Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

mit welchem das Personalsteuergesetz Nr. 220/1896 R.-G.-BI. in der Fassung der Novelle Nr. 13/1914 R.-G.-BI. und Nr. 124/1917 R.-G.-BI. abgeändert wird.

Die Unterzeichneten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Gesetz

vom....................

mit welchem das Personalsteuergesetz Nr. 220/1896 R.-G.-BI., in der Fassung der Novelle Nr. 13/1914 R.-G.-BI. und Nr. 124/1917 R.-G.-BI. abgeändert wird.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Im III. Hauptstück betreffend die Rentensteuer werden im § 124, Absatz 5, die Worte ťAuszugsleistungen und LeibgedingeŤ gestrichen.

§ 2.

Die Wirksamkeit des Gesetzes beginnt mit dem 1. Jänner 1919, Mit seiner Durchführung wird der Finanzminister betraut.

Begründung.

In den Ihr eisen der landwirtschaftlichen Ausgedinger wurde schon immer das große Unrecht als drückend empfunden daß sie, die oft viele Jahrzehnte lang die Sorgen und Bürden der Führung eines landwirtschaftlichen Betriebes zu fragen hatten, daß sie, die mit dem Einsatze ihrer ganzen Arbeitskraft und durch Fleiß und Sparsamkeit bestrebt waren, ihre Wirtschaft zu erhalten an ihrem Lebensabend verpflichtet werden, für das ihnen aus dem Ausgedinge zufließende Einkommen Rentensteuer entrichten zu müssen.

Das Einkommen aus dem Ausgedinge hat Ähnlichkeit mit jenen Rentenbezügen, welche die ehedem im Staatsdienste und im Dienste der Selbstverwaltungskörper befindlichen Beamten und Angestellten als Pensionen erhalten und die nur der eventuellem Besteuerung durch die Einkommensteuer unterliegen. Der landwirtschaftliche Ausgedinger ist dagegen gezwungen, für das dies Höhe des Existenzminimums von 6000 Kč übersteigende Einkommen aus denn Ausgedinge nicht allein die Einkommensteuer sondern auch die Rentensteuer zuzahlen. Diese, bisherige Art der verschiedenen Behandlung der Altersrentner ist ein Unrecht das Beseitigung erheischt. Verschärft wird dieses Unrecht aber noch dadurch, daß zur Rentensteuer auch noch die Zuschläge der Selbstverwaltungskörper hinzukommen, wodurch die landwirtschaftlichen Ausgedinger, deren Einkommenverhältnisse angesichts der geringen landwirtschaftlicher Betriebe und der sonstigen übrigen hasten, welche die Landwirtschaft tragen muß, ohnedies nur karge sein können, in ihren Einnahmen unverdienterweise geschmälert werden. Es ist deswegen notwendig, daß der bestehende Zustand eine Änderung erfährt.

Übrigens hat die gegenwärtige Gesetzgebung schon erkannt, daß auch der Altersrentenbezug landwirtschaftlicher Ausgedinger eine besondere Behandlung zu erfahren hat. Es ergibt die geänderte Behandlung des Ausgedinges hinsichtlich der Vermögensabgabe. Ursprünglich war das landwirtschaftliche Ausgedinge im Sinne des 9, Absatz 2, Zahl 2, des Gesetzes Nr. 309/1920, S. d. G. u. V., vermögensabgabepflichtig. Durch ß des Ges. Nr. 6/1924, S. d. G. u. V. wurde jedoch die Vermögensabgabefreiheit von Ruhe- und Versorgungsnüssen aller Art im Sinne des § 167, Zahl 4, des Personalsteuergesetzes einschließlich des Ausgedinges festgesetzt. Es ist daher nur recht und billig, wenn auch möglichst bald das Ausgedinge von der Rentensteuerpflicht befreit wird.

Dieser Schritt ist auch geboten durch die Bestrebungen nach Einführung der Sozialversicherung für selbständig Erwerbende. Hiedurch soll auch für Landwirte das Recht auf den Erhalt einer Altersrente gesetzlich festgelegt werden. Es bedeutet nun einen Widerspruch; wenn nicht in der Zwischenzeit die Rentensteuerfreiheit des Ausgedinges erwirkt wird. Die Belassung der Rentensteuerpflicht ist angesichts derartiger sozialer Bestrebungen aber auch nicht länger haltbar weil gerade dadurch sozialschwache und oft geradezu hilfsbedürftige Menschen unverdient belastet werden. Im hohen Alter sind die Ausgedinger auch häufig Gezwungen infolge Krankheit besondere Ausgaben zu machen, denn eine Unterstützung durch Krankenkassen existiert für sie nicht. So erfährt dann das Einkommen aus dem Ausgedinge oft die empfindlichste Einschränkung.

Es ist also notwendig, eine baldige Änderung des jetzigen Zustandes herbeizuführen. Mit Rücksicht darauf, daß durch die Novelle zum Gesetze über die Vermögensabgabe und Vermögenszuwachsabgabe Nr. 6/1921, S. d. G. u. V. die Verhältnisse des Ausgedinges bereits im Jahre 1919, eine Beachtung gefunden haben, ist nötig daß auch in diesem Jahre an die Rentensteuerfreiheit des Ausgedinges festgesetzt wird.

Durch die Beseitigung der Rentensteuerpflicht für Ausgedinge gehen dem Staatsschatze keine besonderen Einnahmen werden nach dem keine große Anzahl der Fälle in Frage kommen. Die Bedeckung eines etwaigen Ausfalles in den Einnahmen ist aber leicht durch Einschränkung der Ausgaben für militärische Zwecke zu erreichen.

Nachdem es sich um eine dringende Angelegenheit handelt, wird um die eheste Zuweisung dieses Antrages an den Sozialpolitischen Ausschuß, Landwirtschaftsausschuß und Budgetausschuß ersucht.

Prag, am 10. Jänner 1925.

Windirsch, Schubert, Böllmann, J. Mayer, Dr. Radda, Kraus, Simm, Heller, Dr. Schollich, Matzner, Knirsch, Dr. Spina, Dr. Hanreich, Zierhut, Patzel, Ing. Jung, J. Fischer, Wenzel, Dr. W. Feierfeil, Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Dr. Brunar, Dr. Lehnert.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

na změnu zákona o osoleních daních č. 220/1896 ř. z. ve znění novely č. 13h/1914 ř. z. a č. 124/1917 ř. z.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovna, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..................

jímž se mění zákon o osobních daních čís. 220/1896 ř. z. ve znění novely čís. 13/1914 ř. z. a čís. 124/1917 ř. z.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V hlavě III o dani důchodové v §u 124, odst. 5, škrtají se slova ťdávky výměnkářské a výměryŤ.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1919. Jeho provedením se pověřuje ministr financí.

Odůvodnění.

Zemědělské výměnkáře již odedávna tížilo jako veliké bezpráví, že oni, kteří se často mnoho desetiletí musili starati a lopotiti s vedením zemědělského hospodářství, že oni, kteří vynaložili veškerou svou pracovní silu, píli a spořivost, smažíce se udržeti své hospodářství, na sklonku svého života musí platiti důchodovou daň z příjmu, kterého se jim dostává z výměnku.

Příjem z výměnku se podobá důchodům, které jako odpočivné dostávají úřednicí a zaměstnanci, kteří kdysi byli ve stádní službě a ve službách samosprávných sboru, a které jsou zdaněny jen eventuálně daní z příjmu. Naproti tomu zemědělský výměnkář musí z příjmu plynoucího z výměnku a přesahujícího výší existenčního minima 6000 Kč platiti nejen daň z příjmu, nýbrž i daň důchodovou. Tento dosavadní způsob, že se se starobními důchodci nakládá různě, jest bezprávím, které dlužno odstranit. Avšak toto bezpráví se ještě zhoršuje tím, že k daní důchodové dlužno připočítati ještě také přirážky samosprávných sborů, čímž jsou nezaslouženě ztenčovány příjmy zemědělských výměnkářů, jež vzhledem ke skromnému výnosu ze zemědělství a jiným ostatním břemenům, která musí zemědělství nésti, mohou býti bez toho jen skrovné. Jest proto nutno, aby se dosavadní stav změnil.

Ostatně nynější zákonodárství jíž uznalo, že i se starobními důchody zemědělských výměnkářů dlužno nakládati zvláštním způsobem. Vyplývá to z toho, že se změnilo nakládání, s výměnkem při dávce z majetku. Zemědělský výměnek podléhal původně podle §u 9, odst. 2, čís. 2 zákona č. 309/1920 Sb. z. a n. dávce z majetku §em 8 zákona č. 6/1924 Sb. z. a n. bylo však ustanoveno, že pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle § 167, č. 4 zákona o osobních daních jakož i výměnky, jsou osvobozeny od dávky z majetku. Jest tedy jen spravedlivé a slušné, bude-li i výměnek pokud možno nejdříve osvobozen od daně důchodové.

Tento krok dlužno také učiniti vzhledem ke snahám o zavedení sociálního pojištění pro osoby samostatné výdělečně činné. Jim má býti také pro zemědělce zákonně ustanoveno právo na starobní důchod. O tom tedy; nebude-li výměnek v přechodné dob osvobozen od daně důchodové, jest rozpor. Vzhledem k těmto sociálním snahám nelze však ani na delší dobu udržeti ponechání daně důchodové, poněvadž jí jest nezaslouženě zatěžování právě lidé sociálně slabí a často potřebující přímo pomocí. Výměnkáři jsou také ve vysokém stáří často nucení pro nemoc hraditi zvláštní výdaje, neboť pro ně neplatí nemocenská podpora. A tak příjem z výměnku bývá často velmi citelně omezován.

Jest tedy nutno, aby nynější stav byl brzy změněn. Vzhledem k tomu, že se na výměnek pamatovalo jíž v roce 1919 novelou k zákonu a dávce z majetku a z přírůstku na majetku č. 6/1924 b, z. a n., jest třeba, aby také od tohoto roku bylo ustanoveno, že se výměnek osvobozuje od daně důchodové.

Zrušením daně důchodové z výměnku neztrácí státní poklad zvláštních příjmu, poněvadž nejde o velký počet případů. Případný úbytek příjmů lze však lehce uhraditi omezením výdajů na vojenské účely. Poněvadž jde o naléhavou otázku, žádáme, aby tento návrh byl co nejdříve přikázán výboru sociálně-politickému, výboru zemědělskému a rozpočtovému.

V Praze dne 10. ledna 1925.

Windirsch, Schubert, Böllmann, J. Mayer, dr. Radda, Kraus, Simm, Heller, dr. Schollich, Matzner, Knirsch, dr. Spina, dr. Hanreich, Zierhut, Patzel, inž. Jung, J. Fischer, Wenzel, dr. W. Feierfeil, dr. Keibl, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Lehnert.