Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

5048

Dringliche Interpellation

der Abg. Dr. Czech, Pohl und Genossen

an die Gesamtregierung

über das Verhältnis der verfassungsmässigen Regierung zur ťPětkaŤ.

Nach der geltenden Verfassung übt die gesetzgebende Gewalt für das ganze Gebiet der Republik die Nationalversammlung aus (§ 6). Die Regierung, deren Befugnisse bedauerlicher Weise nirgend präzise umschrieben sind, ist dem Abgeordnetenhause der Nationalversammlung verantwortlich (§ 75). Die Regierung entscheidet im Kollegium über die Regierungsvorlagen, die Regierungsverordnungen und über alle Angelegenheiten politischen Charakters (§ 81). Nach diesen klaren und eindeutigen Verfassungsbestimmungen sind die dem Parlament zur Verhandlung zu unterbreitenden Regierungsvorlagen vom Ministerrate zu beschliessen. Ueber die Verhandlungsordnung im Parlament entscheidet sodann entweder das Plenum oder das Präsidium des betreffenden Hauses (§ 9 der Geschäftsordnungen).

In Wirklichkeit hat sich aber eine vollständig hievon abweichende Praxis herausgebildet, die mit den formalen Bestimmungen über den Gang der Gesetzgebung zur Not in einem scheinbaren Einklang gebracht wird, dem Geiste der Verfassung aber ins Gesicht schlägt. Die Regierungsvorlagen werden in Wirklichkeit nicht von der hiezu berufenen Regierung, sondern von einer verfassungsmässig nicht vor gesehenen, niemandem verantwortlichen Körperschaft, dem sogenannten Fünferausschuss der Mehrheitsparteien, ausgearbeitet. Diese sogenannte ťPětkaŤ, welche bereits in der ganzen Welt eine nicht gerade ehrenvoll zu nennende Berühmtheit erlangt hat, übt auf diese Weise nicht nur eine Art Oberhoheit über die verfassungsmässige Regierung aus, sondern sie verkehrt alle verfassungsmässigen Begriffe in ihr Gegenteil, indem die Regierung de facto nicht dem Abgeordnetenhause, ja nicht einmal der Mehrheit desselben, sondern einem kleinem Ausschuss dieser Mehrheit verantwortlich gemacht wird.

De facto bestimmt diese Pětka auch die gesamte Verhandlungsordnung beider Häuser, sie verschuldet, dass das Parlament Wochen und selbst Monate lang arbeitsunfähig ist, und zwar in Zeiten, in welchen die dringendsten und wichtigsten gesetzgeberischen Fragen der Lösung harren. Es ist wiederholt vorgekommen, dass Plenarsitzungen zum Zweck der Beratungen dieser Pětka unterbrochen werden mussten und im gleicher Weise greift die Pětka in die Tätigkeit der Ausschüsse ein. Die Regierung duldet diese mit dem Geiste der Verfassung unvereinbare Kontrolle des Parlaments durch eine private Körperschaft nicht bloss, wir erfahren sogar aus Zeitungsmeldungen, dass sie in die Beratungen dieser Körperschaft und der ihr beigegebenen sogenannten Fachpětkas Regierungsvertreter entsendet und zwar nicht nur in der Form, dass die Minister als Abgeordnete und Partenmtitglieder an diesen Beratungen selbst teilnehmen, sondern es wenden auch Staatsbeamte in diese Beratungen entsendet. Desgleichen werden die Regierungsverordnungen der Genehmigung durch die Pětka unterworfen, obwohl - wenn eine parlamentarische Kontrolle vom Regierungsverondnungen stattfindet - selbstverständlich nur das gesamte Parlament und nicht ein Teil desselben oder der Ausschuss eines Teiles zu dieser Kontrolle berechtigt wäre.

Es hat sich also ein Zustand herausgebildet, dass die verfassungsmässige Regierung im Wirklichkeit nicht regiert, sondern bloss zur Wahrung der Form die vorgeschriebenen Beschlüsse fasst und dass das Parlament sich in Wirklichkeit seiner gesetzgebenden Gewalt begeben hat, indem es sich darauf beschränkt, die tatsächlichen Entscheidungen einer unverantwortlichen Körperschaft verfassungsmässig zu ratifizieren. Die einzige Quelle der Staatsgewalt ist also nicht das Volk, sondern ein Kollegium von 5 Politikern und es ist nicht die Opposition, sondern ein der Koalition sehr nahestehender Politiker, der diese Regierungsform als eine Oligarchie in schlechtesten, dümmsten und mechanischesten Sinne des Wortes bezeichnet und diese Art zu regieren als Desertion vor der Verantwortung gebrandmarkt hat.

Wir fragen daher die Regierung:

1. In welchem Verhältnis steht die verfassungsmässige Regierung zu der sogenannten Pětka?

2. Welche Massnahmen gedenkt die Regierung zu ergreifen, um der Nationalversammlung und zwar der ganzem Nationalversammlung die tatsächliche Ausübung des Gesetzgebungsrechtes wiederum zu verschaffen?

Prag, den 3. Februar 1925.

Dr. Czech, Pohl,

Dietl, Hoffmann, Blatny, Schuster, Kaufmann, Dr. Holitscher, Schweichhart, Dr. Haas, Uhl, Roscher, Hausmann, Kirpal, Beutel, Heeger, Wittich, Hackenberg, Palme, Schäfer, Jokl, Taub, Häusler, R. Fischer, Grünzner.

o poměru ústavní vlády k ťPětceŤ.

Podle platné ústavy vykonává zákonodárnou moc pro celé území Československé republiky Národní shromáždění (§ 6). Vláda, jejíž pravomoc,bohužel není nikde přesně vytýčena, jest odpovědna poslanecké sněmovně Národního shromáždění (§ 75). Vláda rozhoduje ve sboru o vládních předlohách, a vládních nařízeních a o všech věcech politické povahy (§ 81). Podle těchto jasných a nesporných ústavních předpisů má se ministerská rada usnášeti na vládních předlohách, jež mají býti podány sněmovně, aby je projednala. O pořadu jednání ve sněmovně rozhoduje poté buď plná schůze nebo předsednictvo příslušné sněmovny (§ 9 jednacího řádu).

Ve skutečnosti vytvořila se však praxe od toho úplně odchylná, kterou lze jen stěží uvésti ve zdánlivý soulad s formálními předpisy o chodu zákonodárství, která však duchu ústavy bije přímo v tvář. O vládních předlohách pracuje ve skutečnosti nikoliv vláda k tomu povolaná, nýbrž sbor, jehož ústava neustanovila, nikomu neodpovědný, tak zvaný pětičlenný výbor většinových stran. Tato tak zvaná ťPětkaŤ, která již v celém světě nabyla proslulosti, jíž ovšem nelze nazvati právě slavnou, vykonává tímto způsobem nejen jakousi svrchovanost nad ústavní vládou, nýbrž zvrací všechny ústavní pojmy v opak činíc vládu odpovědnou de facto nikoliv poslanecké sněmovně, ba ani její většině, nýbrž malému výboru této většiny.

Tato ťPětkaŤ určuje také de facto veškerý pořad jednání obou sněmoven, ona jest vinna, že sněmovna jest po týdny a dokonce i měsíce nezpůsobilou ku práci a to v dobách, kdy nejnaléhavější a nejdůležitější zákonodárné otázky čekají na své rozřešení. Již několikráte se stalo, že plné schůze musily býti přerušeny pro porady této Pětky a týmž způsobem zasahuje Pětka do činnosti výborů. Vláda nejen že trpí tuto kontrolu parlamentu soukromou korporací, jíž nelze sloučiti a duchem ústavy, ba dovídáme se z časopiseckých zpráv, že vysílá do porad této korporace a tak zvaných odborných Pětek, které jí byly dány k ruce, zástupce vlády a to nikoliv jen tak, že se ministři sami účastní těchto porad jako poslanci a členové stran, nýbrž do těchto porad jsou vysíláni i státní úředníci. Rovněž tak podléhají schválení Pětky vládní nařízení, ač by - provádí-li se parlamentní kontrola vládních nařízení - byl k tomu samozřejmě oprávněn jen celý parlament a nikoliv jeho část nebo výbor jedné části.

Vytvořil se tedy stav, že ve skutečnosti ústavní vláda nevládne, nýbrž pouze k zachování formy činí předepsaná usnesení a že sněmovna se ve skutečnosti vzdala své zákonodárné moci, přestávajíc na tom, že ústavně ratifikuje skutečná rozhodnutí neodpovědného sboru. Jediný zdroj státní moci není tedy lid, nýbrž spor pěti politiků a není to jen oposice, nýbrž i politik, který stojí velmi blízko koalici a který tento způsob vlády nazývá oligarchií v nejhorším, nejhloupějším a nejmechaničtějším slova smyslu a tento způsob vládnutí staví na pranýř jako útěk před odpovědností.

Tážeme se tedy vlády:

1. V jakém poměru jest ústavní vláda k tak zvané Pětce?

2. Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby opatřila opět Národnímu shromáždění a to celému Národnímu shromáždění skutečné vykonávání zákonodárného sboru?

V Praze dne 3. února 1925.

Dr. Czech, Pohl,

Dietl, Hoffmann, Blatny, Schuster, Kaufmann, Dr. Holitscher, Schweichhart, Dr. Haas, Uhl, Roscher, Hausmann, Kirpal, Beutel, Heeger, Wittich, Hackenberg, Palme, Schäfer, Jokl, Taub, Häusler, R. Fischer, Grünzner.