Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

5026.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...................................

kterým se upravují platové poměry soudců z povolání a jiných konceptních úředníků v oboru ministerstva spravedlnosti.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Až do vydání zákona, kterým se upraví služební poměry soudců v oboru ministerstva spravedlnosti, platí o služebních požitcích těchto soudců předpisy tohoto zákona.

(2) Mluví-li tento zákon o soudcích, rozumějí se tím pouze soudcové z povolání u řádných soudů občanských, které vykonávají pravomoc ve věcech civilních a trestních.

§ 2.

(1) O výši služebních požitků soudců a předpokladů i zásad, podle kterých se tyto požitky vyměřují a vyplácejí, jakož i postupu do vyšších požitků platí obdobně předpisy, které upravují tyto poměry u úředníků těch služebních oborů, pro které jest předepsáno plné vysokoškolské vzdělání. Při tom zůstávají v platnosti zásady, které jsou pro soudce a soudcovské čekatele stanoveny zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.

(2) Výhody, které budou buď všeobecně zákonem nebo administrativním opatřením přiznány úředníkům s plným vysokoškolským vzděláním, příslušejí za stejných podmínek a zásad bez dalšího obdobně též soudcům.

§ 3.

Mimo požitky uvedené v § 2 příslušejí soudcům ještě zvláštní přídavky, a ta:

a) přídavek soudcovský, a po případě

b) přídavek přednostenský.

§ 4.

(1) Přídavek soudcovský přísluší všem soudcům (§§ 1 až 3 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z.), vyměřuje se v procentech služného, které náleží úředníku skupiny A časového postupu první platové stupnice II. hodnostní třídy a činí u:

1. soudců, ustanovených k soudům okresním a soudců, ustanovených bez určitého služebního místa pro obvod sborového soudu druhé instance, ročně 25 %,

2. soudců, ustanovených k sborovému soudu prvé instance, ročně 50%,

3. soudců, ustanovených k sborovému soudu druhé instance, ročně 75 % a

4. soudců, ustanovených k nejvyššímu soudu, ročně 100%, vesměs z uvedeného základu.

(2) Soudcovským čekatelům a kandidátům stavu soudcovského přísluší přídavek v poloviční výměře, stanovené pro soudce soudů okresních.

§ 5.

Soudcovský přídavek tvoří jako služební požitek součást pensijní základny, rozhodné pro výměru požitků odpočivných a zaopatřovacích, a to částkou, kterou byl naposledy vyměřen.

§ 6.

(1) Pomocným konceptním silám, ustanoveným do sekretariátu nejvyššího soudu a soudcům, přiděleným k pomocným konceptním službám u sborových soudů druhé instance, přísluší soudcovský přídavek ve výměře stanovené pro soudce, kteří jsou ustanoveni k sborovému soudu prvé instance.

(2) Je-li soudce; ustanovený trvale k soudu nižší kategorie, pouze dočasně přidělen soudu kategorie vyšší, přísluší mu soudcovský přídavek stanovený pro soud této vyšší kategorii, to však jen po onu dobu přidělení, která nepřevyšuje dobu šesti měsíců od nastoupení služby u soudu kategorie vyšší.

(3) Přidělení soudce k soudu kategorie nižší nemá na výši jeho soudcovského přídavku žádného vlivu.

§ 7.

Přídavek přednostenský přísluší pauze soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni k řízení správu soudu a jejich náměstkům; v obou případech však jen tehdy, jsou-li tito soudcové ustanoveni trvale na místa pro to řádně systemisovaná.

(2) Přednostenský přídavek obnáší u:

(3) Náměstkům předsedy sborových soudů prvé a druhé instance přísluší přednostenský přídavek polovicí obnosu; stanoveného pro předsedu příslušného sborového soudu. Pro náměstka předsedy nejvyššího soudu vyměřiti jest tento přídavek ve výši přednostenského přídavku předsedy sborového soudu druhé instance.

(4) Na místo přídavků, povolených v jednotlivých případech soudcům z toho důvodu, že jsou ustanoveni k řízení správy nebo k zastupování při správě soudu, nastupují dnem účinnosti tohoto zákona přídavky ve výměře stanovené v předchozích odstavcích.

§ 8.

(1) Přídavky podle tohoto zákona vyplácejí se v měsíčních, předem splatných lhůtách.

(2) Nárok na jejich výplatu počíná u soudcovských čekatelů prvním dnem měsíce následujícího po skutečném nastoupení služby, u soudců prvním dnem měsíce, následujícího po skutečném nastoupení služby u soudu, podle jehož druhu se přídavek vyměřuje, u soudců Ustanovených pro obvod sborového soudu druhé instance pak prvním dnem měsíce následujícího po jmenování. Připadne-li ve všech těchto případech rozhodný den na prvý den v měsíci, přísluší nárok na přídavek již od tohoto dne.

§ 9.

(1) Na dobu, po kterou byla soudci nebo soudcovskému čekateli přiznána kvalifikace horší než dobrá, u soudců pak, kteří již nepodléhají periodické kvalifikaci na dobu, po kterou celkový služební popis jest horší než dobrý, jakož i na dobu suspense staví se výplata přídavků podle tohoto zákona.

(2) Přídavky jest v těchto případech zastaviti honcem měsíce, v kterém byla udělena méně vyhovující kvalifikace nebo vydán služební popis horší než dobrý, po případě vyslovena suspense z úřadu. Nárok na opětnou jejich výplatu oživne prvním dnem měsíce následujícího po té, kdy soudci byla přiznána znovu kvalifikace aspoň dobrá, po případě služební popis aspoň dobrý, nebo kdy bylo vysloveno zrušení suspense.

(3) Odejde-li soudce do pense v době, po kterou mu byl přídavek z důvodů uvedených v předchozích odstavcích zastaven, nebo zemře-li v tomto období, tvoří součást pensijní základny rozhodné pro výměru požitků odpočivných neb zaopatřovacích (§ 5) přídavek naposledy vyplácený.

§ 10.

Služební přídavky úředníků justiční správy, již tají ve smyslu § 4 zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z. způsobilost k úřadu soudcovskému, upraví se zvláštním nařízením a to obdobně podle stejných: zásad, podle jakých jsou upraveny přídavky podle tohoto zákona (§§ 3 a násl.). Tyto služební přídavky nelze však u konceptních úředníků státních zastupitelstev, vrchních státních zastupitelstev a generální prokuratury vyměřiti obnosem nižším, než jakým jsou tímto zákonem stanoveny přídavky ty pro soudce obdobně stejného služebního výkonu nebo zodpovědnosti.

§ 11.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. ledna 1925, s výjimkou ustanovení §§ 5 a 9 odst. 3. Tato ustanovení vejdou v účinnost a to se zpětnou platností ke dni 1. ledna 1925, současně se zákonem, kterým se upraví služební poměry soudců z povolání. Týmž dnem pozbývají platnosti veškery předpisy, pokud jsou v odporu s ustanoveními tohoto zákona.

(2) Provedení zákona ukládá se vládě.

Důvodová zpráva.

Při různých příležitostech projednávání v jednotlivých výborech i v plenu Národního shromáždění byla zástupci téměř všech politických stran zdůrazňována nutnost úpravy hmotného postavení soudců z povolání a bylo doporučeno, aby soudcové z povolání byli hmotně zabezpečeni tak, aby byl zaručen řádný, přesný a nestranný výkon soudnictví. Mimo jiné bylo poukazováno též k tomu, že tohoto opatření jest nezbytně zapotřebí proto, poněvadž správný, neporušený a rychlý výkon spravedlnosti jest ohrožen nedostatkem soudců, zaviněným jejich stálým odchodem do soukromých povolání a nedostatečným přílivem dorostu do soudcovské služby. Resolucemi byla vláda vyzývána, aby tomuto problému věnovala zvýšenou pozornost a aby, dokud nebudou poměry soudců z povolání upraveny zvláštní soudcovskou pragmatikou, se postarala o ukojení jejich nejnaléhavějších stesků zejména zlepšením životní úrovně; jmenovitě bylo žádáno jako první krok k nápravě, aby odměny soudcům, nyní již za vykonané nadměrné práce poskytované, byly uvedeny v systém trvalých řádných požitků.

Vyhovujíc těmto přáním zákonodárných sborů předkládá vláda připojenou osnovu zákona, kterým se mají zatímně upraviti platové poměry soudců z povolání v oboru ministerstva spravedlnosti. K této osnově bylo by podotknouti:

A. S hlediska všeobecného:

Soudcovská neodvislost, zaručená soudcům z povolání ve všech kulturních státech a vyjádřená v § 98 úst. listiny naší republiky vyžaduje k svému opravdovému uskutečnění v denním životě - a to v nejvlastnějším zájmu celé veřejnosti - aby soudce měl postaveni hmotné zabezpečené a tím naprosto neodvislé. Zvláštní postaveni soudce není pouhou otázkou stavovskou, nýbrž otázkou upevnění samého základu státu a vyžaduje, aby též služební a zejména hmotné poměry soudce dle toho byly upravena zvláště.

Dle této zásady bylo již postupováno též v jiných státech; nehledě k vynikající úrovni hmotného postavení, která jest zaručena na př. soudcům v Anglii, bylo by uvésti, že všechny nástupnické státy na území bývalé monarchie již přijaly zásadu zvláštního platového systému pro soudce z povoláni, v němž jsou soudcové platově zvláště výhodně postaveni.

Na těchto všeobecných úvahách spočívá též základ této zákonné osnovy.

B. V jednotlivostech:

K §§ 1 a 2: Přítomná osnova znamená pouze prozatímní úpravu platových poměrů soudců, a to na dobu, pokud nebude proveden předpis § 97, odst. 2. úst. list., podle něhož služební poměry a tedy též platové poměry soudců z povolání upraví zvláštní zákon. Osnova vychází s hlediska, že úprava služebních požitků soudců, zejména pak výše požitků a zásady o postupu do vyšších požitků, mají se říditi stejnými předpisy, které v tomto směru platí o služebních požitcích těch úřednických kategorií, pro které jest předepsáno plné středoškolské i vysokoškolské vzdělání. Nadto však zaručuje osnova soudcům z povolání, a to právě vzhledem k jejich zvláštnímu postavení, o němž se stala shora zmínka, zvláštní přídavky. Při tom nechává osnova nedotčeny předpisy, kterými se řídí výše adjuta soudcovských čekatelů a začáteční platový postup soudce, který jmenováním stává se státním zaměstnancem IX. hodnostní třídy.

Ustanovení druhého odstavce § 2 osnovy má za účel, aby veškerých platových výhod, kterých se snad v budoucnu dostane všeobecně úředníkům skupiny A, automaticky a podle stejných zásad dostalo se též soudcům.

Jako zvláštní přídavky soudců z povoláni zavádí osnova:

1. přídavek soudcovský (§§ 4 až 6),

2. přídavek přednostenský (§§ 7 a 8)

K č. 1. Přídavek soudcovský.

Za základ výměry přídavku soudcovského byl vzat plat (služné) prvního stupně VII. hodnostní třídy proto, poněvadž jest asi průměrem platu soudce, kterého dosahuje po deseti letech služby a tedy asi uprostřed možného platového postupu, počínajícího pivním stupněm IX. a končícího posledním platovým stupněm VI. hodnostní třídy.

Odlišování ve výši přídavku podle jednotlivých kategorií soudů a podle ustanovení k různým soudném instancím odůvodňuje se tím, že míra zodpovědnosti soudcovské služby jest u různých instancí různá; takže i výši přídavku bylo nutno přizpůsobiti míře intensity této zodpovědnosti. Této zásadě odpovídá též ustanovení prvního a druhého odstavce § 6 osnovy, které obsahují předpisy o výši soudcovského přídavku pro konceptní úředníky nejvyššího soudu a sborových soudů druhé instance.

Jelikož soudcovský přídavek jest součástkou stálých služebních požitků soudce, plyne z toho nutnost, aby při úpravě soudcovského služebního poměru byl vzat též za součást pensijní základny při výměře požitků pensijních a zaopatřovacích, a to ve výši, ve které byl vyměřen naposledy před tím, kdy byl soudce přeložen na odpočinek, po případě zemřel.

Výslovně bylo by zdůrazniti, že výše soudcovského přídavku řídí se podle toho, ke kterému soudu jest soudu, o nějž jde, trvale ustanoven a nikoliv snad pouze přidělen; jen v tom případě, trvá-li přidělení soudce ustanoveného u soudu nižší instance k soudu instance vyšší déle než šest měsíců a tedy přesahuje-li toto přidělení dobu stanovenou v § 49 zákona z 21. května 1868, č. 4 ř. z., jest spravedlivo, aby soudcovský přídavek byl po dobu, přesahující toto šestiměsíční přidělení, vyměřen obnosem příslušným pro soud této vyšší kategorie f § 5 osnovy jest soudcovskému přídavku přiznána povaha služebního požitku zejména též s hlediska § 6, lit. a) a § 37 zákona z 21. května 1868, č. 46 ř. z. (sondo. discipl. zákon).

K č. 2. Přídavek přednostenský.

Pro přednosty soudů a jejich trvale ustanovené zástupce, pokud jsou soudové tito ustanoveni na místa pro to řádně systemisovaná, zavádí osnova kromě přídavku soudcovského ještě zvláštní přídavek přednostenský. Důvodem pro tento přídavek jest jednak vyšší zodpovědnost přednosty soudu, kterému náleží mimo jeho vlastní agendu ještě též služební dohled a vedení soudu, jednak též snaha justiční správy, aby místa přednostů soudů byla vyhledávána soudci skutečně plně kvalifikovanými, poněvadž při dnešním stavu vyskytly se husté případy, že o zodpovědnější místo přednosty soudu se nehlásil, jelikož neznačilo postup platový, žádný kvalifikovaný uchazeč, a justiční správa nemohla vzhledem k nepřesaditelnosti soudcovské místo to po dlouhou dobu vůbec obsaditi.

Rovněž při přídavcích přednostenských zachována jest v osnově zásada jejich odstupňování podle výše zodpovědnosti a namáhavosti úřadu. Přídavek přednostenský jest rázu pouze přechodného a má povahu přídavku funkčního, poskytovaného jen po dobu výkonu funkce přednostenské; z toho plyne, že přídavek tento není do pense započitatelný.

K §§ 8 a 9: lato ustanovení obsahují bližší předpisy o splatnosti přídavků; ustanovení druhého odstavce § 8 byla pojata do osnovy proto, aby bylo zabráněno eventuelním pochybnostem o vzniku nároku na jednotlivé přídavky.

Jelikož po dobu, po kterou byla soudci přiznána kvalifikace horší než dobrá, nebo po dobu, po kterou byla nad soudcem vyslovena suspense z úřadu, bylo by vyplácení přídavků neodůvodněným, stanoví § 9 osnovy, že po dobu těchto překážek výplata přídavků se staví.

K § 10: Ustanovení tohoto paragrafu týká se konceptních úředníků z oboru justiční správy, kteří znají sice plnou kvalifikaci k výkonu soudcovského úřadu, vykonávají však v oboru této justiční správy jiné služby právnicko-konceptní. Jde zejména o úředníky státních zastupitelstev a generální prokuratury, kteří k jmenování na svůj úřad potřebují vesměs delšího praktického výkonu soudcovské služby a vybírají se vzhledem k zodpovědnosti postavení právě z nejlepších soudců. Není možno, aby tito úředníci, mající stejnou kvalifikaci jako soudcové, byli postaveni platově hůře než soudcové, poněvadž by se žádný soudce o podobná místa nehlásil, a justiční správa, jsouc vázána soudcovskou nepřesaditelností, ocitla by se před faktem, že by nemohla pro naprostý nedostatek uchazečů tato zodpovědná a pro státní správu nadmíru důležitá místa vůbec obsazovati.

Za tím účelem vyhražuje osnova v tomto ustanovení vládě, aby nařízením pro jednotlivé kategorie těchto úředníků, ovšem jen tehdy, mají-li skutečně plnou kvalifikaci k výkonu úřadu soudce z povolání, stanovila služební přídavky obdobně podle stejných zásad, které jsou podle osnovy rozhodny pro výměru a přiznání pro soudce z povolání.

Bylo by ještě podotknouti, že vzhledem k ustanovení § 10, odst. 2, zákona o nejvyšším správním soudě z 22. dubna 1876, č 31 ř. z. z roku 1876, platí ustanovení tohoto zákona automaticky též na soudce nejvyššího správního soudu.

Celkový finanční náklad s osnovou spojený činil by nejvýše 13¹/₂ milionu korun čsl. a jest kryt pro rok 1925 v dílčím rozpočtu kap. XIX., tit. 3, pol. 7, ústředním úvěrem, preliminovaným pro odměny soudců a státních zástupců za vyhnané nadměrné práce podle usnesení ministerské rady z 24. března 1921, kteréžto odměny by ovšem schválením tohoto zákona zanikly. Zbytek bude kryt úsporami při položce 1 (osobní náklady), tit. 3, které vznikají neobsazením četnějšího počtu míst soudců a soudcovských čekatelů zejména na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, místo, která nemohou býti pro nedostatek uchazečů obsazena.

Po stránce formální navrhuje vláda, aby osnova byla předložena k projednání poslanecké sněmovně a po té senátu, v obou sněmovnách Národního shromáždění aby byla přikázána k bezodkladnému podání zprávy výboru rozpočtovému a aby byla projednána zkráceným řízením podle § 55 jednacích řádů vzhledem k naléhavosti, jelikož účinnost zákona má nastati již dnem 1. ledna 1925.

V Praze, dne 18. prosince 1924.