Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

III. část.

A. Část finančně-matematická.

I.

Princip obligatornosti.

Obligatornost pojištění. - Pro pojištění osob samostatně hospodařících jest základním problémem otázka, zdali má býti provedeno na podkladě principu obligatornosti, nebo dobrovolnosti a jakým způsobem. K prvé části této otázky budiž poukázáno na příslušné úvahy ve všeobecné části této důvodové zprávy. Kdežto v pojištění osob nesamostatně výdělečně činných uznává se dnes princip závazného pojištění za nutné a účelné řešení otázky zaopatřovací, jsou pronášeny pochybnosti o nutnosti a dokonce účelnosti rozšíření principu zákonného donucování na pojištění osob samostatně výdělečně činných. Není zde možno rozbírati sociálně-politické a morální přednosti anebo nevýhody pojištění dobrovolného a nuceného. K posouzení vyhlídek dobrovolného pojištění samostatných zemědělců a živnostníků budiž poukázáno pouze na zkušenosti Zemského pojišťovacího fondu, založeného r. 1895 právě za účelem umožniti dobrovolné pojištění oněch vrstev, na něž se má pojištění podle této osnovy vztahovati.

Zkušenosti Zemského pojišťovacího fondu. - V r. 1901 byla na podnět Zemského pojišťovacího fondu zahájena místodržitelstvím v Čechách akce za účelem propagace dobrovolného pojišťování živnostnictva; veškerá okresní hejtmanství byla vyzvána, aby jednak v úředním věstníku, jednak zvláštními přípisy s připojením dodaných jim poučení upozornila živnostenská společenstva a obchodní grémia na důležitost starobního pojištění členů u Zemského pojišťovacího fondu. Ministerstvem obchodu ustanovení inspektoři živnostenských společenstev podporovali všemožně tuto akci; k jich podnětu získal ústav způsobilé živnostníky, kteří za paušální náhradu intervenovali při schůzích společenstevních zdůrazňujíce důležitost a objasňujíce možnost provádění dobrovolného starobního pojišťování živnostnictva. Mimo tyto intervence konsulentů, na jichž výsledky spoléhal fond především - v předpokladu, že vysvětlení z úst příslušníka stavu najde spíš důvěru než slovo úředníka, v němž spatřován mnohdy spíš agent než rádce - byla vykonána řada přednášek úředníky ústavu; jednotám obchodních gremií a řemeslnických a živnostenských společenstev uděleny podpory po 1000 K na pořádání přednášek.

Dále věnovaly různé peněžní ústavy značnější příspěvky k nadlepšení důchodů sestárlým živnostníkům, v roce 1907 pak zřízen u ústavu penízem 500.000 K, věnovaným zemí, nadlepšovací fond pro živnostníky, jehož nárokového výnosu užívá se k zvýšení důchodů těchto živnostenská společenstva byla pověřována obstará váním jednatelství Zem. poj. fondu za odměnu.

Veškeré tyto akce měly však výsledky, které ani po kvantitativní ani po kvalitativní stránce nejsou uspokojivé. Ze zprávy Zemského pojišťovacího fondu ze dne 28. května 1921 budiž uvedeno:

a) mnohá společenstva pojistila ze svého jmění, většinou nepatrného, všecky členy základními vklady pouze po 2 K, o další vkládání se nestarajíce, členové pak sami buď ze svého ničeho nepřidali, nebo brzo přestali si na stáří vkládati;

b) mnohá společenstva následkem odpor u nebo lhostejnosti členů k uzavřenému pojištění zrušila během let tato pojištění hromadná a přenesše vklady takto získané na jediného člena, zjednala aspoň jemu důchod za přispění nadlepšovacího fondu živnostenského, zemí založeného;

c) mnozí pojištěnci, za něž složila společenstva nepatrný vklad, kteří sami však ani haléře si nepřiplatili, domáhají se ve stáří důchodu a nadlepšení, jež jim dle stanov nemůže býti přiznáno;

d) některá společenstva pojistila ze svého jmění jednoho neb několik svých členů, nesledovala však ani při tom účel pojistiti dotyčné členy, nýbrž výhodně zúročiti své jmění za pomoci zemského příspěvku na starobní důchody;

e) dotazy v zájmu členů vyřizovány bývají opožděně. "Z těchto a jiných zkušeností plyne, že dobrovolné, byť sebe více podporované starobní pojištění stavu živnostenského nemá vyhlídky na úspěch."

Po kvantitativní stránce jest podle výroční zprávy z r. 1923 výsledek této téměř 30leté akce dán těmito čísly: Počet všech pojištěnců koncem správního roku 1923 dostoupil 92.847.-Během r. 1923 přibylo 1.274 nových pojištěnců. Vkladů bylo složeno v roce 192 Kč 1,553.448. Od počátku činnosti ústavu (4. dubna 1895) až do konce 1923 bylo složeno Kč 21,742.818. Výše veškerých vyplácených ročních důchodů činila v r. 1923 Kč 553.663,44.

Oproti těmto výsledkům stačí uvésti, že pojištění podle této osnovy se má vztahovati bez pomáhajících členů rodiny na 1,173.144 pojištěnců, s ročním pojistným 310 milionů Kč a že výše všech vyplácených důchodů bude činiti již po 10 letech Kč 136 milionů, po 20 letech Kč 419 milionů.

K ocenění těchto dvou řad číselných jest třeba podotknouti, že pojištění u Zemského pojišťovacího fondu jest neobyčejně výhodné a volbou tabulky úmrtnosti jeví se vůbec nejlacinějším pojištěním doživotních důchodů u soukromých pojišťoven.

Fakultativní pojištění v Belgii. - Druhým průkazem pro potřebu obligatorního pojištění jeví se vývoj sociálního pojišťování na př. v Belgii, kde od původního systému fakultativního pojištění dobrovolnými vklady, podporovaného příplatky státu, přešel stát přes pozoruhodné výsledky k obligatornímu pojištění, ježto výhod dobrovolného pojištění použil přece jenom zlomek obyvatelstva a to lépe situovaného.

Je-li tedy patrno, že dobrovolným pojištěním nelze docíliti u této skupiny osob dostatečného zajištění pro případ invalidity, stáří a úmrtí, jest nutno hned předem upozorniti na překážky, které zdárnému provedení tohoto principu se staví v cestu, a na velmi nebezpečné důsledky, které nedokonalé provedeni principu s hlediska finančně-matematického znamená.

Finančně - matematické principy pojištění. - K pochopení nutnosti, aby obligatornost pojištění byla skutečně prakticky provedena, třeba uvážiti, že pojištění podle této osnovy jest zbudováno na týchž zásadách jako pojištění dělnické. Tyto zásady lze shrnouti takto:

1. Poměr mezi pojistným a nároky má býti upraven tak, aby byla rovnováha mezi všemi budoucími příjmy a všemi vydáními nositele pojištění, nehledě k státnímu příspěvku ke každému důchodu, uhražovanému přímo státem. Zásadu tuto lze zváti zásadou hospodářské soběstačnosti nositele pojištění. [Výroky lorda Churchilla v rozpočtové debatě anglického parlamentu dne 25. dubna 1925: "Nechci býti zodpovědným za finanční arangement, které ve 20, 30 nebo 40 letech povede s matematickou jistotou k přetížení státu, k spoutání parlamentu a odvislosti národu. - Ale vláda jest názoru, že tento parlament nemá býti štědrým na útraty jiných parlamentů, že nemáme míti výhodu nebo čest uzákoniti veliký zákon o pojištění vdov a nechati nepříjemnost nésti tak obrovské břemeno budoucím parlamentům."]

2. pojistné má býti stanoveno podle zásady průměrného pojistného t. j. bez ohledu na stáří, povolání, pohlaví a jiné okolnosti odlišující pojistné risiko jednotlivých pojištěnců. Zásadu tuto lze označiti zásadou solidarity v celé skupině podrobené pojistné povinnosti.

3. Generace budoucně do pojištění vstupující, jichž složení podle stáří je daleko příznivější nežli u generace vstupující do pojištění najednou při vstoupení zákona v platnost, mají nésti značnou část zatížení způsobeného touto t. zv. počáteční generací. (Zásada částečného přenesení břemene na budoucí generace.)

4. Systém nárokový a pojistné musí býti stanoveny tak, aby generace budoucně vstupující do pojištění nebyly zatíženy nad míru snesitelnou, tedy tak, aby pojistné je jich nepřevyšovalo pojistné u soukromých pojišťoven.

5. Pojistné budiž určeno tak; aby tesaurace čili správněji kapitalisace byla omezena na míru naprosto nutnou.

Tyto principy uplatněné při konstrukci zákona o dělnickém pojištění z 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. doznaly schválení v odborné literatuře [K řadě vesměs příznivých posudků o matematicko - finanční části důvodové zprávy k zákonu o pojištění dělnickém (zpráva sociálně-politického výboru č. 4795, str. 18 a 19) buďtež doplňkem připomenuty ještě tyto posudky:

1. Chef-matematik Dr. Werner Friedli (Bern) v Bulletin de L'Association des Actuaires suisses v 29. sešitu (srpen 1924) podává obšírný referát a rozbor, z. něhož budiž uvedeno: Vedoucí činitelé československého státu postavili v prvých letech existence této mladé republiky trvalý pomník na poli sociálního pojištění... Důvodová zpráva nepředstavuje pouze zvláštní vládní poselství pro samotné československé poměry, nýbrž v pravém slova smyslu učebnici pojištění starobního, invalidního a pojištění pozůstalých. Každý pojistný matematik, který se zabývá sociálním pojištěním, nebo se zajímá o specielní otázky, měl by tento zajímavý návrh studovati. Poskytuje také pro náš švýcarský problém mnoho podnětů... Švýcarští pojistní matematikové budou moci čerpati mnoho rozličných podnětů z tohoto řádně promyšleného vzorného návrhu ministerstva sociální péče Československé republiky.

2. Prof. Filadelfo Insolera, řádný profesor finanční matematiky na Vysoké škole obchodní v Turině, v Giornale di Matematica finanziaria, Volume VI (Torino 1924), ohlašuje podrobný rozbor a uvádí: Molto pregevole in questo disegno di legge della Republica Czeco-Slovacca - progetto che ha avuto piů tardi sanzione di legge - l'allegato tecnico con uno studio statistico-matematico dovuto alle care del Dr. Schoenbaum, valoroso docente dell Università di Praga.

Mentre ci riserviamo di eventualmente analizzare questo lavoro con quell' ampiezza che merita, esprimiamo intanto le nostre migliori felicitazioni al egregio Autore.

3. Prof. Dr. Alfred Tauber (Vídeň) ve studii "Der technische Aufbau der Sozialversicherungssysteme in Deutschland, Österreich und der Tschechoslovakei" (1924) uvádí v celé řadě bodů přesnější a správnější řešení československé důvodové zprávy oproti metodám německých a rakouských prací.

4. Václav Choděra, nám. vrch. ředitele banky Slavie (Praha), v č. 36 Pojistného obzoru v obšírné a vesměs příznivé kritice důvodové zprávy praví mezi jiným: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o sociálním pojištění doporučuje se k pročteni a prostudování nejenom zástupcům stavovských a politických skupin, odborníkům, vyšším školám, ale i úřednictvu a veřejnosti vůbec, protože jde o veliký čin, významu celostátního, o němž zejména v citované důvodové zprávě (rovněž jako v pozdější zprávě výboru sociálně-politického a rozpočtového č. 4795) lze nabýti cenných informací formou zasluhující uznání a přístupnou nejen pouze vysloveným odborníkům. Mám na mysli hlavně části finančně-matematické. - Materiál statistický byl vybrán vždy nejlepší a nejpřiléhavější. - Ovládání matematické stránky a znalostí statistických, jaké se jeví v důvodové zprávě, jest dokonalé a doloženo spoustou tabulek a dokladů nejen našich, ale i z ciziny, hlavně z Německa. Popsány jsou metody cizí. - Mezi mnoha jinými i spolek čsl. pojistných techniků na své poslední valné hromadě uznal v úctě vykonanou práci. Uznal svérázný čin československé Kultury.

5. Z knihy Dra Vladislava Klumpara "Sociální pojištění" (Průmyslová knihovna, svazek 9. Praha 1925) budiž uvedeno: "V jednom odborném listě bylo napsáno, že po věcné stránce nebyla našemu parlamentu - kromě ústavní listiny předložena osnova tak důkladně propracovaná a vědecky zdůvodněná, jako je osnova zákona o sociálním pojištění. Tento úsudek splatiti může o její matematické části, která, jak jsme na svém místě již uvedli, byla u nás i v cizině vesměs příznivě posouzena."] a pro správnost jich svědčí okolnost, že veliký plán doplnění sociálního pojištění anglického pojištěním vdovským a pojištěním starobním, předložený před několika týdny anglickému parlamentu, jest zbudován na zásadách úplně podobných.

Konečně budiž uvedeno, že také v Německu uznává se nutnost návratu k zdravému podložení sociálního pojištění. [Viz na př. článek Aurin: Die Entwicklung der Leistungen und deren Bedeckung in der deutschen Invalidenversicherung, Prager Zeitschrift für Sozialversicherung 1925.]

Ježto svrchu uvedené principy jsou podrobně vyloženy a odůvodněny v důvodové zprávě k čís. 4186 a ku zprávě sociálně-politického výborů čís. 4795, stačí na tamto místě uvésti důsledek zvolených principů.

Výhodnost zvoleného finančního systému. - Příznivým důsledkem zvoleného finančního systému jest především poměrně nízké zatížení pojištěnců vzhledem k zvoleným dávkám. O důvodech, které vedly k volbě systému nárokového a jednotného pojistného Kč 22,- měsíčně, bude pojednáno dále. Na tomto místě budiž pro posouzení výhodnosti zvoleného finančního systému uvedeno

a) Srovnání s rakouskými návrhy. - Nároky poskytované touto předlohou jsou daleko výhodnější pro pojištěnce, nežli byly své doby nároky poskytované návrhem Beckovým a Bienerthovým, z nichž poslední, jak známo, byl v r. 1914 těsně před uzákoněním. Podle těchto obou návrhů měly osoby samostatně výdělečně činné při témže pojistném jaké měli odváděti dělníci v třídách I. a II. nárok pouze na důchod starobní a zaopatření pozůstalých a při mnohem delší čekací době, kdežto dělníci měli při menší čekací době ještě nárok na invalidní důchod. Naproti tomu poskytuje tato osnova osobám samostatně hospodařícím tytéž druhy nároků, jako zákon o pojištění dělníků a to při pojistném jen neznačně zvýšeném oproti pojistnému třídy A a při důchodech, které jen ve zvyšovací částce jsou o málo menší nežli důchody třídy A pojištění dělnického. K ocenění výhodnosti tohoto návrhu jest nutno uvážiti, že složení podle stáří osob samostatně výdělečně činných je mnohem nepříznivější nežli osob nesamostatných. Tuto okolnost nutno opětovně zdůrazniti, ježto bývá podceňována. Z tabulky č. 1 odvozené ze sčítání lidu z 15. února 1921 jest patrno na př. že v zemědělství bude ve stáří 45 až 60 let 52% všech pojištěnců, ve stáří 50-60 let stále ještě více než 1/3 všech pojištěnců; u živnostníků jsou obdobná čísla 37,9% a 24,1%. Naprati tomu jest ve stáří 45-60 roků dělnických pojištěnců 178% a ve stáří 50-60 let pouze 11,3%.

Tímto přiblížením se dělnickému pojištění ve všech druzích nároků vyhovuje tato osnova podstatným námitkám rázu hospodářského a sociálně-politického, které byly proti rakouským osnovám z vážných stran pronášeny.

b) Zatížení počáteční a budoucích generací. - Základní myšlenka zvoleného finančního systému: přesunouti na generace budoucně do pojištění vstupující podstatnou část břemen pojištění počáteční generace, jest patrna z tabulek čís. 2 a 2a. [Budiž v zájmu úplnosti upozorněno na tuto okolnost: Následující tabulky počítány jsou s použitím početních podkladů, v odd. B uvedených, mimo tab. č. 7 a 9, které omezují se na důchod starobní, vdovský a sirotčí a slouží pouze k účelům srovnávacím; tabulky tyto vyžádány byly odbornou komisí v jisté fási jejího jednání.] Z tabulky č. 2 vysvítá, že by za pojištění podle této osnovy měli platiti všichni příslušníci počáteční generace, kdyby pojištění jejich bylo provedeno zvláště, kdyby tedy nesli náklady svého pojištění sami (bez správních nákladní a léčebné péče), každý Kč 381,29 ročně. Naproti tomu vyžadovalo by pojištění generací, které v budoucnosti budou do pojištění vstupovati, pouze nákladu Kč 170,81 ročně. Utvořením jediné veliké massy z dnešních a všech v budoucnosti přistupujících pojištěnců s jednotným příspěvkem a přenesením podstatné části břemen s počáteční..generace na generace budoucí jest docíleno, že mohou všichni dnešní i budoucí pojištěnci platiti pouze jednotné pojistné ve výši Kč 246,16 ročně (bez přirážky na správní náklady a léčebnou péči). Jeví se tudíž úspora v nákladech počáteční generace na každého pojištěnce téměř Kč 135 ročně oproti obnosu, který by musel býti požadován podle finančního systému soukromých pojišťoven. Při tom převyšuje pojistné, které budou odváděti budoucí generace podle této osnovy, pojistné na celou generaci připadající nejvýše o 30%, čímž vyhověno požadavku spravedlnosti vůči generacím budoucím.

Tabulka č. 1.

Věkové rozvrstvení osob samostatně hospodařících.

Tabulka č. 2.

Ryzí roční pojistné počáteční i budoucí generace osob samostatně hospodařících, mužů i žen.

c) Srovnání se soukromými pojišťovnami. - Zvolený finanční systém poskytuje pojištění - což je přirozeno - podstatně levněji, nežli je dosažitelno u soukromých pojišťoven. Za pojistné Kč 264,- ročně obdrží při dosažení 65. roku života 35letý pojištěnec podle tarifů pojišťovny A důchod Kč 1859,-, podle tarifů pojišťovny B důchod Kč 2336,-; podle této osnovy obdrží 35letý pojištěnec při dosažení 65. roku živou i se státním příspěvkem roční důchod Kč 2260,-, 40letý pojištěnec při pojistném Kč 264,- získá u soukromých pojišťoven A a B při dosažení 65. roku života starobní důchod Kč 1375,-, Kč 1682,60, kdežto podle této osnovy Kč 2050,-; 50letý pojištěnec obdrží u pojišťoven A a B Kč 642,18, Kč 746,82, kdežto podle této osnovy Kč 1630,-; 55letý pojištěnec obdrží u soukromých pojišťoven A a B roční důchod Kč 37394 a 42430, kdežto podle osnovy Kč 1420,- a konečně 60letý obdrží u pojišťovny A při dosažení 65. roku Kč 161,77, kdežto podle osnovy Kč 1210,-.

Srovnání těchto cifer jest však možné pouze, uvážíme-li, že u životních pojišťoven platí se pojistné i když pojištěnec je invalidní, a vzniká pouze nárok na důchod starobní při dožití 65. roku, kdežto podle této osnovy přestává placení pojistného nastoupením invalidity a kromě starobního důchodu má pojištěnec již po tříleté čekací době v případě invalidity nárok na důchod invalidní a pozůstalí v případě úmrtí pojištěncova nebo důchodcova na příslušný důchod vdovský a sirotčí. Mimo to zvyšuje se každý důchod invalidní i starobní o 10% za každé dítě mladší 17 let. Dále jest třeba znovu zdůrazniti, že 46% všech pojištěnců, t. j. 538.258 jest starších jež 45 roků, 30,5%, t. j. 357.647 pojištěnců bude více než 50 roků starých; a dokonce 15,3%, t. j. 179.810 pojištěnců bude starších než 55 roků.

U skupiny osob více než 55letých jsou důchody poskytované podle návrhu 3,80krát tak vysoké jako důchody podle tarifu pojišťovny A a 3,35krát vyšší než důchody podle tarifu pojišťovny B, nehledě opět k okolnosti, že poskytují se podle návrhu důchody starobní, invalidní, vdovské a sirotčí, kdežto u soukromých pojišťoven pouze důchody starobní.

Tabulka č. 2a. Průměrné pojistné.

d) Srovnání s pensijním pojištěním. - O výhodnosti zvoleného finančního systému svědčí též srovnání nároků podle této osnovy s nároky podle pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, které bylo převzato republikou z Rakouska a jest založeno na jiném finančním systému.

Pro pojištěnce, který jest pojištěn podle pensijního zákona v V. třídě a platí tudíž pojistné Kč 288,- ročně, jest výše invalidního důchodu tato: po 3 letech 0, po 5 letech Kč 480,-, po 10 letech Kč 720,-, po 20 letech Krč 1.080,-, po 30 letech Kč 1.440, a po 40 letech Kč 1.800,-. Podle této osnovy obnášelo by pojistné pouze Kč 264-, avšak výše důchodu se státním přspěvkem jest po 3 letech Kč 1126,-, po 5 letech Kč 1.210,-, po 10 letech Kč 1.420,-, po 20 letech Kč 1.840,-, po 30 letech Kč 2.260,-, po 40 letech Kč 2.680,- a bez státního příspěvku jsou obdobná čísla Kč 626, 710, 920, 1.340, 1.760 a 2.180.

Pro srovnání těchto dvou řad číselných nutno uvážiti, že čísla invalidnosti jsou předpokládána v obou návrzích táž a že lepší vypravení vdovského důchodu v zákoně pensijním je vyváženo příznivějšími podmínkami pro: sirotčí důchody a příplatky vychovávací v tomto pojištění; zvláště však jest třeba vzíti ohled na to, že složení podle stáří pojištěnců podle této osnovy jest mnohem nepříznivější pro výši pojistného, nežli u pojištěnců podle zákona pensijního.

Výhodnost s ohledem na správní nálady. -- Ve stanovení jednotného příspěvku bez ohledu a stáří, pohlaví, zaměstnání a jiné individuelní znaky pojištěncovy, projevuje se zdravá myšlenka solidarity v sociálním pojištění, podle níž osoby mladé, příznivého zdravotního a hospodářského stavu pomáhají nésti náklady pojištění osob starších a nepříznivého zdravotního a hospodářského stavu.

Přes to však nutno zdůrazniti, že i pro pojištěnce, kteří jsou s to dobrovolně opatřiti si zabezpečení pojištěním pro případ invalidity a stáří, převyšuje cena pojištění, poskytovaného tímto návrhem oběti, které věnují na jeho získání placením příspěvků. Výhoda jednotného příspěvku pro zjednodušení administrativy a tím zmenšení správních nákladů, jest všeobecně známa. V důsledku jednotného pojistného a jiných okolností byly odhadnuty správní náklady budoucího pojištění obnosem asi 10% zaplacených příspěvků, tudíž daleko méně nežli jsou správní náklady soukromých pojišťoven.

Proveditelnost zvoleného finančního systému. - Aby nesporných výhod zvoleného finančního systému o jednotném pojistném mohlo býti docíleno, musí býti splněny určité podmínky; a právě splnění těchto podmínek působí obtíže. Bylo by osudným omylem obtíže tyto podceňovati.

Provedení principu obligatornosti. - Jest to v prvé řadě zdárné provedení principu obligatornosti, které jest nezbytnou podmínkou pro úspěch zvoleného finančního systému. Obtíže, které tu vznikají, jsou vystiženy v části všeobecné. Zde buďtež pouze krátce shrnuty cesty, kterými bylo rozřešení tohoto, problému hledáno.

Při provedení principu obligatornosti naskýtá se známé dilema: Nucené pojištění se zavádí, ježto jedná se o vrstvy sociálně a hospodářsky právě tak slabé, jako jsou vrstvy dělnické, u nichž nelze na základě principu dobrovolnosti docíliti pojištění v dostačující míře. Ale ježto právě u skupiny podrobené pojištění podle této osnovy osoby hospodářsky a sociálně slabé jsou současně pojištěnci a mají odváděti pojistné, vznikají obtíže pro provedení principu obligatornosti.

Z tohoto dilematu jest nutno hledati východisko, ježto neúplná realisace principu obligatornosti znamená finanční ohrožení nositele pojištění, neboť nebude-li možno vynutit, aby pojištěnci odváděli pojistné, nastane zcela jistě nepříznivý výběr risik v tom smyslu, že pojištění budou udržovati zvláště osoby starší nebo nedobrého zdravotního stavu. A právě velmi silné obsazení vyšších ročníků stáří u této skupiny sesiluje toto nebezpečí. Tím by však byly porušeny předpoklady pojištění o průměrném pojistném. Avšak nalézti východisko z tohoto rozporu není snadno. Vymáhání pojistného exekucemi nevede právě u této skupiny pojištěnců vždy k cíli a vede k protismyslnému často uváděnému důsledku, že mají býti exekucí opatřeny prostředky, aby mohl v 65. roce stáří, tedy na př. po 20-40 letech býti exekvovanému přiznán doživotní důchod. Naproti tomu druhá možnost, t. j. redukce příspěvkové doby následkem neplacení pojistného vedla by právě u hospodářsky slabých elementů, pro něž se obligatorní pojištění zvláště zavádí, ke zmaření vlastního účelu pojištění: k vyplácení důchodů v případu invalidnosti nebo stáří by nedošlo, anebo byly by vypláceny důchody snížené.