Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.

Původní znění.

5197.

Dringliche Interpellation

der Abgeordneten Grünzner, Hoffmann, Schiller und Genossen

an die Regierung

betreffend den Abbau der Staatsbediensteten.

In der Sitzung des Abgeordnetenhauses am 19. Dezember 1924 hat der Herr Minister des Innern die Erklärung abgegeben, dass nur sachliche Bedürfnisse und das Interesse des Staates für die Notwendigkeit des Abbaues der Staatsbediensteten entschieden haben und dass die gleichen Gesichtspunkte auch bei der Durchführung des Gesetzes gelten werden. Dieser Erklärung widerspricht schon die Tatsache, dass in die im 3, Absatz (2) des Restriktions-Gesetzes zur Durchführung der notwendigen Massnahmen vorgesehene von der Legierung zu bestellende Kommission kein einziger Vertreter jener Fachorganisationen berufen wurde, welche nicht den Regierungsparteien angehören. Ueberdies ist es öffentliches Geheimnis, dass die wirkliche. Leitung des Personalabbaues eines aus den Regierungsparteien zusammengesetzten Pětka übertragen wurde. Aber nicht genug daran, über Beschluss dieser sogenannten Beamten-Pětka wurden sogar die im Bereiche der Staatseisenbahnverwaltung bestehenden, aus allgemeinen offiziellen Wahlen hervorgegangenen Personal-Vertrauensmännerausschüsse von der Mitwirkung bei der Durchführung des Personalabbaues vollständig ausgeschaltet und an deren Stelle sowohl beim Eisenbahnministerium wie auch bei den einzelnen Staatsbahndirektionen politische Fünfer-Kommissionen bestehend aus Mitgliedern der Regierungsparteien gesetzt. Dieses Vorgehen der Beamten-Pětka ist eine Verlegung der im Statut für die Personalausschüsse der čsl. Staatsbahnen festgelegten Rechte der gewählten Ausschüsse und ein Anschlag zur Beseitigung der geringen Ansätze einer Betriebsdemokratie. Der § 3 des Statutes für die Personal Ausschüsse der čsl. Staatsbahnenbestimmt ausdrücklich, dass diese Ausschüsse bei der Durchführung von gesetzlichen und sonstigen Anordnung betreffend den Schutz und die Sicherheit der Bediensteten etc. mitzuwirken haben. Dem Zentralvertrauensmännerausschusse beim Eisenbahnministerium obliegt es nach den Bestimmungen des § 5 des Statutes für die Personal-Ausschüsse ausserdem, Gutachten über die vom Eisenbahnministerium ausgearbeiteten Gesetzes- und Verordnungsentwürfe abzugeben. Es konnte daher, keinem Zweifel unterliegen, dass die Personal-Ausschüsse in erster Linie dazu berufen sind, bei der Durchführung eines Personalabbaues mitzuwirken. Durch die Einsetzung von ernannten politischen Fünfer-Kommissionen ist dieser rechtsmässige demokratische Vorgang unmöglich gemacht worden. Aehnlich ist es auch im Bereiche der Postverwaltung nur mit dem Unterschiede, dass dort mangels einer gewählten Personalinstitution politische Fünfer-Kommissionen ebenfalls lediglich nur bestehend aus Mitgliedern der Regierungsparteien gebildet wurden. Der Personalabbau wurde also zu einem vollständigen Politikum gemacht, er wird nach politischen Gesichtspunkten durchgeführt werden und es werden also nicht sachliche Interessen und Momente, sondern die Interessen der herrschenden Regierungskoalition dabei massgebend sein. Die Presse der koalierten Regierungsparteien und zum Teil auch die ihnen nahestehenden Fachorganisationen verlangen nun ganz unverhüllt, dass der Abbau vor allem auf Kosten der Angehörigen der Minderheitsnationen durchgeführt werde, ja das ťČeské SlovoŤ hat am 8. Mai 1925 geradeheraus erklärt, dass durch den Abbau der sprachlich minder Qualifizierten allein die ganze Abbauquote zu decken sei. Dass dieser Grundsatz ein sachliches Bedürfnis sei, wird niemand im Ernste behaupten können. Hat doch bei der Beratung des Sprachengesetzes am 27. Feber 1920 der Referent, Herr Dr. Hnídek erklärt: ťSollen wir auch diejenigen, welche es durchaus nicht brauchen und nicht notwendig haben müssen, sollen wir z. B. in Reichenberg oder in Eger einen Bahnarbeiter oder einen Wächter dazu zwingen, čechisch zu können? Das, verehrte Nationalversammlung, wird sicher niemand von Ihnen wünschen und es ist auch nicht nötig.Ť In Uebereinstimmung mit diesen Ausführungen wurde auch eine Bestimmung, dass alle Staatsangestellten die Staatssprache beherrschen müssen, in das Sprachengesetz nicht aufgenommen, sondern die Regelung dieser Frage der bis heute nicht erschienenen Verordnung überlassen. Ja der selbst als zu weitgehende abgelehnte Abänderungsantrag des Herrn Abgeordneten Dr. Kramář, welcher eine solche Verpflichtung statuieren wollte, liess Ausnahmen zu. Wenn also die sprachliche Qualifikation vor den sozialen Momenten beim Abbau entscheidend sein sollte, so würde dies nicht nur eine unsoziale Härte, sondern auch eine Verletzung der tatsächlichen Gleichberechtigung der nationalen Minderheiten bedeuten. Dennoch müssen wir nach den Erfahrungen der Vergangenheit ernstlich besorgt sein und mit solchen Möglichkeiten rechnen und fragen daher die Regierung:

1. Welche Massregeln gedenkt die Regierung zu ergreifen, um die rein sachliche, von sozialen Rücksichten geleitete und von jeder nationalen Voreingenommenheit freie Durchführung des Staatsangestelltenabbaues zu gewährleisten;

2. Entspricht es den Tatsachen, dass, wie in Zeitungen der Regierungsparteien zu wiederholten Malen behauptet wurde, ein Ministerratsbeschluss bestehe, nach welchem vor allem die sprachlich minder qualifizierten Bediensteten abgebaut werden sollen?

Prag, am 3. Juni 1925.

Grünzner, Hoffmann, Schiller, Löwa, Dr. Czech, Jokl, Dr. Holitscher, R. Fischer, Taub, Hackenberg, Uhl, Pohl, Schäfer, Häusler, John, Heeger, Blatny, Kirpal, Leibl, Palme, Schuster, Schweichhart.

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.

o snížení počtu státních zaměstnanců.

Ve schůzi poslanecké sněmovny dne 19. prosince 1924 prohlásil pan ministr vnitra, že jenom věcné potřeby a státní zájem rozhodly pro nutné snížení počtu státních zaměstnanců a že tatáž hlediska budou platiti i při provádění tohoto zákona.

"Tomuto prohlášení odporuje již to, že clo komise, kterou k provedení nutných opatření má vláda jmenovati podle odstavce 2 § 3 restrikčního zákona, nebyl povolal ani jediný zástupce oněch odborových organisací, které nepatří k vládním stranám. Mimo to jest veřejným tajemstvím, že Pětce, složené z vládních stran, bylo svěřeno, aby skutečně vedla snížení personálu. Ale ne dosti na tom, podle usnesení této tak zvané úřednické Pětky byly dokonce v oboru státní železniční správy ze spoluúčasti na provádění úřednické restrikce úplně vyloučeny personální důvěrnické výbory, vyšlé ze všeobecných oficielních voleb a na jejich místo dosazeny jak u ministerstva železnic, tak také u jednotlivých ředitelstev státních drah politické komise pětičlenné, skládající se z členů vládních stran.

Tento postup úřednické Pětky porušuje práva zvolených výborů, vytýčená stanovami pro personální výbory čsl. státních drah, a usiluje, aby odstraněny byly nepatrné náběhy k demokracii při provozu. § 3 stanov pro personální výbory čsl. státních drah výslovně - ustanovuje, že tyto výbory mají spolupůsobiti při provádění zákonných a jiných nařízení, týkajících se ochrany a bezpečnosti zaměstnanců atd.

Úkolem ústředního důvěrnického výboru u ministerstva železnic podle ustanovení § 5 stanov pro personální výbory jest mimo to podávati posudky o návrzích zákonů a nařízení, vypracovaných ministerstvem železnic. Nemohlo tedy býti pochybnosti, že personální výbory Jsou především povolány k součinnosti při restrikci personálu. Tento demokratický postup právní byl znemožněn tím, že byly dosazeny pětičlenné politické komise jmenované.

Podobně jest tomu také v oboru poštovní správy, kde politické pětičlenné komise byly rovněž utvořeny jen z členů vládních stran, pouze však s tím rozdílem, že tam není voleného osobního sboru. Restrikce zaměstnanců byla tedy přeměněné na úplné politikum, bude se prováděti podle politických hledisek a budou při tom rozhodovati nikoliv věcné zájmy a okolnosti, nýbrž zájmy panující vládní koalice. Tisk koaličních vládních stran a částečně také jim blízké odborové organisace žádají nyní zcela nepokrytě, aby se restrikce provedla především na útraty příslušníků menšinových národů, ba ťČeské SlovoŤ ze dne 8. května 1925 dokonce přímo prohlásilo, že celý k restrikci určený počet měl by býti uhrazen propuštěním osob jazykově méně kvalifikovaných. Že by tato zásada byla věcným požadavkem, nebude moci nikdo vážně tvrditi. Vždyť přece při poradách o jazykovém zákoně dne 27. února 1920 prohlásil referent, pan dr. Hnídek: ťMáme my také nutiti i ty, kteří toho naprosto nepotřebují a kteří nutně nemusejí, mime na příklad někde v Liberci nebo v Chebu nutiti dělníka na dráze nebo hlídače, aby uměl česky? Toho, vážené Národní shromáždění, jistě nikdo z nás nebude chtíti a není toho také třeba.Ť

V souhlasu s těmito vývody nebylo do jazykového zákona pojato ustanovení, že všichni státní zaměstnanci musejí ovládati státní jazyk, nýbrž úprava této otázky byla ponechána pozdějšímu nařízení, které do dneška nevyšlo. Ba dokonce pozměňovací návrh pana poslance dra Kramáře, který chtěl uložiti takový závazek a byl zamítnut jako příliš daleko jdoucí, připouštěl výjimky. Kdyby tedy při restrikcí zaměstnanců měla rozhodovati jazyková kvalifikace před sociálními momenty, bylo by to nejen nesociálně kruté, nýbrž by to také porušovalo skutečnou rovnoprávnost národních menšin.

Avšak podle zkušenosti z minulosti musíme chovati vážné starosti a počítati s takovými možnostmi, a proto se tážeme vlády:

1. Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby zaručila čistě věcné, sociálními zřeteli vedené a národně naprosto nepředpojaté provedení restrikce státních zaměstnanců?

2. Jest pravda, že se, jak se několikráte tvrdilo v časopisech vládních stran, ministerská rada usnesla, aby především byli propuštěni zaměstnanci po stránce jazykové méně kvalifikovaní?

V Praze dne 3. června 1925.

Grünzner, Hoffmann, Schiller, Löwa, Dr. Czech, Jokl, Dr. Holitscher, R. Fischer, Taub, Hackenberg, Uhl, Pohl, Schäfer, Häusler, John, Heeger, Blatny, Kirpal, Leibl, Palme, Schuster, Schweichhart.