Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 9. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění.

Ústavně-právní a zahraniční výbor i výbor rozpočtový podrobily vládní návrh podrobnému zkoumání. Ježto uznaly tyto výbory, každý se svého odborného hlediska, že je třeba tohoto zákona jako důsledku úmluv mezi Československou republikou a republikou Rakouskou z 18. června 1924, z 9. července 1924 a dodatku ze 14. května 1925, usnesly se doporučiti poslanecké sněmovně N. S., aby dala ústavní schválení osnově zákona v tomto znění:

Zákon

ze dne ....................,

o provedení úmluv mezi Československou republikou a republikou Rakouskou

ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní pravidla obsažená v úmluvách mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, a to ze dne 18. června 1924 0 úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

§ 2.

(1) Platy plynoucí československému zúčtovacímu ústavu podle úmluvy z 18. června 1924 (§ 1) tvoří společnou zúčtovací podstatu. Této podstaty jest po úhradě platů povinných podle této úmluvy pro rakouské věřitele a po úhradě výloh Československého zúčtovacího ústavu (§ 3 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími) použíti k uspokojení československých věřitelů.

(2) Vláda se zmocňuje, aby pro uspokojení věřitelů, jež zásadně stane se způsobem poměrným, vydala nařízením podrobnější předpisy, přihlížejíc při tom dle potřeby ke zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek.

§ 3.

V případech, kde úmluva ze dne 18. června 1924 (§ 1) vyhrazuje stranám stížnost k mezistátnímu rozhodčímu soudu, nemá místa stížnost podle § 4 zákona č. 207/1922 Sb. z. a n.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti současně s úmluvami v §u 1 tohoto zákona zmíněnými; provedou jej ministři financí a sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti.

V Praze dne 24. června 1925.