Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5081

Zpráva

výboru ústavně-právního a rozpočtového

o vládním návrhu (tisk 5065) zákona

o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

I.

Zákon

ze dne……………………………1925

o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(¹) Za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních mohou vybírati státní úřady a podniky, pokud vykonávají výsostnou pravomoc, vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávky.

(²) Dávkou je povinen ten, kdo k úkonu zavdal příčinu nebo komu bylo oprávnění uděleno nebo výhoda poskytnuta.

(³) Vláda určí nařízením, ve kterých odvětvích veřejné správy, ve kterých případech a v jaké výši jest tyto dávky vybírati. Za tím účelem vydá dávkové řády pro jednotlivá odvětví správní, které se vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 2.

(¹) Dávka z úředních úkonů se stanoví se zřetelem k výlohám toho kterého správního odvětví, k rozsahu a obtížnosti jednání, k významu věci a prospěchu, který straně z toho vznikne, buď pevnou sazbou nebo v určitých číselných mezích.

(²) Dávka za úřední úkony nesmí přesahovati 5.000 Kč, za udělení státního občanství 50.000 Kč a za udělení jiných oprávnění nebo poskytnutí výhod 20.000 Kč.

(³) Není-li dávka stanovena pevnou sazbou, vyměří ji příslušný úřad v prvé řadě podle výše nákladu, který projednání věci způsobilo, bera zřetel jednak k rozsahu a obtížnosti jednání, k významu věci, k prospěchu, který straně z toho vznikne, a k jejím majetkovým poměrům, jednak ke kolkovým poplatkům stranou zaplaceným.

§ 3.

Má-li určitý úřední úkon za následek hotové výlohy úředních orgánů, buďtež i tyto nahrazeny.

§ 4.

Vyměřiti dávku přísluší úřadu, který rozhoduje o věci, jejíž projednávání zakládá dávkovou povinnost.

§ 5.

(¹) Dávky stanovené pevnou sazbou se zpravidla písemně nevyměřují; úřad je však povinen, vydati písemný výměr, žádá-li strana za to.

(²) Dávky nestanovené pevnou sazbou se vyměřují písemně.

(³) Dávky uvedené v odst. 1. jsou splatny dříve, než se ukončí příslušný úřední úkon nebo než se dodá straně vyřízení o oprávnění nebo výhodě. Totéž může určiti dávkový řád i o dávkách uvedených v odst. 2.; jinak jsou splatny do 15 dnů ode dne, kdy byl straně dodán výměr.

(⁴) Způsob placení a súčtování se stanoví dávkovými řády.

§ 6.

(¹) Kdo by bez zkrácení nutné výživy potřebné pro sebe a svou rodinu nemohl dávky zaplatiti, má nárok, aby úřad k vyměření dávky příslušný od vyměření upustil nebo dávku prominul.

(²) Straně uplatňující nárok podle odst. 1. budiž splacení dávky poshověna do konečného rozhodnutí o tomto nároku.

(³) Podrobnosti ustanoví nařízení.

§ 7.

O stížnostech rozhoduje s konečnou platností instance nadřízená úřadu, který dávku vyměřil, případně rozhodl o nároku podle § 6. tohoto zákona.

§ 8.

Pokud není v tomto zákoně nic jiného nařízeno, platí obdobně všeobecná ustanovení poplatková zvláště stran řízení rekursního, promlčení, vymáhání, pokut a úroků z prodlení.

§ 9.

Vláda je povinna každý dávkový řád předložiti Národnímu shromáždění do 14 dnů po jeho vyhlášení. Usnese-li se některá ze sněmoven, že dávkový řád nebéře na vědomí, pozbývá platnosti dnem usnesení dotyčné sněmovny. Vláda je povinna toto usnesení bezodkladně vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 10.

(¹). Zemské správní výbory (komise) a okresní správní komise (silniční výbory) mohou se usnésti, že budou vybírati za úřední úkony, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávky podle tohoto zákona.

(²) Usnesení zemského správního výboru (komise) vyžaduje schválení vlády, usnesení okresní správní komise (silničního výboru) vyžaduje schválení zemského správního výboru (komise), souhlasí-li se vzornými dávkovými pravidly, která vláda vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení; jinak vyžaduje schválení vlády.

§ 11.

Dávky podle tohoto zákona pro politické úřady I. stolice budou vybírati také magistráty měst s vlastním statutem, pokud obstarávají agendu politických úřadů, a městské notářské úřady, a to ve prospěch obce.

§ 12.

Platnost tohoto zákona, jakož i nařízení na jeho základě vydaných pomíjí koncem roku 1926. Provedením jeho se pověřují všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Ústavně-právní výbor pojednal o uvedeném vládním návrhu se stanoviska ústavně-právního. S tohoto stanoviska provedl v jednotlivých paragrafech příslušné změny a doporučuje přijetí předloženého návrhu zákona. Co se věcného odůvodnění týče, poukazuje ústavně-právní výbor na důvodovou zprávu vládního návrhu.

V Praze dne 18. března 1925.

Stát, slibuje státním zaměstnancům zákonem prosincovým č. 289/24 odměny v r. 1925, vyslovil, že úhrada má opatřiti se také z výnosů dávky za úřední úkony ve věcech správních.

Vládní návrh zákona č. t. 5065 určil, že znají se vybírati dávky za t. zv. vrchnostenské úřední úkony správní - na rozdíl od. t. zv. hospodářských úkonů úředních, - které a pokud státními úřady a podniky jakož i úřady zemí a okresů předsevzaty byly v podstatě v zájmu soukromém.

Již nyní za některé úřední úkony ve věcech správních dávky se vybírají a platí se tyto dávky v kolcích na podání, protokoly na vyřízení a pod. Nejsou však zavedeny ve všech případech, kde jich vybírání věcně je odůvodněno a tam, kde zavedeny jsou, nelze říci, že jsou vždy také přiměřeny. Návrh vládní směřuje k tomu, aby připraven byl finančně nosný a vědecky správný systém těchto dávek.

Čas, věnovaný přípravě, jest však tak krátký, že bylo nemožno připraviti zákon, provádějící základní správnou myšlenku, přesně do všech detailů a vytvořiti řád, který by neponechával úředním osobám žádné nepřiměřené volnosti v rozhodování a který by měl jistě tu nespornou přednost, že by občané bezpečně věděli, s jakým obnosem mají počítati. K vypracování takového řádu jest zapotřebí jistého času a jistých zkušeností. Mezitím by však uniklo zachycení úkonů dávkami, které mají skytnouti prostředky k výplatě odměn státním zaměstnancům, která nedá se odkládati. Proto nutno jest pro počátek spokojiti se opatřeními, která mají ráz provisoria, ovšem jen na dobu, která stačí, aby účelný dávkový zákon byl připraven. - Do konce r. 1926 bude možno tento úkol splniti a proto zákon na dobu do konce r. 1926 dává vládě zmocnění k vydání dávkových řádů pro jednotlivá odvětví správy.

Dávkové řády budou obsahovati jednak výpočet případů, kdy nastává dávková povinnost, dále ustanovení o její výši.

Též způsob splacení a účtování, pak podpisy o řízení, a j., rovněž i ustanovení o právu chudých.

Pokud výše dávek se týče, dávkový řád, kde bude to možno, stanoví sazbu pevnou, kde nebude to možno, stanoví nejnižší, nejvyšší výměru dávky. Uvnitř těchto hranic konkrétně dávku vyměří úřad podle směrnic v zákoně, resp. v dávkovém řádě přesněji stanovených. Právo stížnosti jest zachováno a jest pamatováno na strany chudé.

Výnos těchto dávek se odhaduje obnosem 80 milionů korun.

Výbor rozpočtový ve schůzi dne 12. března projednal osnovu zákona jednáním zkráceným. V paragr. 7 odst. c) usnesl se na dodatku následujícím.

(Podmínky ustanoví nařízení) "přičemž budiž straně přiznán nárok na právo chudých podle zásad platných pro soudní řízení."

Z usnesení poslanecké sněmovny ve 330. schůzi dne 16. března 1925 byl návrh vládní přikázán výboru ústavně-právnímu a zároveň vrácen výboru rozpočtovému. Výbor ústavně-právní ve schůzi dne 18. března t. r. vládní návrh zákona v některých ustanoveních změnil, některá ustanovení doplnil a četná přepracoval. Tímto usnesením výboru ústavně-právního zabýval se výbor rozpočtový ve schůzi dne 19. března 1925 a projevil souhlas s usnesením výboru ústavně-právního. Výbor rozpočtový navrhuje proto, by návrh zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních schválen byl ve znění jak se na něm usnesl výbor ústavně-právní.

V Praze dne 19. března 1925.