Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5092.

Zpráva

výboru sociálně-politického, branného a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 4960) zákona

o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních)

I.

Vláda k svému návrhu připojila důvody, jež ji přiměly k předložení sněmovně poslanců a výbor sociálně-politický uznal je dostatečnými, aby na jejich podkladě osnovu projednal. Jednal o ní ve dvou schůzích plenárních a usnesl se některá její ustanovení změniti a to takto:

V § 1, odst. 1., prodloužil ochrannou dobu před nastoupením cvičení ve zbrani pro zaměstnance obstarávající pracovní výkon vyššího druhu z 10 dnů na jeden měsíc, a to proto, ježto povolání ke cvičení ve zbrani děje se zpravidla ve lhůtě delší jednoho měsíce předem a že zaměstnanec buďto z vlastního popudu nebo k dotazu zaměstnavatele tohoto o nutnosti vyhověti této povinnosti uvědomí. Při stanovení pořadu 1. udělení dovolené, zvláště ve větších podnicích musí býti počítáno s nutným nastoupením cvičení ve zbrani a v takových případech by se zhusta dělo, že by se zaměstnavatel dle toho zařídil, aby ještě před ochrannou dobou 10denní, jež je krátká, zaměstnance vypověděl.

Aby bylo ze znění zákona jasno, jaký smysl má ona lhůta počínající jedním měsícem, resp. 10 dny před nastoupením cvičení a končící sedmým dnem po jeho skončení, vsunul do poslední věty téhož odstavce v závorkách případné označení "ochranná doba".

Při § 2, stanovícím výjimky z platnosti těchto ustanovení rozhodl, že půlleté zaměstnání předchozí, jímž mělo býti podmíněno zachování pracovního (služebního) poměru, je lhůtou zbytečně dlouhou, ježto je veliká řada případů, že třeba po dlouhé nezaměstnanosti podaří se hledajícímu zaměstnání nalézti a vyloučením jeho pracovního (služebního) poměru z ochrany přišel by o místo znovu. Proto zkrátil tuto lhůtu přiměřeně na 3 měsíce.

Dále uznal, že zpravidla není možno chrániti také pracovní poměr sezonních zaměstnanců jež proto vládní osnova všeobecně z ochrany vylučovala a proto pozměnil ustanovení o těchto zaměstnancích tak, aby z ochrany vyloučeni byli jen takoví sezonní zaměstnanci, jejichž práce, pro kterou byli přijati, skončila v době ochranné.

§ 3. upravil výbor tak, aby výslovné popření nároku na mzdu podle § 1154 b) odst. 1. obč. zákona, obsažené ve 2. odst. téhož paragrafu vládní osnovy, nebylo také do zákona pojato a bylo seslabeno stylisací shodnutou.

Ve 4. §u byla ustanovení tak upravena, aby povolání ke cvičení ve zbrani nedotklo se nejen nároku na dovolenou zákonem přiznanou, nýbrž také na dovolenou zaručenou smlouvou (kolektivní nebo individuelní).

Jestliže podle ustanovení § 8 vládní osnovy má, po dobu cvičeni ve zbrani (dobu ochrannou) odpočívati nárok zaměstnance na nemocenské, rozhodl sociálně politický výbor, aby za to nebyl po tuto dobu rušen nárok příslušníků rodiny, jestliže pro případ nemoce pojištěni byli a připojil k tomu cíli k § 8 ještě druhý odstavec o tomto nároku jednající v tomto znění:

"(2) V pojištění nemocenském zůstávají však i po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) až do opětného nastoupeni do práce (§ 5) nedotčeny nároky příslušníků rodiny; rovněž se toto období včítá do doby členství pokud výše dávek poskytovaných nemocenskou pokladnou je odstupňována též podle členství."

V § 11 opravil vládní osnovu v tom smyslu, že účinnost zákona nastává dnem vyhlášení.

Ježto všechny tyto změny provedl po dlouhých a všestranných úvahách, doporučuje, aby Národní shromáždění dalo osnově ústavní sankci v tom znění, jak se na něm výbor sociálně politický usnesl.

V Praze dne 16. března 1925.

II.

Branný výbor přijal vládní návrh čís. 4960 se změnami přijatými ve výboru sociálně politickém dne 18. března 1925, a doporučuje slavné sněmovně přijetí zákonu v takto opraveném znění.

V Praze 18. března 1925.

III.

Rozpočtový výbor projednal vládní předlohu čís. tisku 4960 ve své schůzi dne 18. března 1925 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně přijetí tohoto zákona se změnami, provedenými výborem sociálně politickým.

V Praze dne 18. března 1925.

Zákon

ze dne.................

o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Je-li zaměstnanec podle § 22 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., nebo podle § 9, odst. 1., zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti, a podle prováděcích předpisů k těmto zákonům a směrnic ministerstva národní obrany povolán ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu), nesmí jeho zaměstnavatel v období které počíná u zaměstnanců obstarávajících pracovní výkon vyššího druhu měsíc, u ostatních zaměstnanců deset dnů před nastoupením cvičení a končí sedmým dnem po jeho skončení (ochranná doba), pracovní (služební) poměr vypověděti.

(2) Výpověď daná proti tomuto ustanovení jest právně neúčinná. Výpověď daná zaměstnavatelem před početím ochranné doby, uvedené v odst. 1. tak, že výpovědní Lhůta končí během této ochranné doby, jest sice platná, avšak běh výpovědní lhůty končí uplynutím ochranné doby.

(3) Právo zaměstnavatele, aby z důležitých příčin, uvedených v příslušných právních předpisech, předčasně zrušil pracovní (služební) poměr, zachovává se v platnosti i během ochranné doby.

§ 2.

(1) Zákon tento se nevztahuje na pracovní (služební) poměry, jež u zaměstnanců, obstarávajících pracovní výkony vyššího druhu, netrvaly nepřetržitě alespoň tři měsíce, u dělníků alespoň osm týdnů.

(2) Zaměstnavatel není povinen přijati sezonního zaměstnance, byla-li v době ochranné skončena práce, na niž byl zaměstnanec přijat.

§ 3.

(1) Za dobu, po kterou zaměstnanec pro cvičení ve zbrani (cvičení služební) nemůže svých pracovních povinností vykonávati, nepřísluší jemu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt, není-li stanoveno jinak smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů. (Zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., zákon ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z., zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n.)

§ 4.

(1) Doba cvičení ve zbrani (cvičení služebního) počítá se zaměstnanci do pracovní (služební) doby ve smyslu pracovní (služební) smlouvy.

(2) Nárok na zákonnou dovolenou není nastoupením cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dotčen, rovněž u těch zaměstnanců, jimž zákon nárok na dovolenou nepřiznává, tímto cvičením není dotčen nárok na dovolenou pokud jim jest smlouvou zaručen.

§ 5.

Zaměstnanec jest povinen po ukončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) nastoupiti bezodkladně opět práci (službu). Za dobu, po kterou práci nekonal, ač cvičení ve zbrani (cvičení služební) skončilo, nepřísluší mu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt. Nenastoupí-li do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) práci, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Překážka nastoupení práce budiž včas zaměstnavateli oznámena.

§ 6.

Zaměstnanci, který se do práce vrátil, přísluší dřívější plat, který měl v době nastoupení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) i s případnými drahotními přídavky. Budou-li v době trvání cvičení ve zbrani (cvičení služebního) požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců nově upraveny, platí tato úprava i pop zaměstnance povolané ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu).

§ 7.

Byl-li v podnicích, na něž se vztahuje zákon ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví a zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, vzat na místo zaměstnance, konajícího cvičení ve zbrani (cvičení služební) po dobu stanovenou v § 1, odst. 1., zaměstnanec jiný, není při propuštění tohoto jiného zaměstnance zapotřebí spolupůsobení závodní rady ve smyslu §u 2, č. 6 zák. č. 14/1920 Sb. z. a n., anebo spolupůsobení závodního výboru ve smyslu §u 3, lit. g), zák., č. 330/1921 Sb. z. a n., pokud byl tento zaměstnanec prokazatelně již při přijetí do práce upozorněn na prozatímní povahu svého pracovního poměru.

§ 8.

(1) Platnost pracovních (služebních) poměrů podle tohoto zákona nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dalšího trvání pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění. Povinnost tato však nastává opětně návratem zaměstnance do pracovního (služebního) poměru.

(2) V pojištění nemocenském zůstávají však i po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) až do opětného nastoupení do práce (§ 5) nedotčeny nároky příslušníků rodiny; rovněž se toto období včítá do doby členství pokud výše dávek poskytovaných nemocen svou pokladnou jest odstupňována též podle doby členství.

§ 9.

Práva, která příslušejí zaměstnancům na základě ustanovení tohoto zákona, nemohou býti služební smlouvou ani zrušena, ani obmezena.

§ 10.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila obdobně zachování pracovních (služebních) poměrů pro případ mobilisace nebo mimořádného povolání zálohy - míru.

§ 11.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče a ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.