§ 38.
Odstavec pátý zní:
Volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do volebního osudí, a musí odložiti kandidátní listiny, které mu zbyly, do zvláštní schránky. K volebnímu osudí lze použíti jen schránky, kterou lze uzavříti zámkem.
Za předposlední odstavec zařazuje se následující ustanovení:
Osoby slepé a ti, kdož pro tělesnou vadu nemohou sami hlasovacího lístku odevzdati, vykonávají své právo volební v průvodu voliče, s nimž sdílejí společnou domácnost, anebo v průvodu voliče, jehož sobě svobodně zvolili za průvodce. Průvodce tento odevzdá hlasovací lístek, event. průkaz svého zmocnitele; volební komise zjistí dotazem, zda volič svobodně svého průvodce zvolil, zda zná jeho jméno a příjmení, a zapíše tento způsob volby zvlášť v zápise o volbě.
§ 46.
Odstavec první zní:
Krajská volební komise sejde se ve svém sídle bez pozvání o 10. hodině dopolední druhý den (v úterý) po volbě.
§ 49.
První odstavec zní:
Mandáty, jež postupem uvedeným v § 46 zůstaly.neobsazeny, obsadí ústřední volební komise ve schůzi, k níž se Sejde bez pozvání u svého předsedy v 10 hodin dopoledne osmý den po volbách.
§ 51.
Odstavec první zní:
Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko ke hlasům strany, která podle § 9 odevzdá kandidátní listinu, do sáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu a celkem aspoň dvou procent platných hlasů odevzdaných ve všech volebních krajích celé republiky.
§ 52.
Odstavec první a druhý zní:
Komise sečte všecky zbytky hlasů z celé republiky, pokud se k nim podle §u 51 přihlíží, dělí tento celkový součet všech zbytků prostým průměrem volebních čísel všech volebních krajů a číslo beze zlomku dělením vyšlé udává počet mandátů, které se obsadí ve druhém skrutiniu.
Aby se zjistilo pro toto skrutinium volební číslo, dělí se součet zbytku uvedený v odstavci předcházejícím, počtem mandátů, které se ve druhém skrutiniu mají obsaditi, zvětšený o jednu a celé číslo beze zlomku dělením vyšlé je číslem volebním.
Odstavec pátý zní:
Nebyly-li obsazeny všechny mandáty způsobem v odstavci třetím stanoveným nebo proto, že strana ohlásila méně kandidátů, než kolik mandátů na ni připadá, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm ze stran, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti hlasů se přikáže mandát straně, která má větší součet zbytků ve II. skrutiniu. Jsou-li tyto součty zbytků stejné, přikáže se mandát straně, která obdržela, v celé republice více hlasů; je-li počet stejný, rozhodne los.
§ 53.
Třetí skrutinium.
Ústřední volební komise zjistí nejprve, které ze stran, k nimž s při druhém. skrutiniu nepřihlíží, patří ke stejným jazykovým menšinám jako strany, k nimž se přihlíží při druhém skrutiniu. Strany těchto jazykových menšin, k nimž se podle § 51 nepřihlíží, tvoří skupinu A, všechny ostatní strany, k nimž se při druhém skrutiniu nepřihlíželo, tvoří skupinu B. Pro příslušnost k jazykové menšině je rozhodnou národnost, k níž se přihlásila (§ 23) větší část kandidátů téže strany; přihlásili-li se kandidáti k různým jazykovým menšinám ve stejném počtu, rozhodne los. Ústřední volební komise sečte pak všechny platné hlasy, které obdržely v celé republice dohromady všechny strany skupiny A i B, dělí součet těchto hlasů počtem neobsazených ještě mandátů, zjistí tak volební číslo, jímž je celé číslo beze zlomku dělením vyšlé, a rozdělí tyto mandáty mezi obě skupiny podle ustanovení § 52, odst. 3. až 5.
Na to rozdělí ústřední volební komise mandáty přikázané skupině A mezi strany ze druhého skrutinia, které patří k těm jazykovým menšinám jako strany této skupiny, tím způsobem, že dělí součet hlasů, které ony strany dohromady obdržely v celé republice, počtem mandátů přikázaných skupině A a zjistí volební číslo; celé číslo beze zlomku vyšlé dělením je volebním číslem. Mezi jednotlivé strany těchto jazykových menšin rozdělí ústřední volební komise mandáty přikázané skupině A rovněž podle ustanovení § 52, odst. 3. až 5.
Konečně dělí ústřední volební komise součet všech platných hlasů, které obdržely v celé republice dohromady všechny ostatní strany, k nimž se přihlíželo ve druhém skrutiniu, počtem mandátů přikázaných skupině B, zjistí volební číslo, jímž je celé číslo beze zlomku dělením vyšlé a rozdělí pak podle ustanovení § 52, odst. 3.-5., mandáty přikázané skupině B mezi tyto strany.
§ 56.
Jako první odstavec se zařazuje toto ustanovení:
Členství Národního shromáždění se pozbývá:
1. úmrtím,
2. odepřením slibu nebo připojením výhrady ke slibu podle § 22 úst. list.,
3. vzdáním se podle § 21 úst. list. nebo podle § 15 zákona o inkompatibilitě ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb. z. a n.,
4. přijetím veřejné funkce, která podle zákona je neslučitelna s členstvím Národního shromáždění,
5. vystoupením nebo vyloučením ze strany, na jejíž kandidátní listinu člen Národního shromáždění byl zvolen. Vystoupení ze strany je právoplatné, bylo-li orgánem strany podle jejích řádů k tomu oprávněným vzato na vědomí. Vyloučení ze strany je právoplatné, stalo-li se orgánem strany, který podle jejích řádů je s konečnou platností k němu oprávněn. Ztráta mandátů nastává v obou případech dnem, kdy dojde předsednictvu sněmovny písemné oznámení strany.
Vyloučený má právo podati stížnost k volebnímu soudu, který přezkoumá, stalo-li se vyloučení podle platných řadit strany.
6. výrokem volebního soudu podle zákona o volebním soudě ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n. a novely ze dne 30. května 1924, č. 145 Sb. z. a n., nebo § 15 zákona o inkompatibilitě.
Druhá věta v dosavadním prvním odstavci zní:
Není-li takového, nastupuje náhradník téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině pro druhé skrutinium.
§ 58.
Odstavec II. čís. 2 zní:
2. odepře ověřiti odpis voličův na kandidátní listině (§ 21) nebo podpis kandidátův na jeho prohlášení (§ 23);
Odstavec III. čís. 3 zní:
3. vědomě, nejsa zapsán ve volebních seznamech (§ 21, odst. 2), podepíše kandidátní listinu.
Jako sedmý bod odstavce III. se zařazuje toto ustanovení:
7. kdo vykoná volební právo, ač je si vědom, že není státním občanem Československé republiky nebo že v den vyložení seznamů voličských, které jsou podkladem volby, nepřekročil věku, který ústavní listina předpisuje jako podmínku volebního práva.
§ 62.
Osvobození od kolků a poplatků.
Veškerá podání, protokoly, námitky, stížnosti ve věci voleb a přílohy k nim, jakož i ověření podpisů voličů na kandidátních listinách (§ 21) a kandidátů (§§ 23 a 27) jsou prosty kolků, a pokud nejde o ověření podpisů před notářem, i poplatků.
Důvodová zpráva.
Zákon ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. n., kterým byl vydán řád volení do poslanecké sněmovny, vyžadoval již v prvých dobách po všeobecných volbách do poslanecké sněmovny opravy proto, že zákonem tímto předpokládaný dvacátý druhý volební kraj se sídlem krajské volební komise v Těšíně nebyl událostmi mezinárodními zachován jako celek, nýbrž rozdělen rozhodnutím konference velvyslanců v Paříži ze dne 28. července 1920 mezi republiku Československou a Polskou. Z důvodu toho navrhovala vládní osnova zákona čís. tisku 648 poslanecké sněmovny přikázání zbytku tohoto volebního kraje k volebnímu kraji čtrnáctému se sídlem krajsky volební komise v Moravské Ostravě. Tato vládní osnova nebyla dosud ústavně projednána.
Poněvadž zatím nastala nutnost změniti řád volení do Národního shromáždění i v jiném směru, rozhodla se vláda odvolati tuto osnovu a podává osnovu novou.
Nová osnova dělí volební kraj první se sídlem krajské volební komise v Praze na dvě části, A a B, a přizpůsobuje rozdělení krajů volebních zejména na Slovensku nynějšímu soudnímu a správnímu rozdělení a navrhuje změny v řádu volení, pokud na základě zkušeností získaných při dřívějších volbách staly se účelnými a potřebnými.
Nejpodstatnější z těchto změn jest nová úprava volebních lhůt k tomu účelu, aby poskytnuta byla přiměřená doba jednak stranám volebním k přípravám k podání kandidátních listin, jednak úřadu k přípravám volebním, dále zvýšení quora pro druhé skrutinium a nová úprava této části volebního řízení.
Pokud jednotlivá ustanovení řádu volení měla platnost jen pro prvé volby nebo pro určitě stanovenou dobu, která již uplynula, vylučuje je osnova ze zákona. Jsou to ustanovení čl. II. a čl. III., 2. odstavce § 5, poslední věty prvého odstavce § 17 a 2. odstavce § 18.
K čl. I.
Vzhledem k rozsáhlosti a lidnatosti volebního kraje prvního a zejména k rozvoji hlav. města Prahy přikazuje vládní osnova tomuto volebnímu kraji o tři mandáty více ze zrušeného volebního kraje dvacátého druhého a rozděluje jej zároveň na dvě části, A a B, co do počtu voličů skoro stejné. Rozdělení to jest prozatímní, poněvadž v nynější době nelze ještě přehlédnouti rozvoj jednotlivých částí tohoto volebního kraje, zejména Velké Prahy a jejího okolí.
Volební kraj první má nyní 1,054.339 voličů, z toho připadá na část A 525.090 a na část B 529.249 voličů.
Volební kraje druhý až desátý zůstávají beze změny. Volebnímu kraji jedenáctému se sídlem krajské volební komise v Brně přidává se ze zrušeného volebního kraje dvacátého druhého jeden poslanec, tak že tento volební kraj voliti bude příště poslanců 17.
Opatření to jest odůvodněno významem zemského hlavního města Brna.
Nedopatření, které se stala tím, že do volebního kraje dvanáctého se sídlem krajské volební komise v Olomouci pojat byl soudní okres Jindřichov, který svojí územní polohou náleží do volebního kraje čtrnáctého, napravuje se touto osnovou tím, že se okres Jindřichov vylučuje z volebního kraje dvanáctého a zařazuje do volebního kraje čtrnáctého, naproti tomu soudní okres Vrbno se stejným téměř počtem voličů a obyvatelů zařazuje se z volebního kraje čtrnáctého do volebního kraje dvanáctého. Ve volebním kraji třináctém zařazuje se nový soudní okres Zlín, v roce 1923 aktivovaný.
Volební kraj čtrnáctý se sídlem krajské volební komise v Moravské Ostravě rozšiřuje se o soudní okresy Bohumín, Frýdek, Fryštát, Jablunkov, Ostravu Slezskou a Český Těšín ze zrušeného volebního kraje dvacátého druhého, a jak již výše uvedeno, připojuje se k němu okres Jindřichovi a vylučuje okres Vrbno.
Volební kraj čtrnáctý voliti má 19 poslanců na místě posavadních 14 poslanců.
Volební kraje na Slovensku (č. XV až XXI) ponechává osnova v dosavadních obvodech, jak jsou vyznačeny v řádu volení ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n. Ježto však označení žup a okresů, z nichž se tyto volební kraje skládají, převzato bylo do řádu volení z r. 1920 z doby vlády maďarské, úprava žup a okresů doznala od té doby velice četných změn, jmenovitě na základě vládních nařízení ze dne 6. listopadu 1920, č. 606, ze dne 1. prosince 1921, č. 436, ze dne 9. března 1922, č. 91, ze dne 21. září 1922, čís. 275, ze dne 21. září 1922, č. 280 (vyhláška ministerstva vnitra ze dne 10. října 1922, č. 301), ze dne 21. září 1922, č. 281, vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 22. prosince 1922, č. 345, vládního nařízení ze dne 21. prosince 1922, č. 378 a vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 29. prosince 1922, č. 412 Sb. z. a n., též došlo průběhem doby k některým sloučením obcí, bylo nutno, aby ve vládní osnově přizpůsobeno bylo označení jednotlivých volebních krajů nynějšímu rozdělení a označení žup, okresů a obcí.
Volební kraj dvacátý druhý (dříve dvacátý třetí) vymezuje se určitěji vyjmenováním správních okresů, z nichž se tento volební kraj skládá.
K § 11.
Čtrnáctidenní lhůta přede dnem volby ve 3. odstavci k podání návrhu na jmenování členů a náhradníků ústřední volební komise změňuje se na patnáct dní, poněvadž ústřední volební komise koná první schůzi již v 10 hodin dopoledne třináctého dne před volbou, aby jednání komise podle § 26 mohlo býti dříve skončeno tak, aby zbylo dosti času na rozmnožení kandidátních listin.
Dosavadní ustanovení, že navržení, kteří nebyli ministrem vnitra jmenováni členy ústřední volební komise, mohou při schůzích této komise býti přítomni, nemají však práva do jednání komise zasahovati, bylo nutno v osnově pozměniti vzhledem k ustanovení § 26 potud, že těmto se při řízení podle § 26 pokud jednání se týká přímo jejich stratu, přiznává hlas poradní.
K § 15.
Dosavadní ustanovení 1. odstavce neurčuje ani maximální, ani minimální dobu, která uběhnouti má ode dne rozepsání voleb až do dne volby, nýbrž stanoví pouze všeobecně, že se nají volby rozepsati tak, aby přípravy k volbě včas mohly býti skončeny.
Aby při zachování zásady, že volby mají se provésti co nejrychleji, přece ponecháno bylo i volebním stranám pro úřady a rozhodnutí o kandidaturách a pro opatření vhodných osob pro volební komise dostatek potřebného času, ustanovuje vládní osnova, že volba se rozepíše nejpozději 28. den přede dnem volby.
Obsah vyhlášky v úředním listě doplňuje se podle vládní osnovy udáním lhůty a místa ku předložení kandidátních listin, jakož i dne, hodiny a místa, kdy a kde se koná schůze krajských volebních komisí a ústřední volební komise.
Obsah vyhlášky v obcích doplňuje se pak udáním místa úřadu krajské volební komise.
Toto doplnění obsahu obou vyhlášek pokládá vláda za účelné pro rychlou a spolehlivou informaci stran i voličů.
K § 21.
Aby řízení volební bylo co možná urychleno a aby na druhé straně volebním stranám ponecháno bylo dosti času k sestavení kandidátních listin, snižuje vládní osnova v odstavci 1. konečnou lhůtu k podání kandidátních listin z 21 dní na 15 dní před volbou. Další nová ustanovení pojatá do odst. 1., že předseda krajské volební komise má podateli kandidátní listiny písemně oznámiti, kolik strana má složiti jako zálohu na útraty spojené s rozmnožením kandidátních listin, odůvodněno jest ustanovením § 29, aby straně se dostalo v této příčině včas spolehlivě informace. Této informace jest třeba tím spíše, že nesložení příslušné částky včas má podle § 29 za následek, že se kandidátní listina pokládá za odvolanou.
Pro obě části volebního kraje se sídlem krajské volební komise v Praze navrhuje osnova, aby kandidátní listiny podány byly pro obě části na jednom a tomtéž podání, nikoli tedy odděleně, ovšem s podpisy aspoň jednoho sta voličů pro každou část volebního kraje. Prozatímnosti tohoto opatření odpovídá také výjimečné ustanovení o kandidátních listinách, které budou od stran podávány samostatně pro každou část, ale na jednom podání a tištěny a rozdány budou ve formě jediného hlasovacího lístku, takže volič bude odevzdávati v části A i B stejný hlasovací lístek strany. Zjišťování volebního výsledku musí se však díti pro obé části odděleně, jako by byly úplně samostatné volební kraje.
Pro volební kraje na Slovensku navrhuje vládní osnova důležitou změnu posavadního zákonného stavu v tom, že škrtnuto býti má ustanovení o podpisu kandidátních listin nejméně 1000 voličů a ověření těchto podpisů županem. Řád volení z 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., nařizoval sice ve volebním kraji XV.-XXI. podpis 1000 voličů a ověření těchto podpisů županem až do 1. ledna 1935; také vládní osnova řádu volení předložená letošního roku vládou maďarskou pro volby do parlamentu v Budapešti předpisuje tam, kde připouští poměrné zastoupení (a to děje se v nepatrném potu volebních okresů) pro platnost kandidátní listiny ověřeného podpisu plných 5000 voličů. Vláda přes to navrhuje škrtnutí tohoto předpisu a zavedení naprosté rovnosti ve všech volebních krajích.
K § 22.
Ustanovení předposledního odstavce, že strana může kandidovati nejvýše o třetinu osob více, než má býti ve volebním kraji voleno poslance, mělo za následek, že rozsah některých kandidátních listin nad potřebu vrostl a tím vzrostla i velice výše nákladů spojených s rozmnožením kandidátních listin, čímž utrpěl škodu jak stát, tak i kandidující strany. Proto navrhuje osnova, že strana může kandidovati nejvýše jen tolik osob, kolik má býti ve volebním kraji voleno poslanců. Tento počet úplně dostačí, neboť při velkém počtu stran, které nyní a pravděpodobně i v budoucnosti budou kandidovati, jest vyloučeno, že by některá i z největších stran dosáhla ve volebním kraji tolik mandátů, že by jí nezbyl dostatečný počet náhradníků. A i kdyby snad přece průběhem doby úmrtím nebo resignací zbylých náhradníků a pod. nastal u větších stran skutečně případ, že by nebylo pro další nastoupení podle § 56 náhradníka z kandidátní listiny volebního kraje, nastoupil by podle ustanovení téhož paragrafu náhradník podle pořadí, jak byl uveden na kandidátní listině pro druhé skrutinium, kterýž případ v nynějším volebním období vůbec nenastal. U malých stran, jež nebyly účastny druhého skrutinia, nedá se vůbec mysliti, že by počet jejích náhradníků z kandidátních listin pro jednotlivé volební kraje mohl býti vyčerpán.
K § 23.
Ustanovením, že podpis kandidáta na prohlášení, že kandidaturu přijímá a se svým souhlasem na jiné kandidátní listině ani v jiném volebním kraji navržen není, musí býti ověřen, chce osnova zabrániti tomu, aby jednak podpisy na těchto prohlášeních nebyly falšovány, jednak aby pokud možno zamezeno bylo kandidování jedné a téže osoby na více kandidátních listinách, neboť právě slavnostnější forma ověřování podpisu přiměje podpisovatele k tomu, aby dobře uvážil obsah toho, co podpisuje.
Ustanovení, že prohlášení kandidátovo má obsahovati též udání jeho národnosti, jest nutné vzhledem k tomu, co navrhuje § 53 osnovy. Ustanovení tato je pouhým důsledkem předpisu § 6 jednacího řádu poslanecké sněmovny ze dne 15. dubna 1920, čís. 325 Sb. z. a n., který nařizuje, že poslanec dříve ještě, než vstoupí do jednací síně sněmovní a složí předepsaný slib, musí ve sněmovní kanceláři prohlásiti, ke které národnosti se hlásí.
K § 24.
Vzhledem k ustanovení § 21 osnovy, podle něhož se kandidátní listiny musejí podati nejpozději patnáctý den přede dnem volby, nemůže obstáti ustanovení 3. odstavce § 24, dle něhož předseda krajské volební komise vyzve zmocněnce, aby do tří dnů shledanou vadu odstranil, neboť nezbylo by pak dostatečného času pro tisk kandidátních listin. Proto osnova navrhuje na mísu "do tří dnů" nové znění "nejpozději ve schůzi krajské volební komise". To nebude stranám na újmu, poněvadž tu jde buď o vady, jež lze odstraniti ihned při podání kandidátních listin, nebo o vady, jichž odstranění nejpozději ve schůzi krajské volební komise jest možné, zvláště tehdy, přispíší-li si strana s podáním kandidátní listiny. Třetí odstavec má odpadnouti proto, že tuto úpravu kandidátních listin provádí ústřední volební komise.
K § 25.
V zájmu urychlení volebního řízení a získání času pro tisk kandidátních listin nemá býti podle osnovy krajská volební komise svolávána do pěti dnů, nýbrž sejde se sama patnáctý den přede dnem volby o šestnácté hodině, aby upravila kandidátní listiny potud, pokud úprava jich přísluší této komisi.
Dosavadní volební řád nemá žádného ustanovení o tom, co se má státi, když zmocněnec, ani po vyzvání předsedy krajské volební komise neuvede na kandidátní listině označení strany. Nedostatku tomu odpomáhá navržený 5. odstavec § 25 osnovy.
Dosavadní znění poslední věty 3. odstavce: "jinak škrtne ho na listině později došlé" vycházelo z úvahy, že je-li ke dvěma nebo více kandidátním listinám připojeno prohlášení jednoho a téhož kandidáta, že kandidaturu přijímá, prohlášením připojeným ke kandidátní listině později došlé, odvolává se prohlášení připojené ke kandidátním listinám dříve došlým. Avšak úvaha ta nemusí býti vždy správná, ježto prohlášení, připojené ke kandidátní listině nejpozději došlé mohlo býti vydáno dříve než prohlášení připojené ke kandidátní listině dříve došlé.
Jestliže kandidát, který podepsal již prohlášení pro jednu kandidátní listinu, vydá později taková ověřená prohlášení pro jiné kandidátní listiny a neodvolá řádně dřívější své prohlášení, lze v tom spatřovati nevážnost k zákonu, a jest proto zcela spravedlivo, aby takový kandidát byl, jak navrhuje osnova, škrtnut na všech listinách, na kterých je uveden.
Aby se řízení u krajské volební komise nad potřebu a na újmu dalšího volebního řízení neprotahovalo, stanoví se v posledním odstavci, že se její jednání skončí nejpozději ve 12 hodin v poledne následujícího dne.
K § 26.
Dosavadní ustanovení § 26, dle něhož řízení u ministerstva vnitra dělo se za účasti stran zastoupených zmocněnci naráželo na potíže, ježto zmocněnci stran z jednotlivých volebních krajů nebyli vždy dosažitelni a na písemné dorozumívání se zmocněnci nezbývá dosti volného času. Proto osnova přenáší toto řízení s ministerstva vnitra na ústřední volební komisi, kde jsou veškeré kandidující strany svými členy nebo důvěrníky zastoupeny. Tím se toto řízení podstatně zjednoduší a urychlí.
Ústřední volební komise odstraní především formální vady kandidátních listin, pokud tak neučinila již krajská volební komise podle § 25.
Nové ustanovení, že je-li některý z kandidátů kandidován v několika volebních krajích, ústřední volební komise škrtne kandidáta na všech kandidátních listinách, jest odůvodněno tím, co bylo uvedeno svrchu k § 25.
Úpravu kandidátních listin, které jsou vyznačeny stejným nebo nesnadno rozeznatelným označením, přenáší osnova na ústřední volební komisi, ježto tato komise, která má po ruce kandidátní listiny ze všech volebních krajů a bude míti dostatečný přehled i možnost zjednati nápravu.
Z důvodu uvedeného svrchu v posledním odstavci k § 25 stanoví osnova v předposledním odstavci § 26, že se,jednání ústřední volební komise skončí nejpozději ve 14 hodin následujícího dne. Doba tato je nejzasší termín, do kterého musí úprava kandidátních listin býti provedena a s tiskem jejich započato, nemá-li další řízení volební býti ohroženo. Pro případ, že by ústřední volební komise nebyla hotova včas nebo že by neprovedla opravy kandidátní listiny v tom smyslu, jak volební řád výslovně nařizuje, učiní tak podle osnovy předseda sám. Ustanovení to jest nutné, aby nebylo pochybnosti o tom, zdali a kdy se staly kandidátní listiny právoplatnými.
K § 29.
Podle odstavce 4. hradí náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin z polovice stát a z polovice strany, jak také posavadní řád volení předpisoval pro dobu po 1. prosinci 1924. Strany složí nejpozději třináctý den před volbou do 12. hod. polední přiměřenou, předsedou krajské volební komise oznámenou zálohu, rovnající se aspoň polovici výloh u předsedy krajské volební komise, a neučiní-li tak, má se za to, že kandidátní listinu odvolávají.
Navržené ustanovení, že strana, která nedosáhla v žádném volebním kraji mandátu, musí sama hraditi celý náklad spojený s rozmnožením svých kandidátních listin, a že strana, která podle § 51 nedosáhla ustanoveného počtu hlasů, hradí celý náklad v těch volebních krajích, ve kterých nedosáhla volebního čísla, a že v obou případech ručí za onu část nákladu, již by jinak hradil stát, solidárně kandidáti této strany i s voliči, kteří podepsali kandidátní listinu, odůvodňuje se nutnou šetrností ve státních vydáních.
K § 30.
Ustanovení prvního odstavce, jež podléhá trestní sankci podle § 58, III., 5., doplňuje osnova potud, že kandidátní listiny mají býti rozmnoženy nejen včas, ale i správně. Ustanovení to jest nutné, ježto by nesprávným rozmnožením kandidátních listin mohlo býti ohroženo řízení volební.
K § 38.
Ustanovení o výkonu volebního práva osob slepých nebo těch, kdož pro vadu tělesnou nemohou sami hlasovacího lístku odevzdati, převzato bylo z novely k řádu volení v obcích, kde se osvědčilo.
K § 51.
Podle tohoto ustanovení zvyšuje se posavadní quorum, stanovené § 51 zákona, na výši volebního čísla nebo 20.000 hlasů, je-li volební číslo nižší než 20.000 hlasů, tím způsobem, že nárok na přikázání mandátů při druhém skrutiniu přiznává se jen straně, která dosáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu a celkem aspoň dvou procent platných hlasů odevzdaných v celé republice.
Již v ústavním výboru Revolučního Národního shromáždění při projednávání pádu volení do Národního shromáždění bylo některými členy doporučováno, aby pro volby do sborů zákonodárných stanoveno bylo určité vyšší quorum s poukazem, na nebezpečí velkého drobení stran pravděpodobného právě ve státě, kde poměrné zastoupení se nově zavádí, a kde lze se obávati, že tento systém volební usnadní vznik zcela malých politických stran a přivodí tak roztříštění sněmovny na mnoho malých skupin, které velmi těžko by se mohly seskupiti na společný program a utvořiti ucelenější sněmovní většinu. Zkušenosti v jiných státech získané potvrdily tyto obavy a jest proto nutno, nemá-li sama soustava poměrného zastoupení býti vážně ohrožena, omeziti cestou zákonodárnou toto nebezpečí. O to snaží se vládní osnova, která pro první skrutinium ponechává jako quorum pouze volební číslo, aspoň potud, že pro druhé skrutinium ustanovuje hranice vyšší, t. j. dvě procenta všech v celé republice odevzdaných hlasů. Způsob, jak se přikazovaly doposud mandáty ve druhém skrutiniu, v němž se přihlížela i ke stranám, které v žádném volebním kraji nedosáhly volebního čísla, ale celkem přece tolik hlasů, že na ně připadlo při druhém skrutiniu několik mandátů, umožňoval tvoření malých a tříštění velkých stran. Quorum, které osnova pro druhé skrutinium navrhuje, jest zajisté velice nízké, neboť jde pouze o jednu padesátinu všech v úvahu přicházejících hlasů. Z toho jest patrno, že vláda při stanovení tohoto quora snažila se v nejširší míře vyhověti zájmům menších stran.
K § 52.
Platný řád volební rozeznává sice druhé (§ 52) a třetí (§ 53) skrutinium, avšak toto třetí skrutinium nebylo vlastně žádným samostatným skrutiniem, nýbrž jen pouhou součástí druhého skrutinia, neboť přikazovalo zcela nahodile mandáty postupně těm stranám, které při druhém skrutiniu vykázaly největší zbytek dělení. Vládní osnova chtějíc docíliti rozvržení mandátů co nejspravedlněji vzhledem k početnosti jednotlivých volebních stran, staví druhé a třetí skrutinium na zcela nový základ. Pro druhé skrutinium vypočítá se především počet mandátů, které se mají v tomto skrutiniu obsaditi, a to tím způsobem, že součet zbytků hlasů stran, k nimž se podle § 51 přihlíží, rozdělí se středním volebním číslem, t. j. průměrem volebních čísel ze všech volebních krajů; celé číslo dělením vyšlé beze zlomku udává počet mandátů pro druhé skrutinium.
Tímto počtem mandátů zvětšeným o jednu dělí se svrchu zmíněný součet zbytků, a celé číslo beze zlomku dělením vyšlé jest číslem volebním. Ostatně pak postupuje se podle ustanovení 3. a 4. odstavce § 52 platného řádu volení.
Změna posledního odstavce § 52 odůvodněna jest změnou § 53, na který se tento odstavec odvolává.
K § 53.
Ve smyslu ustanovení § 51 nepřihlíží se v druhém skrutiniu ke hlasům strany, která nedosáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu a celkem aspoň dvou procent platných hlasů, odevzdaných ve všech volebních krajích. Aby tímto opatřením nenastaly náhodné přesuny v počtu mandátů po případě na úkor jazykových menšin, obsahuje § 53 podrobná ustanovení, jimiž těmto náhodným přesunům bude v daných případech zabráněno.
K § 56.
Dosavadní volební řád sice ustanovuje, kdy nastupuje náhradník, ale nezmiňuje se o případech, kdy se mandát uprázdní. Osnova v zájmu lepší přehlednosti shrnuje všechny tyto dosud ve zvláštních zákonech uvedené případy v prvním odstavci tohoto paragrafu. Vedle toho v zájmu jasnosti se také výslovně stanoví, že ztráta mandátů nastává také tehdy, když člen Národního shromáždění se úplně rozejde se stranou, která mu svěřila mandát jako svému příslušníku. Zde jde o samozřejmý důsledek našeho volebního systému. Jak volební soud v několika případech již prohlásil, vyžaduje tento volební systém s nutnou logickou důsledností, aby každé opuštění volební strany členem N. S., který získal mandát pouze na účet strany, bylo provázeno již po zákonu ztrátou tohoto mandátu a vrácením jeho dotyčné straně. To odpovídá konečně všeobecnému a přirozenému zvyku, že každý kdo převezme od strany jako její příslušník jakoukoli funkci, vrátí ji straně, jakmile přestane býti jejím příslušníkem. Aby však při vyloučení ze strany byl zabezpečen postup, jaký platným řádem strany jest předepsán, poskytuje osnova postiženému členu Národního shromáždění možnost domáhati se toho, aby volební soud k jeho stížnosti přezkoumal, stalo-li se jeho vyloučení ze strany způsobem právoplatným.
K § 58.
Rozšíření trestního ustanovení II. odstavce č. 2. odůvodněno jest ustanovením §u 23.
Nynější znění III., čís. 3. stalo se bezpředmětným vzhledem k tomu, že v § 23 osnova navrhuje, že podpis kandidáta na prohlášení připojeném ke kandidátní listině má býti ověřen. Na místě jeho navrhuje osnova zařazení nové trestní sankce pro neoprávněné podepsání kandidátní listiny, to jest pro případ, že osoba, která nemá volebního práva v žádné obci volebního kraje, podepíše kandidátní listinu. Konečně doplňuje se ustanovení toto trestní sankcí pro neoprávněný výkon volebního práva osobami, které si jsou toho vědomy, že nejsou státními příslušníky nebo nemají věku, který předpisuje ústavní listina jako podmínku volebního práva.
Vláda projevuje přání, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách ústavně-právnímu výboru a byla projednána v době co nejkratší.
V Praze dne 10. července 1925.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.