Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

wegen der Einmengung des Vatikans in die staatliche Gesetzgebung.

Zeitungsnachrichten ist zu entnehmen, dass der päpstliche Nuntius gegen das von der Regierung eingebrachte Gesetz über die Regelung der Feiertage beim Ministerium des Aeussern Verwahrung eingelegt und diesen Schritt damit begründet hat, dass er bei den Verhandlungen über diese Vorlage übergangen worden sei. Kerner wird gemeldet, dass angeblich der Plan bestehe, die kirchenpolitischen Fragen im Wege diplomatischer Verhandlungen zwischen dem Vatikan und dem čechoslovakischen Aussenministerium zu lösen und die ťLidové ListyŤ vom 8. März behaupten geradezu, dass die Regierung dem diplomatischen Vertreter des Vatikans bereits eine dahingehende Zusage gemacht habe.

Wir müssen in der allerentschiedensten Weise gegen einen derartigen Plan protestieren. Vor allem stellen wir fest, dass der Schritt des päpstlichen Nuntius eine unzulässige Einmischung in die inneren Angelegenheiten des Čechoslovakischen Staates bedeutet. In ihrer Antwort auf die Interpellation der Abgeordneten Wittich, Pohl und Genossen wegen des Hirtenbriefes der slovakischen Bischöfe hat die Regierung erklärt, dass in der ganzen Republik nur eine einzige Obrigkeit gelten kann und zwar die Hoheit des Staates. Wir erachten es daher als selbstverständlich, dass die Regierung in Konsequenz ihres eigenen mit solcher Schärfe präzisierten Standpunktes den Versuch des päpstlichen Nuntius auf die innerstaatliche Gesetzgebung der Čechoslovakischen Republik Einfluss zu nehmen, mit aller ihr zu Gebete stehenden Energie zurückweisen wird.

Ebenso entschieden müssen wir dagegen Verwahrung einlegen, dass der Versuch gemacht wird, das Verhältnis von Kirche und Staat durch ein Konkordat zu regeln und das Parlament auszuschalten. Wir glauben, dass es für die čechoslovakische Regierung eher erträglich ist, wenn sich der päpstliche Nuntius über die Ausschaltung von den Verhandlungen beklagt, da unseres Wissens der päpstliche Nuntius in der Čechoslovakischen Republik kein gesetzgebender Faktor ist, als wenn das verfassungsmässig zur Gesetzgebung berufene Parlament von den Verhandlungen ausgeschaltet und damit sein Gesetzgebungsrecht jedes wirklichen Inhaltes beraubt wird. Um etwaigen Ausflüchten vorzubeugen, stellen wir jetzt schon fest, dass die Vorlegung eines Internationalen Vertrages zur parlamentarischen Ratifikation, wobei das Parlament keine Möglichkeit zur Abänderung des Vertrages hat, diesen wirklichen Inhalt des Gesetzgebungsrechtes keineswegs darstellen kann und dass, wenn der Geist der demokratischen und repräsentativen Verfassung nicht geradezu vernichtet erden soll, selbstverständlich auch die kirchenpolitischen Fragen nicht anders gelöst werden können, als auf dem Wege der innerstaatlichen Gesetzgebung unter Mitwirkung der gesamten Volksvertretung.

Wir fragen daher die Regierung:

1. Ist es richtig, dass die Regierung die kirchenpolitischen Fragen auf dem Wege diplomatischer Verhandlungen zu lösen gedenkt?

2. Ist die Regierung gewillt, das Gesetzgebungsrecht des Parlaments formell und materiell zu respektieren?

3. Ist die Regierung entschlossen, jede fremde Einmischung, insbesondere jene des päpstlichen Nuntius in die innerstaatliche Angelegenheit mit Entschiedenheit zurückzuweisen?

Prag, den 12. März 1925.

Hillebrand, Hackenberg, Schäfer,

Heeger, Hoffmann, Schweichhart, Schiller, Grünzner, Kirpal, Schuster; Jokl, Uhl, Taub, R. Fischer, Kaufmann, Leibl, Dr. Czech, Koscher, Dietl, Wittich, Häusler, John.

že se Vatikán vměšuje do zákonodárství státu.

Z časopiseckých zpráv se dovídáme, že proti zákonu o úpravě svátků, předloženému vládou, podal papežský nuncius ohražení u ministerstva pro zahraniční věci, a tento krok odůvodnil tím, že při jednání o této předloze byl pominut. Dále se oznamuje, že se prý zamýšlí rozřešiti církevně-politické otázky diplomatickým vyjednáváním mezi Vatikánem a československým ministerstvem pro zahraniční věci, a ťLidové ListyŤ ze dne 8. března přímo tvrdí, že již vláda po této stránce dala slib diplomatickému zástupci Vatikánu.

Musíme co nejrozhodněji protestovati proti takovému úmyslu. Především zjišťujeme, že krok papežského nuncia jest nepřípustným vměšováním do vnitřních věcí československého státu. Ve své odpovědi na interpelaci poslanců Witticha, Pohla a druhů o pastýřském listu slovenských biskupů vláda prohlásila, že v celé republice může platiti jen jedna svrchovanost a to svrchovanost státu. Považujeme tedy za samozřejmé, že vláda v důsledku svého vlastního stanoviska tak ostře vytčeného, se vší možnou energií odmítne pokus papežského nuncia vykonávati nějaký vliv na vnitřní zákonodárství Československé republiky.

Právě tak rozhodně se musíme ohraditi proti tomu, aby se děl pokus, upraviti poměr mezi církví a státem konkordátem a vyloučiti parlament. Domníváme se, že československá vláda spíše snese, bude-li si papežský nuncius stěžovati, že byl vyloučen z jednání, jelikož, pokud víme, papežský nuncius není v Československé republice zákonodárným činitelem, než kdyby z jednání byly vyloučeny sněmovny, povolané k zákonodárství podle ústavy, a kdyby tím jejich zákonodárnému právu byl uloupen všechen skutečný obsah. Abychom čelili jakýmkoliv vytáčkám, zjišťujeme již nyní, že za skutečný obsah tohoto zákonodárného práva nemůže býti považováno, jestliže mezinárodní smlouva předloží se sněmovně k ratifikaci, při které sněmovna nemůže této smlouvy změniti, a že, nemá-li býti přímo zničen duch demokratické a representační ústavy, nemohou ovšem býti ani církevně-politické otázky rozřešeny jinak, než vnitřním zákonodárstvím za účasti veškerého lidového zastupitelství.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest pravda, že vláda zamýšlí řešiti církevně-politické otázky diplomatickým vyjednáváním?

2. Jest vláda ochotna formálně a materiálně dbáti zákonodárného práva sněmovny?

3. Jest vláda rozhodnuta důrazně odmítnouti každé cizí vměšování do vnitřních věci, zvláště však vměšování papežského nuncia?

V Praze dne 12. března 1925.

Hillebrand, Hackenberg, Schäfer,

Heeger, Hoffmann, Schweichhart, Schiller, Grünzner, Kirpal, Schuster; Jokl, Uhl, Taub, R. Fischer, Kaufmann, Leibl, Dr. Czech, Koscher, Dietl, Wittich, Häusler, John.