Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

I.

Zdravotní výbor projednal ve svém sezení dne 10. července 1925 osnovu výše uvedeného zákona.

Po referátu post. Purkyňové bylo usneseno toto:

§§ 1, 2, 3 osnovy schváleny byly dle vládního návrhu.

Při § 4 bylo k návrhu post. Johanise většinou 7 ku 6 hlasům usneseno toto:

První odstavec schvaluje se dle vládního návrhu, při druhém odstavci bylo usneseno, aby vynechána byla z vládního návrhu slova "korporace autonomní, jakož i osoby soukromé", a aby nahrazena byla slovy:

"sociálně pojišťovací ústavy, korporace autonomní, jakož i osoby soukromé. Státní zdravotní ústav jest povinen vyhověti žádostem sociálně pojišťovacích ústavů a autonomních korporací veřej neprávních, pokud to není na újmu úkolů, vytčených v § 2 tohoto zákona".

§§ 5 a 6 byly schváleny ve znění vládního návrhu, rovněž tak § 7 s tou změnou, že na návrh referentky bylo usneseno nahraditi v 2. odstavci slovo "podle" slovem "na".

K návrhu poslance Johanise bylo usnesena, aby v § 53 vládního návrhu byla vynechána slova "a to buď samostatný, nebo v rámci jiného ústředního poradního sboru, zřízeného pro potřebu veškeré státní správy zdravotní".

§§ 10 a 9 byly schváleny ve znění vládního návrhu.

Rozvoj moderní hygieny je tak rychlý, že není správnímu zdravotnímu úředníku možno sledovati ve všech oborech pokrok theoretických věd, jmenovitě hygieny a oborů s ní souvisejících, jež takřka denně přinášejí nové poznatky. Proto potřebuje státní zdravotní správa neustále pomoci vědeckých odborníků. Potřeba ta byla dávno pociťována a proto přijala vláda nabídku Rockefellerovy nadace z Nového Yorku, že tato přispěje na zřízení Státního zdravotního ústavu 27 miliony Kč.

Dosud není řádné organisace ústavů, které nyní obstarávají vyšetřování pro státní správu zdravotní.

Ukládá-li stát občanům povinnost dáti se ošetřovati určitými prostředky (očkovací látka neštoviční, sera a pod.), musí se postarati o to, aby zařídil řádně vybudovanou výrobu těchto prostředků.

Pro četné obory zdravotní správy neexistují dosud vhodné ústavy. Tak volají živnostenští inspektoři již dlouho po ústavu pro nemoci z práce.

Rovněž i výchova úředních lékařů není na výši doby. Ke zkoušce fysikátní připravují se kandidáti dosud jen v theoretických přednáškách neb v soukromých kursech. Lékařské fakulty nemohou dáti takové praktické vzdělání ve veřejné hygieně, jak by bylo třeba, neboť by to překročovalo rámec jejich úkolů.

Důležitou otázkou jest i výcvik personálu pomocného. Výchova ta musí býti teprve řádně vybudována.

Splní-li Státní zdravotní ústav úkoly, jemu v § 2 osnovy uložené, stane se dobrodiním pro celý stát. Lékaři tam působící budou se musiti nejen specialisovati pro jednotlivé obory hygienické práce, nýbrž budou musiti propagovati hygienu mezi lidem a státi se tak učiteli národa.

V cizině, zejména v Německu a Americe, existují již od celé řady let takové ústavy, namnoze bohatě dotované personálem, a působí k velikému prospěchu státnímu.

Naskytla se jediná obava, aby totiž Státní zdravotní ústav neměl nepříznivý vliv na činnost vysokoškolských ústavů, zabývajících se otázkami hygienickými. Aby tomu bylo vyvarováno, bude zřízen pro potřeby Státního zdravotního ústavu Poradní sbor, ve kterém budou vysoké školy dostatečně zastoupeny tak, že budou moci uplatniti svůj vliv na činnost Státního zdravotního ústavu.

Jest přivozeno, že poznatky získané při denní práci ústavu nesmějí zapadnouti v zapomenutí, nýbrž musejí býti zpracovány formou vědeckou. Bude tudíž i tato činnost mezi úkoly Státního zdravotního ústavu.

Vyšetřovací práce v oboru zdravotnickém potřebuje nejen správa státní, nýbrž i korporace autonomní, pojišťovací a osoby soukromé. Všem těmto bude Státní zdravotní ústav k disposici v rozsahu, pokud dovolí práce pro státní správu zdravotní samu, které jsou ovšem nejpřednějším úkolem ústavu.

Z důvodů těchto doporučuje se, aby osnova zákona o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu byla uzákoněna ve znění, na kterém se zdravotní výbor usnesl.

V Praze dne 10. července 1925.

II.

Předloha značně přesahuje dosah působnosti výboru zdravotnického a jest ve svých příčinách a také následcích důležitou předlohou národohospodářskou.

Zdravý práceschopný jedinec jest důležitou aktivní položkou hospodářskou a opačně jedinec práce neschopný, nezdravý, jest pasivní hospodářskou položkou. Tato pravda zejména u všech kulturních národů jest dobře známa a proto u takových národů jest značná péče o zdraví tělesné i duševní všeho občanstva. Platí-li toto pro poměry normální, platí daleko více pro poměry mimořádné, do jakých nás vehnala válka. Můžeme zhruba konstatovati, že jednak životaschopní jedinci byli utraceni, jednak značná část jich, která přetrpěla bědy válečné, zdraví pozbyla zcela nebo částečně a nad to z uvedených příčin poklesá populace. To přímo přikazuje zachrániti, co zbývá a vytvořiti zdravé předpoklady pro budoucnost, pro zdravý dorost.

Tato činnost je ovšem nemyslitelna bez záměrné řádně organisované péče o zdraví. Návrh o zřízení Státního zdravotního ústavu RČS jest v tomto směru jenom splátkou na starý dluh a jednou z těch věcí, jíž má býti dobudována a také podepřena republika Československá.

Jakkoli velmi těžko odhodláváme se ku novým nákladům, náklad, o nějž zde jde, jest aktivním nákladem prvého řádu, a vraceti se bude ve zvýšené výkonnosti občanů, ve vytváření nových statků, zvýšení životní úrovně, když o největším statku lidském, zdraví, jako základu lidského štěstí nemluvíme.

My jsme však přímo zavázáni k tomuto výdaji, použivše z nadace Rockefellerovy značné části na vybudování ústavu. Náklady, o které v daném případě jde, jsou především dvojího druhu:

a) náklady na výstavbu a zařízení ústavu,

b) náklady provozovací a udržovací.

Náklady ad a) mají činiti 50 miliony Kč, na což obdrželi jsme příspěvek z nadace Rockefellerovy 26,966.600 Kč, sami jsme uhradili, zakoupivše pozemky v ceně 3,799.149,78 Kč, dále zakoupením zbytkového statku v Bohumile v ceně 500.000 Kč a splátky na vykonané práce stavební v částce 8,922.986,77 Kč, takže by bylo doplatiti ještě částku kolem 15,000.000 Kč, náklad na opatření pozemků v to nečítaje, vystačíme-li s dříve rozpočteným nákladem 50,000.000 Kč. Tento zbytek je nutno opatřiti nejdéle do 12. července 1927, neboť jest to jedna z podmínek - postavení ústavu do 6 let, za kterých jsme příspěvek nadace Rockefellerovy obdrželi.

Náklady provozovací a udržovací, věcné i osobní, důvodová zpráva uvádí v částce 5,400.000 Kč, naproti tomu příjmy 2,000.000 Kč, takže by bylo doplatiti každoročně částku kolem 3,400.000 Kč.

Jsme si jasni, že náklady provozovací a udržovací tak, jal jsou uvedeny, jsou jen dohady a že preliminovaný schodek 3,400.000 Kč může býti značně menší, po případě větší. To jest odvislo od toho, jak dovedeme se přiblížiti v produkci léčiv jinému státu - Německu, od něhož jsme dosud léčiva u nás nevyrobená odbírali, a jak budeme konkurenčně schopnými tyto naše produkty prodati tam, kde jich nemají.

K té věci bude "nutno", ne, jak ve zprávě jest uvedeno "vhodno" jednati dle zásad zákona č. 404/1922 o státních podnicích. Tím ovšem nesmí trpěti činnost čistě vědecká a výzkumná.

Předloha přihlíží jak k finanční schopnosti státu, tak také k poměrům, v nichž žijeme a zřizuje Státní zdravotní ústav po vzoru Ameriky a Polska, totiž dává podklad k jednotnému centrálnímu, dostatečně fundovanému ústavu. V tomto ústavu sloučena by byla práce zdravotní, kontrolní, evidenční, výroba specielních přípravků, dále pracovníkům poskytuje se možnost zkušenosti získané zpracovati a uveřejniti a tím také dáno východisko k nové práci. Konečně vedle činnosti posudkové má býti také zabezpečena výchova jak úřednictva, tak také pomocného personálu.

Z uvedených důvodů rozpočtový výbor projednav výše uvedenou předlohu v řádné schůzi své dne 10. července 1925, dovoluje si ji doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení.

V Praze dne 10. července 1925.

o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky Československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zřizuje se Státní zdravotní ústav.

§ 2.

Úkolem tohoto ústavu jest vykonávati pro státní zdravotní správu odborně-vědecké práce a zkoumání, kterých jest třeba k účinným zdravotním opatřením, podporovati výchovu v preventivní medicině, jakož i pečovati o praktickou odbornou výchovu zdravotnického personálu.

§ 3.

(1) Ústav má jméno "Státní zdravotní ústav republiky Československé" a skládá se z ústavu hlavního (ústředního) a poboček.

(2) Ústav hlavní (ústřední) má potřebný počet oddělení a sídlem jeho jest Praha.

(3) Pobočky zřizuje vláda, zejména též v sídlech vysokých škol, pro kterýkoliv obor práce ústavní. Vláda může dle potřeb veřejného zdravotnictví jednotlivá oddělení ústavu hlavního (ústředního) i poboček rušiti, měniti nebo nová zřizovati a dosavadní veřejné ústavy s jejich působností v oboru zdravotní péče k nim přiřaďovati, nebo s nimi slučovati.

§ 4.

(1) Státní zdravotní ústav je podřízen ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a má svoji správu a své odborné řízení, jejichž rozsah upraví toto ministerstvo podle základního řádu.

(2) O součinnost a pomoc Státního zdravotního ústavu mohou se v oboru jeho působnosti za podmínek vymezených základním ústavním řádem (regulativem) obraceti všechny obory státní správy, sociálně pojišťovací ústavy, korporace autonomní, jakož i osoby soukromé. Státní zdravotní ústav jest povinen vyhověti žádostem sociálně pojišťovacích ústavů a autonomních korporací veřejnoprávních, pokud to není na újmu úkolů, vytčených v § 2 tohoto zákona.

§ 5.

Organisace ústavu a podmínky jeho práce vytčeny budou v základním řádu (regulativu), jejž vydá vláda nařízením, a to tak, aby vyhovovaly i badatelským a učebným požadavkům vysokých škol.

§ 6.

V čele ústavu stojí ředitel, jejž zastupuje náměstek. Vedle nich obstarává agendu ústavní potřebný počet úředníků odborných, účetních, kancelářských a zřízenců. Asistenti ústavu, pokud nejsou jmenováni stálými úředníky, jsou na roveň postaveni asistentům dle zákona ze dne 31. prosince 1896, čís. 8 ř. z. z r.1897, jímž se upravuje postavení asistentů na vysokých školách.

§ 7.

(1) Pokud a v kterých případech Státní zdravotní ústav bude oprávněn požadovati od stran (§ 4., odst. 2) za jednotlivé výkony ústavu zvláštní poplatky, stanoveno bude základním řádem (regulativem). Výše poplatků těch stanovena bude tarifem, schváleným ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v souhlasu s ministerstvem financi. Tarify budou dle potřeby revidovány.

(2) Ceny výrobků v ústavu zhotovených a k prodeji určených schvaluje na návrh ředitelství ústavu ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v souhlasu s ministerstvem financí.

§ 8.

K posuzování odborných a vědeckých otázek, souvisejících s činností Státního zdravotního ústavu, jakož i pro posuzování odborné a vědecké kvalifikace sil Státního zdravotního ústavu zřízen bude při ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy poradní sbor Státního zdravotního ústavu. Složení sboru a postup jeho jednání upraveny budou zvláštním nařízením.

§ 9.

Všem úřadům Československé republiky, jakož i korporacím autonomním se ukládá, aby Státní zdravotní ústav v činnosti jeho podporovaly.

§ 10.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem školství a národní osvěty a ministrem financí.