Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

5116.

Dringliche Interpellation

der Abgeordneten Grünzner, Hoffmann, Taub und Genossen

an die Regierung

betreffend die Berufs- und wirtschaftliche Organisation der Gendarmerie.

Die čechosl. Gendarmerie strebt seit dem Umsturze eine unpolitische Berufsorganisation an und hat zu diesem Behufe bereits im Dezember 1918 die Statuten zur Genehmigung dem Ministerium des Innern vorgelegt.

Dieses Ministerium bat innerhalb der gesetzlichen Frist von 4 Wochen das Verbot der Gründung dieses Vereines nicht erlassen. Der Verein ist also nach den Bestimmungen des Vereinsgesetzes genehmigt. Trotzdem hat die Gendarmerieverwaltung sämtliche massgebende Funktionäre der neuen Standesorganisation gemassregelt, indem sie sie an die Grenze versetzte. Bis heute wurdest 27 Angehörige der čechosl. Gendarmerie gemassregelt, präteriert, ja sogar einige aus dem Korps entlassen.

Die Gendarmerie-Verwaltung erzwang sieh einem Prozess gegen den mutmasslichen Führer der fortschrittlichen Gendarmerieangehörigen. Der Angeklagte, Redakteur Malý, trat den Beweis an, dass der ťVýkonný výborŤ eine gesetzmässige Institution des Vereines ťJednota čs. četnictvaŤ ist und bewies durch Zeugen, dass die Statuten dieses Vereines vorgelegt wurden und das Ministerium des Innern musste zugeben, dass es das Verbot der Bildung des Vereines innerhalb der Frist von 4 Wochen nicht erlassen hat.

Das Prager Bezirksgericht hat mit dem Urteile vorn 10. Feber 1923 Vr. 1289 den Angeklagten freigesprochen und in der Urteilsbegründung angeführt, dass der Verein nach dem Gesetze weiter bestehe und der ťVýkonný výborŤ seine gesetzmässige Einrichtung sei.

Gegen dieses Urteil liess die Gendarmerie-Verwaltung eine Berufung einbringen.

Das Prager Landesgericht hob mit dem Urteile vom 26. März 1923 Bl. XXII. 245/4 das Urteil des Bezirksgerichtes auf und führte in der Urteilsbegründung aus, dass nach seiner Ansicht die Vorlage der Statuten im Jahre 2918 nur den Zweck verfolgen konnte, um eine grundsätzliche Entscheidung herbeizurufen, ob das Ministerium des Innern als ťDienstbehördeŤ der Gendarmerie gewillt ist, überhaupt eine Organisation der Gendarmerie zu bewilligen und demnach nicht die Pflicht hatte, innerhalb von 4 Wochen seine zu treffen.

Nachdem das Ministerium des Innern bis heute nicht die Antwort erlassen hat, sei angeblich klar, dass es den Verein zum Zwecke der Angestellten- und wirtschaftlichen Rechte nicht bewilligt hat.

Die Tätigkeit des ťVýkonný výborŤ sei demnach ungesetzlich und der Angeklagte wurde mit 200 Kč Geldstrafe bestraft, ohne dass ihm die Möglichkeit zur Verfügung stünde, gegen diese Gesetzverletzung die Berufung ergreifen zu können.

Dieses letzte Urteil ist aber schon aus dem Grunde ungesetzlich, weil die Statuten bereits im Dezember 1918 zur Genehmigung vorgelegt wurden und die Unterstellung der Gendarmerie dem Ministerium des Innern erst mit dem Gesetze vom 31. März 1920, Nr. 218 Slg. d. G. u. V. erfolgte, sodass das Ministerium des Innern im Jahre 1918 und 1919 nicht die Dienstbehörde nach dem Gesetze sein konnte und ihm in dieser Zeit nur die Rechte und auch Pflichten der Institution nach dem Vereinsgesetze zustanden.

Die Gendarmerieverwaltung stellte sich jedoch nicht nur den Bestrebungen nach einer Standesorganisation entgegen, sondern bereitet auch der nach denn Gesetze vom J. 1873 gebildeten genossenschaftlichen ťZáložna čsl. četnictvaŤ, welche seit dem 1. November 1922 existiert und für die Gendarmerieangehörigen Erspriessliches geleistet hat, die grösste Schwierigkeit.

Die ťZáložnaŤ bat das Ministerium:

1. Es möge die Bestimmung des § 17 der Gend. Instruktion erneuern und den Gendarmerie - Angehörigen gestatten, Wchsiaschulden zu kontrahieren, da dies durch die instruktionellen Bestimmungen verboten ist, obwohl das Gesetz vorn 18. November 1919, Zl. 620 Slg. d. G. u. V. selbst den in Präsenzdienstleistung stehenden Angehörigen des Heeres es erlaubt.

2. Das Ministerium möge erlauben, für die Gendarmerie-Posten eine Kohlenversorgungsaktion zu veranstalten, welche Kohlen von sehr guter Qualität um 7 Kč per q verbilligen würde.

3. Das Ministerium möge die Versicherung geben, dass eventuell die in die ťZáložnaŤ-Institutionen gewählten aktiven Gendarmerie-Angehörigen nicht gemassregelt werden oder es möge selbst jene Leute vorschlagen, die in die Záložna-Vertretungskörperschaften gewählt werden sollen.

Das Ministerium hat alle diese Anträge abgelehnt und die Gendarmerie-Kommandanten in Prag, Brünn, Bratislava und Užhorod erliessen Befehle, durch die es den Postenkommandanten verboten wurde, auf Anfragen der Záložna über die Vertrauenswürdigkeit eines aktiven Kreditwerbers zu antworten.

Die Gendarmerieverwaltung hat also direkte Schritte zur Untergrabung einer genossenschaftlichen Organisation unternommen.

Diese Handlungsweise der Gendarmerieverwaltung beweist, dass die Regierun, im Gegensatz zu ihrer feierlichen Versicherung, dass sie das Koalitionsrecht unter allen Umständen wahren und schützen wird, die Gendarmerieangestellten mit allen Mitteln daran verhindert, eine Organisation zu schaffen.

Wir fragen daher die Regierung:

1. Ist die Regierung bereit zu veranlassen, dass gegen das zitierte Urteil das Landesgericht Prag die Nichtigkeitsbeschwerde zur Wahrung des Gesetzes erheben wird?

2. Ist die Regierung bereit, das Koalitionsrecht der Gendarmerieangestellten zu respektieren?

Prag, den 16. März 1925.

Grünzner, Hoffmann, Taub,

R. Fischer, Dietl, Kaufmann, Schäfer, Dr. Haas, Palme, Leibl, Schweichhart, Uhl, Schuster, Wittich, Häusler, Pohl, Beutel, Koscher, Dr. Holitscher, Kirpal; Dr. Czech.

Překlad.

5116.

Naléhavá interpelace

poslanců Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů

vládě

o stavovské a hospodářské organisaci četnictva.

Československé četnictvo usiluje již od převratu o nepolitickou, stavovskou organisaci a proto již v prosinci 1918 předložilo ministerstvu vnitra stanovy, aby je schválilo.

Toto ministerstvo v zákonité lhůtě 4 týdnů založení tohoto spolku nezakázalo. Spolek jest tedy podle ustanovení spolkového zákona schválen. Přes to četnická správa potrestala všechny rozhodující činitelé nové stavovské organisace, přeloživši je na hranice. Do dneška bylo 7 příslušníků československého četnictva potrestáno, při povýšení pominuto, ba dokonce několik bylo ze sboru propuštěno.

Četnická správa si vynutila proces proti domnělým vůdcům pokrokových příslušníků četnictva. Obžalovaný, redaktor Mladý, nabídl důkaz, že ťVýkonný výborŤ jest zákonitou institucí spolku ťJednota čs. četnictvaŤ a dokázal svědky, že stanovy tohoto spolku byly předloženy, a ministerstvo vnitra musilo doznati, že ve lhůtě 4 týdnů založení tohoto spolku nezakázalo.

Pražský okresní soud rozsudkem ze dne 10. února 1923, č. Vr. 1289 zprostil obžalované a v odůvodnění rozsudku uvedl, že spolek podle zákona trvá dále a že ťVýkonný výborŤ jest jeho zákonitým zřízením. Proti tomuto rozsudku dala četnická správa podati odvolání.

Pražský zemský soud rozsudkem ze dne 26. března 1923, č. Bl. XXII 245/4 zrušil rozsudek okresního soudu a uvedl v odůvodnění rozsudku, že podle jeho mínění mohlo míti předložení stanov v roce 1918 jen ten účel, aby bylo vyvoláno zásadní rozhodnutí, zdali ministerstvo vnitra, jako ťslužební úřadŤ četnictva, jest ochotno vůbec povoliti nějakou organisaci četnictva, a proto nemělo povinnosti do 4 týdnů se rozhodnouti.

Poněvadž ministerstvo vnitra do dneška neodpovědělo, jest prý zřejmo, že spolku k ochraně zaměstnaneckých a hospodářských práv nepovolilo.

Činnost ťVýkonného výboruŤ jest prý tedy nezákonitá a obžalovaný byl odsouzen k peněžitému trestu 200 Kč, ale nemá možnosti, aby se proti tomuto porušení zákona odvolal.

Tento poslední rozsudek jest však již proto nezákonitý, poněvadž stanovy byly ke schválení předloženy již v prosinci 1918, a četnictvo bylo podřízeno ministerstvu teprve zákonem ze dne 31. března 1920, č. 218 Sb. z. a n., takže v letech 1918 a 1919 ministerstvo nemohlo býti podle zákona služebním úřadem a v této době mělo jen práva, a také povinnosti instituce podle spolkového zákona.

Četnická správa se však nestavěla jen proti usilování o stavovskou organisaci, nýbrž i spolkové ťZáložně čsl. četnictvaŤ, zřízené podle zákona z r. 1873; jež trvá od 1. listopadu 1922 a příslušníkům četnictva prokázala mnoho prospěšných služeb, dělá velké těžkostí.

ťZáložnaŤ prosila ministerstvo:

1. Aby obnovilo ustanovení § 17 četnické instrukce a dovolilo příslušníkům četnictva, aby vcházeli ve směnečné závazky, jelikož jest to instrukčními ustanoveními zakázáno, ačkoliv zákon ze dne 18. listopadu 1919, č. 620 Sb. z. a n., to dovoluje příslušníkům vojska, dokonce konajícím presenční službu.

2. Aby ministerstvo dovolilo opatřovati uhlí pro četnické stanice, což by zlevnilo uhlí velice dobré jakosti o 7 Kč na 1 q.

3. Aby ministerstvo dalo ujištění, že nebudou trestáni činní příslušníci četnictva, kteří snad budou zvoleni do institucí ťZáložnyŤ, nebo aby samo navrhlo lidi, kteří mají býti zvoleni do zastupitelských sborů ťZáložnyŤ.

Všechny tyto návrhy ministerstvo zamítlo a velitelé četnictva v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě vydali rozkazy, jimiž bylo velitelům četnických stanic zakázáno odpovídati na dotazy ťZáložnyŤ, je-li některý činný člen, ucházející se o úvěr, hoden důvěry.

Četnická správa se tedy přímo stará, aby podkopala družstevní organisaci.

Toto jednání četnické správy dokazuje, že vláda, ač slavnostně slíbila, že za všech okolností bude hájiti a chrániti spolčovací právo, všemi prostředky překáží příslušníkům četnictva, aby vytvořili nějakou organisaci.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest vláda ochotna naříditi, aby proti uvedenému rozsudku pražského zemského soudu byla podána zmateční stížnost na ochranu zákona?

2. Jest vláda ochotna dbáti spolčovacího práva zaměstnanců četnictva?

V Praze dne 16. března 1925.

Grünzner, Hoffmann, Taub,

R. Fischer, Dietl, Kaufmann; Schäfer, dr. Haas, Palme, Leibl, Schweichhart, Uhl, Schuster, Wittich, Häusler, Pohl, Beutel, Roscher, dr. Holitscher, Kirpal, dr. Czech.