Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

5022.

Zpráva

sociálně-politického a rozpočtového výboru

o vládním návrhu (tisk 5011) zákona,

kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.

I.

Zákon

z dne.....................1924,

kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vojenské zaopatřovací požitky, jež nebyly vyměřeny podle pensijních základen platových stupňů, stanovených zákonem ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., upravují se, s výjimkami v tomto zákoně uvedenými, na částky, které podle platných pravidel v tomto zákoně doplněných nebo pozměněných vyplývají z pensijních základen aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925.

(2) Stejným způsobem upraví se zaopatřovací požitky takových vojenských gážistů, kteří sice byli účastni platové úpravy podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., ale byli přeloženi do výslužby před 1. lednem 1925.

§ 2.

(1) Příslušným platovým stupněm, podle něhož se nově upraví pensijní základna, jest rozuměti ten platový stupeň služného podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., který odpovídá platovému stupni vzatému dosud za základ při výměře zaopatřovacích požitků.

(2) U vojenských gážistů zařaděných do VIII. a vyšší hodnostní třídy, na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zákon ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a kteří ztrávili v aktivní službě v poslední hodnosti dobu delší, než činí lhůta stanovená pro postup do vyšších stupňů platových čl. I., § 1 zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., určí se příslušný platový stupeň podle doby ztrávené v poslední hodnosti a podle postupových lhůt v posléze citovaném zákoně uvedených.

(3) Ustanovení odst. 2 neplatí pro osoby, které v den uplynutí lhůty stanovené pro postup do vyššího platového stupně dokonaly 60. rok věku a dovršily 35. rok skutečné služby.

§ 3.

(1) Gážistům V. a vyšší hodnostní třídy bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, jejichž zaopatřovací nároky byly upraveny zákonem ze dne 19. bředna 1920, č. 194 Sb. z. a n., a kteří byli v své hodnosti převzati do čs. branné mocí, vyměří se výslužné podle nejvyššího platového stupně VI. hodnostní třídy, a čekatelům stejné kategorie podle nejnižšího platového stupně I. hodnostní třídy služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

(2) O stanoveni pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

§ 4.

Gážistům ve výslužbě bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, jimž byl po dočasně přiznaném výslužném podle § 5 zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., pokud se tyče podle § 5 zák. čl. II/1875 uh., poskytnut trvale osobní přídavek ve výměře přiznaného dočasného výslužného, a kteří byli v své hodnosti převzati do čs. branné moci jako gážisté ve výslužbě, přizná se místo dosavadního zaopatření odbytné v částce dvojnásobného ročního osobního přídavku (výslužného) dosud požívaného, nemají-li i s příznivým započítáním řadové služby, za kterou lze však připočítati nejvýše dvě léta, deset let započitatelných pro výměru vojenského výslužného dají-li však nejméně deset let takto započitatelných, vyměří se jim výslužné podle tohoto zákona.

§ 5.

(1) U gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání), na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zák. č. 195/1920 Sb. z. a n., vyměří se výslužné podle platových stupňů služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., v tomto rozsahu:

(2) Bylo-li pro výměru výslužného dosud rozhodným služné

a vyšší než 1.680,- Kč podle 5. platové stupnice služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

(3) O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

§ 6.

K dosavad přiznaným, při výměře vojenských požitků zaopatřovacích započitatelným, starobním aneb služebním přídavkům se nepřihlíží při určení platového stupně; tyto přídavky připočtou se však v dosavadní výměře k nové pensijní základně.

§ 7.

Pro výměru výslužného osob, jejichž zaopatřovací požitky se upravují tímto zákonem, platí všeobecně ustanovení § 6 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., při čemž výhoda podle § 6, odst. 2, uvedeného zákona bude nově přiznána jen na písemnou přihlášku oprávněné osoby, podanou nejdéle do 6 měsíců ode dne určeného vládním nařízením.

§ 8.

Gážistům ve výslužbě, kteří požívají invalidovního zaopatření podle zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle zák. čl. LI/1875 uh.; pokud byli převzati v své hodnosti do čs. branné moci, upraví se znovu invalidovní zaopatření podle ustanovení §§ 31-35 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., při čemž pro výpočet pensijní základny platí zásady tohoto zákona.

§ 9.

Služební doba, jež byla rozhodující pro výměru dosavadních požitků zaopatřovacích, zůstává nezměněna, avšak doba ztrávená v některé z vojenských akademií (námořní akademii) bývalé rak.-uh. (rakouské) armády, se nezapočítá. Za řadovou službu lze připočítati nejvýše úhrnem 2 roky.

§ 10.

(1) Vojenští gážisté (čekatelé) z povolání bývalé rak. uh. (rak. nebo uh.) armády, již byli převzatí podle ustanovení § 2 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. v své hodnosti do výslužby bez superarbitračního řízení a v den tohoto převzetí

a) nedožili se 60. roku věku nebo

b) neměli 40 služebních let započitatelných, nemají nároku na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem. Ministerstvo národní obrany může však v případech hodných zvláštního zření v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti jim výjimečně zcela nebo z části zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.

(2) Nárok na zaopatřovací požitky upravené tím to zákonem nemají dále bývalí vojenští gážisté (čekatelé) rak. uh. (rak. neb uh.) armády z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě, a jimž byly zaopatřovací požitky přiznány podle §§ 2 a 5 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., avšak bez ponechání jejich bývalé vojenské hodnosti, jakož i ti z uvedených vojenských gážistů (čekatelů), kteří sice byli v své vojenské hodnosti podle uvedeného zákona do výslužby převzati, ale byli dodatečně této hodnosti zbaveni (t. zv. vojenští pensisté).

§ 11.

(1) Zaopatřovací požitky vojenských gážistů (čekatelů) v záloze bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, v jejich hodnosti do čs. armády převzatých, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky bývalým státem rakouskouherským (rakouským nebo uherským) neb teprve ministerstvem národní obrany v důsledku jejich služeb v bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armádě, upraví se podle zásad tohoto zákona. Výslužné vyměří se jim však podle stupně ztráty způsobilosti k občanskému povolání (§ 17, odst. 1 a 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.).

(2) Zaopatřovací požitky býv. vojenských gážistů v záloze, v jejich hodnosti do čs. branné moci nepřevzatých, kterým byly zaopatřovací požitky přiznány obdobně podle odst. 1, zastávají nezměněny. Pro tyto osoby platí však obdobně ustanovení § 17, odst. 1 a 2, zák. 76/1922 Sb. z. a n.

§ 12.

Gážistům (čekatelům) ve výslužbě bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, již byli přijati do čs. armády jako gážisté ve výslužbě, sloužili v ní činně s plnými aktivními požitky (superplus na výslužné nebo za remuneraci), a byli přeloženi znovu do výslužby, aniž měli nárok na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., upraví se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.

§ 13.

(1) Poddůstojníkům z povolání bývalé rak. uh. (rak. nebo uh.) armády, již nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako poddůstojníci z povolání a jichž výdělečná schopnost byla službou vojenskou za světové války snížena nejméně o 20%, jakož i poddůstojníkům z povolání, jichž nárok na invalidní pensi vznikl před světovou válkou nebo za světové války podle zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle zák. čl. LI/ 1875 uh., vyměří se zaopatřovací požitky na základě 1. platové stupnice, invalidním důstojnickým zástupcům na základě 4. platové stupnice zavedené zák. č. 394/1922 Sb. z. a n. pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy. O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

(2) Invalidním bývalým poddůstojníkům z povolání v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření (požitky) podle dosud platných předpisů. Výměra invalidního žoldu řídí se podle ustanovení § 15, odst. 3, tohoto zákona.

§ 14.

(1) Přídavek za zranění a osobní přídavek přiznaný výslovně na místě přídavku za zranění, vyměří se osobám, kterým se upravují zaopatřovací požitky tímto zákonem, všeobecně podle ustanovení §§ 67, 68 a 69 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

(2) Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení §§ 72 a 73 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

§ 15.

(1) Předválečným invalidům ze stavu mužstva - vyjímajíc invalidy patentální, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny, jakož i invalidům, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., přiznává se invalidní důchod ve výměře obdobně jako při ztrátě výdělečné schopnosti alespoň o 55% podle ustanovení zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů tento zákon doplňujících nebo pozměňujících, při čemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňuji nebo pozměňují.

(2) K invalidní pensi podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám a příplatkům k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.

(3) Invalidům ze stavu mužstva v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření podle dosud platných předpisů. Invalidní žold stanoví se takto:

denně.

§ 16.

(1) Pozůstalým po vojenských gážistech, kterým byly přiznány zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. na základě pensijní základny vyplývající ze služného podle zák. č. 195/1920 Sb. z. a n. nebo podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., zvyšují se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování a důchod sirotčí) podle tohoto zákona.

(2) Pozůstalým po vojenských gážistech (čekatelích) bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády - počítajíc v to i pozůstalé po tak zvaných válečných pensistech a bývalých gážistech, jimž bylo povoleno po složení hodnosti požívati nadále výslužného, a pozůstalé po bývalých voj. gážistech ve výslužbě, jimž byla odňata hodnost čestným řízením - kteří:

a) zemřeli před státním převratem nebo

b) po státním převratu, ale před vypršením lhůty stanovené pro podání přihlášky - pokud tato byla předepsána - nebo

c) podali včas předepsanou přihlášku, ale zemřeli před jejím vyřízením nebo

d) byli přijati do čs. armády jako gážisté (čekatelé) ve výslužbě a nedostáli podmínkám § 100, odst. 1, zák. č. 76/1922, Sb. z. a n.,

upraví se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování, d u hod sirotčí) podle pensijní základny odpovídající pravidlům tohoto zákona, a podle ustanovení §§ 38, 40, 51 a 52 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. Platnost ustanovení § 49, odst. 1, a;§ 50 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., rozšiřuje se toliko na pozůstalé po gážistech zemřelých ve výslužbě po 31. prosinci 1919. Jinak platí ustanovení § 50 jen tam, kde jde o výměru příspěvků na vychování.

(3) Z nároků na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona jsou obdobně vyloučeni pozůstalí po osobách uvedených v §§ 10 a 11, odst. 2, tohoto zákona.

§ 17.

(1) Pro pozůstalé uvedené v předchozím paragrafu, odst. 2, jimž upravují se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, platí obdobně též ustanovení §§ 54, 61, 80 a 93 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. Ustanovení § 80 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. platí však s tím omezením, že dosavadní lhůta jednoho roku - § 5 zákona ze dne 27. dubna 1887, č. 41 ř. z., pokud se týče § 5 zák. čl. XX/1887 uh. - zůstává nezměněna.

(2) Za normální výslužné podle § 54 jest pokládati ono výslužné, které by bylo zemřelému náleželo, kdyby se byl ve výslužbě dožil účinnosti tohoto zákona.

§ 18.

(1) Pro nárok na úpravu zaopatřovacích požitků (důchodu vdovského, příspěvku na vychování, důchodu sirotčího) oprávněných pozůstalých po poddůstojnících z povolání bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku. padli nebo zemřeli za světové války, a po poddůstojnících z povolání, kteří zemřeli nebo nabyli nároku na invalidní pensi před světovou válkou nebo za této války, platí obdobně ustanovení § 16, odst. 2, a § 17 tohoto zákona, platná pro pozůstalé po gážistech mimo hodnostní třídy.

(2) Zaopatřovací požitky pozůstalých po poddůstojnících z povolání nesmějí býti menší než zaopatřovací požitky pozůstalých uvedených v § 20 tohoto zákona.

§ 19.

Dosavad přiznaný příspěvek (Kč 96,-ročně) nemajetným a výdělku zcela neschopným vdovám podle § 24 zák. č. 41/1887 ř. z., pokud se týče § 24 zák. čl. XX/1887 uh., se vpočítá do zvýšení zaopatřovacích požitků.

§ 20.

(1) Pozůstalým po ostatních předválečných invalidech ze stavu mužstva - vyjímajíc pozůstalé po invalidech patentálních, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny -, již zemřeli nebo nabyli nároku na vojenské zaopatřovací požitky před světovou válkou, jakož i pozůstalým po invalidech, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení § 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., upravují se zaopatřovací požitky na výměru stanovenou zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákony tento zákon doplňujícími nebo pozměňujícími, při čemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňují nebo pozměňují.

(2) K zaopatřovacím požitkům podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.

§ 21.

Nejvyšší výměra příspěvku na vychování, stanovená pro jedno dítě částkou Kč 1200,- ročně (§ 51 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.), zvyšuje se na roční částku Kč 2400,-, a nejvyšší výměra důchodu sirotčího, stanovená pro jedno dítě částkou Kč 2000,- ročně (§ 52, odst. 1, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.), zvyšuje se na roční částku Kč 4000,-. Toto ustanovení účinkuje nejen pro zvýšení podle tohoto zákona, nýbrž i pro všechny případy, kdy jest vyměřiti příspěvek na vychování nebo důchod sirotčí podle předpisů zde uvedených.

§ 22.

(1) Vojenským kapelníkům bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku a pozůstalým po těchto osobách, upravují se dosavadní zaopatřovací požitky, přiznané jim podle § 111 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., takto:

a) vojenským kapelníkům,

kteří byli až 10 let členy pensijního spolku vojenských kapelníků, přizná se výslužné ve výměře 40% pensijní základny 1. platového stupně XI. hodnostní třídy, těm, kteří byli členy tohoto spolku až 20 let, přizná se výslužné ve výměře 50% pensijní základny 1, platového stupně . hodnostní třídy, a konečně těm, kteří byli členy spolku více než 20 let, přizná, se výslužné ve výměře 60% pensijní základny 1. platového stupně I. hodnostní třídy podle tohoto zákona,

b) pozůstalým,

přizná se důchod vdovský, příspěvek na vychování nebo důchod sirotčí podle pravidel § 16, odst. 2, tohoto zákona, avšak s tím rozdílem, že důchod vdovský činí jen 40% pensijních základen podle litery a).

§ 23.

(1) Dary a přídavky z milosti se započtou do požitků upravených podle předchozích ustanovení tohoto zákona.

(2) Přídavky povolené vojenským gážistům, kteří odešli do výslužby v roce 1922, s podmínkou, že se sníží v témž poměru v jakém byly nebo budou důsledkem zlepšených hospodářských poměrů sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stejné kategorie, nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové požitky pensijní, dále odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku z milosti, se zrušují.

§ 24.

(1) Osoby, které podle ustanovení zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. a podle ustanovení § 112, posl. odst. zák. č: 76/1922 Sb. z. a n., jsou povinny prokázati, že - pokud se týče státní příslušnosti - vyhovují podmínkám zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., mohou uplatniti nárok podle tohoto zákona jen tehdy byl-li uvedený průkaz o státní příslušnosti podán.

(2) Týž průkaz jsou povinny podati osoby, které dosud požívají zaopatřovací požitky podle ustanovení § 101, odst. 3, § 106, odst. 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. a chtějí uplatniti nárok na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona.

§ 25.

(1) K zaopatřovacím požitkům - vyjímajíc požitky upravené podle ustanovení §§ 13, odst. 2, 15 a 20 - upraveným podle tohoto zákona přináležejí místo dosavadních drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí, jednotné drahotní přídavky a případné přídavky na děti podle ustanovení zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.

(2) Poživatelé zaopatřovacích požitků upravených podle tohoto zákona jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu (§ 13 zák. č. 391/1922 Sb. z. a n.), vyjímajíc osoby uvedené v § 13, odst. 2, a § 15, odst. 3, tohoto zákona.

§ 26.

(1) Byl-li by zaopatřovací požitek, a, podle tohoto zákona nebo podle všeobecně platných předpisů o zaopatřovacích požitcích, vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu 3 let od splatnosti nesprávně vyměřeného nebo likvidovaného zaopatřovacího požitku.

(2) Byl-li by naopak zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků, nejvýše za uplynulou dobu 3 let od splatnosti požitku. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích. Jakož i zvýšení pensí z doby po 28. října 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradně.

§ 27.

Dnem účinnosti tohoto zákona přestává u osob, jimž se poskytnou zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajištění bytného podle § 114, odst. 3, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.

§ 28.

Požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zákona nepřísluší osobám, pokud se týče na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině. Výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ministerstvo národní obrany v dohodě v ministerstvem financí.

§ 29.

Při použití § 15, odst. 3, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. o placení příspěvků na výslužné jest přihlížeti jenom k době započitatelné podle ustanovení § 96, odst. 1, a § 26, odst. 1, lit. a)-g) právě citovaného zákona.

§ 30.

Pokud nebude učiněno jiné opatřeni, buďtež výlohy spojené s provedením tohoto zákona kryty z výnosu dávky zavedené v § 10 zákona ze dne............ 1924 Sb. z. a n.

§ 31.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925; provedením jeho, jež se ukládá ministru národní obrany v dohodě s ministrem financí, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením osobní daně z příjmu, ustanoveními §§ 4, 11, 15, 20 a 23, odst. 2, tohoto zákona, nebo proto, že požitky nebyly správně určeny.

Sociálně-politický výbor schválil zákon ve znění navrženém vládou. Uváživ při tom toto:

Zákonná předloha upravuje vojenské zaopatřovací požitky v zásadě stejným způsobem jako předloha zákona o úpravě zaopatřovacích požitků civilních státních zaměstnanců. Zároveň odčiňuje křivdu, která poživatelům vojenských zaopatřovacích požitků byla způsobena tím, že jim nebylo dopřáno zvýšení pensí podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., jímž civilní státní staropensisté a pozůstalí byli již od 1. ledna 1621 postaveni na roveň pensistům, kteří za činné své služby byli účastni požitkové úpravy podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n.

Není snad sporu o tom, že dnešní velmi tísnivé hospodářské poměry, které jsou důvodem pro přikročení k všeobecné úpravě státních pensí, postihují stejně i poživatel pensí vojenských, kteří dostávají dosud nízké pense starorakouské výměry, jen nepatrně zvýšené od 1. ledna 1920 zákonem č 48/1921 Sb. z. a n.

Jestliže snahy o zrovnoprávnění poživatelů státních pensí jsou všeobecně uznávány, jest na mísu požadavek, aby tohoto zrovnoprávnění, a tím zlepšení existenčních podmínek, byli účastni i pensisté vojenští. I v tomto případě zůstávají však tito poživatelé za civilními pensisty, poněvadž byli a jsou zkráceni o úpravu podle zákona č 99/1921 Sb. z. a n., k níž u nich nedošlo. Poněvadž vládou navržená úprava pensí vojenských jest vybudována na stejných zásadách jako úprava státních pensí civilních, bylo by se zmíniti jen o těch místech předlohy vojenského zákona, které obsahují ustanovení odchylná.

Z těchto sluší uvésti:

v § 2, odst. 2.: Přeřadění vojenských gážistů VIII. a vyšší hodnostní třídy do platových stupňů zavedených zákonem ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z. pro civilní státní zaměstnance.

V § 4: Přiznání odbytného vojenským gážistům, majícím méně než 10 služebních započitatelných let.

V § 5: Přeřadění vojenských gážistů mimo hodnostní třídu do platových stupňů služného zavedeného zákonem č. 394/1922 Sb. z. a n.

V § 10: Vyloučení z úpravy těch vojenských gážistů bývalé rak. uh. armády, kteří byli převzati do výslužby bez superarbitračního řízení a neměli v den tohoto převzetí 60 let fysického věku nebo 40 do pense započitatelných služebních let. Ministerstvu národní obrany dává se však možnost, aby těmto osobám přiznalo výhody tohoto zákona, prokáže-li se, že nemají vlastního jmění nebo jiných příjmů.

Zcela vyloučeni jsou však z úpravy ti bývalí vojenští gážisté, kteří v důsledku šetření osobní a stížnostní komise byli převzati, ale bez uznání jejich bývalé hodnosti.

V § 13: Úprava pensí býv. poddůstojníků z povolání do čs. armády nepřevzatých, podle pensijních základen platových stupnic zavedených zákonem č. 394/1922 Sb. z: a n., čili přeřadění těchto percipientů s hlediska zaopatření do skupiny vojenských gážistů mimo hodnostní třídu.

V § 15: Přiznání invalidního důchodu podle zákonů o požitcích válečných poškozenců těm invalidům ze stavu mužstva (pozůstalým po nich), o něž jest pečovati vojenské správě.

V § 22: Úpravy pensijních požitků býv. vojenským kapelníkům (pozůstalým po nich), kteří nebyli převzati do svazku čs. vojska.

Tyto výše zmíněné odchylky jsou podmíněny zvláštností vojenské služby resp. zvláštností její organisace a jsou náležitě vysvětleny v důvodové zprávě přiložené vládnímu návrhu.

V Praze dne 17. prosince 1924.

II.

Výbor rozpočtový pojednal v dnešní schůzi o vládním návrhu zákona o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, jakož i o zprávě výboru soc. politického v této věci podané a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně přijetí osnovy tak; jak se na ní usnesl výbor soc. politický.

V Praze dne 18. prosince 1924.