Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5130.

Zpráva

výboru rozpočtového

o vládním návrhu (tisk 5067) zákona,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové.

Zákon

ze dne............................................................... 1925,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

(1) Vládě se ukládá, aby zřídila podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (bankovního zákona), který se tu zároveň mění a doplňuje, "Národní banku Československou".

(2) Tím mění se § 2 bankovního zákona.

Čl. II.

(1) Základem pro výdaj bankovek bude nynější měnová jednotka "koruna československá" (Kč).

(2) Tím mění se § 3 bankovního zákona.

Čl. III.

(1) Dokud nebude bance zvláštním zákonem uložena povinnost vyměňovati bankovky za kov podle § 15 bankovního zákona, jest banka povinna pečovati o udržení poměru koruny československé ku plnohodnotným zlatým měnám cizím na úrovni posledních dvou let.

(2) Banka jest povinna zříditi proto ze zisků plynoucích z obchodů s devisami a drahými kovy zvláštní reservní fond; příspěvky do něho jsou výlohami provozovacími (§ 132, odst. 1. bankovního zákona).

(3) Tím zrušuje se poslední věta § 5, počínající slovy "dále péče", druhá věta § 41 a celý § 42 bankovního zákona. V § 11 bankovního zákona mění se číslice "20" na "15", škrtá se slovo: "zejména" a nahrazují se slova: "tohoto zákona nebo stanov" touto vložkou: "zákonných předpisů o této bance".

Čl. IV.

(1) Bankovky vydané bankou jsou v tuzemsku zákonným platidlem.

(2) Tím zrušuje se § 13 bankovního zákona.

Čl. V.

(1) Bankovky znějí zpravidla na obnosy deseti dělitelné; vláda však může povoliti bance vydati i bankovky po pěti korunách.

(2) Tím mění se celý § 16 bankovního zákona.

Čl. VI.

(1) Text bankovek jest v jazyku státním, oficielním a obsahuje počet korun československých, na které platí. Tato hodnota bude uvedena také v jazyku ruském (maloruském), německém a maďarském.

(2) Tím zrušuje se odst. 1. a poslední věta odstavce 2. § 18 bankovního zákona.

(3) Do odstavce 3. § 19 bankovního zákona vsunuje se před poslední větu tato nová věta: "I pokus přečinu jest trestný."

Čl. VII.

(1) Od doby, kdy akciová jistina bude aspoň ze dvou třetin upsána a splacena, (§ 46 bankovního zákona), až do vydání měnového zákona má banka míti kovovou úhradu, která misí činiti 200 celkového oběhu bankovek, k němuž přičítají se závazky na viděnou splatné, ale odečte se od něho dluh státovkový.

(2) Tato úhrada zvyšuje se po 15 let vždy o 1% ročně.

(3) Pro výpočet poměru úhrady k oběživu rozhodným jest v každém kalendářním čtvrtletí průměr kursů na novoyorské burse, jak se jevil za posledních 14 dnů předchozího čtvrtletí.

(4) Do úhrady počítají se kromě drahých kovů, mezi nimiž zlato musí tvořiti nejméně tři čtvrtiny hodnoty celé jejich zásoby, také cizí hodnotné bankovky (valuty), kurantní mince, devisy na hodnotné měny, a to jednak směnky na hlavní bankovní místa v Evropě a Americe s podpisem dobrého bankovního ústavu a odpovídající i jinak předpisům o bankovní směnce, jednak pohledávky ihned splatné vůči bankovním ústavům nesporně dobrým v hlavních bankovních místech; Evropě a Americe. Cizí hodnotné bankovky, mince a devisy, které přesahují nejnižší míru úhrady kovové, počítají se do úhrady obchodní (bankovní).

(5) Tím se jednak mění, jednak zrušuje odst. 1. § 26, celý § 28 a poslední věta § 29 bankovního zákona (čl. XXIV).

Čl. VIII.

(1) Zhorší-li se úhrada článkem VII. předepsaná, bude banka po dobu zhoršení povinna platiti státní daň bankovkovou z rozdílu mezi skutečným a nejvýše přípustným oběhem bankovek; její sazba bude rovna bankovní sazbě eskontní

a) s přirážkou 1%, není-li rozdílu mezi skutečnou a předepsanou úhradou většího než 2%; mimo to však

b) s další přirážkou stupňovanou o 1¹/₂% za každá další 2% zhoršení, a to ať poslední stupeň zhoršení vyčerpá celá 2% čili nic.

(2) Sazba daně této nesmí však býti nikdy nižší než 5% za rok.

(3) Platí se pro rata temporis a vyúčtování děje se koncem roku z obnosů obsažených ve výkazech podle § 139 bankovního zákona.

(4) Tím mění se § 30 (čl. XXIV, odst. 4.) bankovního zákona; kromě toho zrušují se § 31 (i v § 121 bod 12.), 47 (i v odstavci 2. § 49) a 48 téhož zákona.

Čl. IX.

(1) Za odst. 1. § 44 bankovního zákona vloží se jako odst. 2.:

"Vláda se zmocňuje splatiti tyto upsané akcie především z podílu na likvidaci Rakousko-uherské banky kromě jiných prostředků, které se uvolní likvidací Bankovního úřadu ministerstva financí (vládní nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n., o Bankovním úřadě ministerstva financí)."

(2) Do téhož § 44 bankovního zákona vkládá se jako poslední odstavec:

"Také zlatého pokladu státního jako zvláštního jmění účelového, ke zlepšení měny věnovaného (poslední odst. § 4 zákona ze dne 23. března 1923, č. 62 Sb. z. a n., o ražbě československých dukátů) jest použíti částkou nejméně 20,000.000 Kč k úpisu akcií. Na takový úpis bude stejně jako na úpis akcií státem (čl. XV.) vydána zvláštní jedna akcie hromadná, nepřevoditelná a nezcizitelná. Hlasovací právo za tuto hromadnou akcii vykonávati bude za zlatý poklad státní ministr financí jako předseda kuratoria Rašínova fondu nebo zástupce jím jmenovaný."

Čl. X.

Do § 46 bankovního zákona vkládá se jako druhý odstavec:

"Jakmile zahájí banka činnost, přestane působiti Bankovní úřad ministerstva financí. O tom, kdy banka zahájí činnost, dohodne se ministr financí s bankovní radou a vydá úřední vyhlášku ve Sbírce zákonů a nařízení."

Čl. XI.

(1) Do 2. odst. § 49 bankovního zákona vkládá se mezi "50" a "Bankovního" předložka: "s".

(2) K tomuto 2. odst. § 49 téhož zákona připojí se věta:

"Společenská smlouva o založení banky jest prosta poplatku."

Čl. XII.

(1) Mezi státem, Bankovním úřadem ministerstva financí a samým ministerstvem financí jakož i bankou provésti jest vyúčtování (§ 49 a 51 bankovního zákona), jehož předmětem bude zvláště také s jedné strany celý oběh státovkový převzatý bankou i se závazky Bankovního úřadu ministerstva financí z běžných účtů i jiných obchodů jeho a s druhé strany dluh státovkový, pokud vyplyne z pasivního salda.

(2) Státovky v oběhu jsoucí jakož i státovky dávané do oběhu z převzaté zásoby od Bankovního úřadu ministerstva financí budou od té doby, kdy banka zahájí činnost, pokud se týče od doby, kdy vydány budou, považovány za její bankovky.

(3) Vláda se zmocňuje, aby za stát toto vyúčtování provedla, dlužní úpis o tomto dluhu bance vydala a sjednala s ní úmluvu o umoření a zúrokování tohoto dluhu. Zúrokování samo jest však smluviti vždy jen na rok, a to nejvýše takovou sazbou, aby banka mohla z celého čistého zisku vypláceti dividendu 6%. Vláda se také zmocňuje prodati bance nemovitosti, které dosud drží Bankovní úřad ministerstva financí jako vlastnictví státu.

Tím doplňuje se odst. 1. § 49 bankovního zákona.

(4) Službě úrokové a umořovací (odst. 3.) přikazují se platy na dávku z majetku a přírůstku na majetku podle odst. 5. a příjmy státu z banky (§ 132 bankovního zákona, čl. VIII. a XIV. odst. 2.).

(5) Jakmile vykázaný dluh státovkový klesne pod 5 miliard Kč, lze rozhodnutím ministra financí dalších platů docházejících na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku ze dvou třetin použíti k umoření státních bonů vydaných podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 333 Sb. z. a n., o záměně 6% státních pokladničních poukázek za bony Československé republiky až do plného jejich splacení. Bony tyto nesmí však býti již vydány. Částka vybrané dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, které se použije ke splacení bonů, jest pouhou bezúročnou zálohou, kterou povinen jest ministr financí celou vrátiti původnímu účelu ročními splátkami tak velikými, jako jsou uspořené úroky ze všech proplacených bonů. Tím doplňuje se § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku.

(6) Zprávu o celém výsledku předloží vláda Národnímu shromáždění do 1 roku od zahájení činnosti banky ke schválení.

Čl. XIII.

(1) Firma banky jest: "Národní banka československá", "Národná banka Československá", v překladu ruském (maloruském) , německém "Čechoslovakische Nationalbank", maďarském "Csehszlovák nemzeti bank".

(2) Tím mění se 1. odst. § 53 bankovního zákona.

Čl. XIV.

(1) Až do vydání měnového zákona stanoví se akciová jistina banky na 12,400.000 zlatých dolarů SSA, rozdělená na 120.000 akcií po 104 zlatých dolarech SSA; bance se však povoluje zvýšiti tuto akciovou jistinu na 15,000.000 zlatých dolarů SSA.

(2) Tím mění se 1. a 2. věta § 58 bankovního zákona.

Čl. XV.

Věta 1. odstavce 2. § 59 bankovního zákona mění se takto:

"Státní správě bude vydána na úpis 40.000 kusů akcií provedený podle § 44 bankovního zákona 1 akcie hromadná; zvýší-li se akciová jistina, vzrůstá úpis státní správy o třetinu nových akcií."

Čl. XVI.

(1) V § 60 bankovního zákona zmíněné vzory A, B a C mění se v přílohách takto:

"Příloha A.

Akcie Národní banky československé

na

100 zlatých dolarů S. S. A.

slovy: jedno sto zlatých dolarů Spojených států amerických, kterouž poskytují se ............... v ............. nebo každému oprávněnému nástupci jeho všechna práva na veškerém jmění a na výtěžcích "Národní banky Československé, jež podle zákonů ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., a ze dne ............ příslušejí každému akcionáři.

V Praze dne ..............

Príloha A.

Účastina

Národnej banky Československej

na

100 zlatých dolárov S. S. A.

slovami: jedno sto zlatých dolárov Spojených štátov amerických, ktorou poskytujú sa ............... v ............ alebo každému oprávnenému jeho nástupcovi všetky práva na všetkom imaní a na výťažkoch "Národnej banky Československej", ktoré podľa zákonov zo dňa 14. apríla 1920, č. 347 Sb. z. a n., a zo dňa ................. príslušia každému účastinárovi.

V Prahe dňa ....................

Příloha B.

Kupon č. ..........

k akcii

Národní banka Československá vyplatí doručiteli tohoto kuponu dividendu a superdividendu pro rok ........ po řádné valné hromadě.

Dividendy a superdividendy, které do tří roků ode dne splatnosti nebyly vybrány, propadají reservnímu fondu.

Národní banka Československá.

Príloha B.

Kupon č. .........

k účastine

Národná banka Československá.

Příloha C.

Talon

k akcii

Národní banka Československá vydá doručiteli tohoto talonu u svého hlavního ústavu v Praze nový arch kuponů, jenž bude pro tuto akcii vydán roku ...........

Národní banka Československá.

Príloha C.

Talon

k účastine

Národná banka československá.

(2) Do § 60 bankovního zákona vsune se jako poslední odstavec:

"Přenositelnost akcií vázána jest schválením bankovní rady."

Čl. XVII.

Odst. 3. § 63 bankovního zákona se zrušuje a nahradí se předpisem tohoto znění:

"Otázku poštovného řešiti jest podle zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní."

Čl. XVIII.

Pokud platné právní předpisy obsahují nějaké výhody pro bývalou Rakousko-uherskou banku nebo Bankovní úřad ministerstva financí, může se jich také banka obdobně dovolávati, avšak výhod Rakousko-uherské banky jen tehdy, když by bez nich bylo znemožněno nebo znesnadněno skoncování obchodů, které Bankovní úřad ministerstva financí převzal podle úmluv o likvidaci Rakousko-uherské banky uveřejněných vyhláškou ministra financí ze dne 13. prosince 1923, č. 237 Sb. z. a n. (opravenou ve vyhlášce ministra financí ze dne 24. prosince 1923, č. 270 Sb. z. a n.) od Rakousko-uherské banky a předal Národní bance Československé. Žádná z výhod toho či onoho druhu nesmí se příčiti ani bankovnímu zákonu původnímu ani tomuto zákonu.

Čl. XIX.

Poštovní úřad šekový (§ 44 bankovního zákona), spořitelny, pojišťovny, zemské peněžní ústavy a osoby právnické (na př. korporace, fondy) mohou se schválením svého dozorčího úřadu uložiti přiměřenou část svých prostředků v akciích banky.

Čl. XX.

Pod písmenou a) bod 2. § 71 bankovního zákona mění se:

"2. devět nebo deset (čl. XXI) členů".

Čl. XXI.

Paragraf 73 bankovního zákona doplňuje se odstavcem 2, tohoto znění:

"Bankovní rada může kooptovati většinou hlasů se souhlasem guvernéra desátého člena s dvouletou dobou působnosti; pro něho není však závazným ustanovení ani § 79 ani prvé věty § 110 bankovního zákona."

Čl. XXII.

(1) Zrušuje se celý § 77 (i v § 120) bankovního zákona.

(2) První věta odst. 2. § 98 bankovního zákona se mění takto:

"Nedošlo-li k ní, rozhoduje pětičlenný rozhodčí soud,"

(3) Poslední věta tohoto § 98 téhož zákona se zrušuje.

Čl. XXIII.

První věta § 120 bankovního zákona se mění takto:

"Usnesení valných hromad, pokud nepodmiňují změny bankovního zákona nebo tohoto zákona anebo stanov a netýkají se voleb, potřebují"....

Čl. XXIV.

(1) V odst. 4. § 122 bankovního zákona opravuje se:

"(§ 122)" správně na: "(§ 123)".

(2) V § 132 bankovního zákona mění se odst. 2. pod písmeny a), c) a d) takto:

"a) akcionářům dividenda 6%, jež bude vyplácena s příděly podle c) a d) po řádné valné hromadě,

c) z obnosu, který poté ještě zbývá, náleží polovina akcionářům jako superdividenda do celkové výše 8% a druhá polovina připadá státu,

d) přesahovala-li by přídělem ad c) uvedeným celková dividenda akcionářů 8%, náleží z obnosů těchto 8% přesahujících jen jedna čtvrtina akcionářům jako další superdividenda, kdežto zbývající tři čtvrtiny připadají státu."

(3) V § 134 a v odst. 1. a 2. § 135 bankovního zákona uvedená "4%" mění se na: "6%".

(4) Z §§ 132 odst. 1. a 137 bankovního zákona vypouštějí se slova: "podle § 30" a nahrazují se těmito slovy: "na dani bankovkové (čl. VIII.)".

Z § 138 bankovního zákona vypouštějí se na konci slova: "dle §§ 26, 28 a 29".

Kromě toho vypouštějí se z 1. odst. § 139 téhož zákona slova: "oceněné podle § 28".

Konečně vypouštějí se z téhož § 139 odst. 2. bod 2 lit. a) slova: "uvedenou rozděleně podle § 28" a nahradí se těmito slovy: "roztříděnou podle jednotlivých druhů jejích".

Čl. XXV.

Paragraf 136 bankovního zákona se mění a bude celý zníti takto:

"(1) Zaměstnanci Národní banky Československé, pokud by jinak podléhali pensijnímu pojištění podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákona o pensijním pojištění (zákona z 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, a císařského nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z.), jsou z pojistné povinnosti vyňati.

(2) K zabezpečení zaopatřovacích požitků zmíněných zaměstnanců a jejich pozůstalých zřídí Národní banka Československá zvláštní fond. Pro přestupy zaměstnanců do služeb Národní banky Československé a ze služeb Národní banky československé platí předpisy § 68, odst. 2. zák. č. 89/1920 Sb. z. a n.

(3) Pensijní fond dotuje banka příspěvky stanovenými každým rokem tak, aby ve 20 letech byl pensijní fond doplněn na výši, kryjící zaopatřovací nároky zaměstnanců aktivních, pensionovaných a pozůstalých po zaměstnancích v rozsahu odpovídajícím stanovám fondu.

(4) Příslušná bilance tohoto fondu sestavována bude ob rok, po prvé za rok, kdy cedulová banka vstoupí v život. Pokud by vyplácením pensí byl úrokový výnos pensijního fondu vyčerpán, smí banka obnosy přesahující tento výnos vypláceti ze svého a zaúčtovati je do vydání běžných. Bankovní rada smí valné hromadě navrhnouti a valná hromada smí se usnésti o případném zvýšení příspěvku pensijnímu fondu.

(5) Změny ve vyměřování pensí může usnášeti jen valná hromada, avšak usnesení taková nemohou zkrátiti nabytých práv.

(6) Pensijní fond netvoří část jmění bankovního.

(7) Stanovy, upravující správu tohoto pensijního fondu, dává bankovní rada (§ 87 bankovního zákona) a schvaluje ministerstvo financí. Dlužno při nich dbáti všeobecných ustanovení zákona shora uvedeného."

Čl. XXVI.

(1) Vláda se zmocňuje, aby za vhodných hospodářských podmínek uzavřela v cizině měnovou půjčku až do 50,000.000 zlatých dolarů S. S. A. nebo ve stejné hodnotě anglických liber, jejíhož výtěžku smí býti použito jedině k účelům měnovým (čl. III.).

(2) Pro způsob, jak zápůjčku tuto uzavříti, platí zákon ze dne 31. března 1922, č. 110 Sb. z. a n., kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal výpůjčky také v cizí měně.

(3) Výtěžek půjčky bude dán do správy bance podle úmluvy sjednané mezi ní a vládou. Úmluva tato uloží mimo jiné bance povinnost, aby zápůjčku spravovala na zvláštním účtě, jehož výtěžku bylo by používáno výhradně k úrokové a umořovací službě zápůjčky. Pokud by výtěžky ty nestačily, nesl by službu stát. Nebude-li zápůjčky z části nebo zcela již potřebí k úkolu původně určenému, bude jí použito k mimořádnému splácení jejímu.

Čl. XXVII.

Zákony ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů a ze dne 10. října 1924, č. 249 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavu a jejich věřitelů nevztahují se na Národní banku Československou.

Čl. XXVIII.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr financí v dohodě s ministrem spravedlnosti.

Priebeh debaty generálnej a speciálnej dokázal, že nebolo jasné, čo predchádzalo tak tomuto zákonu ako aj bankovnému zákonu pôvodnému.

O zákone bankovnom sa tvrdilo, že bol "púhym gestom" a že bol nepripravený, kdežto v skutočnosti predchádzaly mu časté, veľmi četne navštívené porady a ankety. Tak na pr. na schôdzi z 11. februára 1920 bolo prítomných 20 účastníkovi z bankových, národohospodárskych, vedeckých a vládnych kruhov.

Nebohý minister dr. Rašín sledoval priebeh ankety veľmi pozorne a bol na porade na pr. 6. marca 1920 prítomný a dodal jej k jednotlivým §§-om (§ 3, 13, 18, 28, 30, 58, 129, 132) rôzne návrhy.

Výsledok všetkých anket bol vládny návrh a z neho vznikal pôvodný bankový zákon zo 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n.

Zo všetkých debát v anketách konaných vyšiel výsledok, že bez menového (valutového) zákona banku v život uviesť nemožno. Preto bolo počítané s menovým zákonom, ktorý by stanovil zlatú jednotku menovú.

Po roku 1920 sa hospodársky život vyviňoval tak prospešne, že v rokoch 1923 až 1924 sa čsl. koruna ustálila viac než mnohá iná valuta svetová.

Formalne stačí poukázať na dôvodovú zprávu k bankovnému zákonu (Tisk č. 2582 z r. 1920).

Stabilizácia čsl. koruny vytvorilo všeobecné presvedčenie, že prišla vhodná doba k otvoreniu ceduľovej banky a to na podklade takto stabilisovanej čsl. koruny do tej doby, kým nedojde k menovému zákonu, ktorý by rozhodol o zlatej jednotke menovej.

Bol tedy úkol nového zákona veľmi jednoduchý, a spočíval v tom: skutočnému vývoju dať formu právnu.

Z toho je daný prirodzený dôsledok, že predkladaný nový zákon môže mať za účel upraviť tie otázky, ktoré vznikly tým, že nová banka sriaďuje sa nie na podklade zlatej meny, ale na podklade papierovej koruny čsl.

Preto mohla dôvodová zpráva navádzať na dôvodovú zprávu bankovného zákona a dotknúť sa len otázok dosiaľ neriešených.

Ide tu v podstate o otázku udržovania koruny čsl. na dosavádnej výška (stabilizácia), o spôsob úhrady kovovej pre obeživo na túto prechodnú dobu a s tým súvisiacu otázku dane bankovkovej.

Preto bolo zdôraznené v dôvodovej zpráve, že ťažište zákona spočíva v článku III. kde je stanovená povinnosť banky na udržanie kurzu koruny.

V podrobnostiach možno poznamenať:

Čl. I. a II. sú obsahu samozrejmého. Čl. III. Banka má sriadiť reservný fond zo ziskov, ktoré jej budú plynúť z obchodu s devízami a drahými kovy, aby lepšie mohla plniť uloženú jej povinnosť.

Príspevky do tohoto fondu sú položkou režijnou.

Zmena § 6. 41. a 42. je dôsledok hore vyslovených zásad.

Zkrácená doba privilegia z 20 rokov na 15 sleduje účel, aby bolo možno skôr sa prispôsobiť pomerom.

Neplnenie povinnosti môže mať za následok odňatie privilegia i pred uplynutín 15 rokov.

Z hľadiska teoretického je tento krok všeobecne vítaný a je považovaný za veľmi zaujímavý, zvlášte z hľadiska metalistov.

Čl. V.

Banke sa zpravidla zabraňuje vydávať bankovky nízko. Tak je to aj v bankovnom zákone, poneváč počítal so zlatou menovou jednotkou. Pri mene papierovej však toho obmedzenia nie je treba.

Čl. VI.

hovorí on jazyku "štátnom oficiálnom" v plnom súhlase so zákonom jazykovým (zákon č. 122 Sb. z. a n. z r. 1920).

Vsunutie výrazu: "i pokus prečinu jest trestný" sa zakladá na právnom stave trestnom platnom na Slovensku.

Čl. VII.

Bolo vytýkané, že sa odchyľuje od pôvodného zákona čo do kovovej úhrady obeživa (§ 28).

Rozdiel tento možno odôvodniť tým, že tam šlo a jednotku zlatú, kdežto tu ide o papierovú. Čl. VII. výslovne podotýka, že provisorne upravuje pomery až do vydania menového zákona. Pri určení výšky boly vzorom stanovy Rakúskej a maďarskej národnej banky, ktoré vznikly za účasti medzinárodných finančných kruhov, a ktoré sú nám preto dostatočnou zárukou, aby sme šli tou samou cestou.

Poneváč boly pochybnosti o zastúpení drahých kovov pri úhrade, boly stanovené pre zlato ³/₄.

Odstavec 3. bol pozmenený tak, aby bolo jasnejšie ako sa má vypočítať úhrada kovová.

Čl. VIII.

jedná e dani bankovkovej. Neide tu o nič iného, než o trest banke, jestli prekročí povinnosť v čl. VII. jej uloženú.

Čo do konštrukcii tejto dane boly v zásade vzorom rakúska a maďarská národná banka.

V rozpočtovom výbore prevedený doplnok má jasnejšie vymedziť základ, z ktorého sa bankovková daň predpisuje.

Čl. IX.

Zlatému pokladu sa ukladá povinnosť zúčastniť sa 20,000.000 Kč na ceduľovej banke. Túto povinnosť bolo možno uložiť preto, lebo dľa uzávierky k 31. decembru 1924, majetok zlatého pokladu presahuje tento obnos.

Čl. XII.

Je prirodzené, že pri otázke vyúčtovania medzi štátom, bankovým úradom a ministerstvom financií nemožno všetky podrobnosti pojať do zákona, a že možno upraviť túto otázku len v zásadách.

Nebolo nikdy sporov, že štát, bankový úrad a ministerstvo financií dohromady tvoria zase len jednu právnickú osobu - to jest štát, avšak poneváč bankovému úradu bolo zákonom dané právo nadobúdať samostatne práv a závazkov a poneváč aj ministerstvo financií prichádzalo k bankovému úradu do určitých právnych pomerov, boly tu všetky tieto tri subjekty menované vedľa seba ďaleko viac z dôvodov praktických než právnych, aby bola vylúčená všetka pochybnosť.

Podrobnosti, ktoré nemôže vypočítať zákon, obsahovať bude úmluva, ktorá ako čiastka celého výsledku vyúčtovania - bude predložená vládou Národnému shromaždeniu ku schváleníu.

Pokiaľ ide o zúrokovanie štátovkového dlhu, vyslovuje sa tu povinnosť štátu zúročiť dlh štátovkový, avšak len potiaľ, jestli by čistý zisk vyplývajúci z obchodu banky dľa § 132 nestačil na vyplácanie dividendy 6%nej. - Úrok zo štátovkového dlhu platený bol by takto len doplnkom, aby zmienená 6%ná dividenda mohla byť vyplácaná.

Veľmi sporným bodom bolo zaplatenie bonov z dávky z majetku. Neschádzaly hlasy, ktoré označovaly tento postup ako zneužitie tejto dávky k účelom, ku ktorým určená nebola.

Rozpočtovým výborom prevedená zmena najviac vyhovuje vysloveným požiadavkám, tým spôsobom, že k tomuto účelu sa použije dávky len ako zálohy, ktorá sa bude splácať čiastkami, ktoré sa rovnajú usporených úrokov zo zaplatených bonov.

Zaplatenie bonov je odôvodnenou nepopierateľnou skutočnosťou, že bankový úrad bony tieto v skutočnosti bol povinný eskomptovať, a tak kedykoľvek prameniť v papierové obeživo, trebárs že zákon mluví len o možnosti eskomptovania, poneváč v tú chvíľu, ak by bol bankový úrad odoprel eskomptovanie, boly by banky odmietly ďalšie držanie takých bonov, ktoré pri ich eskomptovatelnosti považovaly za hotové peniaze.

Čl. XII.

Volená výška akciovej istiny nemôže prirodzene spočívať na ničom inom než na odhade, napr. porovnaní s rakúskou a maďarskou bankou preto práve, že pomery oboch týchto krajín sú našim najbližšie. Okrem toho bol vládny návrh zmenený, že sa pripustí zvýšenie na 15,000.000 dolárov.

Čl. XV.

Zmena ta prevedená je púhym dôsledkom zmeny prevedenej na čl. XIV.

Čl. XVI.

Zmena prevedená na § 60. bankového zákona spočíva v tom, že ceduľová banka bude môcť vydávať akcie české a slovenské podľa potreby.

Čl. XVII.

Tu bol škrtnutý odst. 1. vecne vôbec málo prakticky, aby zostaly naprosto nedotknuté finančné záujmy telies samosprávnych.

Odst. 2. tohoto článku súvisí so zákonom o štátnych podnikoch. Ide tu viac o formu než o vec, lebo poštová správa bude sa musieť dohodnúť s bankou, keďže oba subjekty sú na sebe závislé, a jeden druhému bude musieť nahradzovať služby navzájom konané. Pomer bude pravdepodobne určený úhrnným odbytným.

Čl. XVIII.

zdal sa byť rozpočtovému výboru príliš široko štylizovaný, zvlášť pokiaľ ide o výhody Rakúsko-uhorskej banky a bol preto nižšie vymedzený citovaním úmluv, o ktorých prevedení má záujem ceduľová banka.

Čl. XIX.

Tu boly nahradené verejné osoby právnické právnickými osobami vôbec, poneváč niektoré zo súkromných osôb právnických podrobené sú dozoru štátnemu (napr. testamentom sriadená študijná základina (nadace).

Čl. XX.

má umožniť zahraničnému kapitálu (napr. americkým Slovákom alebo Čechom) účasť na vedení a dozore Národnej banky československej.

Čl. XXII.

Upustenie od prílišného štátneho vplyvu je dôsledkom pochybností, ktoré vyslovované boly proti bankovému úradu, zvlášte z cudziny, že je príliš vydaný vlivu štátu. Preto Národná banka československá má byť tohoto vlivu zbavená tak ďaleko, pokiaľ to dovoľuje záujem štátu, ktorý ináče je zákonom dostatočne chránený, ako je to v dôvodovej zpráve k vládnemu návrhu naznačeno.

Čl. XXIII.

Ovládaný je tou samou zásadou ako čl. XXII., aby zvlášte valné hromady boly autonomné.

Čl. XXIV.

Zvýšenie úrokovej miery zo 4% na 6% a zo 6% na 8% proti bankovému zákonu odpovedá nielen dnešným peňažným pomerom, ale aj celému vývinu na peňažnom trhu, ako sa javí do budúcnosti.

Čl. XXV.

Je prispôsobením sa dosavádnemu platnému právu zmenenému proti právnemu stavu zo začiatku roku 1920. Inak obsahuje tento článok len zaistenie nadobudnutých práv vzájomníkov, na ktorých prirodzene nemožno ničeho meniť.

Čl. XXVI.

Valutová pôžička je existenčnou podmienkou ceduľovej banky, ktorá obstaráva záujem celého štátu, plniac povinnosti uložené v čl. III.

Rozpočtový výbor doporučuje Národnému shromaždeniu, aby tento návrh zákona schválilo a položilo tým ďalšie základy ku finančnému konsolidovaniu štátu.

V Praze dne 31. března 1925.