Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5110.

Naléhavá interpelace

poslance Josefa Skaláka a soudruhů

ministrovi spravedlnosti

o konfiskaci českého i německého znění letáku ťČasopis závodních buněk a dělničtí korespondentiŤ.

Oddělení agitace a propagandy komunistické strany v Československu vydalo k informaci členů strany leták s návodem, jak vydávati a vyplňovati časopisy závodních buněk. Poněvadž tyto časopisy mají charakter dopisů několika dělníků jednoho závodu ostatním spoludělníkům téhož podniku, není ve vydávání jich nic závadného. Leták agitačního oddělení KSČ přinesl všeobecné pokyny členům KS v závodech a ani jediná věta jeho obsahu není toho druhu, aby mohla zaviniti konfiskaci. Dokonce celý odstavec ť3. Jak se zhotovují závodní časopisyŤ byl doslova opsán z předběžných, censurou nezávadně propuštěných pokynů, uveřejněných v ťRudém PrávuŤ číslo 30. z 5. února 1925. Stejně řada obrázků, podobných oněm, které přináší leták byla bez závady uveřejněna v ReflektoruŤ a ťKomunistické MládežiŤ. A přes to vše v letáku zabaveno bylo 179 řádek těchto pokynů a 10 obrázků je objasňujících. Jako doklad této neslýchané konfiskace přikládáme 1. výtisk letáku českého a poněvadž konfiskace postihla stejná místa vydání německého, 1. výtisk německý. Zabavena byla tato místa: Na stránce 2. od slov: 1. ťZávodní časopisŤ až do konce stránky, dále celá stránka 3., 4., 5., 6., 7. a na stránce 8. vše až do slov: ťnež v době, kdy tam závodní časopis nebyl.Ť

I. Závodní časopis.

I. Co jest závodní časopis a co není?

Závodní časopis jest časopis, který si sestavují dělníci některého závodu (továrny, dolu, velkostatku, dílny, nádraží atd.) sami. Není náhražkou za politický denní tisk strany a nemůže proto také býti politickým denním tiskem sám nahražen. Kdyby byl závodní časopis sestavován v některé komunistické redakci a nebo v sekretariátě soudruhy, kteří v onom závodě nepracují, pak by to nebyl závodní časopis. A i kdyby se závodnímu časopisu podobal a i kdyby bylo v záhlaví napsáno: ťZávodní časopisŤ toho neb onoho podniku, nebude to závodní časopis. Kdyby někteří soudruzi chtěli rychle a velkoryse postupovati při zakládání časopisů tím způsobem, že by vytvořili pro všechny závody některého města na př. pro všechny závody pražské, závodní časopis, vznikne tím vše možné jenom ne skutečný časopis závodní. Jenom dělníci přímo v závodě zaměstnaní vědí, co se v tom závodě děje, co zajímá právě dělníky tohoto závodu. Francouzská komunistická strana má již mnoho závodních listů, avšak většina z nich není bohužel zhotovována přímo v závodě, a je to na nich také vidět. V Německu je tomu mnohem lépe a závodní časopisy tam také mnohem více působí. Třídně uvědomělí dělníci v závodě, sdružení v buňce, musí si dělati svůj časopis sami. Musí nejen sestavovati obsah, obrázky, články, hesla, poznámky, titul a hlavičku listu, nýbrž musí také sami časopis rozmnožovati a rozšiřovati.

2. O čem píše závodní časopis?

Především přirozeně o všem důležitém a zajímavém, co se děje v závodě, a sice ze stanoviska revolučních proletářů; mimo to však taky o nejdůležitějších politických otázkách dne. V závodním časopise možno říci pravdu zaměstnavateli a jeho stvůrám. Je nutno líčiti, jak se s dělníky v závodě jedná, jak je odírají, klamou a vykořisťují. Všechny zlořády v závodě, ku př. nedostatečná péče o zdraví dělníků a čistotu v závodě, nedostatečná péče o ženy a mládež, přestupky zákonných předpisů, porušování hodinové doby pracovní, okrádání při mzdě - to vše musí býti v časopise pranýřováno. Je třeba srovnávati luxus zaměstnavatelů s bídou dělníků, čistý zisk kapitalistů se mzdami; je třeba odhalovati - zvláště ve státních podnicích - konkretní případy nepořádku a korupčnictví, jež tam vládne. Bude se mluviti o každé příhodě, jež se v podniku stane, ku př. o propouštění a přijímání dělnictva, příhodách při vyplácení mezd, odborových otázkách, jež se závodu tykají. Nejdůležitější jsou ovšem spory a boje v závodech. Při nich musí závodní časopis nejen vyjadřovati mínění dělnictva, nýbrž se snažiti všemi prostředky upevniti odpor dělníků.

Závodní časopis nebude přinášeti dlouhé politické články, avšak zaujme přece stanovisko ke všem důležitým politickým událostem. V krátkých zprávách, heslech, často jen v krátké poznámce promluví se o těchto událostech. Jestliže se na př. zaměstnavatel, který mzdy snižuje aneb odpírá je zvýšiti, odvolává na německou konkurenci, je třeba pří projedná vání tohoto případu vysvětliti, že Dawesův plán je loupežným tažením proti dělníkům nejen německým, nýbrž i našim. Píše-li s o mzdách podniku lze poukázati na to, že reformisté sabotují společný boj o vyšší mzdy, po kterém volají komunisté. Každý závodní časopis bude samozřejmě psáti o drahotě, bude poukazovati na to, jak si komunisté představují boj proti drahotě a jak se při tom chovají reformisté. Stejně nutno psáti o nezaměstnanosti, o propouštění státních zaměstnanců, o pronásledování komunistické strany a tisku, o nových protidělnických zákonech, o politických svinstvech reformistů, o důležitých politických událostech a třídních bojích v cizině.

Závodní časopis použije každé příležitosti, aby dělnictvu vysvětlil na konkretních případech několika málo slovy podvod s demokracií, třídní ráz státu, nutnost spojení dělníků a rolníků a vlády rolníků a dělníků, nutnost diktatury a revoluce.

Zvláštní důraz nutno položiti na politické otázky tehdy, když se provádí akce strany. Závodní časopis musí všemi prostředky upozorňovati dělníky na tuto akci a stupňovati náladu akci příznivou. Při tom je nutno, kde je to jen trochu možno, dokazovati na základě faktů vzatých ze samého závodu, že akce a její rozhodná podpora dělníky je nutna.

To vše třeba tak rozděliti, aby ráz závodního časopisu tím netrpěl, aby vždy bylo viděti, že se jedná o časopis určitého závodu a ne o nějakou filiálku komunistického denního tisku. Vše, co závodní časopis přináší, nutno psát krátce, jednoduše, věcně, řečí každému dělníku srozumitelnou.

Velmi důležité jest oživiti časopis kresbami a humorem. Nejlepší je ovšem, když sami soudruzi ze závodu kreslí karikatury svých nepřátel v závodě anebo politických odpůrců proletariátu. Lze však k tomu také upotřebiti kreseb z komunistických listů, kalendářů, satirických listů atd. V tak zv. redakčních údajích možno si tropiti posměch z nepřátel proletariátu, ku př.: ťVychází, když se to státnímu návladnímu (nebo vládě, nebo zaměstnavateli) nelíbíŤ, jako spolupracovníky lze uvésti majitele, ředitele závodu, nejhorší stvůry zaměstnavatelovy aneb známé politické nepřátele a pod.

3. Jak se zhotovuji závodní časopisy.

1. Prostředky pro vydávání závodních novin opatří vedení buňky buď přímo z peněz buňky nebo sbírkami v buňce, příp. sbírkami v okruhu všech sympatisujících v závodě. Časopisy závodních buněk buďtež rozdávány členům buňky a sympatisujícím. Časopis nutno zhotovovati vždy přísně důvěrně, rovněž přísně důvěrně i rozšiřovati, tak aby redaktor, tiskař a kolportér nebyli nikomu známi, ba ani členstvu samému. Není proč.

2. Nejjednodušší prostředek k vydávání závodních novin je oklepání jich na psacím stroji v několika exemplářích. Při tom však nesmí býti v žádném případě použito psacího stroje sekretariátu strany.

Tak zhotovíme asi 8-16 exemplářů, takže psaní na stroji má smysl pouze v malém závodě, a ještě pouze pro začátek.

3. Již po vydání prvních čísel se všude jasně ukáže, že 8-16 exemplářů nestačí, a že se musí sáhnouti k takovému rozmnožovacímu prostředku, který by umožňoval vydání většího nákladu.

Nejjednodušším prostředkem k dosažení asi 3)-50 vytisků je toto: Koupíme si u papírníka 1 kg hektografické masy. Masa se vaří v půl litru vody tak dlouho, až je všecka tekutá. Pak se naleje na plech ve formě ťpekáčeŤ, který je asi tak veliký, jako normální arch kancelářského papíru. Časopis se napíše hektografickým inkoustem na arch kancelářského papíru dobré jakosti, na horším papíře se hektografický inkoust rozplývá. Necháme papír oschnouti, pak jej prostřeme na hektografickou masu, která zatím již téměř ztuhla, písmem dolů, a stejnoměrně jej šátkem uhladíme. Několik minut musí papír zůstati na mase, pak jej pozorně odstraníme. Nyní můžeme udělati na obyčejném levném papíře 30-50 obtahů.

Po upotřebení masy musí býti písmo smyto horkou vodou. Když je masa suchá, můžeme počíti s výrobou dalších stránek. Jestliže se ukáží po častějším upotřebení na hmotě skvrny nebo mezery, musíme ji znovu svařiti a zase nalíti do pánve.

4. Kde je potřebí vydávati závodní noviny ve větším počtu výtisků, užívá se šapirografu (glycerinová role). Role se napne na stůl. List, popsaný šapirografickým inkoustem, se položí písmem dolů na jeden konec svítku, potom se tento potře vlahou vodou a znovu osuší, po několika minutách sejmeme opatrně arch a nyní můžeme v rozmnožování postupovati stejným způsobem, jako při hektografu. Tímto způsobem dostaneme 50 dobře čitelných exemplářů. Mezitím se musí další část časopisu šapirografickým inkoustem opsat a na další části válce obtahovat. Na jedné roli můžeme obtáhnouti asi 40 archů. Je-li válce již úplně použito, počínáme práci znovu tam, kde je inkoust již zase suchý, ale válec musíme vždy před použitím umýti vlažnou vodou.

Sekretáři a jiní funkcionáři musí dáti výborům závodních buněk adresy papírnictví, kde lze dostati pomůcky k vydávání závodních novin. 1 kg hektografické masy stojí (v našich penězích) asi 25-30 Kč. Válec šapirografu asi 70-80 KČ.

5. Ve většině závodů se brzy ukáže, že pro velkou poptávku po závodních novinách výroba, uvedená v bodech 2-4 potřebě nestačí. Bude brzy potřebí vydávati větší počet exemplářů a obsah listu bude musit býti také rozšířen, takže budou soudruzi nuceni vydávati noviny tiskem.

6. O obsahu a úpravě časopisů buněk budou určení soudruzi pořádati instrukční kursy, ke kterým bude vysílati každá buňka soudruhy k této práci způsobilé.

Pokud jde o vnější formu a úpravu závodních novin, budiž již zde poznamenáno toto:

Jméno listu určí výbor buňky, a sice zvolí jméno obratně tak, aby toto samo již budilo v závodě sympatie. Jméno listu budiž jako hlavička upraveno dovedným kreslířem. Je-li list psán na stroji, budiž záhlaví zhotoveno šapirografem nebo hektografem, eventuelně nakresleno. Kde jsou schopní soudruzi, nechť vycházejí v závodním listě kresby pokud možno humoristické a satirické, vztahující se na poměry v závodě. Doporučuje se takové kresby dávati na první stránku novin a objasniti je malým textem. Jsou-li časopisy rozmnožovány hektograficky nebo šapirografem, doporučuje se zhotovovati tyto také dvojitě. Sensační zprávy, novinky ze závodů musí býti vytištěny velkými písmenami. List má býti tedy již svým zevnějškem živý a nápadný, a nesmí se nikdy státi, aby byl jen listem hustě popsaného papíru, naopak musí obsahovati vložky do textu, různé velikostí písma, míti pestrou, vhodnou úpravu.

4. Jak vypadají závodní časopisy.

5. Jaký to vše má smysl?

Některým dělníkům bude se vydávání závodních časopisů zdáti hříčkou. Avšak závodní časopisy jsou mocnou a velmi nebezpečnou zbraní dělníků proti všem nepřátelům. To dokazují bezmocné a zuřivé pokusy zaměstnavatelů a vlády, potlačiti závodní časopisy. Závodní časopis nemůže býti zakázán ani konfiskován, lze v něm říci všechno, co si dělníci myslí. Státní zástupce neví, kdo je redaktorem ťzločinnéhoŤ článku a nemůže jej stíhati ani pro urážku na cti, ani podle zákona na ochranu republiky, ani podle nějakého paragrafu; za to dělníci v závodě mohou sami posouditi, je-li to, co v časopise je uvedeno, pravda nebo ne. Závodní časopisy čtou také ti dělníci, mezi něž náš denní tisk nepronikne. Tito dělníci také lépe porozumějí závodnímu časopisu; tento u nich vzbudí větší zájem. Veliká důležitost závodních časopisů jest zřejma z velikého rozšíření, kterého závodní časopis dosáhne, je-li dobře redigován. V Německu stoupl náklad časopisů našich třeba malých buněk ve velikých závodech z původních několika set rychle na mnoho tisíc. Je jasno, jak rychle stoupá vliv buňky a tím i vliv strany v takovém závodě, jak vzrůstá bojovná síla proletariátu v takovém závodě a jak se mnohem více ve vážné situaci můžeme spolehnouti ha takový závod, než v době, kdy tam závodní časopis nebyl.

Poněvadž tato konfiskace je zbytečná a neslýchaně drzá, táží se podepsaní:

1. Je panu ministrovi známa tato konfiskační praxe?

2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné případy neopakovaly?

V Praze dne 17. března 1925.

Skalák, dr. Gáti, dr. Šnneral, Svetlik, Blažek, Houser, Šafranko, Haken, Rouček, Kreibich, Toužil, Tausik, Merta, Sedorjak, Burian, Teska, Darula, Kučera, Kunst, Mondok, Malá, Mikulíček, Krejčí, Koutný.