Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1925
|
I. volební období |
11. zasedání |
5177.
Interpelace:
I. pos. Knirsche, inž. Junga a druhů min. pro věci zahraniční o nenávistném a vyzývavém chování českého tisku a českých spolků k Německé říši a k německému národu,
II. posl. Grünzpera, Hoffmanna, Tauba a druhu min. vnitra, kdy bude padán návrh zákona o nové úpravě služebního poměru cestářů,
III. posl. Tauba, Grünznera a druhů vládě, že Říšský svaz kupců (Reichsverband der Kaufmannschaft) porušuje shromažďovací svobodu,
IV. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhu min. financí, že strážník finanční stráže zastřelil 16 letého mladíka na hranicích u Škrochovic,
V. posl. Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů vládě o nové úpravě zařazení do tříd místních přídavků,
VI. posl. dra Luschky, dra Spiny a druhů min. vnitra a školství a národní osvěty o nejnovější akci hlučínské okresní politické správy k odnárodnění německých školních dětí,
VII. posl. dra Keibla a druhů min. soc. péče o Všeobecném pensijním ústavu v Praze,
VIII. posl. Tausika a soudruhů min. spravedlnosti o zabavení přílohy časopisu ťMatice SvobodyŤ určeně pro Slovensko.
I./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců Knirsche, inž. Junga a druhů
ministrovi věcí zahraničních
o nenávistném a vyzývavém chování českého tisku a českých spolků k Německé říši a k německému národu.
Pan ministr věcí zahraničních považuje za důležité, aby při každé příležitosti, zvláště když podává sněmovně zprávy o zahraniční politice, zdůraznil, že vztahy československé republiky k Německé říši jsou korektní a přátelské. V křiklavém rozporu s tímto tvrzením pana ministra jest chovaní tisku českých vládních stran, jakož i české veřejnosti. Tyto jsou vesměs naplněny takovou nezměrnou záští k Německé říši a k německému národu, že této zášti nedrží ani na uzdě ani tehdy, vyžaduje-li toho příkaz nejprostší a samozřejmé mezinárodní zdvořilosti. Podepsaní, aby dosvědčili toto chování, uvádějí jen několik ukázek z nejnovější doby.
Aby se podněcovala nenávist ke všemu, což jest německé, vyvěšuje Národní jednota severočeská, severočeský počešťovací spolek na veřejných tabulích, ba dokonce i v úředních budovách velké provolání, nad nimž jest tento obraz: Přes hranu, československé republiky letí velký orel, mající na hlavě německý šišák, a chtivě natahuje své pazoury. Uprostřed na mapě Čech sedí kvočna, představující slovanskou matku. České děti ohrožené německým orlem sbíhají se ze všech pohraničních krajů do středu země pod ochranná křídla slovanské matky.
Dále: Když byl v Německé říši volen president, tisk českých vládních stran bezměrně hanobil Hindenbura, a pokračoval v tom i tehdy, když se ukázalo, že Hindenburg byl zvolen presidentem Německé říše. Některé časopisy českých vládních stran uveřejnily tak nestydaté a pobuřující karikatury, že projevující se v nich zášť a ničemnost sotva mohou býti předstiženy. Na pražských ulicích byly na podívanou nošeny podobné symboly zášti a nepřátelství. A poštovní správa dokonce nařídila, že telegrafická holdování nebo blahopřání ctihodnému náčelníku německé říše nesmějí se dopravovati.
Vážnosti velké, čisté a mravné osobnosti Hindenburgovy nemůže zajisté uškoditi toto chování české veřejnosti, právě jako veškeré české nepřátelství nezabrání vzestupu Německé říše a německého národa k nové velikostí a k světovému významu. "toto chování však, jak již bylo řečeno, příčí se oficielním projevům pana ministra pro věci zahraniční o cestách české zahraniční politiky. Poněvadž z úředních míst nebylo dosud nic učiněno proti této štváčské práci, cítí podepsaní podnět tázati se pana ministra:
1. Jak smýšlí pan ministr o tomto chování českých spolků a českého tisku vládních stran?
2. Jest pan ministr ochoten co nejdříve vyložiti své mínění poslanecké sněmovně?
V Praze dne 22. května 1925.
Knirsch, inž. Jung,
Patzel, Simm, Matzner, dr. Radda, Böllmann, Wenzel, Zierhut, Schubert, J. Mayer, dr. Schollich, Kraus, dr. Keibl, dr. Spina, dr. Hanreich, dr. Lodgman, Pittinger, dr. Brunar, inž. Kallina, Sauer, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil.
II./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců Grüznera, Hoffmanna, Tauba a druhů
ministrovi vnitra,
kdy bude podán návrh zákona o nové úpravě služebního poměru cestářů.
Dne 1. července 1924 sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny konal schůzi, na jejímž denním pořadu byl iniciativní návrh poslance dra Bartoška o úpravě požitků hlídačů cest a cestářů. Ještě než byl o tom podán referát, oznámil zástupce ministerstva vnitra, pan ministerský rada dr. Uhlíř, že vláda sama připravuje návrh, jímž mají býti nově upraveny požitky hlídačů cest a cestářů. Proto žádal zástupce vlády, aby se o návrhu dra Bartoška nejednalo a aby se vyčkalo vládního návrhu. K této žádosti vládního zástupce se připojil zpravodaj a s ním většina sociálně-politického výboru a byl tedy tento bod vzat s denního pořadu sociálně-politického výboru a od té doby se o něm více nejednalo.
Od té doby uplynulo již 10 měsíců, avšak vláda nepředložila slíbeného návrhu zákona.
Podepsaní se tedy táží:
Kdy zamýšlí vláda podati poslanecké sněmovně ohlášený návrh zákona o úpravě požitků hlídačů cest a cestářů?
V Praze dne 22. května 1925.
Grünzner, Hoffmann, Taub,
Jokl, Heeger, dr. Haas, Dietl, R. Fischer, dr. Holitscher, Pohl, Blatny, dr. Czech, Kirpal, Deutsch, Häusler, Schweichhart, Beutel, Löwa, Schiller, Schuster, Hackenberg, Schäfer, Leibl.
III./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců Tauba, Grünznera a druhů
vládě,
že Říšský svaz kupců (Reichsverband der Kaufmanschaft) porušuje shromažďovací svobodu.
Říšský svaz kupců vydal důvěrný oběžník, v němž se podle obsahu, podaného ve výtahu v letáku Ústředního svazu zaměstnanců, vykládá toto:
ťJak seznáváte, jest základní myšlenka pamětního spisu neobyčejně nepřátelská podnikatelům a učedníkovi mimovolně vnucuje stanovisko nepřátelské vůči jeho zaměstnavateli.
Čeliti lze tomu jen, znemožní-li se učedníkovi vstup do organisace tím, že se mu to zakáže. Při tom upozorňujeme vás na § 193 b) živnostenského řádu, kde se praví, že učedník podléhá otcovské kázni učebního pána a jemu jest tedy povinen poslušností, věrností a mlčelivostí, pilností a slušným chováním. Dále se ustanovuje v § 100 živnostenského řádu, že učebnímu pánovi nebo jeho náměstkovi přísluší dohlédati k mravům a chování nezletilého učedníka v dílně i mimo ni. Jak patrno, umožňuje tedy živnostenský řád každému jednotlivému učebnímu pánovi zakázati učedníkovi, aby se organizoval. Radíme vám tedy, kdybyste se dověděl o organisačních snahách, jak svrchu vylíčeno, abyste ihned učedníkovi oznámil, že ho propustíte, jestliže skutečně vstoupí do organisace. Lze to tím více uvésti v soulad s vaším otcovským právem, poněvadž mladistvý učedník ve věku od 14 do 18 let není ještě způsobilý, aby si udělal úsudek, a musil by se tedy najisto státi obětí hesel, jež jsme svrchu uvedli což nemaže míti nejlepšího vlivu na jeho budoucí životní dráhu. Také jest uvážiti, že učednicí dodávají přece materiál, který se připravuje na budoucí povolání zaměstnavatelské. Otráviti takovýto materiál již v mládí hesly, znamenalo by otráviti celou příští podnikatelskou generaci.
Ovšem nejúčinnější by bylo, kdyby již do učební smlouvy byla přijata podmínka, že učedník, pokud bude v učebním poměru, nesmí vstoupiti do žádné politické organisace.
Konečně vás prosíme, abyste vzal naše zprávu důvěrně na vědomí a rozhodně jich neuveřejňoval v publikacích, časopisech atd., poněvadž by to způsobilo jen zbytečnou reakci sociálnědemokratických vrstev, která by našemu postupu jistě víc uškodila než prospěla.Ť
Říšský svaz vyzývá tedy zcela otevřeně své členy, aby zneužili svého postavení jako zaměstnavatelé a zabránili učedníkům, aby se odborové organisovali. Netřeba vykládati, že dozorčí právo, které poskytuje živnostenský řád učebním pánům, nikdy nechová v sobě práva zakazovati někomu vykonávati zákonně zaručená práva. Rada propustiti učedníky, kteří vstoupí do odborové organisace, jest tedy činem zakázaným v § 144 ústavní listiny a sváděním k přestupku § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb., z. a n.
Uvedení oběžník však také ukazuje, že předpisy živnostenského řádu, v něm uvedené, příkře odporují dnešním právním názorům a důrazně připomíná takto nutnost reformy tohoto zákona. Jí čelilo by se nejúčinněji pokusům jistých podnikatelů zavésti opět středověké učební a pracovní poměry.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest ochotna všemi zákonně přípustnými prostředky chrániti shromažďovací svobodu učedníků?
2. Jest ochotna co nejdříve podati Národnímu shromáždění návrh zákona, jimž se živnostenský řád vhodně reformuje?
V Praze dne 22. května 1925.
Taub, Grünzner,
Kaufmann, Schuster, Schweichhart, Hackenberg, Deutsch, Häusler, R. Fischer, Schiller, Heeger, Jokl, Dietl, dr. Czech, dr. Haas, dr. Holitscher, Leibl, Kirpal, Schäfer, Pohl, Blatny, Löwa.
IV./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců, Jokla, Heegera, dra Haase a druhů
ministrovi financí,
že strážník finanční stráže zastřelil 16letého mladíka na hranících u Škrochovic.
Počátkem dubna byl 16letý Schindler bydlící ve Škrochovicích ve Slezsku u své matky (vdovy), dítě ve vývoji zaostalé a zakrnělé, zastřelen dozorcem finanční stráže.
Stalo se to takto: Mladík šel na břeh Opavy nařezati si vrbové pruty na pomlázku a tam ho zadržel dozorce finanční stráže Kupecký. Mladík ve strachu utíkal a finanční strážník po něm střelil. Poněvadž ho první ranou nezasáhl, běžel za utíkajícím ještě přes železniční násep. Na silnici se zastavil, klekl si a maje pušku opřenu o koleno, mířil na utíkajícího, který běžel po návrší směrem k Branticím. Byli od sebe vzdáleni asi 150 kroků. Stranou od nich asi 120 kroků stát statkář E. D. z Brantic. Když padla rána finančního strážníka, chlapec se ještě obrátil a pak padl, byv zasažen, k zemi. Dozorce finanční stráže Kupecký byl prvý, kdo k nešťastníkovi přispěchal. Statkář viděl, jak prohledával jeho kapsy. Z prsou řinul se proud krve. Když nyní statkář E. D. přišel k zastřelenému, bylo první věcí, že se ho Kupecký tázal: ťViděl jste, jak jsem upadl a jak mi při tom vyšla z pušky ránaŤ a E. D. poté odpověděl, že to není pravda, naopak, že jest vrah. Čtyři další venkované byli svědky celé události. Smrtelně zraněný, když byl dopraven do Brantic, ještě žil, brzy však poté zemřel v rukou lékařových.
V Branticích bylo známo, že mladík sem a tam docházel do Boblovic nakoupiti nějaké drobnosti. O podloudnictví slabého dítěte nebylo však možno mluviti. Dozorce finanční stráže, bývalý legionář Kupecký, byl prý vbrzku přeložen pro jiné události - povídá se všelicos - na čtvrté služební místo.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest ochoten ihned vydati potřebné pokyny, aby se příště nepoužívalo tak lehkomyslně zbraně?
2. Jest ochoten jmenovaného dozorce finanční stráže pro naprostou nezpůsobilost propustiti z pohraniční služby?
3. Jest ochoten těžce postiženě matce poskytnouti náhradu?
V Praze dne 22. května 1925.
Jokl, Heeger, dr. Haas,
Dietl, dr. Czech, dr. Holitscher, Deutsch, Kirpal, Hackenberg, Blatny, Kaufmann, Schuster, Leibl, Löwa, Schiller, Taub, Schweichhart, Grünzner, Pohl, Beutel, Hoffmann, Häusler, R. Fischer, Schäfer.
V./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů
vládě
o nové úpravě zařazení do tříd místních přídavků.
Mezi četnými oprávněnými stížnostmi státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků a fondů jest významný boj o novou úpravu již dávno naprosto nepostačitelného zařadění do tříd místních přídavků, avšak příslušní činitelé dosud tento boj úplně podceňovali. Výměr místních přídavků nestačí, jejich rozděleni na 4 třídy jest dávno zastaralé a naprosto nevyhovuje skutečným životním poměrům.
Výše místních přídavků, jelikož jest v poměru k základnímu platu, jest jen částečným problémem ve všeobecné otázce úpravy požitků státních zaměstnanců. V tomto oboru vládní politika osudně snížila životní úroveň státních zaměstnanců. Ačkoliv již v prosinci 1921 byly požitky citelně sníženy, v prosinci 1922 byly znovu druhotní přídavky sníženy o 20 procent, čímž byly zvláště značně omezeny příjmy nižších kategorií. Snížení požitků nebylo snad přizpůsobením platů k nastalému již klesnutí cenové úrovně, nýbrž naopak předpokladem zlevnění, jež prý bylo lze očekávati a jež dodatečně mělo odůvodniti snížení požitků. Ve skutečnosti nastal opak. Index velkoobchodních cen, jenž v prosinci 1922 činil 1000, stoupl koncem roku 1924 na 1031, v únoru 1925 činil 1048, v březnu po zhroucení vzestupu cen stále ještě 1034. Podle soukromého, ale jistě nikoliv v neprospěch kupců zbarveného indexu velkoobchodního ťNárodních ListůŤ činil index v prosinci 1922 949, v prosinci 1924 1019, následkem druhotní vlny stoupl v únoru 1925 na 1029 a po jejím opadnutí klesl jen na 1014. Z toho vyplývá, že živobytí státních zaměstnanců jest nyní horší než v prosinci 1922. To platí snad ještě více o oné části výdajů, k jejíž úhradě jsou především určeny místní přídavky, totiž o výdajích na byt. Nové uvolnění ustanovení o ochraně nájemníků způsobilo dosti citelný vzestup nájemného. Zvláště práva pronajímatelů, aby náklady oprav přesunuli na nájemníky, bylo využito k tomu, aby nájemné bylo zvýšeno nepoměrně a rozhodně daleko nad míru, odůvodněnou opravami. Státní zaměstnanci museli poměrně značnou část svého příjmu vydati na byt a přes to byli v četných případech nuceni omeziti své bytové požadavky. Všeho toho zákonodárství nedbalo, ačkoliv několikráte byla provedena úprava požitků státních zaměstnanců.
Právě jako dosavadní základní výměra místních přídavků, tak také jejich rozdělení již dávno nesouhlasí se skutečnými životními poměry, naprosto změněnými. Dnes již nelze vůbec mluviti, že by stupeň drahoty byl v přímém poměru k počtu obyvatelů v obci. Naopak lze často znamenati, že se drahota ve venkovských městech a obcích projevuje mnohem ostřeji než v hlavním městě. Jsou venkovská města, kde ceny potravin jsou o 20 až 30 procent vyšší než v Praze. Také nájemné se jaksi přizpůsobilo, zvláště v lázeňských místech a v sousedních obcích není nájemné nižší než ve velkoměstech. Rozdělení na nynější 4 třídy místních přídavků podle počtu obyvatel jest tedy rozhodně nespravedlivé a nelze ho více udržeti.
Státní a veřejní zaměstnanci jakož i zaměstnanci podniků a fondů státem spravovaných všech kategorií z rozličných měst a míst již po léta si trpce stěžují na tento stav, jenž se stal neudržitelným a zasílají sta žádostí vládě a zákonodárným sborům, aby jejich služební místa byla zařazena do vyšších tříd místních přídavků. Vyhovujíce těmto spravedlivým požadavkům podávaly také během let rozličné strany v poslanecké sněmovně iniciativní návrhy k tomu směřující. Krátce po tom, když nabyl působnosti zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., jehož jedním nedostatkem bylo, že ustanovením § 2 části I ponechal místní přídavek ve dřívější výměře, uznala i vláda koaliční strany, že se nedá udržeti dosavadní stav v otázce místních přídavků a to pro nespokojenost a roztrpčení, jež se rozšířilo mezi státními a veřejnými zaměstnanci. Tehdy koaliční tisk o tom častěji psal a zdůraznil nutnost nové úpravy místních přídavků. Rovněž vládní koalice vyjednávala tehdy několikráte o této otázce vyžadující rozřešení. Vláda a koaliční strany slíbily tehdy státním a veřejným zaměstnancům, že místní přídavky budou brzy upraveny. Avšak vláda a koaliční strany do dneška nesplnily tohoto slibu, několikráte daného státním a veřejným zaměstnancům. Státním zaměstnancům a zaměstnancům podniků a fondů státem spravovaných byly zákonem ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n., slíbeny jen remunerace na rok 1924 a 1925, pro jejichž vyměřeni má býti základnou místní přídavek. Tyto remunerace nemohou však nikterak býti pokládány za náhradu dosud neprovedené úpravy místních přídavků. Tím však, že se tyto remunerace vyměřují podle místních přídavků, vláda a většina Národního shromáždění zásadně uznaly, že místní přídavky nutně musejí býti upraveny.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest vláda ochotna nově upraviti zařazení do tříd místních přídavků tak, aby tyto přídavky byly přizpůsobeny drahotním poměrům jednotlivých míst?
2. Kdy zamýšlí vláda splniti svůj několikráte daný slib a onen návrh předložiti k parlamentnímu projednání?
V Praze dne 22. května 1925.
Grünzner, Hoffmann, Taub,
Hackenberg, Roscher, dr. Czech, Hillebrand, Uhl, Leibl, Beutel, Wittich, Schweichhart, Häusler, Schäfer, Kaufmann, Löwa, Blatny, Kirpal, John, Schuster, Deutsch, Dietl, R. Fischer, Jokl, Palme, Heeger.
VI./5177 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Luschky, dra Spiny a druhů
ministrům vnitra a školství a národní osvěty
o nejnovější akci hlučínské okresní politické správy k odnárodnění německých školních dětí.
Hlučínská okresní politická správa zahájila v posledních dnech nový postup, aby oněm rodičům v okrese, kteří se hlásí k německé národnosti a dávají tedy svým dětem německé školní vzdělání, vnutila českou národnost. V úředních výnosech ze dne 8. května t. r., majících vesměs číslo 417, se všeobecně praví:
ťDotazováním bylo zjištěno, že podle následujících subjektivních známek jste moravské národnosti. Ve styku se svými sousedy, známými a ve své rodině užíváte moravského jazyka. Vaši rodiče byli Moravci. Vybízíte se, abyste do 8 dnů zaujal k tomu stanovisko.Ť
U některých jsou ještě další poznámky, které mají dokázati moravskou (?) národnost. Jako příklady toho uvádíme: V přípisu panu Františku Winklerovi, zedníku ve Velkých Lošticích, se tvrdí, že prý dal postaviti kříž jen s moravským nápisem. Ve skutečnosti ho žádal zemřelý farář Deponte, jenž k tomu také opatřil peníze, aby tento kříž postavil, aniž by jmenoval zakladatele.
U pí. Marie Stocklassové, podomní obchodnice v Kravařích, se tvrdí, že její rodiče neumějí řádně německy. Ač se tím nic nedokazuje pro národnost dávno plnoleté a samostatné paní Marie Stocklassové, jest jisto, že její rodiče jako příslušnici německé říše dlouhé desítky let podomně obchodovali ve Východním Prusku a dokonale mluvili německy.
U pana Karla Pawlika, člena obecní rady a kupce v Benešově na hlučínsku bylo dokonce smyšleno, že chodil do českých škol v Moravské Ostravě. Podobným způsobem byla prý v jiných četných případech německým státním občanům dokázána jejich česká národnost.
Jest jasné, že tyto výnosy, které nepřipouštějí opravných prostředků, jichž tedy nelze považovati za rozhodnutí, mají účel vynutiti na postižených, aby se přiznali k české národnosti, jelikož není zákonitých předpokladů pro takové řízení a ústavní demokracie předem vylučuje takovýto vliv na volné určení vlastní národnosti. Jelikož osoby, kterým tento výnos byl dodán, za výjimečného stavu na Hlučínsku nemohou proti tomu nalézti ochrany u zplnomocněného komisaře, táží se podepsaní pana ministra vnitra a pana ministra školství a národní osvěty:
Schvalují-li vylíčený, zákonně neodůvodněný postup okresní politické správy, a jsou-li ochotni zrušením, těchto výnosů ihned učiniti přítrž tomuto novému pokusu o odnárodnění?
V Praze dne 22. května 1925.
Dr. Luschka, dr. Spina,
Heller, Schälzky, dr. W. Feierfeil, Böhr, Zierhut, dr. Petersilka, Böllmann, Budig, Sauer, Schubert, Bobek, Mark, Scharnagl, Windirsch, Pittinger, Křepek. J. Mayer, J. Fischer, dr. Hanreich.
VII./5177 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů
ministrovi sociální péče
o Všeobecném pensijním ústavu v Praze.
Poslední dobou přibývá zpráv, že vláda zamýšlí provésti pronikavé změny v organisaci Všeobecného pensijního ústavu. Účelem těchto změn jest prý odníti německým pojištěncům veškerou možnost náležitého zastoupení. Již při dosazeni jmenované správní komise bylo hrubě ukřivděno německým zaměstnancům, což jest v přímém rozporu se základními pojmy demokracie, o níž se v tomto státě jinak neobyčejně mnoho píše a mluví.
Nyní se prý zamýšlí německou zemskou úřadovnu vůbec zrušiti.
Všichni němečtí zaměstnanci prohlašují se vším důrazem, že zrušení německé zemské úřadovny považují za útok na národní základní práva německých pojištěnců, jenž by byl s to, aby úplně zničil stále ještě trvající důvěru německých pojištěnců k Všeobecnému pensijnímu ústavu. Žádají tedy, aby jim vláda učinila uklidňující prohlášení, že rozdělaní Všeobecného pensijního ústavu na dvě části nebude změněno.
Dále stále širší vrstvy pojištěnců mocně zneklidňuje, že zúčastněné veřejnosti nebyl dosud ještě předložen výsledek pojistně-technické revise hospodářství Všeobecného pensijního ústavu, a žádá se, aby již dávno ohlášená pojistně-matematická rozvaha byla nyní učiněna přístupnou všem účastníkům.
Konečně prý podle časopiseckých zpráv zamýšlí pensijní ústav vypláceti podporu jen takovým nezaměstnaným obchodním pomocníkům, kteří jsou členy nějaké odborové organisace.
Avšak veliká část zaměstnanců není odborově organizována a kdyby časopisecké zprávy měly býti pravdivy, kdyby ztratila místo, byla by vůbec vyloučena z dobrodiní podpory.
Podepsaní se tedy táží pana ministra sociální péče:
1. Jest ochoten co možno nejrychleji vypsati volbu do všech zastupitelských sborů Všeobecného pensijního ústavu a tím napraviti bezpráví, spáchané na německých zaměstnancích jmenovanou správní komisí?
2. Jest ochoten pečovati, aby nynější rozdělení Všeobecného pensijního ústavu na dvě národní oddělení zůstalo zachováno?
3. Jest ochoten naříditi, aby pojistně-technická revise hospodářství Všeobecného pensijního ústavu jakož i pojistně-matematická rozvaha byly uveřejněny?
4. Jest ochoten naříditi, aby Všeobecný pensijní ústav vyplácel podpory v nezaměstnanosti také takovým obchodním pomocníkům, kteří nejsou odborově organisováni?
V Praze dne 28. května 1925.
Dr. Keibl,
Schubert, Matzner, Böhr, Szentiványi, Windirsch, dr. Schollich, dr. Radda, Bobek, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Füssy, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Lelley, dr. Lehnert, Kraus, dr. Korláth, Palkovich.
VIII./5177.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů
ministra spravedlnosti
o zabavení přílohy časopisu ťMatice SvobodyŤ určené pro Slovensko.
Ústředí Federace Komunistických Osvětových Jednot v Praze vydalo jako přílohu svého časopisu ťMatice SvobodyŤ čtyři články různých přispívatelů, určené pro Slovensko. Z těchto čtyř článků zabaveno bylo:
ťKrvavý režim na Slovensku.
Na Slovensku znovu sa striálalo do robotníkov. V Trenčíně četníci vypálili 15 rán do stávkujúcích textilních robotníkovi. Jeden mrtvý a niekolko poraněných zastalo ležeť na ulici....
Hla, oživme tracho pamäť:
2. Februára 1919 v Ružomberoku podnikli žandári surový útok na robotníkovi. 19 poranených.
25. Marca 1920 v Rumanovej boli žandarmi zabiti dva zemerobotníci.
18. Augusta 1920 v Hlohovci bol žandarmi zabitý jeden súdruh.
18. Decembra 1920 ve Vrábloch ... 4 zemerobotníky.
21. Februára 1921 v Krompachoch... 4 robotníci a 40 mužov a žien poranených.
2. Júla 1921 v Ardenovej zabili žandári 2 robotníkov a 11 poranili.
12. Októbra 1921 v Topolčanech ... 1 robotníka.
1. Júna 1922 v Hrušovom bolo žandármi 22 robotníkov poranených.
14. Júna 1922 v Novom Meste nad Váhom žandári zabili 1 robotníka a 8 poranili.
1. Augusta 1922 v Močonoku bol žandármi zabitý 1 robotník a jeden poranený:
26. Mája 1923 ve Zvolene bol žandármi provedený brutálný útok na nezamestnaných. Viac osob poranených.
28. Októbra 1923 v Dulovej zabili žandári 1 robotníka a 2 poranili.
28. Aprila 1924 v Zaričeve bola spáchána politická vražda na súdruhu Bodákovi.
6. Mája 1924 v Turaj Bystrej bola spáchána politická vražda na súdruhu Stimákovi.
20. Mája 1924 v Poljane provedený útok žandarov na starce a ženy. 7 poranených.
3. Augusta 1924 ve Svaljave bolí žandármi zabití 3 robotníci a mnoho poranených.
8. Októbra 1924 v Trenčíne bol žandármi zabit 1 robotník a niekolko mužů a žien poranených.
Stopy ťOslobodeniaŤ: 23 ... proletárov!!!
Domáhali sa vätšiho kusu chleba - dostali olovo a tvrdú ocel bajonetov.
V téže příloze ve článku ťČeskí robotníci robotníkom na SlovenskuŤ zabaveno bylo toto:
ťCo je to církev? Je to viera v náboženstvo? Nie. Církev a to každá, římsko-katolická, evanjelická, československá, alebo židovská je spoločnost obchodníkov a kupcov. Každá církev predává svojho boha, ako židák predává svoje veci zo svojho obchodu. Ako Baťa hovorí, že jeho topánky sú najläpšie, alebo firma Libenia vraví, že ona vyrábá najläpšie krém na topánky, tak každá církev chce nám nahovorit, že aj ona je ta pravá a najläpšie. Ale každá slúží jednomu Pánu Bohu: kapitálu. Ten robotník, ktorý slúží církvi, slúží svojmu nepriateli, kapitalistovi. Tolko sa naučte, súdruhovia a súdružky, v Trenčíne aj na celom Slovensku od českých robotníkov. Preč od církvi! Krv súdruha Drgo netiekla nadarmo, keď budete takto jednať. Nechť žije spoločný boj robotníkov proti kapitalizmu, militarizmu a klerikalizmu!Ť
Prvý zkonfiskovaný článek obsahoval pouhá fakta. Věříme rádi, že odpovědným činitelům není příjemno, uvědomujeme-li dělníky znovu a znovu o nespravedlnostech na proletariátu páchaných, nelibost tato nemůže však býti důvodem pro censurování. Druhý vzkaz dělníků českých na Slovensku opakuje pouze ve všech možných časopisech nesčetněkráte opakované výzvy k výstupu z církve.
Ptáme se pana ministra:
Souhlasí s touto praksí censurní?
Co učiní, aby se podobné případy neopakovaly?
V Praze dne 6. ledna 1925.
Tausik,
Kunst, Darula, Blažek, Warmbrunn, Toužil, Malá, dr. Gáti, Koutný, Kreibich, Haken, Kučera, Burian, Šafranko, Teska, Houser, Krejčí, Mondok, Skalák, Mikulíček, Sedorjak, Merta, dr. Šmeral, Rouček, J. Kříž, Svetlik, Bubník.