Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o krvavém řádění policie proti pražskému dělnictvu.

Dne 10. t. m. konán byl v 6 hodin večer na Staroměstském náměstí protidrahotní tábor pražského dělnictva. Po skončení táboru ubírala se část shromáždění za zpěvu dělnických písní v úplném pořádku Celetnou ulicí, Příkopy na Václavské náměstí, kdež se měl tento průvod rozejíti. Když dospěla první část průvodu na Václavské náměstí, vyřítila se naň z pravého boku od Ovocné ulice četa policajtů, která jej brutálně rozrazila, zadní část průvodu tlačila policie nazpět na Příkopy a přední část zatlačovala před sebou po Václavském náměstí. Jde tedy o dobře připravené, zbabělé a podlé přepadení tisíce dělníků ozbrojenou hordou, dělníků, jichž jediný zločin záleží v tom, že žádají opatření proti lichvě a zvýšení hladových mezd.

Poněvadž byla dolejší část Václavského náměstí účastníky průvodu zcela naplněna, nemohli se lidé rychle rozcházeti. Policie nedbajíc této překážky, vrhala se zuřivě na dělníky, řezala do nich obušky, srážela je k zemi, kde po nich bylo šlapáno. Když se proti tomuto řádění policajtů ohradil předseda komunistické strany poslanec Haken, popadli ho dva strážnici a začali jej bíti obušky do hlavy, přidržujíce ho při tom, aby nepadl. Zároveň se ozývaly z této ozbrojené policejní hordy výkřiky: ťTo je Haken! Do něj!Ť Na upozornění redaktora jednoho měšťáckého listu, že je to poslance, reagoval jeden ze strážníků povzbuzovány druhého: ťJen ho řež!Ť Poslanec Haken je vážně nemocen a upoután na lože. Mimo poslance Hakena bylo zbito ještě veliké množství účastníků průvodu, mezi nimi ženy i děti.

Hnán ranami policejních obušků, ustupoval zástup vzhůru po Václavském náměstí. Když dav dospěl před dům ťNárodní PolitikyŤ, policie vypálila do prchajících dělníků salvu. Výstřely a křik raněných uvedl zástup v divoký zmatek. Lidé prchali do postranních ulic, Jindřišské a Vodičkovy, a jiní snažili se zachrániti se v průjezdech domů a útěkem po Václavském náměstí vhůru. Policie pronásledovala prchající a vystřelila ještě dvě salvy ze zadu do prchajících mas. Mimo to jednotliví strážníci, pronásledujíce prchající, stříleli po nich jednotlivě jako po zvěři. Strážníci vnikali do průjezdů, kam se prchající uchylovali, vyháněli je ven, kdež na ně byla pořádána v pravém slova smyslu štvanice.

"Tento stát odhalil včera svou ohavnou tvář jako stát policejní, který má chrániti zájmy domácích vykořisťovatelů a potlačovati vnitřního nepřítele, t. j. hladovějící masu, jak z rozkazu československé vykořisťovatelské chásky, tak z rozkazu dohodových lupičů.

Účinek střelby byl hrozný. Řada osob myla zraněna. Sama policejní zpráva přiznává 8 raněných. Počet tento je však daleko větší, poněvadž celá řada raněných ze strachu před běsnící policií se ani se svým zraněním nepřihlásila. Policejní zpráva označuje všechna zranění až na jediný případ za lehká, počítajíc ovšem za lehké zranění prostřelení ruky, nohy, krku a podobně. Spousta osob byla zraněna policejními obušky a pošlapána. Velká většina zranění policejními střelami byla způsobena ze zadu, což je nejlepším důkazem, že policie střílela do prchajících lidí a dobře mířila, o nějakém aktu sebeobrany ze strany policie nemůže býti ani řeči. Rozkaz ke střelbě dal dle vlastního svého doznání známý korupčník, alkoholik a holkař, policejní rada Tiegel, jehož vlastnosti nejlépe charakterisují buržoasii, jež pracující v tomto státě utiskuje. Tento Tiegel se ještě včera dopustil u soudu křivého svědectví. Jeho tvrzení, že první výstřel padl ze řad demonstrantů, je tradiční policejní nestydatostí, osvědčenou již z dob rakouských. O tom svědčí sama zpráva policejního ředitelství, která mezi zraněnými strážníky neuvádí ani jediného, který by byl zraněn střelou. Boháči, kteří z oken svých bytů na Václavském náměstí sledovali s uspokojením krvavé dílo svých policejních otroků, házeli na prchající dělníky květináče, těžítka, sochy, láhve a jiné předměty, kterými byla řada demonstrantů zraněna. Tak se osvědčila solidarita parasitů, finančních švindléřů, lihových podvodníků, zkrátka hořeních desetitisíc s policejními otroky v boji proti masám, jichž práce je všechny živí a jichž morek a krev vyssávají.

Za toto nové prolití dělnické krve je odpovědna vláda, která je pravým původcem řeže. Marně jsme již od léta vyzývali v denním tisku, na veřejných schůzích i v parlamentě vládu, aby činila řádná opatření proti rostoucí drahotě a proti vzmáhající se bídě pracující třídy. Náš tisk byl za tyto výzvy konfiskován, řečníci zavíráni a naše interpelace zůstávaly nezodpověděny. Vláda viděla, že drahota den ode dne roste, že se zvětšuje bída pracujících, že lichváři drancují kapsy konsumentů a přece měla tolik odvahy, že ještě před 14 dny se vyhnula rozpravě o naší naléhavé interpelaci, přerušila zasedání sněmovny a odložila své prohlášení o protidrahotních opatřeních. Vláda stála zřejmě ve službách lichvářů a vydřiduchů, do jejichž rukou přímo pracovala slibováním obilních cel, trpěním porušování 8hodinné doby pracovní, vyhazováním státních zaměstnanců, povolováním vývozu továrních zařízení. Aby odvrátila pozornost občanstva od této všeobecné bídy, nastrojila vláda celou štvanici proti komunistické straně, v níž viděla jediného ochránce zájmu pracující třídy. Koaliční tisk, v čele se sociálně demokratickým ťPrávem LiduŤ, pokusil se na rozkaz vlády vyvolati přímo pogromovou náladu proti komunistické straně. Včerejší krvavě události v Praze jsou jen článkem celého systému plánovitých útoků buržoasie tohoto státu a spojených s ní sociálně demokratických a českosocialistických vůdců na dělnickou třídu. Vláda ukázala včera, že krvavé metody, kterých dosud soustavně užívala na Slovensku a Podkarpatské Rusi, hodlá uplatňovati i v hlavním městě republiky. Pražské dělnictvo včera poznalo, že musí použíti proti krvavým provokacím vlády prostředků stejně účinných.

Tážeme se vlády:

Jest si vědoma, že je vinníkem a strůjcem včerejších krvavých událostí v Praze?

Jest si vláda vědoma, že si dělníci nedají vzíti možnost, demonstrovati proti drahotě a že si tuto možnost v každém případě budou brániti?

V Praze dne 11. února 1925.

Burian, Kreibich, Haken,

Kunst, Koutný, Skalák, Krejčí, Houser, Blažek, Darula, dr. Gáti, Mikulíček, Kučera, Malá, Bubník, Mondok, Merta, dr. Šmeral, Tausik, Teska, Toužil, Svetlik, Bouček, Sedorjak, Warmbrunn.