Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky.

III. dílčí novelou k ob. zák. obč., uzákoněnou císařským nařízením z 19. března 1916, č. 69 ř. z., provedeno, bylo v § 19d novely nové znění § 1486 ob. zák. obč. v tom smyslu, že dosavadní třicetiletá promlčecí lhůta pro pohledávky v § 1486 v novém znění uvedené (ze smluv dodacích a pracovních v provozování živnostenském, kupeckém a jiném obchodním, pro odměny advokátů, notářů, lékařů atd.) byla zkrácena na tři léta.

V důsledku poválečných poměrů byla platnost tohoto ustanovení a ustanovení § 1480 ob. z. obč., do něhož dílčí novelou byly pojaty i anuity, vládními nařízeními postupně odkládána, posledně nařízením z 8. února 1924, č. 31 Sb. z. a n., tak že promlčecí lhůty měly začati běžeti nejdříve dnem 1. dubna 1925.

Kdežto odborné korporace obchodní a živnostenské vyslovily se proti dalšímu odkládání působnosti. §§ 1480 a 1486 ob. z. obč. v novém znění, domáhaly se kruhy advokátní a notářské dalšího odkladu. Návrh zákona vyhovuje přáním po odkladu, aby bylo vyvarováno se výtce, že neprodloužením promlčecí lhůty byly poškozeny hospodářské zájmy interesentů, a proti praxi let dřívějších navrhuje odklad počátku promlčecí lhůty na tři léta.

Forma zákona proti dřívější formě vládního nařízení byla zvolena proto, že nařízení vládní opírala se o zmocňovací zákon č. 337/1920, který připouští nařízení vládní pod podmínkou, že jde o úpravu hospodářských poměrů vyvolaných válkou, a že by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu. Obě podmínky v daném případě scházejí, a proto zvolena forma zákona.

Výbor ústavně-právní jednaje o návrhu zákona usnesl se na jiném znění § 2, a sice v ten smysl, že ustanovení § 1 neplatí na pohledávky, jejichž promlčecí lhůty jsou upraveny zákonem o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině.

Úprava promlčecích lhůt těchto pohledávek provedena jest osnovou zákona tisk č. 5018, výborem ústavně-právním dne 11. prosince 1924 usnesenou a poslanecké sněmovně předloženou.

Nové znění § 2 sleduje účel, aby procesní postavení tuzemských stran nebylo ztěžováno nutností důkazu bydliště stran v republice a aby poměr mezi tuzemským věřitelem a dlužníkem nebyl upraven přísněji, nežli poměr k věřiteli nebo dlužníku zahraničnímu.

S novou úpravou § 2 souvisí škrtnutí v nadpisu zákona slov: ťvzniklé mezi československými věřiteli a dlužníky.Ť

Dále provedena podružná stylistická změna v § 1 řádek 2.

V ostatním přijal výbor osnovu ve znění vládního návrhu a doporučuje slavné poslanecké sněmovně, aby vládní návrh se změnami výborem provedenými schválila.

V Praze dne 11. března 1925.

Zákon

ze dne…………………

o prodlouženi promlčecí lhůty pro některé pohledávky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

Pohledávky uvedené v §§ 1480 a 1486 ob. zák. obč., pro které byla císařským nařízením ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z. (III. dílčí novelou k ob. zák. obč.) zkrácena promlčecí lhůta na tři roky a které dospěly do 1. dubna 1925, promlčí se dnem 1. dubna 1928, pokud se nepromlčely již před tím podle dřívějších předpisů uplynutím delší doby ode dne splatnosti neb od posledního přerušení promlčení.

§ 2.

Ustanovení § 1. neplatí na pohledávky, jejichž promlčecí lhůty jsou upraveny podle § 1 až 5 zákona ze dne……… čís. ………Sb. z. a n. o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině.

§ 3.

Ustanovení §§ 192 a 194 III. dílčí novely k ob. zák. obč. nabudou účinnosti dnem 1. dubna 1928, pro pohledávky, které dospějí dnem 1. dubna 1925 počínaje.

§ 4.

Provésti tento zákon; jenž nabývá účinnosti 1. dubna 1925 a platí tolika pro Čechy, Moravu a Slezsko, náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.