Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

auf Abschreibung der Einkommensteuer bei Kleinlandwirten.

Das Finanzministerium hat mittelst eines internen Erlasses angeordnet, dass die Steuerverwaltungen verpflichtet sind, Arbeitern mit keinen Löhnen die schuldige Einkommensteuer abzuschreiben und ausserdem werden derartigen Steuerschuldnern gegenüber alle gerichtlichen Exekutionen untersagt. Mit Rücksicht darauf wird beantragt:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Das Finanzministerium wird aufgefordert, in die Begünstigungen bezüglich Abschreibung der Einkommensteuer und Einstellung der deshalb geführten gerichtlichen Exekutionen einzubeziehen:

1. alle kriegsbeschädigten Landwirte, deren Invaliditätsgrad von den hiezu berufenen Untersuchungskommissionen mit wenigstens 50 % bestimmt wurde und deren rechtsgültig vorgeschriebenes Reineinkommen bis Ende 1924 den Betrag von 12.000 Kč und seither 10.000 Kč nicht überstiegen hat;

2. alle Landwirte, deren Gesamtkatastralreinertrag den Betrag von 150 Kč nicht überstiegen und deren gleichzeitig rechtsgültig vorgeschriebenes Reineinkommen den Betrag von 10.000 Kč nicht überschritten hat.

Begründung.

Die Gleichstellung vom Kleinlandwirten reit den Arbeiterin bezüglich des Reineinkommens und der hierauf zur Vorschreibung gelangten Einkommen Steuer ist ein Gebot der Gerechtigkeit. Die Kleinlandwirte, denn um solche handelt es sich, müssen, um aus ihren Wirtschaften Reinerträge zu erzielen, mit ihren Familienmitgliedern fleissig die Hände rühren, wobei es für sie weder eine achtstündige Arbeitszeit, noch die vom Staate für die Arbeiterschaft bekundete Fürsorge hinsichtlich sozialer Massnahmen gibt. Der Kleinlandwirt ist bemüssigt, unausgesetzt zu arbeiten, damit in erster Linie die Kronen zusammengebracht werden, welche der Staat in Form vom Steuern fordert. Die Summe der Steuerforderungen ist im Hinblick auf das kleine Wirtschaftsausmass und im Hinblick auf die häufig schlechte Ertragsfähigkeit des Bodens nicht gering, denn zur Grund- und Hausklassensteuerkommen auch noch die Zuschläge der Selbstverwaltungskörper, die besonders in solchen Gemeinden recht hoch sind, wo eine verschwenderische Finanzwirtschaft keine Rücksicht auf die wirtschaftliche Leistungsfähigkeit der Zahler umlagenpflichtiger Steuern genommen hat. Die Kleinlandwirte haben aber auch Umsatzsteuer für ihre Betriebe zu bezahlen. Gerade diese Steuer bedeutet in diesem Falle die ungerechteste Belastung, weil den Landwirten überhaupt die Möglichkeit genommen ist, bei dem Absatz ihrer Produkte die Steuer besonders zu berechnen. Infolgedessen fliesst die Umsatzsteuer aus den ohnedies spärlichen Mitteln der Kleinlandwirte. Und nun soll zu allen diesen Steuern auch noch die Einkommensteuer beglichen werden, deren Berechnung überdies in häufigen Fällen dadurch zustande kam, dass die Steuerverwaltungen willkürlich über die in den vorgelegten Bekenntnissen enthaltenen Angaben hinausgegangen sind. Es sagt zwar in solchem Fällen das Gesetz, dass ungerechtfertigten Steuervorschreibungen gegenüber ein Berufungsrecht besteht, doch ist bekannt, dass dem Kleinlandwirte die schwere körperliche, vielstündige, sorgenvolle Arbeit das Schreiben nicht leicht macht und er oft auch gar nicht weiss, worum es sich handelt, wenn ihm Entscheidungen der Steuerverwaltungen zukommen. So wird meistens das Berufungsrecht verabsäumt und die Zahlungsaufträge erwachsen in Rechtskraft. Die Finanzverwaltung hat nun die Verpflichtung, nachdem ihre Organe die Einkommensteuer bemessen haben, und nachdem der Arbeiterschaft Entgegenkommen bewiesen wurde, dasselbe auch auf die im Antrage gekennzeichneten Kleinlandwirte auszudehnen.

Besonders notwendig ist dieses Entgegenkommen auch unter Berücksichtigung der Kleinlandwirte im Gebirge, die zu den Steuerlasten auch nach jene Unkosten tragen müssen, die sich aus der räumlichen Entfernung ihrer Wirtschaften von den Verkehrswegen ergibt. Bei dem Bezuge von Waren und landwirtschaftlichen Bedarfsstoffen müssen von ihnen die hohen Tarifsätze der Lokalbahnen bezahlt werden und dann halben sie auch die oft recht hohen Transportspesen zu entrichten, die aus der Abfuhr der Güter von den Bahnstationen zu dem Verbrauchsorten erwachsen. Die hieraus hervorgehenden Geldlasten sollten nicht noch durch die zu Unrecht vorgeschriebene Einkommensteuer vermehrt werden und deshalb soll der Antrag Berücksichtigung finden.

Die Annahme des Antrages bedeutet für die Staatseinnahmen keinen grossen Ausfall, da es sich durchwegs um kleine Einkommen handelt. Ein etwaiges Defizit lässt sich übrigens leicht durch Ersparungen bei den militärischen Ausgaben ungleichen.

In formeller Beziehung wird um die rasche Zuweisung des Antrages an den Budgetausschuss ersucht.

Prag, am 1. Juli 1925.

Windirsch,

Scharnagl, Böhr, J. Fischer, Knirsch, Stenzl, Ing. Jung, Schälzky, Schubert, Dr. Hanreich, Budig, Dr. Spina, Platzen, Křepek, Sauer, Simm, Heller, Patzel, Wenzel, Böllmann, Pittinger, Zierhut.

aby drobným zemědělcům byla odepsána daň z příjmu.

Ministerstvo financí nařídilo vnitřním výnosem, že berní správy jsou povinny dělníkům s malými mzdami odepsati dlužnou daň z příjmu, a mimo to se zakazuje vésti soudní exekuce proti všem takovýmto dlužníkům daní.

Proto se navrhuje:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Ministerstvo financí se vyzývá, aby do úlev týkajících se odpisu daně z příjmu a zastavení soudních exekuci pro to zavedených pojalo:

1. všechny rolníky-válečné poškozence, jejichž stupeň invalidity příslušné vyšetřovací komise určily nejméně 50% a jejichž pravoplatně předepsaný čistý důchod nepřekročil do konce roku 1924 12.000 Kč a od té doby 10.000 Kč.

2. všechny rolníky, jejichž úhrnný katastrální čistý výnos nepřekročil 150 Kč a jejichž zároveň pravoplatně předepsaný čistý důchod nepřekročil 10.000 Kč.

Odůvodnění.

Jest příkazem spravedlnosti, aby drobní zemědělci byli postaveni na roveň dělníkům, pokud jde o čistý důchod a o daň z příjmu, která z něho byla předepsána. Drobní zemědělci, neboť o ně jde, aby dosáhli ze svých hospodářství čistého zisku, musejí se se svými rodinami pilně oháněti, při čemž neplatí pro ně ani osmihodinná doba pracovní, ani péče, kterou stát projevuje o dělnictvo sociálními opatřeními. Drobný zemědělec nemůže než nepřetržitě pracovati, aby především sehnal koruny, jichž žádá stát ve formě daní. Celková částka daní není nepatrná, přihlíží-li se k malé výměře hospodářství a k často špatné výnosnosti půdy, neboť k dani pozemkové a domovní dani třídní přistupují přirážky, samosprávných sborů, jež jsou značně vysoké zvláště v takových obcích, kde se marnotratné finanční hospodářství neohlíželo na hospodářskou schopnost těch, kdož platí daně podléhající přirážkám. Drobní zemědělci musejí však také platiti daň z obratu ze svých podniků. Právě tato daň jest v tomto případě velice nespravedlivým zatížením, poněvadž zemědělcům vůbec není možno zvlášť započítávati daň při prodeji svých výrobků. Proto se platí daň z obratu z prostředků drobných zemědělců beztoho skrovných. A nyní se má kromě všech těchto daní platiti ještě daň z příjmu, jež ostatně byla často vypočtena tak, že berní správy libovolně překročily údaje obsažené v předložených daňových přiznáních. Zákon sice praví o takových případech, že každý má právo se odvolati proti neoprávněným předpisům daní, avšak víme, že drobnému zemědělci těžká práce tělesná, trvající mnoho hodin a namáhavá, psaní neulehčuje a že on často ani když dostává rozhodnutí berních správ neví, oč jde. Tak tedy většinou zanedbá odvolací právo a platební rozkazy nabývají moci práva. Finanční správa jest nyní povinna, když její činitelé vyměřili daň z příjmu a když se dělnictvu projevila ochota, aby tuto úlevu rozšířila i na drobné zemědělce uvedené v návrhu.

Zvláště nutnou jest tato ochota také, k drobným zemědělcům v horách, kteří kromě daní musejí snášeti ještě náklady pro vzdálenost jejich hospodářství od dopravních cest a kupují-li zboží a zemědělské potřeby, musejí platiti vysoké sazby místních drah a pak platí také často dosti vysoké náklady za dovoz zboží z nádraží do místa spotřeby. Peněžní břemena z toho vyplývající neměla by býti ještě zvětšována daní z příjmu neprávem předpisovanou a proto by měl býti tento návrh přijat.

Bude-li návrh přijat, nevznikne tím veliký úbytek ve státních příjmech, poněvadž jde veskrze o malé příjmy. Případný schodek lze ostatně snadno nahraditi úsporami na vojenské výdaje.

Po stránce formální se žádá, aby tento návrh byl rychle přikázán rozpočtovému výboru.

V Praze dne 1. července 125.

Windirsch,

Scharnagl, Böhr, J. Fischer, Knirsch, Stenzl, inž. Jung, Schälzky, Schubert, dr. Hanreich, Budig, dr. Spina, Platzer, Křepek, Sauer, Simm, Heller, Patzel, Wenzel, Böllmann, Pittinger, Zierhut.