POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.
|
I. volební období. |
11. zasedání. |
5162.
Interpelace:
I. posl. Hellera a druhů min. pošt a telegrafů o poměrech u poštovního úřadu v Levíně,
II. posl. Hellera a druhů min. školství a nár. osvěty o poměrech na trojtřídní obecné škole v Zubrnicích.
III. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchaném jednání karlovarské státní policie při příjezdu bývalého poslance dra Aloise Baerana do Karlových Varů,
IV. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů vládě, že němečtí profesoři na středních školách nebyli povýšeni do vyšších hodnostních tříd,
V. posl. Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů min. pošt a telegrafů, že bylo zakázáno dopravovati blahopřejné telegramy nově zvolenému presidentovi německé říše,
VI. posl. Windirsche a druhů min. železnic, že staniční úřad v Kadani-Prunéřově nedbá ustanovení jazykového zákona,
VII. posl. Tausika a soudr. ministrům vnitra a školství a národní osvěty o nepřístojnostech státních úřadů v Košicích při příležitosti neoficielní návštěvy ministra zahraničních záležitostí dra Beneše,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o článku urážejícím německy národ v české čítance,
IX. posl. Svetlika a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci letáku vydaného pro dělnictvo, zejména zemědělské na Slovensku.
I./5162 (překlad).
Interpelace
poslance F. Hellera a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o poměrech u poštovního úřadu v Levíně.
Obvod poštovního úřadu v Levíně má 3 doručovací okresy. V prvním doručovacím okresu Levíně a Horním Vysokém dodává poštu denně výpomocný zřízenec. V druhém doručovacím okresu, k němuž patří místa Petrovice, Horní Bukovina, Dolní Bukovina, Muckov, Dubičná, Hradec, Dolní Vysoké, Srdov, myslivna a Lhotsko dodává se pošta třikrát týdně. Ve třetím doručovacím okrese, k němuž patří místa Lovečkovice, Hradiště; Horní Lukavice, Přední Nezly, Nová Ves, Zadní Nezly, Touchořiny, Klínky, Dolní Lukavice, Webrova dospoda, Schenkenmühle, Tomsův Mlýn a Bauernhöhe dodává se pošta rovněž jen třikráte týdně.
Tím jest venkovské obyvatelstvo zkráceno ve státních dopravních zařízeních a to opatřením poštovních úřadů. Roku 1924 vykonávali u poštovního úřadu v Levíně službu: vrchní poštmistrová, 3 definitivní zaměstnanci a jeden výpomocný zaměstnanec. Nyní tam vykonávají službu: vrchní poštmistrová, jeden definitivní zaměstnanec a 2 výpomocní. Poněvadž se pošta denně z Úštěku přináší a musí tam býti opětně odnášena, jelikož se z Levína dopravuje železnicí jen jeden poštovní pytel, musí býti omezení zaměstnanců ovšem ke škodě obyvatelstva.
Podepsaní se tedy táží:
Ví pan ministr o poměrech u poštovního úřadu v Levíně?
Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby tamějšímu obyvatelstvu byla pošta dodávána opět každodenně jako před válkou a až do roku 1924?
V Praze dne 6. května 1925.
Heller, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, Schubert; Windirsch, Patzel, Knirsch, J. Mayer, inž. Jung, Kostka, Zierhut, Bobek, dr. Hanreich, J. Fischer, Stenzl, Simm, Wenzel, Křepek, dr. Spina, Pittinger, Böllmann.
II./5162 (překlad).
Interpelace
poslance F. Hellera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o poměrech na trojtřídní obecné škole v Zubrnicích.
V Zubrnicích ve školním okrese Ústí n. L., jest trojtřídní obecná škola, na níž působil řídící učitel a dvě učitelky. Jelikož nyní jedna učitelka pro nemoc dostala dovolenou, bylo řídícímu učiteli nařízeno, aby spojil 2. a 3. třídu, takže je nyní v jedné třídě 86 dětí. Při tom však má vyučovati tak, jako by byly ještě tři třídy, to jest ve 4 odděleních. Okresní školní inspektor nesmí, prý na vyšší rozkaz, ustanoviti výpomocného učitele, ačkoliv asi 3000 učitelů čeká na ustanovení. Nehledě k tomu, že to jest hříchem na zdraví dětí, je-li 86 dětí nacpáno do místnosti; která není pro tento počet zařízena, jest tento postup školních úřadů těžkou křivdou, spáchanou na možnosti vzdělání venkovského obyvatelstva vůbec. Venkovské obyvatelstvo jest bez toho odkázáno na nejnižší typ školy, na jednotřídní až trojtřídní obecnou školu. Zřízení obvodových občanských škol nám zůstalo dlužno jak staré Rakousko, tak také nový stát. I kdyby učitel byl bohem, nemohl by vyučuje děti nejrozmanitějšího stáří dosíci onoho vzdělání, jakého je možno dosíci na městské škole rozdělené má osm ročníků. Takové případy a poměry jako výše uvedený jsou paškvilem tak často užívaného slova o rovnoprávnosti všech státních občanů a jsou znásilněním venkovského obyvatelstva.
Podepsaní se tedy táží:
Ví pan ministr o těchto poměrech v ústeckém školním okresu?
Jest pan ministr ochoten tyto hanebné poměry napraviti?
V Praze dne 6. května 1925.
Heller, Pittinger, dr. Hanreich, dr. Spina, Stenzl, Böllmann, Wenzel, Simm, Zierhut, J. Fischer, Bobek, dr. Kafka, J. Mayer, Windirsch, inž. Jung, Patzel, Křepek, Knirsch, Kostka, Schubert, dr. W. Feierfeil.
III./5162 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministru vnitra
o neslýchaném jednání karlovarské státní policie při příjezdu bývalého poslance dra Aloise Baerana do Karlových Varů.
K příjezdu bývalého poslance dra Aloise Baerana dne 26. března 1925 na karlovarské nádraží byla vyslána na uvítanou silná výzva uniformovaných i neuniformovaných státních policistů pod vedením revírního inspektora Kaše a policejního komisaře Lva Nemetschka. Když dr. Baeran chtěl vstoupiti do automobilu naň čekajícího, pozdravilo ho několik osob před nádražím čekajících voláním ťHeilŤ. V nejbližší chvíli již silné paže policie chytily cukráře Josefa Schmelzra, jeho choť Růženu, dále dra Alexandra Behra a slečnu Hahnovou a dopravily je na poštovní úřad III, ležící nejblíže nádraží. Jest přece jasno, že pozdravení bývalého poslance dra Baerana, jenž po těžkém žalářování přijel po prvé do Karlových Varů, nelze nikterak považovati za čin státu nebezpečný, ale dlužno označiti přímo za nelidské zabránila-li policie jmenovaným osobám uvítati dra Baerana. Poněvadž se nevědělo, kdy dr. Baeran přijede a poněvadž na nádraží čirou náhodou bylo celkem jen asi 8-10 osob, nečítaje ovšem četných policistů, nelze mluviti ani o možném porušení veřejného pokoje a bezpečnosti. Ostatně budiž poznamenáno, že zatčení jsou osoby ve městě známé, jež by nebylo třeba eskortovati ani tehdy; kdyby byly skutečně spáchaly nějaký trestný čin.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan ministr ochoten za uvedený případ pohnati k odpovědnosti karlovarské policejní komisařství a učiniti vhodná opatření, aby se napříště neopakovaly takové nedůstojné případy, které mohou jen poškoditi vážnost republiky cizině?
V Praze dne 30. dubna 1925.
Inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Lehnert, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, dr. Korláth, dr. Lelley, Patzel, dr. Jabloniczky, Wenzel, Simm, inž. Jung, Füssy, Palkovich. Szentiványi, dr. Schollich, Matzner, Kraus, dr. Radda, dr. Keibl, dr. Körmendy-Ékes.
IV./5162 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra V. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
vládě,
že němečtí profesoři na středních školách nebyli povýšeni do vyšších hodnostních tříd.
Při posledním povyšování do vyšších hodnostních tříd bylo přeskočeno mnoho profesorů na německých středních školách. Zkoumáním příčin vyšlo na jevo, že po většině byli přeskočeni pro politickou nespolehlivost. Z části to bylo odůvodňováno činností německých profesorů v některých spolcích, jako v německém kulturním svazu, ve svazu Němců v Čechách, v tělocvičných spolcích atd., částečně, bylo nelibě pohlíženo na jejich činnost v politických stranách.
Takové poručníkování státních občanů v republice, jež se zálibou nazývá se demokratickou. Jest neslýchané, a příčí se zákonům. Postup vládních činitelů jest v nejkřiklavějším rozporu s nejprostšími požadavky spravedlnosti.
Politická činnost není jen právem, nýbrž při nynějším platném volebním řádu také povinností každého státního občana. Její vykonávání jest možné jen v některé politické straně. Není zákona, jenž by zakazoval příslušnost k některé politické straně nebo činnost v ní, jen koná-li se tato činnost v mezích platných zákonů.
Spolky, o které jde, jsou schváleny podle spolčovacího zákona a sledují hospodářské a kulturní účely. Není zákonných ustanovení, jimiž by se zbraňovalo státnímu občanu příslušeti k takovým nepolitickým spolkům, a podle nichž by státní občan pro svou činnost v takových spolcích mohl býti označován za politicky nespolehlivého. Vláda jistě ví, že se ministerstvo národní obrany zabývá myšlenkou svěřiti tělesnou výchovu tělocvičným spolkům, aby mohlo snížiti dobu činné služby ve vojsku. Při tomto chvalitebném úmyslů musí to dělati divný dojem, když se zvláště činnost v tělocvičných spolcích zapisuje jako přečin.
Způsob, jak se zjišťuje politická nespolehlivost, jest hodný policejního státu. Podkladem pro přeskočení německých středoškolských učitelů jsou zprávy špehů. Samo sebou jest již dosti, smutné, užívati služeb lidí, kteří nehledě k jejich minulosti již pro své povolání ztratili každý nárok na úctu lidské společnosti. Myslí-li se však, že se nelze obejíti bez jejich služeb, dlužno jejích zprávy přijímati s tím větší opatrností. Zprávám pánů špehů se však beze všeho uvěřilo, žádný úřad nepovažoval za potřebné přezkoumati jejich zprávy. Vláda a její činitelé necítili nutnosti, aby se podezřelým poskytla příležitost k obraně, což se poskytuje i těžkým zločincům, než jsou odsouzeni. Vláda a její činitelé neznají zajisté zákona na ochranu republiky, podle něhož lze stíhati jen politické přečiny. Vláda a její činitelé snad nevědí, že tajná kvalifikace jest již dávno zrušena. Není přece možno tvrditi, že jest někdo politicky nespolehlivý, a neprovésti stran toho důkazu pravdy.
Podepsaní se tedy táží vlády:
Ví-li, že na základě zpráv špehů velice mnoho německých středoškolských učitelů pro politickou nespolehlivost nebyla povýšeno do vyšších hodnostních tříd?
Zamýšlí vláda poskytnouti podezřelým příležitost, aby se v řádném řízení ospravedlnili? Zamýšlí vláda zavésti ihned toto řízení a ihned dodatečně povýšiti ty, kdož nevinně byli přeskočeni?
Co konečně zamýšlí vláda učiniti, aby znemožnila špehováni státních občanů a aby povyšování německých středoškolských učitelů učinila závislým výlučně jen na tom, jak se chovají ve službě?
V Praze dne 29. dubna 1925.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Radda, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, Stenzl, dr. Hanreich, Matzner, Kraus, Zierhut, inž. Jung, Wenzel, Pittinger, Knirsch, Křepek, Patzel, Windirsch, Schubert, Heller, Kostka.
V./5162 (překlad).
Interpelace
poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů
ministrovi pošt a telegrafů,
že bylo zakázáno dopravovati blahopřejné telegramy nově zvolenému presidentovi německé říše.
Podle časopiseckých zpráv nařídilo pražské ředitelství pošt a telegrafů, že pozdravné telegramy zasílané československými státními příslušníky presidentovi německé říše mají býti zadrženy podle § 10, odst. III telegrafního zákona.
Takové nařízení bylo by neslýchané a neospravedlnitelně by zasahovalo do práva státních občanů svobodně projevovati své mínění. Vykonávalo by zvláště na německé občany nátlak, neslučitelný ani s ústavou, ani s rovnoprávností, zaručenou mírovými smlouvami německému národu v československo. A naprosto nehledě k tornu nebylo by zajisté ani způsobilé podporovati ťkorektníŤ a ťpřátelskéŤ styky s Německou říši, jichž nutnost ministr zahraničních věcí několikráte zdůraznil, naopak mělo by jen ten výsledek, že by československou státní správu uvedlo před cizinou v nevážnost.
Podepsaní se tedy táží:
1. Jsou časopisecké zprávy pravdivé?
2. Byl tento zákaz, byl-li skutečně vydán, vydán na rozkaz nebo s vědomím odpovědného ministra? Jak může poštovní správa odůvodniti užití uvedeného § 10, odst. III telegrafního zákona?
3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby napříště zamezil takovým neslýchaným přehmatům?
V Praze dne 15. května 1925.
Křepek, Böhr, dr. Kafka, Stenzl, Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Luschka, Windirsch, J. Mayer, dr. Spina, Böllmann, dr. W. Feierfeil, Kostka, Zierhut, J. Fischer, Heller, Schubert, Budig, dr. Hanreich, Pittinger, Bobek, Schälzky.
VI./5162 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi železnic,
že staniční úřad v Kadani-Prunéřově nedbá ustanovení jazykového zákona.
V dvoraně nádraží ve stanici Kadaň-Prunéřov jsou vyvěšeny vyhlášky a plakáty a to proti ustanovení jazykového zákona jen jednojazyčné, české. Zaráží, že se takto nedbá ustanovení jazykového zákona, neboť v obvodu stanice Kadaň-Prunéřov žije čistě německé obyvatelstvo, mezi nímž jen tu a tam jsou roztroušeni příslušnici českého národa. Poněvadž obsah všech zmíněných vyhlášek jest důležitý pro nejširší veřejnost, nelze pochopiti, že se německému obyvatelstvu neumožní, aby obsah těchto vyhlášek nebo plakátů porozumělo. V tomto případě jde o vyhlášku ministerstva železnic z března 1921, pojednávající o ručních zavazadlech, jež lze s sebou vzíti do vlaku, dále o vyhlášku kadaňské okresní politické správy, jíž se upozorňuje na rakovinu bramborů a mandelinku bramborovou a jejich potírání, dále o plakát o boji proti rakovině a konečně o výstrahu proti tuberkulose.
Pokud jde o jednojazyčný, český plakát, vyzývající k boji proti rakovině, železniční správa již jednou prohlásila, že tento plakát pochází od soukromých sdružení, na jejichž jazykové poměry železniční správa nemůže vykonávati vlivu. Toto mínění jistě není správné, neboť železniční správa jako úřad, který má býti nestranný, dávajíc vyvěsiti tato provolání, byla povinna poukázati, že tento plakát v německých krajinách musí býti vyvěšen také německy. Železniční správa může tento požadavek učiniti i proto, poněvadž společnosti, které zahájily boj proti rakovině, za použití místa pro vyvěšeni plakátu železniční správě ničeho neplatí.
Tím, že se německé obyvatelstvo nedovídá o věcech pro ně důležitých, vznikají mu újmy a tato neznalost důležitých předpisů jest často také příčinou, že dochází k nemilým rozmíškám s činiteli železniční správy, které pro příslušníky německého národa mohou míti také nepříjemné následky.
Zdá se, jakoby vyhlášky nebyly vyvěšovány také v německém jazyku úmyslně, aby cizinci, kteří neznají národních poměrů, měli dojem, že krajina kolem Kadaně-Prunéřova je česká. Úkolem staničních úřadů československých státních drah nemůže však býti, aby klamaly veřejnost, nýbrž jsou povinny dbáti platných zákonů a jest jisto, že postup staničního úřadu v Kadani-Prunéřově po této stránce nesouhlasí s ustanoveními jazykového zákona.
Tážeme se proto pana ministra železnic:
1. ví o tom, co jsme vpředu uvedli?
2. jest ochoten působiti, aby příslušná ředitelství státních dlah dozírala, aby podřízené staniční úřady po každé stránce dbaly ustanovení jazykového zákona?
3. Jest dále ochoten zvláště působiti, aby ve stanici Kadani-Prunéřově byl co nejdříve zaveden stav zaručený jazykovým zákonem?
V Praze dne 14. května 1925.
Windirsch, J. Fischer, Zierhut, dr. Spina, Budig, dr. Kafka, Heller, Křepek, Kostka, Patzel, Simm, Wenzel, Knirsch, inž. Jung, Pittinger, dr. Lodgman, dr. Radda, dr. Schollich, Matzner, dr. Keibl, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Brunar, Böllmann, J. Mayer.
VII./5162.
Interpelace
poslance Tausika a soudruhů
ministrovi vnitra a ministrovi školství a národní osvěty
o nepřístojnostech státních úřadů v Košicích při příležitosti neoficielní návštěvy ministra zahraničních záležitostí dra Beneše.
Organisace strany čsl. socialistů v Košicích uspořádala dne 13. května 1925 přednášku: ťDiplomatický boj o naši samostatnostŤ. Jako přednášející byl pozván ministr zahraničí dr. Bereš. Dne 12. května t. r. byli povoláni zástupci komunistické strany v Košicích na policejní ředitelství košické, kde jim bylo omámeno, že policie má určité zprávy, že nezaměstnané dělnictvo komunistické v Košicích hodlá uspořádati projevy proti ministru dru;Benešovi. Přes kategorické prohlášení zástupců komunistické strany, že jde o provokaci policejních konfidentů, v Košicích obvyklou, byly se strany policejních úředníků rozšířeny poplašné zprávy, že komunisté chystají atentát na dra Beneše. Opakovaly se prostě metody policejní provokace z doby činnosti monarchistického špicla dra Klíny, osvědčené při příležitosti návštěvy presidenta republiky a min. pár. obrany Udržala, kdy několik schátralých policejních špiclů rozšiřovalo nepravdivé zprávy o chystaném atentátu zřejmě jen proto, aby se nutným zdál zbytečný rozsáhlý policejní a špiclovský, aparát v Košicích.
Dne 12. t. m. ve večerních hodinách uspořádala policie razii po celém městě, v pravém slova smyslu přepadávajíc klidné chodce, při čemž bylo patrno, že toto opatření se provádí výhradně proti chudě oblečenému obyvatelstvu, hlavně proti dělníkům, kteří byli na ulicích vyslýcháni a dokonce prohledáváni. Na 13. května byl na 16. hod. ohlášen příchod min. dra Beneše. Od časného rána skytaly košické ulice dojem, jako by košické obyvatelstvo chystalo revoluční převrat. Po celém městě byla rozestavena pěší policie, po zuby ozbrojená, a ulicemi projížděli jízdní strážníci za velení policejních úředníků. Toto rozsáhlé a zbytečné opatření, jakož i provokativní jednání jednotlivých úředníků, detektivů a strážníků vůči chodcům vyvolalo značné roztrpčení košického obyvatelstva.
Přes to, že návštěva pana ministra nebyla oficielní, že se stala výhradně pro přednášku pořádanou organisací čsl. socialistů v Košicích, bylo kromě uvedeného policejního opatřeni konsignováno vojsko a byly uspořádány oficielní oslavné projevy, jako při návštěvách Františků Josefů a podobné monarchistické smečky. Ponecháváme stranou, odpovídá-li takový nakomandovaný projev opravdové demokratické prostotě, musíme však co nejrozhodněji protestovati proti nařízení školní správy, aby žactva obecných, měšťanských a středních škol v Košicích bylo zneužíváno k politicko-stranickým účelům. Školou povinné mládeži v Košicích bylo školními správci nařízeno, aby se dne 13. května dostavila po 16. hod. do školních místností a odtud v průvodu učitelstva ve špalíru na ulici. Úřady, které zakazují dětem do 16 let účast při projevech komunistické strany, nakomandovaly samovolně žactvo k politicko- stranickému projevu, což vzbudilo rozhořčení a protest dělnických rodičů. Jest samozřejmé, že děti otců, kteří nesouhlasí s nynějším vládním režimem, jenž zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi dává stříleti do hladovějících proletářů, persekvuje dělnické hnutí, zaviňuje hospodářskou katastrofu, kterou trpí většina obyvatelstva, nemohou býti nuceny, aby provolávaly slávu představitelům tohoto vládního režimu a k tomu ještě při jejich soukromé cestě, konané za účelem stranicko politickým.
Tážeme se:
1. Je-li pan ministr školství a národní osvěty ochoten naříditi vyšetření uvedeného případu a pro příště zakázati školním správám, aby používaly žatva jako stafáže k stranicko-politickým projevům?
2. Je pan ministr vnitra ochoten dáti vyšetřiti provokativní jednání policejních úředníků v Košicích 12. a 13. května t. r. a zavésti vyšetřování proti úředníkům policejního ředitelství, kteří rozšiřovali nepravdivé zprávy o projevu nezaměstnaného dělnictva proti ministru drn Benešovi?
V Praze dne 26. května 1925.
Tausik, Merta, Blažek, Krejčí, dr. Gáti, Haken, Kreibich, Sedorjak, Teska, Toužil, Mikulíček, Mondok, Burian, Darula, Koutný, Svetlik, Malá, Skalák, Kunst, dr. Šmeral, Šafranko.
VIII./5162 (překlad).
Interpelace
poslance dra Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o článku urážejícím německý národ v české čítance.
V české čítance pro dívčí občanské školy, I. část, sepsané E. Ruferem a J. Hořčičkou, nákladem J. Otty v Praze 1921 jest na stránce 137 pod číslem 118 tento článek:
ťPohádka za sto let.
Byla kdysi veliká říše a v ní panoval stohlavý drak. Měl podivné jméno a říkali mu Germania. Ten drak nepožíral jenom jednotlivých lidí, nýbrž uchvacoval a dusil celé národy, které s jeho říší sousedily. Tak si již podmanil mnohé a učinil z nich svoje služebníky.
I zachtělo se mu též malé zemičky, v níž žili dobří a pokojní lidé, kteří mu nikdy v ničem neubližovali. A v té zemičce malé, ale krásné, žil chudý panský kočí se svou ženou. Bydlili u nachýlené chaloupce, přikryté doškovou střechou a vychovávali synka, kterému říkali Tomáš. Malý Tomáš rostl a když mu bylo třináct let, poslali ho do světa na zkušenou. I šel. Přišel také do velikého města, které slulo Vindobona a tam chtěl se učiti řemeslu. Ale toto město stálo již v sousední říši, kde panoval ohyzdný drak Germania, a malému Tomášovi nelíbilo se mezi jeho služebníky, kteří mluvili cizí řečí a každého, kdo patřil do jiné země, sužovali a trápili. Proto svázal si svůj raneček; hodil si jej na ramena a vracel se přes hory a doly, až zase přišel do své dědinky ke své mamušce a tatíčkovi. Přišel a řekl: ťMámo, byl jsem ve světě, a nelíbilo se mi tam, neboť panuje tam stohlavý drak Germania a sužuje hodné lidi. Až budu velký, zabiji ho. Otec i matka smutně se usmáli.
I dali ho na učení ke kováři a Tomáš od rána do večera bušil perlíkem do kovadliny, až jiskry daleko odletovaly. Sílil a těšil se na chvíli, až zesílí tak, že přemůže ohyzdného draka.
Ale jednou, když kráčel po návsi s putýnkami pro vodu, potkal ho stařeček a zastavil ho: ťCo děláš, Tomáši?Ť Tomáš mu vypravoval, nač se chystá, ale stařeček zakýval hlavou a povídá: ťMilý mladíčku, draka Germanii nepřemůžeš nikdy kladivem, neboť má sto hlav, a když jednu utneš, deset nových naroste. Musíš se napřed učiti a zkoumati, jak draka zeslabíš. V lidských srdcích najdeš sílu; kterou hledáš. A pak odejdi za tři řeky a troje hory a tam vyhledáš mocné cary, kteří budou míti v srdci onu sílu a pomohou ti draka zmoci.Ť
Malt Tomáš přišel domů a řekl: Tatíčku a matičko, buďte tak laskavi a dejte mě učiti moudrostí a vědám.Ť Otec zakýval hlavou a dal mu své požehnání; matka napekla mu buchet a svázala mu šaty do uzlíčku. Tomáš odešel do světa a přišel opět do města Vindobony, kde vstoupil do vysoké školy a učil se, stále se učil. Mnoho knih prostudoval a probodal, ale při tom častokráte neměl co jist. I učil ještě jiné hochy a ti mu za to dávali, čeho potřeboval. Ale protože učil jiné ve dne, sám se musil učiti pozdě do noci.
A při čadivé lampě v malém pokojíku mnoho a mnoho se naučil. Uměl sedm řeči, kterými mluvili v cizích zemích. Tam také poznal, ze drak Germania má hlavy, které mají různá jména, jako: Lež, Nenávist, Násilí, Surovost, Otroctví, Nepoctivost, a ty že přemůže jen ten, kdo v srdci svém má jejich nepřítelkyně, zářné bohyně: Pravdu, Lásku, Mírnost, Volnost, Poctivost.
I vrátil se do rodné země a vyhledal ty, kteří v svých srdcích je skrývají. Ale lidé nevěděli, co hledá, nerozuměli mu a kamením po něm házeli a plivali. On však vytrval a stále hledal a hledal. A ty, kteří chtěli hledati s ním, učil a radil jim.
Jednou stohlavý drak Germania si umínil, že si podrobí celý světa vytáhl do boje.
Tu si Tomáš vzpomněl na stařečka a vydal se na cestu. Byl již stár, ale přes to putoval, až dospěl do veliké říše, proti které táhl drak Germania.
A tam žili lidé, kteří milovali svoji zemi a v míru spolu byli, a tu spatřil Tomáš, že všichni mají v srdci ťPravdu, Lásku, Svobodu a Poctivost, Lid i jejich král. S nimi vytáhl do boje. I z jeho rodné země přišli mu na pomoc rytíři s jasnými, zářícími čely a všichni společně sekali po dračích hlavách. A když některou uťali, hned její místo ozářila ta z bohyň, kterou chovali ve svých srdcích a živý plamen, jenž z ní tryskal, opálil ohyzdné krky, že žádná hlava již nenarostla.
Pak ležel bezhlavý drak Germania bez hnutí a jeho sluhové prchali do koutův a děr před mocnou září, která vyšlehovala ze srdcí bojovníků Tomášových. Drak byl mrtev.
A Tomáš vracel se domů, do země svobodné a volné, kde ale roztahoval již svých tlap ohyzdný netvor Germania.
Města mu jásala vstříc, z oken vlály bílé a červené prapory a Tomáš vracel se jako vítěz, jako král. Matky ukazovaly ho dětem, ženy a starci plakali a mužům pohnutím svírala se prsa.
Vracel se osvoboditel, který z kováře stal se vládcem.
Vracet se hrdina a na čele zářila mu hvězda: ťPoctivost a pravda.Ť
F. Ptáček.
Obsah tohoto článku jest s to vzbuditi v citlivých dětských myslích klamnou a zvrácenou představu o německém kulturním národu a poštvati je k nenávisti. Právě škola měla by se zdržeti jednostranných šovinistických snah a vychovávati děti k vzájemné úctě i, mimo úctu k vlastnímu národu, poněvadž jen na tomto podkladě jest možno, aby různé národy žily pokojně vedle sebe. Ač musíme ponechati českému národu, jakou duševní potravou chce vychovávati svá budoucí pokolení a jakého stupně kultury chce dosáhnouti jednou ve světovém zápolení s kulturními národy, přece musíme se co nejostřeji ohraditi proti takovémuto zřejmému hanobení.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Znáte obsah tohoto článku a schvalujete úmysl v něm obsažený zhanobiti a snížiti německý národ? Jste ochoten ihned vzíti z užívání tuto čítanku a potrestati úředníka, který takovouto slátaninu schválil?
V Praze dne 22. dubna 1925.
Dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. Brunar, Knirsch, Heller, J. Fischer, Windirsch, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Lehnert, Kraus, dr. Keibl, Matzner, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Böllmann, Sauer, Zierhut, J. Mayer, Patzel, Wenzel, Simm.
IX./5162.
Interpelace
poslance Svetlika a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskaci letáku vydaného pro dělnictvo, zejména zemědělské, na Slovensku.
Přípravný výbor malorolnického Svazu na Slovensku vydal k informaci malorolníků, domkářů a dělníků, zejména zemědělských, kteří mají tvořiti budoucí jeho členstvo, informační leták zcela nezávadného obsahu. Všeobecně mnohokráte v tisku opakované zkušenosti, v letáku otištěné, vzbudily však nelibost censurou pověřeného úředníka a tak byl leták na 12 místech konfiskován, jak následuje:
Strana 1. v nadpise konfiskováno:
ť... zúboženého Slovenska.Ť
Na téže stránce konfiskován celý druhý odstavec:
ťHospodárské pomery privádzajú nás na nivoč. Zo dňa na deň zhoršuje sa naše položenie. Do našich domácností vkrádá sa nedostatok a mnohých z nás zastihla už i bieda. Pracujúci ľud uteká pred hladom do cudzozemska. Na všetkých stranách krivda stíhá ľudí, ktorý chcú seba a svoje rodiny uživiť poctivou prácou:Ť
Stejně konfiskován odstavec 5.:
ťPravý opak! Staré krivdy zostaly a prišly k ním nové. Na velkostatkov, vo fabrikách, v palácoch roztahuje sa predešlé panstvo, magnátov, bankárov, fiškálov o bohatých židov. Spravodlivosť? Tá je na papiéri: Rovnoprávnosť? Starí otrokári bezočive hýria z mozolov pracujúcich a ty, chudoba, len rob, plat a čuš! Telá našich otcov, bratrov a synov darmo hnojily cudzie krajiny sveta; tisíce mrzákov žobre o almužnu u pracujúcich a tiež u opustených vdov a sirotkov. Aby zgniavit mohli nespokojených, vzali im i ten posledný kúsok horkého chleba a rozháňajú ich svetom. Ľud opúštá rodnú hrúdu, aby tvrde zarobenou skývou u cudzích uchránil sa pred smrťou hladom. Obyvateľstvo zbédačených dolin hornatého, neúrodného kraja upadá jednako do zúfalstva ako úrodnej Nitry a Žitného ostrova. Bieda, nespokojenosť všade. A kto žije na Slovensku v blahobyte? Nie veru rolníkov, remeslníkov, a želiár! Ale boháči, pijavice! Národ uvrhli do poroby, a aby saim lahčiej vládlo zasili doň kúkol stranickej nenávisti a bratrovražedného boja. Slovensko, z ktorého sľubovali spraviť novú Ameriku stalo sa peklom pre pracujúci ľud miest a dedin a rájom pre darmožráčov, ktorí - keď obklopili sa paragrafmi, četníkmi, vojskom a zradcami, vysmievajú sa z našej biedy. A oslobodil nás niekdo národnostne? Nie! Miesto jednoho poručníka je tu druhý, práve tak bezohladný a násilný ako jeho predchódca. Starému koňovi dali nový kantár a nové méno. Nič viác sa nestalo. Slovensko nie naše, ale mosí býť naše!Ť
V následujícím odstavci konfiskována značná část:
ťLebo sme sa dali oklamať prefíkaným švindlérom. Verili sme sladkým slovám zapredaných vodcov v panském kabáte a zabudli sma na to, že pán má vždycky na jazyku mäd a v srdci jed. V našej dóverčivosti dali sme sa zavliéct zradnou slovenskou inteligenciou z blata do kaluže. Slovenskí fiškáli, velkostatkári a jich obšmrdáči hovorili nám, že politika je panské huncútstvo, aby sme se do nej nemiešali, že oni budú za nás mysleť a robiť zákony k nášmu dobru a v neprospech poľnohospodárskych, priemyslových a bankových kapitalistov. Že ako hnusne nás oklamali, cítíme na vlastnom tele.Ť
V témže odstavci konfiskováno dále:
ť... láme púta nevolnosti, útlaku, aby mohol slobodne žíť. Utvárá sa jednotná fronta všetkých vykorisťovaných. Robotníctvo v mestách chystá sa k odboju preti pažravým kapitalistom.Ť
A ku konci odstavce ještě zabaveno:
ť... preboriť sa k slobode!Ť
Z následujícího zabaveno:
ťV dobe prevratov, keď blížila sa zo slobodnej vlasti ruských rolníkov vlna revolúcie, strach pred rozvratom a politika na zaslepenie oči dedinského ľudu, zrodila zákon...Ť - ťAle čo vidíme? Z parcelácie, ktorá sa robí podle panskej zásady: boháčovi dvorec, chudobnému ani korec, spravili si magnáti výnosný kšeft. Pódu dostává len ten, kto má peniáze: válečný zbohatlík, bohatý arendátor, fiškál a poslanec, a zradca, ktorí vládným pánom pätu lížu. Od chudobného človeka brali všetko, čo potrebovali pre vojnu: peniaze, rodinu, životy, ale páni si nechali majetky.Ť
Dále konfiskováno:
ťAk nemáme byt vohnani do zúfalstva, musíme sa dovolávať nápravy bezodkladné. Zodpovedným činiteľom voláme: Odstránte nespravodlivé dane! Zastavte exekúcie! Preč s daňovým zmätkom! Odstránte daň z obratu a nepriame dane!Ť - ťNeberte chudobnému človeku to jeho poslednie! Nedraždíte ho! Alebo následky pripište sebe!Ť - Nedajte sa klamať, veď sa nás už dosť naklamali od prevratu!Ť - ťPreč s nespravodlivými daniami!Ť
Jak z uvedených konfiskovaných míst vidno, byla zabavena fakta, jaká jsou denně uváděna ve všech listech strany a censurou bez závady procházejí. Proto censura slovenského letáku je neoprávněná, neodůvodnitelná a drzá.
Ptáme se pana ministra:
Je mu tento postup censurních vykonavačů znám?
Co učiní pan ministr, aby podobné svévole napříště se neopakovaly?
V Praze dne 28. května 1925.
Svetlik, Skalák, Blažek, Kunst, Krejčí, Sedorjak, Mikulíček, dr. Gáti, Šafranko, Haken, Malá, Burian, Teska, Darula, Merta, Kreibich, dr. Šmeral, Koutný, Tausik, Toužil, Mondok.