Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskaci brožury B. R. Švarcové ťSlovensko, obět česko-kapitalistické kolonisace.Ť

Nákladem komunistického knihkupectví vydaná informativní brožura o poměrech dělnictva na Slovensku pod názvem: ťSlovensko, oběť česko-kapitalistické kolonisaceŤ propadla na pěti místech censuře. Ze čtyřiceti stránek celkového objemu brožury zabaveno bylo na 13 stránkách objektivní líčení poměrů dělnické třídy na Slovensku. Všeobecně známé skutečnosti, nesčetněkrát opakované v denním tisku, fakta o stávkách, nepopíratelně zjištěná, a podobné - vše bylo konfiskováno. Na doklad uvádíme tato konfiskovaná místa brožury:

1. Na str. 1:

Oběť česko-kapitalistické kolonisace

2. Na str. 17-19:

Od roku 1919 hrnuly se na Slovensko celé proudy příslušníků státotvorných stran, stávajíce se snadno a rychle vyššími i nejvyššími úředníky, zabírajíce každé lepší místečko, zařizujíce se tu jako ve skutečně kolanisované zemi. Češi jsou v župních, okresních, lesních, soudních, vojenských, berních úřadech, jsou zde jako profesoři a učitelé, na četnických stanicích, na poštách, železnicích, všude, všude. Nic nebylo platno starému úředníku, že vzal Czambela a učil se slovensky, chtěje tak dobře sloužit republice, jako sloužíval monarchii; byl šikanován, zbaven existence, a na jeho místo přišli lidé, kteří za Rakouska také sloužili staré vládě a nyní, jako ťosvoboditeléŤ Slovenska, také bez znalosti slovenské řeči zasedli si k funkcím.

Jestliže i připustíme, že Slovensko něco málo české inteligence potřebovalo zvláště do škol - přece jenom nikdy se nedá omluviti to neslýchané favorisování Čechů v zemi nezaměstnanosti, v zemi, jejíž synové odcházejí po desetitisících do tropických pralesů Ameriky. Podívejme se jen na železniční službu! Protekční děti soc. demokratů, národních sociálů, a nár. demokratů se jen hemží v železničních kancelářích - ale právě tak přeplněny jsou českými lidmi i železniční dílny. Platí snad také tu povýšená výmluva našich měšťáků, že ťSlovensku je třeba inteligenceŤ? Na konduktérské služby, práci v dílnách vyhoví právě tak dělník slovenský. Pravdou je, že té inteligence slovenské našlo by se dosti, pravdou je, že slovenský dělník je mnohdy zručnější a svědomitější nežli kdo jiný, ale česká koaliční polínka toho nedbá, jí záleží jen na tom, aby měla Slovensko prošpikováno reakčními buňkami a koupenými dušemi. Neboť - přirozeně, každý si dovede představiti, jaká je úroveň většiny tohoto importovaného českého úřednictva a dělnictva na Slovensku! Jsou to příslušníci a funkcionáři státotvorných stran, a slovenské dělnictvo jen stěží dává se přesvědčiti o tom, že vůbec v Čechách jsou nějací proletáři a komunisté. Vždyť prý nalézají Čechy jedině v nepřátelských organisacích! Podle zkušeností na Slovensku je tomu tak.

Úplná svévole platí zde v povyšování do hodnostních tříd. Vyprávěl mi jeden soudruh železničář: Já jsem měl již 4 roky služby při železnici za starého režimu. Pamatuji, že do stanice přišel Čech-přednosta, usadil roku 1919 u nás jednoho krajana, který nejprve čistil svítilny a konal podobné práce - a dnes, roku 1924? Já jsem stále ještě konduktérem se 14hod. pracovní dobou na odlehlé trati, a můj bývalý podřízený - Čech - sedí si už v kanceláři, má 8 hodin služby a je definitivní... Jiný případ: Starý, výborný úředník na okresním úřadě, který má již 15 let služby, dostane do kanceláře Čecha, mladého advokáta. Než se rok s rokem mine, advokátek je povýšen na kapitána, dostane dobrou ťštaciŤ a starý, zasloužilý úředník, kromě většího břemena povinností, nedostane nic, žádný si jej nevšimne. Jiný případ: Inteligentní dělník-Slovák zažádá si za místo - strážníka. Píše všemožné žádosti, kolkuje, shání, učí se ve 30 letech slovenskému pravopisu - a konečně je odmítnut a na jeho místo přijde - Čech.

Takových případů je do nekonečna, tisíce. Nyní již pochopíte, proč jsou Slováci Čechům tak málo ťvděčníŤ za jejich ťosvobozeníŤ a za kulturu, kterou přinášejí. Kdy tak zoufalý, nezaměstnaný slovenský dělník bloudí z úřadu do úřadu a všude naráží na to, jak pěkně si na Slovensku ustlali jeho ťbratiaŤ, tu přestává všechna láska. Kdosi béře Slovákovi chléb od úst, odstrkává ho od jeho vlastního stolu a sám se u něho rozvaluje. Slovenský vyhnanec nenávidí z duše těchto samozvanců, nenáviděl by jich, kdyby byli vlastní národnosti, a nenávidí je i tenkrát, kdy jsou národnosti jiné, třeba i ťbratrskéŤ.

3. Na str. 25-30:

- - - Proto velmi vhodně uvedl soudruh Kreibich na V. kongresu, že komunistické volební vítězství v Podkarpatské Rusi je dědictví maďarské revoluce, jejíž význam není dosti oceňován. Od března do 1. srpna roku 1919 prožilo Maďarsko, Podkarpatská Rus a veliká část Slovenska poučnou a nesmírně významnou dobu proletářské vlády, - - -

- - - Je pravda, že ani slovenské robotnictvo nevykonalo plně svoji povinnost, jsouc ideově nepřipravené a příliš zaleknuté přívalem událostí. Ale právě proto, že česká sociálně demokratická strana měla už své tradice, není omluv pro úlohu, jakou sehrála v případě maďarské revoluce.

Na Slovensko v té době posíláni byli hlavně dobrovolníci a přirozeně, že vyhledávali také příležitosti, jak ťbez velkých obětí co nejvíce získatiŤ. Bojovalo se - v zázemí, tam, kde ťbolševiciŤ buďto sami ustoupili, nebo kde vůbec ještě ani nebyli. Na mnohých místech došlo k přestřelkám hlídek a několik lidí na straně bílých padlo. - - - Tak byli ve Filakově dne 14. května 1919 oběšeni čtyři občané jen na podezření, že jsou komunisté. Právě tak i v Lučenci. Slyšme, co vypráví očitý svědek oněch dnů, který z pochopitelných příčin nemůže udati svoje jméno:

ťV roku 1919 odohrávalo so u nás na Slovensku niečo veľkého a pre chudobu dôležitého, čo - žiaľ - ona vtedy nechápala a len teraz vždy jasnejšie si uvedomuje význam toho všetkého. Vedeli sme tak málo, čo to vlastne je ten komunizmus a bolševizmus, lebo bolo to nie dávno po svetovej vojne a my vnútri rakúskej ríše boli sme celkom neinformovaní. Po celú dobu vojny bolo Rakúsko, ako všetky bojujúce štáty, jediný kriminál, zatvorený tak aby ani len zprávička k nám neprišla o tom, čo sa kde robí a zvlášť čo sa robí v Rusku od roku 1917, od doby revolúcie: Robotnícke časopisy boly zakázané a celý národ zo všetkých strán ohlupovaný monarchistmi a ich sluhmi - - - -

Tak nás zastihol prevrat v Maďarsku celkom nepripravených. Len tak sme sa kde-tu niečo dozvedeli, že bolševici sú za chudobu, ale toho bolo málo. Každý sa bál niečo dobrého o nich povedať, zvlášť, keď tiahlo bolševické vojsko k nám na Slovensko. Tu sa rozprávalo o komunistoch už priveľa ale aké veci! Akiste niekde jestvovala zvláštna kancelária, kde sa vymýšlaly tie najnovšie a najhroznejšie zprávy o bolševikoch, lebo každý toho vedel na kopy. ťUtekajte, ľudia, pred bolševikmi, oni rabujú, vraždia, mučia, podpalujúŤ - - - - Kto si žiadal vedieť podrobnosti tohto mučenia, teda zvedel ďalej, že bolševici oči vojakom vykáľajú, nosy odrežujú, tehotným ženám že plod vyrezujú a na miesto toho bakanče napchajú, na vagóny ľudí přibírajú - nuž, predstavte si len po takých povestiach, ako si ľudia komunistov predstavovali! Nič iná, ako čertov s nohami a koňskými kopytami.

Aj ja som toto všetko počul a dokonca som aj tých červených diablov videl a síce v dobe, keď bolševici mali obsadené územie Cinobane. Vtedy prišiel oddiel rudých vojakov tiež na stanicu Viglaš-Slatina a asi 40 ubytovalo sa ich u jedného nášho súdruha. Držali sa celkom statočne a slušne, až jedného dňa súdruh spozoroval, že mu skapalo 10 krabiček zápaliek, ktoré mal v izbe na škriny. Oznámil to veliteľova oddielu, pretože vtedy bolo zle o všetko, i o zápalky a bola to ztráta nepríjemná. Veliteľ dal si predvolať vojakov, oznámil im čo sa stalo a nariadil hneď prehliadku s tým, že u koho sa nájde viacej, ako 2 krabičky zápaliek, bude strelený. Prehliadka bola spravená a zápalky sa nenašly. Veliteľ teda nariadil, že každý voják musí mu dať jednu krabičku zo svojho, takže dostal nazpät raz toľko ako mu skapalo.

To je moja zkúsenosť o ťzverstváchŤ bolševikov. Ale mám aj iné zkúsenosti. Videl som na príklad, ako k prednostovi stanice Viglaš, Slatina, akémusi Kotíkovi, prišli legionári a spýtali sa ho, či nevie o nejakých nespoľahlivých občanoch a tento podarený republikán pomenoval za bolševikov dopravníka Bednára a staničného sluhu Adámiho. Menovaných ihneď schytili, dali do auta a po celej ceste do Zvolena ich bili a trýznili a vo Zvoleni bez všetkého vypočutia s dvoma inými ešte, mne neznámými robotníkmi, zabili. Viem tiež o hroznej vražde štyroch obvinených z bolševizmu, ako ich na stanici Viglaš-Slatina povesili na telegrafný stĺp. Jedného na strom povesili tak zle, že spadl ešte živý na hromadu skla pod stromom a vtedy ho ešte prestrelili. Viem tiež, že vo Zvolene jedného z mestského domu z druhého poschodia shodili, až sa zabil a okrem neho 10 proletárov podobným hnusným spôsobom zavraždili.

Ku tomu ešte poviem, ako sa viedlo prednostovi Kotíkovi, ktorý nevinných ľudí udal na smrť. Nič sa mu dosiaľ za to nestalo, naopak, pred nejakým časom som čítal v časopisoch, že defraudoval 70.000 Kč a zmizol.

4. Na str. 30-35:

- - - Od jara roku 1920 žilo Slovensko ve znamení zemědělských stávek. Majitelé velkostatků překročovali kolektivní smlouvy, nechtěli uzavírati nové, snižovali deputátní příděly a vyhazovali dělníky. Známý je veliký boj zemědělců v Rumanovej, kde velkostatkář pozval si nakonec proti stávkujícím posilu četníků a ti snažili se rozehnati schůzi, při čemž došlo ke krveprolití. - - - Proti klidně demonstrujícímu davu stávkujících byli posláni četníci, kteří s nasazenými bodáky šli proti davu a dva zemědělce zastřelili! To se stalo dne 25. března r. 1920.

V prosinci téhož roku byla stávka zemědělského dělnictva ve Vráblech, kde se opakovalo totéž, co v Rumanovej. Ožebračovaný venkovský proletariát postavil se proti svým bohatým otrokářům, žádal novou, spravedlivěji vypracovanou kolektivní smlouvu, žádal ne všechno, ale jenom něco z toho, co mu skutečně patří a výsledek? Na stávkující zeměrobotníky poslána četnická posila, došlo ke srážce a 4 dělníci byli sraženi k zemi četnickými puškami. - - -

Na druhý rok, v dubnu roku 1921, vyhlášena byla na Slovensku generální stávka zemědělských dělníků, jejíž výsledek však málo uspokojoval; slovenské zemědělské dělnictvo potom jaksi ochablo, příliv do odborové organisace ustal a po zlikvidování několika zemědělských sekretariátů ustalo i třídní vření, ale to je pouze zdánlivé. Venkovská chudina je velmi nespokojená, a jediná strana, ke které chová důvěru, je strana komunistická. Bylo třeba svědomitých, dobrých venkovských funkcionářů, aby dovedli tuto masu vésti.

V roce 1921, na samém prahu ohromné hospodářské krise, která řítila se na Slovensko - došlo zde k velikým dílčím bojům. Když dnes se díváme na tuto dobu, víme již, že to všechno bylo jar předzvěstí blížící se krise, a že mnohdy bylo dělnictvo k těmto stávkám přímo vyprovokováno zaměstnavateli, kteří něco podobného právě potřebovali. V tomto roce byla veliká stávka všech slovenských pil, všech papíren, byla stávka v handlovských dolech. Toho roku vypukla v Krompachu veliká bouře dělnictva, a zvláště žen, proti hanebnému zásobování, jakého poskytovala Rima-muráňská společnost svému dělnictvu. Bílá mouka a všechen lepší tovar byl dodáván pánům do kanceláří a dělnictvo dostávalo stále ještě válečnou bezcennou mouku. Dělnictvo pod vedením žen zastavilo práci a žádalo nápravu v této věci - a víme, jak to skončilo onoho neblahého dne 21. února 1921. Četníci použili zbraní, 4 dělníci byli zastřeleni, 40 raněno tak, že někteří z nich jsou mrzáci. Bylo to strašné nasycení, a strašnější ještě následovalo, když záhy na to celá ohromná továrna, zaměstnávající na 2500 dělníků, byla zastavena, aby se již nikdy do chodu nedostala. Právě tohoto roku (1924) dokončena byla demontáž továrny, která odvezena do Maďarska, a tisíce rodin krompašských donuceno odtrhnouti se od rodné půdy a uprostřed moře bídy - zapadnouti - kam? O to se již nikdo nestará! Tu již ozbrojená moc na ochranu životů lidských nezasahuje...

V témže roce došlo ke srážce dělnictva v Ardenovej - a zase tu řešen dělnický spor fašistickou methodou slovenské policie - 2 dělníci zabiti, 11 raněno! V říjnu toho roku odehrálo se podobné drama v Topolčanech - bílý teror vyžádal si života jednoho dělníka.

V roce 1922 neutuchaly dělnické boje, ale byly menšího rozsahu, protože v té době již dostal slovenský průmysl svoji smrtelnou ránu. Zvolenská plechárna byla zastavena, ve všech větších střediskách omezovala a zastavovala se výroba. Toho roku zaznamenáváme krvavý případ hrušovanský, kde dne 1. června ve srážce s četnictvem bylo 19 dělníků poraněno. O několik dní později, dne 14. června, zabit byl v Novém Městě nad Váhem 1 dělník a 8 poraněno.

Dosti, dosti již těch strašných fakt! - - - Od roku 1919 bylo na Slovensku v dělnických bojích, na ulici, zabito 16 lidí a 133 zraněno, nečítajíce obětí, které padly bílému teroru při ťlikvidaci bolševictvíŤ roku 1919.

Je samozřejmé, že při těchto fašistických metodách užívá se i hojně jiných persekučních prostředků. Na Košicko dosazen byl bývalý šéf rakouské tajné protičeské policie Klíma, aby provokoval slovenské komunistické dělnictvo. Z jeho iniciativy rozháněny byly naše schůze, on kázal prováděti domácí prohlídky, viděl nebezpečí i ve skautských holích a zakazoval je nositi, každé chvíle vymýšlen byl někde v kraji, obydleném Maďary - nějaký puč, za nímž následovalo konfiskování organisačního majetku, dlouhé procesy a sekatura našich soudruhů - o tom by mohl dlouhé kapitoly psát soudruh poslanec Tausik.

Každý veřejně činný pracovník v komunistickém hnutí je pečlivě veden v evidenci policejních orgánů, každý je pro nějaký delikt pokutován nebo odsouzen. Známý je proces se soudruhy báňsko-štiavnickými, kde pro pouhou výtržnost odsuzováni byli k drakonickým trestům od jednoho měsíce do dvou let. Když byla zastavena podpora v nezaměstnanosti ve Zvoleni a postižení žádali na županovi další vyplácení - byl z toho veliký proces pro ťvzpouruŤ, který však dopadl dosti mírně. Krompachy po hrozném krvavém dnu z února 1921 byly jako obležená pevnost, žádné projevy a schůze nebyly dovoleny. Ještě v roce 1923 zakázána byla schůze žen v Krompachu, a když za nějaký čas potom byla pořádána druhá, asistovali při ní čtyři policejní úředníci. Sekce mládeže byly dvakráte rozpuštěny a na jaře roku 1924 dokonce konány prohlídky i v FDTJ., protože prý pod rouškou tělocviku konají se politické schůze.

Jak to vypadá se svobodou tiskovou? Od roku 1921 stupňuje se konfiskační prakse tak, že obdenník ťPravda chudobyŤ je téměř pravidelně konfiskován, právě tak i časopis mládeže a žen. V kalendáři na rok 1923 byly zkonfiskovány citáty o Husovi a jeho době, články protiklerikální, ba i povídky a básně. Tiskopisy strany jsou úmyslně a soustavně poškozovány, aby zabráním nákladu nás finančně co nejvíce ničilo. Skutečně také způsobují nám konfiskace veliké finanční ztráty.

Dobrou persekuční zbraní pro naše policejní úřady je také nepřiznávání domovského práva a vypovídání za hranice. Kdo je nepohodlný - nalezne se nějaký odstavec pružného paragrafu o domovské příslušnosti - a do krátké lhůty takový člověk je vypovězen. - V tomto směru klasický je případ poslance Nagy-a, na něhož po několikaletém poslancování konečně našli potřebný výměr o domovském příslušenství. Úřady zbavují se jako ťobtížných cizincůŤ Slováků, kteří celé desítiletí již bydlejí na Slovensku a chtějí i nadále zde zůstati. Soudruh poslanec Gáti psal svého času o neudržitelnosti dnešního zákona o domovském právu, a dokázal, že tisíce občanů je praktikou tohoto zákona eksistenčně poškozováno, je doháněno k nedobrovolné emigraci - jakoby nebylo dosti té emigrace, vzniklé z hospodářských příčin...

Roku 1924 zažili jsme na Slovensku veliké stávky v textilním průmyslu v Žilině, Apatovej u Lučence, a konečně v Trenčíně, kde znovu stříleno bylo do dělnictva, jeden dělník zabit a několik mužů a žen zraněno. Tento trenčínský výstřel - - otřásl svědomím dělnictva celé republiky. Zraky všech obracejí se nyní sem, do tohoto koutu ťosvobozenéŤ země v údivu i úžasu nad hrozným dramatem, jaké se tu odehrává...

5. Na str. 40: - - - -

Ptáme se pana ministra, jakým způsobem hodlá na příště podobným bezúčelným, zbytečným konfiskacím zabrániti?

V Praze dne 19. února 1925.

J. Skalák,

Toužil, Darula, Mikulíček, Blažek, Warmbrunn, Koutný, Krejčí, Bouček, Burian, Mondok, Kunst, Tausik, Šafranko, Teska, Sedorjak, dr. Šmeral, Houser, Svetlik, Malá, Haken, Merta, J. Kříž, Kučera, dr. Gáti, Kreibich.