Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5054.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne………………………

o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky vzniklé mezi československými věřiteli a dlužníky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pohledávky uvedené v §§ 1480 a 1486 obč. zák. ob., pro které byla císařským nařízením ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z. (III. dílčí novelou k ob. zák. obc.) zkrácena promlčecí lhůta na tři roky a které dospěly do 1. dubna 1925, promlčí se dnem 1. dubna 1928, pokud se nepromlčely již před tím podle dřívějších předpisů uplynutím delší doby ode dne splatnosti neb od posledního přerušení promlčení.

§ 2.

Ustanovení § 1 platí toliko pro pohledávky, které vznikly mezi československým věřitelem a dlužníkem, t. j. mezi osobami, které dne 28. října 1918 nebo, stala-li se pohledávka splatnou později, v den splatnosti měly řádné bydliště (sídlo) na území republiky Československé.

§ 3.

Ustanovení §§ 192 a 194 III. dílčí novely k ob. zák. obč. nabudou účinnosti dnem 1. dubna 1928, pro pohledávky, které dospějí dnem 1. dubna 1925 počínajíc.

§ 4.

Provésti tento zákon, jenž nabývá účinnosti 1. dubna 1925 a platí toliko pro Čechy, Moravu a Slezsko, náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Císařským nařízením ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z. (III. dílčí novelou k obč. zák. ob.) zkrácena byla dosavadní třicetiletá promlčecí lhůta pro pohledávky uvedené v § 1486 obč. zák. nového znění (ze smluv dodacích a pracovních v živnostenském, kupeckém a jiném obchodním provozování, pro odměny lékařů, advokátů, notářů atd.) z třiceti let na tři roky a zařaděním do § 1480 obč. zák. i annuit smluvených na splácení jistiny zkrácena byla promlčecí lhůta stejným způsobem i pro tyto. Tato ustanovení měla nabýti platnosti 1. dubna 1916. Nařízeními ze dne 20. ledna 1919, č. 31, ze dne 24. února 1920, č. 111, ze dne 18. února 1921, č. 65, ze dne 10. března 1922, č. 97, ze dne 15. února 1923, č. 36, a ze dne 8. února 1924, č. 31 Sb. z. a n., byla však zkrácená promlčecí lhůta opět prodlužována, takže tyto pohledávky se promlčí nejdříve dnem 1. dubna 1925. Stalo se tak na četné žádosti interesovaných kruhů z nejrůznějších povolání a jejich organisací, neboť poměry válečné i poválečné nedoporučovaly a znemožňovaly vymáhati včas pohledávky, podléhající kratšímu promlčení.

Ježto bylo jisto, že takovéto prodlužování promlčecích lhůt nestačí k ochraně zájmů československých státních občanů, pokud jde o pohledávky československých věřitelů vůči cizině, předložila vláda Národnímu shromáždění příslušný vládní návrh, jímž se promlčecí lhůty vůči cizině prodlouží ovšem za předpokladu reciprocity, o níž v dosavadních nařízeních řeči nebylo.

Již při dřívějším prodloužení vyslovily se obchodní a živnostenské komory vyjímaje komoru chebskou proti tomu, aby byly nadále prodlužovány také promlčecí lhůty pro tuzemské pohledávky, při čemž poukazováno hlavně na konsolidaci hospodářských poměrů. Naproti tomu domáhaly se obzvláště kruhy advokátní a notářské dalšího prodloužení. Také nyní poukazují na to, že prodloužení do 1. dubna 1925 nepostačuje a navrhují, aby promlčecí lhůta ta byla prodloužena až do dne vydání nového občanského zákoníka. Tomuto přání však nelze vyhověti jednak z důvodu, že není jisto, kdy občanský zákoník bude vydán - není naděje, že by se tak stalo v blízké době, - jednak proto, že obchodní kruhy si dalšího prodloužení nepřejí, konečně z důvodů valutárních, ježto by mohlo míti neblahý vliv na důvěru ciziny k československé měně, kdyby se promlčecí lhůty prodloužily s poukazem na to, že dnešní doba není vhodnou k vymáhání pohledávek v tuzemsku.

Již v roce 1924 podala Plodinová bursa v Praze návrh, aby promlčecí lhůta pro pohledávky uvedené v § 1486 obč. zák. ob. všeobecně prodloužena byla na deset let. Ministerstvo spravedlnosti si o tomto návrhu vyžádalo dobrá zdání různých korporací; došly pak opětně z obchodních a bankovních kruhů námitky proti tomuto prodloužení, kdežto advokátní, notářské, lékařské a inženýrské komory sice navrhly prodloužení nových tříletých promlčecích lhůt, avšak značně se rozcházely v posudku, do jaké doby se tak má státi; tak navrhly dobu 5, 6, 8 nebo 10letou.

K tomu nutno podotknouti, že se i komise ku revisi občanského zákoníka zabývala otázkou, zdali tříleté promlčecí lhůty pro pohledávky uvedené v § 1486 jsou dostatečné nebo zdali nutno je prodloužiti. Komise dospěla k přesvědčení, že doba tří let úplně postačuje, pročež navrhla v návrhu znění § 1486 tak, jak upraveno jest § 194 III. dílčí novely k ob. zák. obč.

Aby přes to vyhověno bylo přáním domáhajícím se dalšího prodlouženi promlčecích lhůt a aby vyvarováno se bylo výtce, že poškozeny byly hospodářské zájmy četných interesentů tím, že promlčecí lhůty prodlouženy nebyly, doporučuje se prodloužiti je ještě jedenkráte a to na dobu delší nežli jeden rok, přesně určenou, aby všichni, jichž se věc týká, mohli včas učiniti opatření k uplatnění svých nároků promlčením ohrožených. K provedení takovýchto opatření (žaloby, atd.) v každém případě stačí lhůta tříletá. Dosud byla promlčecí lhůta prodlužována nařízeními, vydanými podle zákona č. 307/1907 ř. z., později zákona č. 337/1920 Sb. z. a n. Podmínkou vydání nařízení takového jest, že jde o úpravu hospodářských poměrů vyvolaných válkou. Že by však ještě dnes mohlo se v případě tomto mluviti o tom, že se upravují hospodářské poměry válkou způsobené, tvrditi nelze. Základní podmínka pro vydání nařízení podle zmocňovacího zákona čís. 337/20 tedy schází a nezbývá, nežli věc upraviti zákonem.

Zákon ovšem týkati se bude toliko pohledávek mezi tuzemskými věřiteli a dlužníky. Promlčení pohledávek mezi příslušníky republiky Československé a příslušníky cizích států upraveno má býti zvláštním zákonem, který byl již Národnímu shromáždění předložen.

Vláda navrhuje, aby tento její návrh byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru ústavně - právnímu ku podání zprávy v době co nejkratší, ježto platnost vládního nařízení č. 31/1924 Sb. z. a n., obmezena jest do 1. dubna 1925.

V Praze dne 19. února 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Jiří Stříbrný, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.