasu ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu, po případě ministerské rady ve smyslu § 7 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n.

Úvěrů povolených pro věcné výdaje nesmí býti použito k hrazení nedostatků úvěrových položek pro výdaje osobní.

Úvěrů povolených na potřeby investiční ne smí býti použito k hrazeni jiných výdajů.

Úvěrů povolených na drahotní přídavky, mimořádné výpomoci, nouzové výpomoci, jednotné drahotní přídavky, přídavky na děti, srážky státem převzaté zaměstnanců státních a vojska nesmí býti použito k hrazení nedostatků jiných úvěrových položek.

K poukázání výdajů státním rozpočtem neopatřených, dále takových výdajů, jimiž se povolený úvěr překročí a které nemohou z jiných rozpočtových položek (virementem) býti hrazeny, jest zapotřebí svolení Národního shromáždění. Nezasedá-li Národní shromáždění a nejedná-li se o trvalé zatížení státních financí, může toto svolení uděliti Stálý výbor N. s. r. Č. podle § 5 4 ústavní listiny.

Článek IV.

Ve státním rozpočtu pro rok 1926 vykazuje se po rozumu zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, pouze očekávaný celkový přebytek, případně schodek toho kterého závodu, ústavu a pod., a to v kapitole onoho resortu, do jehož oboru působnosti závod, ústav a pod. patří.

Článek V.

K hrazení státních výdajů v článku I. uvedených ustanovují se příjmy v druhém dílu tohoto státního rozpočtu (příloha)

Článek VI.

Vláda se zmocňuje, aby vybírala daně, dávky a poplatky, jakož i jiné státní důchody, včetně nedoplatků do 31. října 1918 vzešlých, podle platných ustanovení.

Článek VII.

Ministr financí se zmocňuje,

1. aby k hrazení přechodných schodků vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji opatřil peněžité prostředky přechodnými úvěrními operacemi, jež musí býti vždy co nejdříve uhrazeny z docházejících rozpočtových příjmů roku 1926;

2. aby za účelem prolongace, konverse neb zaplacení státních dluhů v roce 1926 splatných provedl potřebné úvěrní operace;

3. aby za účelem opatření nevyhnutelných potřeb převzal státní záruky až do 50 milionu Kč a pak je dal Národnímu shromáždění na vědomost.

Státní dluhopisy vydané podle ustanovení tohoto článku jsou osvobozeny od daně důchodové (rentové).

Článek VIII.

Všech pro rok 1926 povolených úvěrů výdajových smí býti použito jen do 31. prosince 1926.

Toto ustanoveni nevztahuje se k částkám, určeným na zapravení stálých platů, jako služného, pensí, nebo na plnění takových závazků, které se zakládají na právním titulu, jako jest placení úroků ze státního dluhu. Tyto částky mohou býti požadovány až do uplynutí lhůty promlčecí.

Článek IX.

Ministr železnic se zmocňuje, aby hradil z provozních příjmů státní železniční správy náklady roku 1926 z převzetí Košicko-Bohumínské železnice podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., zálohou až do 47 mil. Kč, a to provozní schodky, potřebu úrokovou a umořování nezaložených dluhů, potřebu pro službu prioritní a akciovou, jakož i ostatní správní náklady. Rovněž se zmocňuje ministr železnic, aby pro rok 1926 hradil z provozních příjmů státní železniční správy zálohou až do 56 mil. Kč provozní a správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních výdajů za účelem přednostní úhrady výpůjčkové a prioritní služby.

Článek X.

Ministr financí se zmocňuje, aby mohl v roce 1926 bez předchozího schválení Národního shromáždění, ale na dodatečné odůvodnění:

nemovitý státní majetek až do celkové částky 2,000.000 Kč zciziti, nepřesahuje-li odhadní cena jednotlivého předmětu 500.000 Kč; nemovitý státní majetek služebnostmi až do celkové hodnoty 500.000 Kč zatížiti, nepřevyšuje-li hodnota propůjčovaného práva v jednotlivém případu 100.000 Kč;

nemovitý státní majetek stavebními právy zatížiti.

Článek XI.

K prodeji majetku, který se stal majetkem státním placením dávky podle 55, odst. 1., čís. 6., zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., a nebyl podle § 37 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., převzat k účelům zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n., jest potřebí pouze souhlasu ministerstev financí a zemědělství.

Článek XII.

Pro investiční potřeby podniků spravovaných podle zásad obchodního hospodaření opatří se peníz úvěrovou operací, k níž za souhlasu ministra financí zmocňuje se státní podnik a to:

Tyto částky mohou býti opatřeny po případě v cizí měně, při čemž pro úvěrní meze tohoto oprávnění v cizí měně jest rozhodným kurs československé valuty na hlavním obchodním místě té země, v jejíž měně se úvěr poskytuje v den sjednání výpůjčky. Takto sjednané výpůjčky mají sirotčí jistotu a jsou osvobozeny od daně důchodové (rentové) a platí pro ně zmocnění dané v § 4 zákona ze dne 3. dubna 1922, čís. 110 Sb. z. a n., kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal výpůjčky také v cizí měně.

Při těchto úvěrních operacích jest šetřiti ustanovení § 3 zákona ze dne 18. prosince 1922, čís. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní. Výtěžku těchto úvěrních operací nesmí se použíti k hrazení jiných než investičních výdajů těchto podniků.

Článek XIII.

Vyžadují-li jednotlivé články tohoto zákona podrobných předpisů, budou vydány prováděcím nařízením.

Provésti tento zákon, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926, ukládá se ministru financí.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy výboru rozpočtovému.

V Praze dne 12. září 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.