Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
5040.
Interpelace:
l. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že opavská okr sní politická správa zakázala schůzi německé národní strany v Kružberku,
II. posl. Blažka, J. Kříže a soudr. min. železnic o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a k 1. červenci 1924,
III. posl. Blatné, Schillera, Häuslera a druhů min věcí zahraničních o zprávách, že se s válečnými zajatci nakládá jako s otroky,
IV. posl. Dietla, Leibla, Uhla a druhů min spravedlnosti o průtahu v provádění zákona čís. 318/1919 Sb. z. a n.,
V. posl. dra Kafky a druhů min. spravedlnosti o jednání pražského státního zastupitelství,
VI. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství o zajištění dělnictva pro zemědělství,
VII. posl. Krause a druhů min. financí o neuvěřitelných přehmatech finančních činovníků, o chování vrchního finančního rady Zentnera, a že Josef Bitterlich a Josef Neumann z Filipova, oba trestaní, netěšící se dobré pověsti, byli přijati ke špehování pro finanční stráž,
VIII. posl. dra Lehnerta a druhů min. vnitra, spravedlnosti, školství a národní osvěty o událostech na sokolské slavnosti dne 7. srpna 1923 v Hrádku nad Nisou,
IX. posl. dra Czecha, dra Haase, Hackenberga a druhů vládě o vydání prováděcího nařízení k jazykovému zákonu,
X. posl. dra Czecha, Tauba, R. Fischera a druhů min. financí o složení bankovního výboru,
XI. posl. Tauba, Hackenberga, Häuslera a druhů min. vnitra o reklamačním řízení v Jihlavě,
XII. posl. Tauba, Hoffmanna, Schäfera a druhů min školství a nár. osvěty o rdoušení škol v Jihlavě a ve Frýdnavě,
XIII. posl. Housera, Kučery a soudr. vládě o stranickém jmenování zemského správního výboru v Praze.
I./5040 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra,
že opavská okresní politická správa zakázala schůzi německé národní strany v Kružberku.
Okresní sekretariát německé národní strany v Novém Jičíně dostal od opavské okresní politické správy na své oznámení ze dne 17. prosince 1924, č. 5/585 toto vyřízení:
Vašeho oznámení ze dne 13. prosince 1924, že hodláte pořádati v sobotu dne 20. prosince 1924 v Kružberku, hotel ťLví jámaŤ schůzi spojenou s přednáškou se světelnými obrazy, nebéře okresní politická správa na vědomí, poněvadž právo svolávati schůze přísluší jen jednotlivým fysickým osobám nebo většímu počtu fysických osob sdružených ve spolek, politická strana však nemůže býti nositelkou práv a závazků.
Proti tomuto rozhodnutí můžete se odvolati u opavské okresní politické správy do 14 dnů počítaje ode dne následujícího dni dodání k zemské politické správě v Opavě.
Není pochybnosti, že se okresní politická správa při svém rozhodnutí opírá o spolčovací a shromažďovací zákon ze dne 15. listopadu 1867, který ještě nezná pojmu ťstranyŤ. Od vydání tohoto zákona uplynulo zatím několik desítek let, názory lidí se změnily, právě tak jako se také od té doby značně změnily poměry státní, hospodářské, národní a politické. Celý moderní politický život jest ve všech demokratických státech - také v Československu - vybudován na politických stranách, poněvadž již pojem demokracie - vlády lidu, jak toto slovo praví - vyžaduje spojení a spolupráce obyvatelstva ve veškeré správě a zákonodárství. Strany podávají své kandidátní listiny při všech volbách do rozličných veřejných sborů a provádějí volby, strany činí návrhy při jmenování a obsazování rozličného druhu, veškerá místa a úřady v samosprávných sborech se obsazují podle stranického klíče, zkrátka, politické strany jsou nositeli veškerého veřejného života, což konečně donutilo nejvyšší volební soud k mínění, že vystoupení ze strany působí také ztrátu mandátu. V § 10 řádu volení do obcí byl tento názor uzákoněn.
Za takovéhoto stavu věcí musí vzbuditi podiv, že opavská okresní politická správa tento rozvoj přímo zaspala a že se při svém rozhodování dnes v době demokracie, dovolává tohoto předpotopního ustanovení. Není bez jistého humoru, zmiňuje-li se, že v jiných dobách bez námitky brala na vědomí stejná oznámení a neshledávala důvodu k odepření v tom, že schůzi pořádala nebo ohlásila některá strana. Nelze se přece domnívati, že se tato laskavost týká zvláště německé národní strany a že by se stejná zásada nedodržovala i u českých stran. Za takovéhoto stavu věcí jest ovšem zřejmo, že nebylo podáno odvolání proti tomuto zákazu, poněvadž podle doslovného znění zákona nemělo naděje na úspěch Přes to se však podepsaní domnívají, že názory opavské okresní politické správy o politických stranách a jejich právech jsou nedemokratické a zároveň směšné.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1 Víte o tomto výnosu opavské okresní politické správy?
2. Jaké stanovisko zaujímá pan ministr k této otázce? Jest ochoten poučiti přednostu opavské okresní politické správy, že si takovým rozhodováním nejen škodí a dělá se směšným, nýbrž že také těžce poškozuje vážnost demokratické republiky Československé?
3. Jest pan ministr ochoten vydati ihned všem okresním politickým správám pokyny, aby se podobný případ po druhé neopakoval?
V Praze dne 7. ledna 1925.
Dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. Brunar, Kraus, J. Fischer, Windirsch, Heller, Füssy, J. Mayer, dr. Jabloniczky, Böllmann, dr. Lelley, dr. Radda, Matzner, dr. Keibl, dr. Lehnert, inž. Kallina, Zierhut, dr. Spina, Szentiványi, Schubert, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich.
II./5040.
Interpelace
poslanců Blažka, J. Kříže a soudruhů
ministrovi železnic
o nedostatečném provádění intimace a stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a k 1. červenci 1924.
Mezi železničními zaměstnanci všech odborů je velké rozechvění pro nedostatečné provádění stabilisace k termínům 1. ledna a 1. července 1924 Na podávané stížnosti odpovídají ředitelství čsl. státních drah, že stabilisace provádí se podle výnosu min. železnic ze dne 7. října 1924, čís. 46202 pres./2. v rámci normovaných míst v obvodu ředitelství čsl. státních drah.
Naše informace o způsobu prováděného normování u čsl. státních drah dokazují, že příslušné orgány provádějí normování ve služebních místech bezohledně a k neprospěchu stálých železničních zaměstnanců.
Tento postup vůči stálým zaměstnancům železnic, kterým se jim odpírají zákonně zaručená práva a nároky, je neudržitelný a přímo porušuje zákon ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. a zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. jakož i právní nároky, vyplývající ze služebního titulu ťstálý zaměstnanecŤ. Tito stálí zaměstnanci jsou samotnou správou československých železnic ustanovováni jako zaměstnanci stálí, nepřebyteční a je tudíž neoprávněno upírati jim právo a nárok na stabilisaci, když všechny předepsané podmínky splnili.
Současně upozorňujeme, že toto nedostatečné provádění stabilisace železničních zaměstnanců k 1. lednu a k 1 červenci 1924 odporuje slibu, danému při projednávání zákona z 18. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., dle kterého má býti provedena intimace a stabilisace u železničních zaměstnanců ještě k 1. lednu a 1. červenci 1925.
Podepsaní se táží pana ministra železnic, zdali je ochoten naříditi bezodkladné provedení stabilisace všech stálých zaměstnanců dle citovaných zákonů a bez ohledu na normovaný stav?
V Praze dne 29. ledna 1925.
Blažek, J. Kříž, Bubník, dr. Gáti, Darula, Burian, Kučera, Sedorjak, Kreibich, Skalák, Houser, Krejčí, Svetlik, Šafranko, Haken, Koutný, dr. Šmeral, Rouček, Warmbrunn, Merta, Kunst, Tausik, Teska, Malá, Mondok, Toužil, Mikulíček.
III./5040 (překlad).
Interpelace
poslanců Blatné, Schillera, Häuslera a druhů
ministrovi věcí zahraničních
o zprávách, že se s válečnými zajatci nakládá jako s otroky.
V poslední době různé časopisy uveřejnily zprávy, že prý v Číně jest drženo ještě tisíce bývalých válečných zajatců a nakládá se s nimi nelidsky jako s otroky. Z čistě lidských důvodů jest nutno podniknouti vše možné, aby tito nešťastníci byli osvobozeni, i když snad tyto zprávy jsou pravdivy jen z nepatrné části. Československá vláda jest však k tomu povinna také proto, že není vyloučeno, že týž osud postihl československé státní příslušníky.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Jest ochoten uvedenou věc co nejdůkladněji vyšetřiti a podati o tom zprávu Národnímu shromáždění?
2 Potvrdí-li se pravdivost těchto zpráv, co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby tyto zajatce osvobodil?
V Praze dne 29. ledna 1925.
Blatny, Schiller, Häusler, Schäfer, Beutel, Leibl, Schuster, Uhl, Grünzner, Taub, Hackenberg, Kirpal, Hoffmann, Pohl, Palme, Schweichhart, R. Fischer, Jokl, Heeger, Wittich, Dietl.
IV./5040 (překlad).
Interpelace
poslanců Dietla, Leibla, Uhla a druhů
ministrovi spravedlnosti
o průtahu v provádění zákon č. 318/1919 Sb. z. a n.
Zákonem č 318/1919 Sb. z. a n. bylo nařízeno podle vyvlastňovacího zákona č. 215/1919 Sb. z. a n. zajištění půdy dlouhodobým drobným pachtýřům.
Od nabytí účinnosti tohoto zákona uplynulo nyní již skoro 6 let; řízení přihláškové, přídělové a náhradové bylo provedeno, ve většině případů byla již také náhrada plně složena, chybí však ještě zápisy do pozemkových knih. Tento průtah prý zaviňují zemské desky, poněvadž tam práce váznou a výmazných listin, jež jsou nutné k zápisu do pozemkových knih, nelze dostati.
To hospodářsky poškozuje dlouhodobé pachtýře, kteří jsou sice skutečnými vlastníky, avšak de jure toho prokázati nemohou. Pozemkovou daň s vedlejšími poplatky musí stále ještě platiti dřívějším vlastníkům, i jinak jsou omezováni ve svém vlastnickém právu a cítí se tedy průtahem zápisu do pozemkových knih poškozeni.
Křiklavé jest to zvláště v jižních Čechách, jmenovitě v území šumavském.
Podepsaní dovolují si tedy tázati se:
Ví pan ministr spravedlnosti o tomto průtahu, který těžce postihuje nevinné občany a co zamýšlí učiniti, aby jej napravil?
V Praze dne 29 ledna 1925
Dietl, Leibl, Uhl, Häusler, R. Fischer, Palme, Hackenberg, Taub, Schäfer, Kaufmann, Grünzner, Hoffmann, Blatny, dr. Czech, Kirpal, Heeger, Schiller, Wittich, Jokl, Schweichhart, Pohl, Schuster.
V./5040 (překlad).
Interpelace
poslance dra Kafky a druhů
ministrovi spravedlnosti
o jednání pražského státního zastupitelství.
Pražské státní zastupitelství podalo dne 7 října 1924 pod čís. St 11531/24/3 zemskému trestnímu soudu v Praze žalobu na paní Pavlu Roithovou, že veřejně surovým a štvavým způsobem hanobila český národ, že to mohlo ohroziti klid v republice a že tím spáchala přečin podle § 14 č. 5 zákona na ochranu republiky. V odůvodnění uvádí státní zastupitelství doslovně toto:
ť.... a poněvadž obviněná dle zprávy policejní žije v nesouladu s ostatními nájemníky, jest naléhavé podezření, že výrokem svým způsobem surovým a štvavým zamýšlela hanobiti národ český, a to tím spíše, že žila delší dobu ve Vídni a hovoří většinou německy.Ť
Pražské státní zastupitelství se tedy staví na stanovisko, že delší pobyt ve Vídní a časté užívání němčiny jsou postačitelnými příčinami pro podezření ze surového a štvavého hanobení českého národa. Toto více nežli nesmyslné pojetí jest jednak porušením mezinárodních závazků slušnosti, jednak také urážkou německého jazyka a příslušníků německého národa.
Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlností:
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten dáti vylíčenou událost přísně vyšetřiti, vinníka pohnati k odpovědnosti a pečovati, aby se napříště podobným případům vyvarovalo?
V Praze dne 30. ledna 1925.
Dr. Kafka, Křepek, J. Fischer, Schubert, Heller, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Hanreich, inž. Jung, Böllmann, Böhr, Budig, J. Mayer, Bobek, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Kostka, Windirsch, Zierhut, dr. Spina.
VI./5040 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi zemědělství
o zajištění dělnictva pro zemědělství.
Zemědělci v severočeských okresích a zvláště v okresích Německé Jablonné, Frýdlant, Chrastava a Liberec si stěžují, že se jim nedaří zajistiti si výpomocné dělnictvo, jehož potřebují pro zemědělské práce. Zemědělci, kteří hledají čeleď, musí často mnoho týdnů, ba často mnoho měsíců čekati, než jest jim někdo poslán. A když poté čeleď, kterou našli, nastoupí práci, ukáže se, že jsou to většinou lidé, kteří přijali práci v zemědělství jen proto, že se z nedostatku různých vlastností nemohli uchytiti v průmyslu. Vše, co jest způsobilé, odchází do továren zmíněných silně průmyslových okresů. Za takovýchto okolností lze lehce uznati, že zemědělci jsou poměry nuceni sáhnouti k extensivnímu hospodaření na svých hospodářstvích, čímž ovšem hrubý výtěžek poklesne, což nemůže býti v zájmu celkové výživy. Za těchto těžkých poměrů nenalézají mnohdy rolníci jiného východiska, než že musí na zemědělské práce přijímati výpomocné dělnictvo z blízké německé říše, zběhlé v zemědělských pracích, které časem přechází přes hranice a nabízí svou pomoc zemědělcům. Podle zkušeností domácí úřady činí však v takovýchto případech potíže rolníkům, kteří přijali výpomocné dělnictvo pocházející z Německa a to proto, že Zemský ústřední úřad práce v Praze nechce dovoliti, aby cizí dělnictvo bylo zaměstnáváno byť i jen v zemědělství. Nejjednodušší východisko by ovšem bylo, kdyby se podařilo zabezpečiti pro zemědělství v těchto územích potřebné dělnictvo. Po této stránce měly míti důležitý význam okresní ústavy pro bezplatné zprostředkování práce. Podle zkušeností však, pokud jde o dodávání zemědělského dělnictva, tyto úřady úplně selhávají. Známe případy, že přes to, že byla podána přihláška o několik měsíců dříve, na příklad okresní ústav pro bezplatné zprostředkování práce v Chrastavě nebyl s to, aby zajistil nutné zemědělské dělnictvo. Ba přihodilo se dokonce, že se okresní úřady pro bezplatné zprostředkování práce ve Frýdlantu v Čechách a v Chrastavě dostaly do trapného sporu pro obstarávání zemědělského dělnictva, trvajícího do podzimu 1924, jímž měli býti zemědělci přesvědčeni, že žádný z obou ústavů není vinen, že nebylo opatřeno v roce 1924 dělnictvo Tyto výklady dosvědčují, že organisace zprostředkování zemědělského dělnictva nepracuje správně a nejen zemědělci, nýbrž i veškerenstvo z toho nic nemá.
Poněvadž se v brzku opět začnou jarní polní práce, stává se otázka zprostředkování zemědělského výpomocného dělnictva znovu ožehavou Jest jisto, že v republice jsou oblasti, kde bydlí lidé zběhlí v zemědělských pracích, kteří se musí pro nedostatek možnosti výdělku vystěhovati nebo jimž se pro nedostatek zaměstnání musí poskytovati podpora v nezaměstnanosti. Tento stav jest nesmyslný a neracionelní, jsou-li opět v jiných oblastech zemědělci nuceni pro nedostatek zemědělského dělnictva zaváděti na svých hospodářstvích hospodářství extensivní. Jest tedy třeba, aby se zvláště ministerstvo zemědělství zabývalo touto věcí a proto se tážeme:
1. Jest pan ministr zemědělství ochoten působiti, aby bylo včas zajištěno výpomocné dělnictvo, jehož jest třeba na zemědělské práce?
2. Jest ochoten působiti, aby okresní úřady pro bezplatné zprostředkování práce byly upozorněny, že jedním z jejich nejdůležitějších úkolů jest zprostředkování zemědělského dělnictva?
3. Jest konečně ochoten upozorniti příslušné úřady, aby nečinily potíží v přijímání říšskoněmecké čeledě pro zemědělství v pohraničních okresech?
V Praze dne 29 ledna 1925
Windirsch, Zierhut, dr. Spina, dr. Medinger, dr. Hanreich, dr. Lodgman, dr. Petersilka, J. Mayer, J. Fischer, Sauer, Böllmann, dr. Schollich, inž.Kallina, Kostka, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Heller, dr. Kafka, dr. W. Feierfeil, Křepek.
VII./5040 (překlad).
Interpelace
poslance V. Krause a druhů
ministrovi financí
o neuvěřitelných přehmatech finančních činovníků, o chování vrchního finančního rady Zentnera a že Josef Bitterlich a Josef Neumann z Filipova, oba trestaní, netěšící se dobré pověsti, byli přijati ke špehování pro finanční stráž.
Případ inž. Willi Webera, jenž byl nevinně obviněn, že podloudně převezl 958 kg umělého hedvábí, 48900 kusů zlatých dvacetikorun, 31.310 zlatých desetikorun, 4.900 kusů stříbrných korun a 1.200 kusů pětikorun, vzbudil v široké veřejnosti neobyčejný rozruch a ukázal, jakých prostředků užívají finanční zaměstnanci, jak se pro nepravdivé výpovědi svědků mohou zcela nevinné osoby dostati do největšího nebezpečí, avšak také, jak se otřásá důvěrou ve spravedlnost důchodkových trestních úřadů
Podloudný převoz byl prý proveden tak, že se umělé hedvábí převezlo přes hranice vozem, kdežto zlaté a stříbrné peníze přenesli přes hranice do Německa v 52 pochůzkách dva úředníci firmy Weberovy v ručním kufříku nebo ovázané kolem těla: tyto úředníky pak doprovázeli oba uvedení špehové, Josef Bitterlich a Josef Neumann.
Celý tento případ podloudnictví byl vymyšlen z touhy po penězích, Bitterlich a Neumann, kteří se chtěli udati jako účastníci tohoto podloudnictví, necítili se však docela bezpečnými a proto šli k vrchnímu finančnímu inspektorovi Kleinovi do Georgswalde pro radu.
Tento vrchní inspektor je upozornil, že jako spoluvinníci na podloudnictví nebudou trestáni, budou-li udavači A nemaje dosti na tomto poučení šel vrchní inspektor Klein do bytů obou a tam v důvěrném rodinném kruhu sepsal s nimi trestní oznámení.
Na základě trestního oznámení tak pěkně sepsaného po poradě s odborníkem, zahájeno bylo plnou parou důchodkové trestní řízení proti panu inž. Willi Weberovi a tím se také započala činnost vrchního finančního rady Zentnera u libereckého okresního finančního ředitelství, jemuž bylo svěřeno vyšetřování. Tento finanční úředník se měl již na počátku zaraziti nad pohádkovým množstvím zlata, tím spíše, že udání učinili dva již několikráte trestaní jedinci. To však vyšetřujícího soudce nezmýlilo. Inž. Weber byl předvolán, vyslechnut vrchním finančním radou Zentnerem, jenž mu v nejčernějších barvách líčil blížící se vánoce, které inž. Weber musí ztráviti v tmavém žaláři daleko od své rodiny; pak mu vyšetřující soudce ukázal paprsek naděje prohlásiv, že jest ochoten zastaviti trestní řízení, zaváže-li se inž. Weber, že zaplatí pokutu 50 000 Kč, při čemž mu byla přislíbena největší mlčelivost Zboží, jež prý mělo býti podloudně dopraveno, mělo cenu 10 milionů korun a trest nebyl by býval v žádném poměru k ceně podloudně dopraveného zboží, z čehož vysvítá, že i vyšetřující soudce byl si toho vědom, že se žaloba nedá udržeti a že jde o smýšlený trestní případ.
Obviněný odmítl cokoliv zaplatiti, načež trestní řízení pokračovalo. Oba uvedení udavači byli konfrontováni s inž. Willi Weberem, tázali se jich, zda-li znají inž. Webera, jenž stál před nimi, což jeden z nich popřel, načež zavolal na něho vrchní finanční rada Zentner: ťNebudete mi přece snad předstírati, že neznáte inž. Webera. Přiznejte se, nebo vás dám ihned zatknouti.Ť Po této přátelské pobídce prohlásil udavač, že pana inž. Webera zná.
Oba udavači byli konfrontováni se všemi úředníky firmy Weberovy, s nimiž prý 52kráte přešli přes hranice. Avšak udavači je nemohli mezi nimi vyhledati, neznali jejich jmen a odporovali si ve výpovědích, jak vyhlíželi. Mimo to firma Weberova nevyrábí hedvábného sametu, nýbrž jen samet bavlněný, a proto nikdy nepotřebuje umělého hedvábí.
Pan inž. Weber se musil nyní poohlédnouti jinde po ochraně svého práva, jelikož od finančního úřadu nemohl očekávati ochrany. Obrátil se tedy k řádným soudům a zažaloval Bitterlicha a Neumanna jakož i třetí udavačku, kterou finanční úřad tajil, pro urážku na cti. Finančnímu úřadu to bylo velice ne příjemné; dělal soudním úřadům těžkosti, do spisů důchodkového trestního řízení mohly nahlédnouti teprve po dlouhém čekání a po velké námaze. Také poukaz na rozhodnutí ministerstva financí ze dne 10. prosince 1909, č. 19110, podle něhož měli býti svědkové soudu oznámeni, neměl výsledku.
Avšak za soudního řízení dal pan vrchní finanční rada Zentner na jevo, že by se s ním mohlo smlouvati o výši trestu a vůči panu inž. Weberovi pravil doslovně toto: ťCo chcete vlastně se svým odporem. Jest přece rozumnější, když zaplatíte a máte pak svatý pokoj. Prosím, dívejme se na věc z toho stanoviska, že udání není pravdivé Ti tři svědkové podají však svými výpověďmi plný důkaz a Vy budete přece odsouzen. Budete-li však míti štěstí a nebudete odsouzen, budete míti tolik starostí a běhání, budete platiti tak vysoké útraty advokátům, že by pro Vás bylo mnohem chytřejší a lacinější, kdybyste zaplatil výkupné.Ť
V řízení před řádnými soudy byla celá tato věc ve velice krátkém čase vysvětlena. Ve spisech důchodkového trestního řízení, které byly konečně soudu zaslány k nahlédnutí, ukázalo se plno rozporů. Průvodní svědkové Bitterlich a Neumann jakož i jiní svědkové, podplácením získaní, zapletli se do rozporů, takže soudy nabyly přesvědčení, že v této věci jde o utrhačství.
Bitterlich byl za to potrestán 12 týdny, Neumann 2 měsíci vězení. Mimo to se ještě prokázalo v soudním řízení, že Bitterlich a Neumann svedli své svědky ke křivé přísaze svědecké, začež dostali další trest po jednom roku žaláře. Oni svědkové, kteří mimo to byli sehnáni se všech stran, byli za křivou přísahu odsouzeni ke 2 a k 6 měsícům těžkého žaláře. Všechny tresty jsou nepodmíněné. Při řízení vypovídal jeden svědek, že jej Bitterlich zjednal ke křivé přísaze těmito slovy: ťNemusíš se obávati, máme za sebou přece finanční stráž, vrchního inspektora Kleina a finančního radu z Liberce.Ť Zachycený dopis psaný z vězení v České Lípě vrchnímu finančnímu radovi Zentnerovi ukazoval, že Bitterlich prosil vrchního finančního radu, aby jej nenechával na holičkách.
Příznačné jest však, že se Neumann ve vězení v České Lípě úplně přiznal, a doznává, že s Bitterlichem vylhal a vymyslil si celou tuto podloudnickou věc, aby získali udavačskou odměnu, jelikož oba byli ve veliké peněžní tísni. Neumann toho později litoval a nechtěl se dále toho účastniti.
Podloudnický případ inž. Webera není ojedinělý. Důchodkový trestní řád se svými odměnami pro udavače a možnostmi vyděračství, které zajišťují udavači třetinu pokuty, poskytuje nekalým živlům vydatný pramen důchodů bez námahy. Podle § 695 důchodkového trestního řízení mají býti svědkové takového trestního činu především věrohodní. V § 706 se ustanovuje, že pochybní svědkové, jsou-li tři, musejí podati plný důkaz, jímž by se trestný čin mohl pokládati za prokázaný a onomu svědkovi nutno ponechati rozhodnouti o tom. Vrchní finanční rada Zentner nedbal také § 632, jenž zakazuje úředníkovi pod jeho vlastní těžkou odpovědností činiti nátlak na obžalovaného hrozbami i jinak, a že obviněný může ihned žádati opisu udání. Tím by se byla obžalovanému obrana značně ulehčila. Také nebyli skorem k žádnému výslechu pozváni podle §§ 553, 655 a 657 členové vrchnosti nebo obecního představenstva, leč jako nepředpojatí svědkové byli vzati finanční úředníci.
Pro tyto neuvěřitelné události se podepsaní táží pana ministra financí:
1. Ví pan ministr financí o událostech, jak jsou zde vylíčeny a co zamýšlí pan ministr financí učiniti, aby se podobným událostem, které jsou paskvilem soudního řízení a podkopávají právní sebevědomí, zabránilo a zamezilo?
2. Jest pan ministr financí ochoten se vším důrazem pohnati k odpovědnosti ony úředníky, kteří tak nevýslovně smutně vystupovali v trestním řízení proti inž. Willi Weberovi?
3. Jest pan ministr financí ochoten jmenovati radnému soudu jméno udavačky, o níž jest zmínka v této interpelaci, a jež dosud nebyla uvedena jménem, aby mohla býti pohnána k soudní odpovědnosti pro její lživé výpovědi?
4.. Aby se zamezilo opakování podobných událostí, nutno rozhodně změniti důchodkové trestní řízení, aby vážnost státu nebyla úplně podkopaná. Chce pan ministr financí provésti po této stránce lidumilnou, moderní změnu a podati návrh zákona, jenž by napříště znemožnil podobné události?
V Praze dne 29 ledna 1925
Kraus, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Füssy, dr. Radda, dr. Medinger, dr. Korláth, inž. Jung, Knirsch, Simm, Wenzel, Patzel, Zierhut, Kurťak, Schubert, Matzner.
VIII./5040 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lehnerta a druhů
ministrům vnitra, spravedlnosti, školství a národní osvěty
o událostech na sokolské slavnosti dne 7. srpna 1923 v Hrádku nad Nisou.
Podepsaní oznamují pánům ministrům tuto věc:
Dne 7. srpna 1923 uveřejnil německý tisk s nadpisem ťCo si Sokolové smějí dovolitiŤ tuto zprávu: ťMinulé neděle podnikli pražští Sokolové výlet do Hrádku nad Nisou k posílení tamější české menšiny. Tato událost byla ovšem ťslavnostněŤ oslavena. Slavnostní nálada byla asi pokažena zvoněním na evangelickém kostele v Hrádku. Jako každé jiné neděle konala hrádecká evangelická obec pobožnost a před začátkem pobožnosti se jako obvykle na věži zvonilo. To považovali hrádečtí Češi a jejich hosté za vyzývavost, neboť několik Čechů vtrhlo na kostelní věž, žádali, aby se přestalo zvoniti a konečně násilím zahnali zvoníka a jeho pomocníky ze zvonice. O tomto případu bylo podáno trestní oznámení.Ť
Liberecký krajský soud oznámil dne 29. listopadu 1924 německé evangelické správě v Jablonci na její dotaz, že řízení proti rušitelům náboženství bylo zastaveno. Úředně bylo vyšetřeno toto: Dne 5 srpna 1923 vpadli za sokolské slavnosti konané v Hrádku nad Nisou tři čeští Sokolové v kroji a ozbrojeni sekyrami do evangelického kostela, kde se začaly ranní služby boží. Proběhli kostelem, kde již několik návštěvníků bylo bohoslužbě přítomno, a vnikli do sakristie a hledali tam faráře. Poněvadž ho tam nenalezli, vyběhli na kostelní věž, kde zabránili zvoníkovi dále zvoniti. Jest zřejmo, že Sokolové, ozbrojení sekyra mi, nejen těžce urazili náboženské city lidí již shromážděných k bohoslužbám, nýbrž že hrozivé posuňky vzbudily též silné znepokojení. Tento případ byl udán četnictvu, které učinilo oznámení soudu. Vůdcem těchto Sokolů byl český řídící učitel Josef Jiresch z Chotyně. Také církevní správa německé evangelické církve v Jablonci podala v této věci námitky a dostala tento dopis:
Vr. 1783/23.
Správě německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
v Jablonci n./N.
Na Váš dopis ze dne 7. července 1924, čís. 1852 o rušení náboženství v Hrádku nad Nisou (podaný liberecké okresní politické správě) se Vám oznamuje, že zdejší trestní řízení proti Josefu Jireschovi a druhům pro § 122 b) a 303 tr. z. bylo usnesením podepsaného soudu ze dne 14. března 1924, č. j. Vr 1287/23/24 podle § 90 tr. ř. zastaveno.
Krajský soud v Liberci, odd. X.,
dne 29. listopadu 1924.
Vyšetřující soudce:
Jméno nečitelné.
Jest známo, že zvonění o půl desáté dopoledne jest počátkem evangelické bohoslužby. Zvonění, hra na varhany, zpěv v kostele jsou zde souvislým celkem. Evangelické služby boží nezačínají teprve, když se kazatel objeví v kostele, nýbrž nejsou vůbec vázány na osobu kazatelovu. Tento přistupuje zde k oltáři teprve, když odzpíváno několik písní.
Neuvěřitelný případ ten zavdává podepsaným podnět, aby se tázali pánů ministrů:
1. Vědí páni ministři o tomto neuvěřitelném rušení náboženství?
2. Domnívají se páni ministři, že zastavení trestního řízení proti pachatelům není s to otřásti právním citem lidu, a jsou páni ministři ochotni, oznámiti důvody tohoto zastavení?
3. Zavedl školní úřad disciplinární řízení proti řídícímu učiteli Jireschovi v Chotyni a jaký byl jeho výsledek?
4. Zamýšlejí páni ministři vydati pokyny podřízeným úřadům, že všichni občané bez rozdílu národnosti a víry musejí poslouchati platných zákonů?
5. Co zamýšlejí páni ministři zaříditi, aby se příště zamezilo takovým neuvěřitelným případům a co zamýšlejí dále naříditi, aby byl upokojen uražený právní cit německého obyvatelstva a zvláště evangelické církevní obce v Hrádku nad Nisou?
Nebo má býti příště takový právní stav, že může komukoliv napadnouti, aby mařil vyzvánění k bohoslužbě, poněvadž se právě koná schůze nebo slavnostní průvod?
6. Domnívají se páni ministři, že člověk jako Jiresch, jenž národnostním fanatismem dává se strhnouti k tak nepředloženým krokům, jest vůbec ještě způsobilým vychovatelem českých dětí?
V Praze dne 29. ledna 1925.
Dr. Lehnert, dr. Lodgman, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Brunar, Matzner, dr. Schollich, dr. Medinger, Bobek, dr. W. Feierfeil, Wenzel, Patzel, J. Mayer, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Zierhut, inž. Jung, Simm.