Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.

kterým se ustanovuje doba nové organisace vojenských soudů a upravuje přejímání důstojníků justiční služby do občanské soudní služby.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pro vojenské soudy platí doba od počátku účinnosti tohoto zákona až do honce roku 1927 za dobu jejich nové organisace podle § 26 posl. odst. zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912 o vojenském trestním řádě (ve znění čl. IV. zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n., jímž se prozatímně mění některá ustanovení vojenského trestního řádu) a § 99 ústavní listiny.

§ 2.

(1) Až do konce roku 1927 mohou důstojníci justiční služby československého vojska býti na žádost jmenováni soudci u občanských soudů, nebo konceptními úředníky u státních zastupitelstev, jsou-li v činné službě však jen tehdy, byli-li k podání žádosti vyzváni svým nadřízeným úřadem.

(2) Převzatí důstojníci mají povinnost do dvou let od nastoupení služby u občanského soudu nebo u státního zastupitelství vykonati doplňovací zkoušku. Podrobnější ustanovení o této zkoušce budou vydána vládním nařízením.

§ 3.

(1) Ministr spravedlnosti může doplňovací zkoušku na návrh předsedy sborového soudu II. instance, a jde-li o důstojníka převzatého do konceptní služby u státního zastupitelství, po slyšení vrchního státního zástupce prominouti těm převzatým důstojníkům, u nichž uzná, že jí není třeba podle zkoušek, které již složili, a podle toho, jak se osvědčili v občanské službě soudní.

(2) Rovněž může ministr spravedlnosti dvouletou lhůtu, předepsanou k výkonu doplňovací zkoušky (§ 2 odst. 2.) z důvodů převzatým důstojníkem nezaviněných a zvláštního zřetele hodných k jeho žádosti prodloužiti, ta však jen jednou a nejdéle o další dva roky.

§ 4.

Převzatého důstojníka, pokud nevykoná doplňovací zkoušku, nebo pokud mu zkouška ta nebyla prominuta, lze užíti jen jako samosoudce ve věcech trestních, soudce vyšetřujícího, člena senátu v řízení trestním, konceptního úředníka státního zastupitelství, ve všech oborech občanského soudnictví pak jen jako soudce pomocného.

§ 5.

(1) Převzatý důstojník nesmí býti při svém převzetí zkrácen ani ve svém hodnostním zařadění, ani na služném, jichž nabyl před svým převzetím ve vojenské službě jmenováním a postupem do vyšších požitků.

(2) Při posuzování práv, plynoucích z dřívějšího služebního poměru, jest pokládati službu ztrávenou v poměru důstojníka justiční služby za službu rovnocennou službě občanského soudce, nebo konceptního úředníka státního zastupitelství.

(3) Do doby rozhodné pro nabytí nároku i pro výměru civilních pensijních požitků jest převzatému důstojníku započítati veškeru dobu, započitatelnou v tomto směru v den přestupu podle předpisů platných tohoto dne pro vojenské gážisty z povolání.

§ 6.

Nevykoná-li převzatý důstojník, jemuž doplňovací zkouška nebyla prominuta, tuto zkoušku ve lhůtě stanovené v § 2 odst. 2., nebo ve lhůtě prodloužené podle § 3 odst. 2., nebo byl-li při výkonu po prvé opakované doplňovací zkoušky uznán nezpůsobilým, jest jej pokládati za nezpůsobilého k soudcovskému úřadu a písemně vyzvati, aby podal žádost o přeložení do výslužby. Nevyhoví-li soudce tomuto vyzvání do jednoho měsíce, jest to oznámiti disciplinárnímu soudu, který na to provede další řízení podle §§ 52 a násl. zákona z 21. května 1868, č. 46 ř. z., o disciplinárním řízení proti soudcovským úředníkům a nedobrovolném jejich přeložení na jiné místo nebo na odpočinek.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.

Důvodová zpráva.

Z řad důstojníků pro justiční službu odešel sice jistý počet do jiných oborů státní služby; přes to však jest počet těch, kteří ve vojenské službě ještě zůstali v přítomné době větší, než jest třeba, poněvadž trestní agenda vojenských soudů poklesla. Proto jest již s hlediska tendence a níž spočívá zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě č. 286/24, nutno přechodný zvýšený stav důstojníků justiční služby snížiti postupně na normální stav mírový. K tomu účelu slouží § 1 této osnovy, jímž stanoveno období nové organisace vojenských soudů do konce roku 1927, a umožněno státní správě uvésti nadpočetný stav justičních důstojníků v soulad se stavem nyní nezbytně nutným. Jde tu tedy o obdobné opatření, jaké se stalo v oboru občanského soudnictví zákonem z 19. prosince 1924, č. 295 Sb. z. a n.

Jest samozřejmo, že by nebylo v zájmu státním, aby všichni přebyteční důstojníci justiční služby odešli ze státní službý vůbec (do výslužby), neboť lze jich užíti v civilním soudnictví. Jest to nejen nejpřirozenější způsob možnosti jiného umístění a využití těchto právníků, nýbrž vyhoví se tím i potřebě civilní justice, která v určitých obvodech má absolutní nedostatek soudců, v jiných sice jest početně obsazena dostatečně, ale soudci buď jazykově nevyhovujícími nebo tak mladými, že jich nelze užíti s úspěchem na vyšších místech, zejména v senátech odvolacích. Mimo to nutno počítati s tím, že nyní po zlepšení platových požitků (zákon č. 290/24) odejdou do výslužby mnozí občanští soudci, kteří zhusta jsou velmi pokročilého věku.

Také restrikce personálu v jiných oborech státní správy se snad poněkud usnadní, bude-li umožněno úředníkům, kteří vyšli z justiční vojenské služby, aby přešli opět do občanské soudní služby z nynějšího oboru, mnohdy naprosto vzdáleného dřívější činnosti soudcovské.

Proto umožňuje osnova v dalších svých ustanoveních současně též přechod důstojníků justiční služby do civilního soudnictví. Při tom přihlíží se k tomu, že v různých dobách byly odchylné podmínky pro vstup do vojenské justice a též různý rozsah praktické průpravy důstojníků justiční služby.

Ke vstupu do auditorské praxe požadovalo se dříve složení prvních dvou státních zkoušek (organisační předpis pro auditoriát A-1 i, vydání z roku 1881 a z roku 1837).

Nežli byl auditoriátní praktikant připuštěn k vojenské soudcovské zkoušce, musil se od roku 1881 až do roku 1897 vykázati, že absolvoval s úspěchem devítiměsíční praxi u civilního sondu ve věcech občanských a devítiměsíční trestní praxi u vojenského soudu. Předmětem vojenské soudcovské zkoušky byli občanský a obchodní zákon a řízení sporné i nesporné.

Pro postup do VIII. hodnostní třídy bylo zapotřebí podrobiti se po desetileté bezvadné službě zkoušce pro vyšší vojenskou soudcovskou službu [služ. přede. A-51 a) z roku 1881]. Tato přísná zkouška byla písemná i ústní. Předmětem písemné zkoušky bylo vypracování dvou referátů druhé instance a mimo to zodpovědění theoretických otázek z trestního práva materielního a formelního. Ústní zkouška se konala před smíšenou komisí, kde universitní profesor zkoušel právo mezinárodní a státní a kde se požadovalo vědecké prohloubení jak v právu trestním, tak ve znalosti občanského zákona.

Novým organisačním předpisem pro auditoriát A-1 i z roku 1897 byla zavedena změna v tom směru, že devítiměsíční praxe u civilních soudů změněna na praxi trestní a to z poloviny u státního zastupitelstva a z poloviny u trestního soudu I. stolice.

Novým předpisem o zkouškách v auditoriátu A-51 a z roku 1906 byly předměty ústních zkoušek obmezeny na vojenské zákony a předpisy až na to, že státní a mezinárodní právo zůstalo nadále předmětem

Ústní zkoušky pro vyšší vojenskou soudcovskou službu:

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 15. března 1910 (výnos ministerstva války Pres. č. 3176 ze dne 26. března 1910) odstraněna zkouška pro vyšší vojenskou soudcovskou službu a nařízeno, aby byla od uchazečů o přijetí do auditoriátu požadována třetí státní zkouška.

Konečně novým organisačním předpisem pro důstojníky justiční služby A-1 i z roku 1914 odstraněna praxe u občanských soudů a ustanoveno, že mají býti čekatelé po devítiměsíční praxi u vojenského prokurátora zaměstnáni šest měsíců u divisního soudu a tři měsíce u brigádního soudu.

Pro obor soudnictví trestního není podle toho u žádného důstojníka justiční služby překážka proti přechodu do civilní služby soudcovské.

Za to pro ostatní obory soudnictví je tu překážka, a to i u oněch důstojníků, kteří vykonali tři státní zkoušky. Proto osnova zákona připouští převzaté důstojníky justiční služby bez výhrady jen k úřadu trestního soudce. V ostatním oboru soudnictví mohou tito důstojníci konati zatím jen službu soudců pomocných. Plného soudcovského oprávnění mohou dosíci buď doplňkem své vojenské soudcovské zkoušky nebo tím, že ministr spravedlnosti jim doplňovací zkoušku promine podle toho, jaké mají předběžné praktické vzdělání a jak se ve vojenské nebo civilní justiční službě osvědčili. U převzatých soudců, kterým výkon doplňovací zkoušky nebyl prominut, jest nutný v souhlasu s ústavní listinou vyvoditi důsledky z té skutečnosti, že zkoušku včas nevykonali, nebo vykonali neúspěšně (§ 6).

Tímto uspořádáním doufá osnova, že zjednala věcné předpoklady pro úspěšné použití důstojníků justiční služby v civilním soudnictví. Po osobní a platové stránce jsou si obojí soudci zásadně postaveni úplně na roveň, při čemž osnova z důvodů ekvity zásadně zachovává nabytá práva, zejména co do nabytého služebního pořadí a nabytých požitků. Věcí justiční správy bude, aby vsunutí důstojníků do řad občanských soudců nemělo ani pro tyto, ani pro ony za následek citelné poškození v postupu. Bude nutno tam, kde by takové poškození snad hrozilo, vyhnouti se mu povýšením jednoho neb druhého pro jeho osobu.

Jen mimochodem se poznamenává, že ustanoveními navrhovaného zákona není dotčena možnost přejímati důstojníky justiční služby též do jiných oborů státní správy na jejich vlastní žádost, resp. i bez žádosti (§ 8 zák. č. 286/1924 Sb. z. a n..), kde nejde o vojenské soudce.

Ve směru formálním doporučuje vláda, aby návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 28. dubna 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný, v. r.