Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Oddíl druhý.

Ustanovení trestní.

§ 138.

Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:

a) pojištěnec, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem oznámení podané u nepříslušné úřadovny není přestupkem,

b) kdo sjednal s pojištěncem smlouvu, literou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti omezena nebo zkrácena,

c) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo,

d) kdo docílí pojistné dávky simulací.

§ 139.

(1) Přestupky podle § 138 se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody peněžitou pokutou až do pěti tisíc Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce.

(2) Peněžité pokuty plynou do pokladny pojišťovny, jež jich použije k mimořádným podporám pojištěncův.

§ 140.

(1) Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady (administrativní policejní vrchnosti) první stolice.

(2) Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnů; o odvolání rozhodují politické úřady (administrativní policejní vrchnosti) druhé stolice s platností konečnou.

§ 141.

Trestnost přestupku podle § 138 pomíjí:

a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení,

b) promlčením.

§ 142.

(1) Přestupky podle § 138 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli, v šesti měsících ode dne, kdy trestní činnost byla ukončena.

(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.

Oddíl třetí.

Ustanovení přechodná.

§ 143.

První výbor pojišťovny (§ 13) jmenuje vláda, přihlížejíc k ustanovení § 15. Výbor ten zůstane v úřadě až do doby, kdy se ujme úřadu výbor vyšlý z prvních řádných voleb.

§ 144.

První jednací řád pojišťovny (§ 19) vydá ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství.

§ 145.

(1) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství se zmocňuje, aby jmenoval přípravný sbor, jenž by provedl práce potřebné k tomu, aby s prováděním ustanovení zákona mohlo býti započato v den uvedený v § 148.

(2) Náklady spojené s počátečním zařízením a působením pojišťovny hrazeny budou zálohou státu.

(3) Záloha tato bude vrácena bez úroků z pojistného, jež dojde v prvních třech letech působnosti zákona.

§ 146.

(1) Kdo jest podroben pojištěná v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, jest povinen přihlásiti se u příslušné obvodní úřadovny v době 6 týdnů.

(2) Tento pojištěnec není povinen oznamovati, kdy započal se samostatnou činností výdělečnou.

§ 147.

Osoby zaměstnané v pojistně-matematické kanceláři, zřízené při ministerstvu sociální péče pro přípravu zákona o sociálním pojištění, mají právo požadovati, aby byly přijaty za úředníky pojišťovny, přihlásí-li se do tří měsíců ode dne, kdy ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti.

Oddíl čtvrtý.

Počátek působnosti a prováděcí klausule.

§ 148.

(1) Ustanovení § 145 nabude účinnosti cínem vyhlášení.

(2) Den, kdy ostatní ustanovení tohoto zákona nabudou účinnosti, bude stanoven vládním nařízením.

(3) Zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. nabude účinnosti dnem 1. července 1926 mimo § 168.

(4) Ustanovení § 287, odst. 2., zákona uvedeného v předešlém odstavci se zrušuje.

§ 149.

Ministru sociální péče se vkládá, aby tento zákon provedl, dohodne se se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva

I. Část všeobecná

Ve schůzi poslanecké sněmovny dne 22. května 1925 předložen byl vládní návrh zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk č. 5163) a přikázán byl výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému. Sociálně-politický výbav - usnesl se ve schůzi téhož dne konané, aby zvolen byl užší výbor, který by osnovu podrobně projednal, a teprve návrh užšího výboru aby byl předmětem povšechné rozpravy v plenu sociálně-politického výboru.

Do užšího výboru byli vysláni vedle zpravodaje posl. Dubického poslanci: Johanis, Kamelský, Mašata, Mlčoch, Netolický, Sedláček, Schubert, Taub a Teska. Užší výbor zvolil předsedou zpravodaje posl. Dubického a posl. Sedláčka.

Užší výbor projednal vládní návrh v době od 26. května do 28. května v 6 schůzích a předložil svoje návrhy sociálně-politickému výboru.

Sociálně-politický výbor projednal pak návrh užšího výboru ve schůzi dne 29. května 1925 a schválil návrh vládní ve formě, jak jej zpravil užší výbor, s nepatrnými změnami.

Zásady, na nichž vládní návrh byl vypracován, byly podrobně vyloženy v důvodové zprávě k tisku č. 5163. Jest třeba zdůrazniti, že práce nebyla zde snadná. Pojištění osob samostatných není dosud vybudováno v takovém rozsahu v žádném státě, nehledíme-li k částečnému řešení tohoto problému ve Švédsku ve formě pojištění národního nebo v Belgii ve formě pojištění dobrovolného. Stejně rumunský zákon o sociálním pojištění z roku 1912, pokud dotýká se osob samostatných, vztahuje se jen na určité skupiny živnostníků. Pohybuje se tedy náš návrh zákona na půdě zcela nové, pokouší se řešiti tento problém bez pomoci vzorů a zkušeností cizích a razí tak nové cesty dalšímu vývoji sociálního pojištění. Nebude-li zákon ve všech směrech dokonalý, budiž jemu i jeho tvůrcům omluvným důvodem, že náš stát, nelekaje se obtíží a překážek, první přikročil k tomuto velkému dílu sociálnímu ve snaze, aby zabezpečil také vrstvy osob samostatných pro případy, kdy pro neschopnost k práci nebo stáří jest jim znemožněno zjednati si nejnutnější zdroj příjmů k úhradě životních potřeb.

Snahy po uskutečnění sociálního pojištění osob samostatných nejsou u nás data nového. Již před 30 roky založen byl na podnět prof. Bráfa r. 1895 Zemský pojišťovací fond, který měl umožniti dobrovolné pojištění osob samostatných. Výsledky jeho, jak bylo vyloženo v důvodové zprávě k vládnímu návrhu, nejsou valné a ukazují jasně, že na tomto principu sociální pojištění osob samostatných řešiti nelze. Rovněž z řad zemědělských bylo po dlouhá léta vyžadováno, aby otázka výměnků vyřešena byla na podkladě sociálního pojištění. Také rakouské návrhy, osnova Beckova a Bienerthova, upravovaly vedle pojištění zaměstnanců též pojištění osob samostatných. Po převratu všechny vlády v republice Československé zdůrazňovaly potřebu provedení pojištění jak dělnického, tak osob samostatných, ale teprve po ukončení prací s pojištěním dělnickým souvisejících mohlo se přikročiti k intensivnímu projednávání této otázky.

Základem osnovy zůstávají zásady, které byly formulovány zvláštní komisí, utvořenou 2. června 1923 u ministerstva sociální péče a sestávající ze zástupců vrstev živnostenských a zemědělských a odborníků. Zásadám těmto dostalo se schválení vlády ve vládním návrhu, a ani užší výbor ani výbor sociálně-politický neučinil na nich podstatných změn.

Stručně vyjádřeno, zásady tylo jsou:

1. Pojištění vztahuje se na všechny osoby samostatně hospodařící, které provozuji podnik nebo zaměstnání, podrobené všeobecné dani výdělkové, nebo používají zemědělským zpracováním půdy, podrobené dani pozemkové. Pojištěním jsou povinni také příslušnici svobodných povolání, pokud dani výdělkové podléhají.

Vedle tohoto okruhu osob, na něž se vztahuje pojistná povinnost, mohou se dobrovolně pojistiti pomáhající členové rodiny a jiné skupiny osob, jež nepodléhají pojistné povinnosti.

2. Pojištění jest povinné, neboť jedině princip obligatornosti může zaručiti úspěšný výsledek, jejž toto pojištění sleduje.

3. Organisace pojištění jest jednotná; provádí je Pojišťovna osob samostatných společně pro obě skupiny pojištěnců, skupinu živnostenskou i zemědělskou. Vhodným vyřešením dávkového systému vyrovnávají se vzájemná risika těchto obou skupin, takže bylo umožněno provésti pojištění v jednom zákoně a ve společném organizačním rámci, aniž by bylo třeba budovati dvojí nákladný aparát administrativní. Rovněž obava, že by jedna skupina byla zatížena finančně na úkor skupiny druhé, ukázala se podle výpočtů pojistně-matematických, uvedených v důvodové zprávě k vládnímu návrhu, bezpodstatnou.

4. Pojištění osob samostatně hospodařících spočívá stejně jako pojištění dělnické na zásadě hospodářské soběstačnosti nositele pojištění. Průměrné pojistné jest stanoveno jednotně, tj. stejné pro všechna stáří, povolání, pohlaví a jiné okolnosti odlišující pojistné risiko jednotlivých pojištěnců, také stejné pro pojištěnce různých majetkových poměrů. Jednotná třída byla také výborem zachována, ač bylo konstatováno, že by zavedení tříd znamenalo výhodu pro sociálně nejslabší vrstvy osob samostatně hospodařících. Stalo se tak proto, že roztřídění pojištěnců podle kteréhokoliv kriteria naráží na veliké obtíže.

5. Je zcela přirozeno, že také na systému nárokovém nebylo učiněno zásadních změn. Osnova spočívá, jak jest z důvodové zprávy známo, na konstrukci nárokového systému, obvyklého v sociálním pojištěni důchodovém. Zákon poskytuje důchod invalidní v případě invalidity, důchod starobní při dosažení 65. roku a příplatky k těmto důchodům, důchod vdovský pro invalidní vdovu a důchod sirotčí pro děti mladší 17. let. Aby bylo dosaženo nároku na tyto dávky, je třeba, aby byla dokončena čekací doba 36 měsíců, která se prodlužuje pro případ, že by část příspěvkové doby byla získána v dobrovolném pojištění.

Důchody se skládají ze dvou podstatných částí: částky základní a částek zvyšovacích. Částka základní je pevná a činí u důchodu invalidního a starobního Kč 500-, u důchodu vdovského Kč 250-, u důchodu sirotčího pro jednostranně osiřelé dítě Kč 100-, pro oboustranně osiřelé dítě Kč 200-.

Zvyšovací částky se vyměřují podle příspěvkové duby a činí za každý příspěvkový měsíc u důchodu invalidního a starobního Kč 320, u důchodu vdovského Kč 160 a při sirotčím důchodu jednostranně osiřelého dítěte 64, oboustranně osiřelého 128 Kč.

Všechny důchody se vyměřují podle důchodu invalidního, a to důchod starobní ve stejné výši, vdovský jednou polovinou, sirotčí jednou, po případě dvěma pětinami.

I důchodu invalidnímu a starobnímu náleží příplatky na děti ve výši jedné desetiny důchodu pro každé dítě.

Ke každému důchodu vyplácí stát příspěvek ve výši základní částky.

Kromě důchodů poskytuje se odbytné a příplatky k němu.

Z nepatrných změn, jež jsou zřejmy z části zvláštní této zprávy, dlužno uvésti, že byly výborem stanoveny příplatky k odbytnému, jež po 10 letech pojištění stoupají s každým příspěvkovým rokem, což zvýší jen sympatie k tomuto zákonu. V důsledku této úpravy byla zvyšovací částka k důchodu invalidnímu stanovena na Kč 320 za každý příspěvkový měsíc. Část pojistného na léčebnou péči se touto úpravou poněkud zvýšila. Uvedeme zde tabulku 3., která odpovídá tabulce č. 2 důvodové zprávy.

6. Soudnictví upraveno jest analogicky podle zákona o pojištění dělnickém. Rozhodování sporu jest svěřeno pojišťovacím soudům a vrchnímu pojišťovacímu soudu s tou změnou, že vyloučen je z rozhodování živel laický.

Na základech, na nichž jest vládní návrh zbudován, nebylo v podstatě měněno. Na jednotlivých ustanoveních provedl však užší výbor i výbor sociálně-politický četné změny, jež jsou odůvodněny v části zvláštní.

Tabulka č. I.

Ryzí roční pojistné počáteční i budoucí generace osob samostatně hospodařících, mužů i žen.

II. Část zvláštní.

§ 2, odst. 1. Stylisace vládního návrhu "nebo takové zaměstnání k zisku směřující" připouštěla výklad, že pojištěním jest povinna každá osoba, která provozuje jakékoliv zaměstnání k zisku směřující bez ohledu na ta, zdali podléhá dani výdělkové čili nic.

Výbor nahradil tuto stylisaci přesnějším rčením "nebo jinaké zaměstnání podrobené této dani", aby byla jasně vyjádřena zásada, že pojistná povinnost se vztahuje na všechny osoby, jichž hospodářská činnost jest podrobena všeobecné dani výdělkové. Jsou tudíž pojištěním povinni také příslušníci svobodných povolání, pokud lest u nich tato podmínka splněna.

Výbor rozhodl se vypustiti poslední větu odst. 1., poněvadž nechtěl osoby, jež na základě zvláštních ustanovení o výhodách vdov a nezletilých sirotků provozují živnost, zbaviti dobrodiní tohoto pojištění. Jest tudíž pojištěním povinna i vdova resp. nezletilí sirotci, již podle §u 56 živnostenského řádu provozují živnost po zemřelém manželovi, případně otci. Obavy, že by mohli pojištění podléhati takoví sirotci již od útlého věku, jsou odstraněny ustanovením §u 4 písm. b).

Provozuje-li některá osoba současně činnost samostatnou i nesamostatnou, rozhodna jest pro pojištění ona činnost, která jest hlavním zaměstnáním pojištěncovým, tj. která tvoří hlavní zdroj jeho příjmů k úhradě životních potřeb. Tato zásada vyplývá ze znění §u 2, odst. 1. a §u 4 písm. g). Budou se vyskytovati případy, kdy střídá se hlavní zaměstnání v krátkých časových intervalech tak, že osoba podrobená pojištění podle tohoto zákona, přestupuje na kratší dobu do pojištění podle zákona ze dne 9. října 192, č. 221 Sb. z. a n., nebo naopak. Převody premiových reserv by ztěžovaly pojišťovnu množstvím výpočtů pojistně matematických. Bude tudíž v zájmu obou pojišťoven, aby tyto úkony byly zjednodušeny na příklad tak, že by krylo pojistné súčtováno pojišťovně, u níž byla dotyčná osoba podrobena pojištění po větší část roku. Tento vzájemný styk pojišťoven upraví se teprve praxí, a výbor nepovažoval za vhodné dávati o tom ustanovení do zákona.

§ 3, odst. 1. Dodatek "nejsou-li povinni pojištěním podle tohoto zákona z jiného důvodu" má za účel, odstraniti možnost dvojího pojištění, aby jednatelé společnosti s ručením obmezeným, kteří již na základě jiné samostatné činnosti jsou podrobeni pojištění podle tohoto zákona, nebyli pojišťováni podruhé z titulu své funkce jednatelské. Pokud by jednatelé společnosti s ručením obmezeným byli činni v poměru nesamostatném, jsou z pojištění podle tohoto zákona vyloučeni podle §u 4 písm. g).

Odst. 2. Ježto výbor stál na stanovisku, že pojištění má podléhati pouze hlava rodiny nebo přednosta domácnosti, jevilo se nutným vyloučiti výslovně při formách společného provozování výdělečné činnosti osoby, jež jsou v určitém poměru k přednostovi domácnosti, bydlí-li s ním ve společné domácnosti, a jež by jinak pojištění podléhaly.

§ 4, písm. c) a d). Z téhož důvodu, jak bylo vyloženo u §u 3, odst. 2., bylo třeba vyloučiti tyto osoby též při výdělečné činnosti jednotlivcově. Výbor měl při tomto ustanovení na mysli hlavně případy spoluvlastnictví, časté zvláště v zemědělství a dále ty případy, kdy manželka nebo členové rodiny pojištěncovy, sídlící s ním ve společné domácnosti, sami vykonávají činnost: §u 2, odst. 1. uvedenou, nebo jest na jejich účet tato činnost vykonávána.

písm. e). Ustanovení toto odpovídá písm. d) vládního návrhu s tou změnou, že vynechána jsou slova "odevzdanému", ježto zpravidla půda se výměnkáři neodevzdává, nýbrž on si ji k používání vyhrazuje. Dodatek, "nepřesahuje-li tento výměnek rozsahu v místě obvyklého" zařazen byl z toho důvodu, aby nebyli vyloučeni z pojištění všichni výměnkáři, nýbrž aby ti, u nichž výměnek přesahuje rozsah v místě obvyklý, takže neztrácejí charakteru osob samostatně hospodařících, zůstali pojištěni nadále.

písm. f) odpovídá písm. c) a druhé větě písm. e) vládního návrhu.

písm. g) odpovídá první větě písm. e) vládního návrhu; poslední věta má za účel zjednati platnost zásadě §u 2, že rozhodnou pro pojištění jest ta činnost, která tvoří hlavní zaměstnání pojištěné osoby.

písm. h) odpovídá písm. f) vládního návrhu s tou změnou, že vynechána jest citace §u 5 písm. a), který jest již citován v §u 6 písm. a) zákona ze dne 9. října 1924., č. 221 Sb. z. a n.

§ 5., odst. 3. V důsledku rozšíření vylučovacích důvodů v §u 4 bylo nutná upravit citaci zmíněného paragrafu na "§ 4, písm. a), c)-h)".

§ 6., odst. 2. Pro přehlednost a jasnější dikci rozdělen tento odstavec na dvě věty.

Odst. 3. Aby evidence a statistika pojištěnců odpovídala pokud možno skutečnosti, jest třeba respektovati změny příjmových poměrech pojištěncových vzhledem k tomu; z které činnosti plyne jemu větší příjem a kterou jest tudíž považovati za činnost hlavní.

§ 8., odst. 1. Výbor považoval za účelné, aby přihláška obsahovala vedle okolností ve vládním návrhu uvedených také bydliště pojištěncovo, jež jest důležitým pro řádnou evidenci. Uvedení všech zaměstnání a označení, které pojištěnec pokládá, za hlavní, jeví se potřebným vzhledem k §6. odst. 3 a pro práce statistické.

§ 14., odst. 6. V tomto odstavci bylo výslovně stanoveno, že náměstkové předsedy mají býti jmenováni ze členy výboru. Počet náměstků rozšířen byl ze dvou na tři, z nichž jeden jest jmenován ze skupiny odborníků. Výbor nepovažoval za potřebné stanoviti v zákoně, v jakém pořadí nastupují námětkové za zaneprázdněného předsedu, nýbrž ponechal tuto úpravu jednacímu řádu.

§ 17., odst. 2. Odstavec tento byl škrtnut z toho důvodu, aby se jím necítili omezeni ve svých právech pojištěnci z ostatních částí území republiky. Výbor projevil přesvědčení, že při volbě členů představenstva dbáno bude důvodů účelnosti, aby tito mohli se schůzí řádně súčastňovati.

18., odst. 3. Výbor vyslovuje přesvědčení, že tri přijímání zaměstnanců pojišťovny bude brán zřetel na řádně kvalifikované zaměstnance, propuštěné ze služeb státních. Nepovažuje však za účelný dáti takové ustanovení do zákona.

§ 19., odst. 1. Výbor vyhověl žádosti jak členů živnostenských, tak zemědělských, aby jednací řád nebo jeho změny byly schvalovány kromě ministerstva sociální peče také ministerstvem obchodu a zemědělství, tedy oněmi ministerstvy, jež povolána jsou hájiti zájmy oněch vrstev obyvatelstva z nichž pojištěnci pocházejí.

§ 20. Nová stylistice tohoto paragrafu vyplynula ze snahy po jasnější a logičtější dikci. Původní stylistice vzbuzovala nejasnost, v jakém poměru jest funkce vlády při zřizování obvodních úřadoven k pravomoci pojišťovny.

§ 21, odst. 2. Bylo třeba určiti blíže, který politický úřad I. stolice jest povolán jmenování členů výboru obvodní úřadovny, neboť obvod působnosti obvodní úřadovny bude zaujímat zpravidla obvody několika okresních politických správ. Dále umožňuje se zájmovým organisacím pojištěnců, aby přednesly svoje návrhy a přáni pro jmenování členů výboru obvodní úřadovny.

§ 22, odst. 3. Ježto vládní návrh postrádal ustanovení o tom, kdy výbor obvodní úřadovny jest schopen se usnášeti a jakým způsobem tak činí, bylo nutným doplniti to podle analogie §u 16. odst. 3.

§ 26, odst. 1. Den konání voleb stanoven byl na neděli, aby umožněno bylo pojištěncům zúčastniti se voleb, aniž by byli nuceni zanedbati své zaměstnání. Snahou bylo docíliti co možná největší účasti pojištěnou při volbách.

Odst. 3. Ježto příslušný politický úřad jest blíže určen v §u 21, bylo třeba tento paragraf výslovně citovati.

28, odst. 1. Poslední věta odst. 1 převzata byla z § 36, odst. 1. zákona o pojištění dělnickém. Sleduje účel, aby průběh voleb nebyl zdržován jednotlivými stížnostmi. Do rozhodnutí politického úřadu I. stolice možno si však stěžovati v souvislosti s námitkami podle §u 43, odst. 2.

§ 30, odst. 2. Aby mohly se přesvědčiti o správnosti a, úplnosti voličských seznamů také osoby, jež i v neděli v hodinách dopoledních jsou zaměstnány, rozšířena doba k nahlédnutí do nich do 16. hodiny.

Odst. 4. Osmidenní lhůta v tomto odstavci uvedená vzbuzovala pochybnost, od kterého dne se počítá. Ježto se jedná o osmidenní lhůtu, po kterou seznamy budou vyloženy, bylo potřeba odvolati se na odst. 1. tohoto paragrafu.

§ 33, odst. 1. Počet voličů, kteří musí podepsati kandidátní listinu, zvýšen na sto, aby zabráněno bylo přílišnému tříštění kandidátních listin a zbytečným správním nákladům.

§ 38, odst. 2. V bodě 1. škrtnuto slovo "napsány", jakožto pojem příliš úzký, neboť jedná se zde a vyznačení jakéhokoliv druhu.

Tento paragraf ve vládním návrhu nevyčerpával případů, že by hlasovací lístek byl odevzdán prázdný, nebo že by údaj, na něm obsažený, byl nečitelný a podobně. Ježto výpočet v odstavci 2. má ráz taxativní, bylo třeba doplniti jej bodem 4.

§ 40, odst. 4. Doplňkem přibližuje se volební řád do výboru obvodních úřadoven ostatním volebním řádům do veřejnoprávních korporací.

§ 43, odst. 2. Podle odst. 1. vyhlašuje se výsledek voleb několikerým způsobem. Ježto podle vládního návrhu nebylo jasno, od kterého způsobu vyhlášení počíná běžeti 15tidenní lhůta pro podání námitek, usnesl se výbor, že rozhodnou jest vyhláška v úředním listě politického úřadu II. stolice.

§ 48, odst. 1. Výbor pokládal za účelné, aby pojišťovna předkládala výroční zprávu a statistické výkazy také ministerstvu obchodu a zemědělství. Naproti tomu však nechtěl užší výbor komplikovati státní administrativu tím způsobem, aby funkce podle §u 47, odst. 1, přikázány byly též dalším ministerstvům. Výbor považuje však za samozřejmé, že ministerstvo obchodu a zemědělství jest oprávněny vyžadovati prostřednictvím ministerstva sociální péče všechna vysvětlení a údaje, jež potřebuje pro svoji úřední potřebu.

§ 53. Vládní osnova předpokládala (viz důvodovou zprávu str. 79), že invalidní důchody loudou přiznávány za podmínek a s frekvencí obdobnou jako v pensijním pojištění. Podle názoru výboru odpovídá spíše tomuto předpokladu formulace jím upravená, která vyjadřuje závislost invalidního důchodu na osobním výdělku podobně jako v jiných sociálně pojišťovacích zákonech.

§ 55. V důsledku změněných detailů, zejména v důsledku vyššího zatíženi, plynoucího ze vsunutí odstavce 3. § 65, bylo nutno k zachováni zásady rovnováhy mezi hodnotou příspěvku a hodnotou nároků snížiti v odstavci 3. tohoto paragrafu zvyšovací části na Kč 320 za každý příspěvkový měsíc. Tím změní se nepatrně vyplácené důchody.