Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5084.

Vládní návrh.

zákon

se dne....................

o provedení úmluv mezi Československou republikou a republikou Rakouskou

ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtováni nositelů pensijního pojištění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní pravidla obsažená v úmluvách mezi Československou republikou a republikou Rakouskou, a to ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění, pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mafii moc zákona.

§ 2.

(1) Platy plynoucí Československému zúčtovacímu ústavu podle úmluvy z 18. června 1924 (§ 1) tvoří společnou zúčtovací podstatu. Této podstaty jest po úhradě platů povinných podle této úmluvy pro rakouské věřitele a po úhradě výloh Československého zúčtovacího ústavu (§ 3 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími) použíti k uspokojení československých věřitelů.

(2) Vláda se zmocňuje, aby pro uspokojení věřitelů; jež zásadně stane se způsobem poměrným, vydala nařízením podrobnější předpisy, přihlížejíc při tom dle potřeby ke zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek.

§ 3.

V případech, kde úmluva ze dne 18. června 1924 (§ 1) vyhrožuje stranám stížnost k mezistátnímu rozhodčímu soudu, nemá místa stížnost podle § 4. zákona č. 207/1922 Sb. z. a n.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti současně s úmluvami v §u 1. tohoto zákona zmíněnými; provedou jej ministři financí a sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Podle úmyslu zákonodárcova měl rámcový zákon ze dne 30. června 1922, čís. 207 Sb. z. a n., vystačiti úplně nejen při shledávání základů pro vyrovnání, nýbrž také při provádění úmluv samých, k nimž by s jednotlivými státy sukcesními došlo.

Bylo však nutno pojati do úmluvy řadu ustanovení, která neodpovídají plně předpisům soukromého práva platného v československé republice a která nejsou kryta ani předpisy zákona č. 207 Sb. z. a n. z r. 1922. Neobyčejná spletitost látky ukázala již při,jednání samém, že není to všude možné. Stačí tu poukázati zvláště na článek 8., odstavec 3. o složení k soudu, článek 16. o míře placení československým věřitelům, článek 17. o zániku závazku zaplacením kvoty a závazků menších než 100 K nebo 5000 K rakouskouherských, článek 18. o splatnosti pohledávek, článek 19. o přípustnosti kompensace, článek 20. o úrocích, článek 22. o nepřihlášených nárocích ze vkladních knížek, článek 24. o dávce z majetku, článek 27. o pominutí rozdílů menších než 100 K nebo 500 K rakouskouherských v přihláškách, článek 28., odstavec 3., 4. a 5. o nesouhlasných přihláškách, článek 29. o stížnosti na rozhodčí soud, článek 30., odstavec 3. o vlivu řízení vyrovnávacího na závazky zjištěné zúčtovacími místy, článek 30., odstavec 5. o postavení zúčtovacího místa v řízení konkursním a vyrovnávacím oproti platnému řádu konkursnímu a vyrovnávacímu, článek 30., odstavec 7. o prodlouženi lhůty ustanovené pro přijetí návrhu vyrovnávacího, článek 35. o poplatcích, článek 46., odstavec 1. až 3. o zákazu vymáhati pohledávky jinak, o vyloučení žalob a exekucí a o přerušení sporů.

Vedle těchto ustanovení, která narážejí na právo platné v československé republice a podobně jest tomu i v Rakousku - obsahuje úmluva řadu ustanovení, která předpisy platného práva nejsou kryta a potřebují proto provedení zákonem; jsou to článek 2., 3., 5., odstavec 1.-3.; článek 7., 8., odstavec 1., 2.; článek 9.-11.; článek 14., 21., 26., 28., odstavec 1, a 2.; článek 30., odstavec 1., 2. a 4.; článek 32.-40., článek 43., 44., 47., 49.

Lze však čekati, že měrou ještě větší ukáže jistě provádění této úmluvy, že.tento rámcový zákon číslo 207 Sb. z. a n. z roku 1922 nepostačí, na př. bude-li nutno pro případy zvláště bolestné u jednotlivců hospodářsky nejslabších utvořiti nějaký výpomocný fond nebo bude-li potřebí řešiti otázku knížek vydaných československými ústavy, jichž věřitelé se nepřihlásili.

Podle vyjádření odborníků nebyl by bezpečnou zárukou úplného provedení úmluvy ani zákon nový, který by prostě vypočítával jednotlivé předpisy právní, jakých by k tomu dle nynějšího dohadu bylo potřebí, neboť šlo by tu vždy jen o názor jednotlivců na rozsah této nutnosti, který by snadno mohl býti zvrácen odlišným právním názorem po právu rozhodným, na př. judikaturou soudní. Proto navrhuje se tato farma všeobecná, neboť když u nás již panovalo mínění, že smlouva sama činí jus inter partes, - právo mezi stranami, - je nejopatrnější přiznati všeobecnou právní zásadou vim legis - moc zákona - oněm ustanovením úmluvy, která se dotýkají právního postavení osob podléhajících zákonodárné moci Československé republiky a kterými se tedy mění zákonný právní řád československý.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh projednán a schválen jednáním zkráceným současně s úmluvou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách a s úmluvou ze dne 12. července 1924 o vzájemných pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátě výboru rozpočtovému, zahraničnímu a ústavněprávnímu s tím, aby tyto výbory o něm podaly zprávu vždy ve lhůtě 8 dnů.

Návrh na urychlené projednání se orlův odůvodňuje nutností, že vláda i věřitelé českoslovenští i pojištěnci a nositelé pensijního pojištění mají na rychlém provedení úmluv i zákona značný zájem.

Praze dne 14. ledna 1926.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný, v. r.