Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

ve věci útoku papežské Stolice proti presidentu a vládě republiky Československé.

Do ohromných manifestací a oslav Husových zapadl najednou demonstrativní odjezd papežského nuncia. Předcházely mu tyto události: Pražský arcibiskup dr. Kordač prohlásil na veřejném projevu lidové strany čsl. dne 5. července v Plodinové burse v Praze: ťProto svírá nevýslovná bolest srdce všech katolíků československých, když slyší, že nejvyšší političtí representanti našeho státu budou oficielně oslavovati památku předchůdce náboženského rozkladu století XVI. a že zástupce svaté Stolice bude tím přinucen opustiti Prahu.Ť 7. července oba orgány lidové strany přinesly tuto souhlasnou zprávu: ťVzhledem k hlučným manifestacím, jež byly organisovány v památný den M. J. Husi a jichž protektorát přijal sám president republiky T. G. Masaryk a čestné předsednictvo ministerský předseda Švehla, svatá Stolice na znamení protestu pro takovou urážku, způsobenou jí a všem českosl. katolíkům, nařídila apoštolskému nunciovi, Mons. Marmaggimu, aby téhož dne opustil Prahu. Pan nuncius odejel včera ve čtvrt na 11, jsa provázen na hranice republiky Mons. Aratou, tajemníkem nunciatury. Na nádraží přišel se s ním rozloučiti pan arcibiskup Mons. Kordač a jiní církevní hodnostáři.Ť

Příčina náhlého odjezdu papežského nuncia a motivace jeho způsobily ohromný rozruch a pobouření v celé republice. Čin tento jest tím neslýchanější, protože se stal právě v den první oficielní oslavy upálení Husova, největšího syna našeho národa a jedné z nejskvělejších postav světových dějin, kdy po několika staletích národ československý ji opětně uzákoní. Postup nunciův se příčí všem diplomatickým zvyklostem, protože jest přímým zásahem do vnitřních poměrů státu, dotýká se urážlivě samé hlavy státu a vlády republiky. Nuncius Marmaggi již před tím zúčastňoval se stranických podniků lidové strany, nedbal nutné mezinárodní kurtoisie, kterou jest povinen jako diplomatický zástupce zachovávati. Poněvadž papežský nuncius, předpokládaje, že vážně béře své diplomatické poslání, nemohl bez souhlasu papežské Stolice odvážiti se k tak dalekosáhlému kroku, dokazuje to, že papežská Stolice chtěla tím dokumentovati urážlivý vztah k citům národa a také k hlavě a vládě republiky. Slušný a vzdělaný člověk nedá se strhnouti k činu, který působí urážlivě na city celého národa.

Nemá ceny za těchto okolností, aby zástupce naší republiky zůstával nadále na místě, které dopustilo se takové urážky vůči našemu státu. Tlumočíme jenom oprávněné pobouření celého národa a tážeme se proto předsedy vlády:

1. Jaké stanovisko zaujímá vláda k neslýchanému činu papežské stolice?

2. Jest vláda ochotna postarati se, aby uraženému státu dostalo se zadostiučinění?

3. Jest vláda ochotna vyvoditi krajní důsledky z tohoto případu odvoláním svého diplomatického zástupce od Vatikánu a přerušením diplomatických styků s papežskou Stolicí?

4. Jest vláda ochotna konečně provésti odluku církví od státu a školy?

V Praze dne 8. července 1925.

Slavíček, Zeminová, Prášek, Hrušovský, Sladký, David,

Pechmanová, Podzimková, dr. Gagatko, inž. Záhorský, Tučný, Laube, Moudrý, Mikuláš, Špatný, Vápeník, H. Bergmann, dr. Uhlíř, Knejzlík, Netolický, Buříval, Trnobranský, Langr.