Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

5021.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

o vládním návrhu (tisk 5009) zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

I.

Zákon

ze dne........................

o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.

Úkoly veřejné správy a jich obstarávání.

§ 1.

Úkoly státu buďtež zásadně obmezeny na míru, kterou nezbytně vyžaduj e životní zájem státu a obyvatelstva.

§ 2.

(1) Úkoly veřejné správy buďtež obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji.

(2) K tomu konci buďtež provedena zejména tato opatření:

1. Organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně,

úřady a zařízení, jichž samostatné trvání není odůvodněno ani věcnými ani místními poměry, buďtež spojeny nebo zrušeny,

příslušnost jednotlivých ministerstev budiž přesně vymezena,

správní úkoly, které dosud jsou obstarávány správními úřady a orgány vyššího stupně, buďtež tam, kde se to jeví účelným, přeneseny na úřady a orgány nižšího stupně,

souběžné obstarávání téže nebo podstatně stejné agendy různými úřady nebo orgány, zejména úřady neb orgány různých resortů budiž odstraněno soustředěním této agendy.

2. Správní řízení budiž zjednodušeno a jednotně upraveno,

vnitřní styk úřední a kancelářská manipulace buďtež zjednodušeny,

důležité správní předpisy, jichž používání vzhledem k provedeným podstatným změnám působí praktické obtíže, buďtež sestaveny a cestou nařizovací znovu vyhlášeny.

3. budiž stanovena v jednotlivých úřadech a ústavech podle jednotlivých kategorií normální potřeba počtu sil, která nesmí býti překročena.

Normální potřeba počtu sil stanoví se vždy na dobu 3 let a po dobu tuto nesmí stanovený počet sil býti zvýšen.

V případech nepředvídané mimořádné potřeby mohou na souhlasný návrh resortního ministra a ministra financí se zvláštním svolením vlády býti přechodně pro dobu mimořádné potřeby přijaty na výpomoc síly smluvní.

§ 3.

(1) Vládě se ukládá, aby řídíc se svrchu uvedenými zásadami předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení a o vymezení příslušnosti jednotlivých ministerstev jakož i potřebné návrhy zákonů ku provedení ostatních opatření svrchu vytčených, pokud jich nelze provésti cestou nařizovací neb administrativní.

(2) V zájmu jednotného provedení všech nutných opatření budiž vládou zřízena komise složená z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení, působnost a pracovní program buďtež stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.

(3) V souvislosti s provedením těchto úkolů budiž předložen návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců.

ČÁST II.

Úsporná opatření v oboru zaměstnanectva.

Díl I.

Státní zaměstnanci.

§ 4.

Snížení počtu.

(1) Počet zaměstnanců budiž omezen na míru nezbytně nutnou k obstarávání úkolů státu. Ve kterých jednotlivých oborech státní správy a v jaké míře počet zaměstnanců má býti omezen, stanoví vláda.

(2) V roce 1925 budiž však snížen celkový počet zaměstnanců aspoň o 10%.

(3) Vláda určí postup a lhůty, jak omezení sluší provésti. Další opatření uvnitř resortu provede příslušný ministr, jenž je povinen sděliti vládě do 30ti dnů od jejího usnesení plán redukce.

§ 5.

Přijímání nových sil.

(1) Přijímání nových sil do státní služby jest až do stanovení normální potřeby počtu sil (§ 2, č. 3.) nepřípustné. Přijetí proti tomuto zákazu provedené jest právně neúčinným.

(2) Výjimky z nutných služebních ohledů povoluje vláda k souhlasnému návrhu ústředního úřadu a ministerstva financí, jestliže nelze potřebu krýti podle ustanovení §u 8.

§ 6.

Jmenování, ustanoveni, přeřadění nebo postup do vyšší kategorie, povýšení.

(1) Předpisy zakládající nárok na jmenování neb ustanovení (definitivní ustanovení, stabilisaci), přeřadění nebo postup do vyšší kategorie (skupiny platového schematu, statusu) nevztahují se až do nové úpravy služebních poměrů státních zaměstnanců na zaměstnance, u nichž všechny podmínky nároku toho nebyly splněny nejpozději v den, v který tento zákon nabyl účinnosti.

(2) Po tutéž dobu není přípustno povýšení zaměstnanců, leč by šlo o nutné obsazení uprázdněného systemisovaného místa a od posledního povýšení uplynuly aspoň 3 roky anebo šlo o časové povýšení.

(3) Ustanovení odst. 1. nevztahuje se na čekatele ve službě přípravné.

(4) V případech nutné potřeby mohou k souhlasnému návrhu příslušného ústředního úřadu a ministerstva financí býti se souhlasem vlády

a) jednotliví zaměstnanci výjimkou z ustanovení odstavce 1. jmenováni, ustanoveni, přeřaděni nebo postoupiti do vyšší kategorie a

b) jednotliví zaměstnanci povýšeni výjimkou z ustanovení odst. 2.

(5) Při opatřeních podle ustanovení odst. 4. písm. a) budiž při výběru v úvahu přicházejících osob dána za předpokladu stejné kvalifikace přednost zaměstnanci s delší služební dobou před zaměstnancem s kratší služební dobou.

§ 7.

Započtení služební doby.

(1) Předpisy vydané po 1. lednu 1919, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, neplatí pro zaměstnance, kteří vstoupí do státní služby po dni účinnosti tohoto zákona. Ustanovení toto nevztahuje se na předpisy o započtení služby v československých legiích, na předpisy o započtení vojenské a četnické služby vojenským osobám z povolání a příslušníkům četnictva a na předpisy o započtení služby, kterou zaměstnanec ztrávil nepřetržitě v témže služebním poměru, v němž má o započtení býti rozhodnuto.

(2) Pokud zaměstnanec nemá právního nároku na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, přísluší provésti započtení ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem vnitra a financí.

(3) Započtení provedené proti ustanovením odst. 1. a 2. je právně neúčinným. Vznikly-li z takovéhoto právně neúčinného započtení přeplatky na služebních požitcích, budiž vrácení jejich vymáháno. Od vymáhání může býti za souhlasu ministerstva vnitra a financí upuštěno jen v případech zvláštního zřetele hodných.

§ 8.

Vyrovnání přebytku a nedostatku pracovních sil.

(1) Zaměstnanec jest povinen k příkazu konati službu (pracovati) i v jiném stejném neb nižším služebním odvětví svého neb jiného správního oboru (resortu).

(2) Stejně může býti zaměstnanec přeložen na jakékoli místo ve svém neb jiném služebním odvětví svého neb jiného oboru.

(3) Následkem nového služebního použití nesmí býti zaměstnanec zkrácen ve svém služebním postavení a svých stálých požitcích.

(4) Proti zaměstnanci, který takovému příkazu do stanovené lhůty, jež nesmí přesahovati dobu 6 neděl, bez vážného důvodu nevyhoví, budiž zakročeno podle ustanovení §u 13.

(5) Za vážný důvod lze pokládati jen onen, který podle platných předpisů ospravedlňuje nepřítomnost ve službě.

Snížení počtu zaměstnanců odchodem ze služby.

A. Zaměstnanci uvedení v § 1 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n.

1. Dobrovolný odchod.

§9.

Odbytné.

(1) Zaměstnanec, který vykazuje nejméně 1 rok započitatelné služební doby, může býti přeložen na žádost do trvalé výslužby s od bytným jednou pro vždy bez průkazu podmínek stanovených v příslušných zákonech a jiných předpisech pro přeložení do trvalé výslužby.

(2) Odbytné činí při jednoroční službě jednoměsíční příjem naposled vyplacených stálých požitků, při delší službě částku jednoměsíčního příjmu naposled vyplacených stálých požitků násobenou počtem služebních let. Části roku, převyšující 6 měsíců, počítají se za celý rok.

(3) Odbytné nesmí převyšovati 24násobnou částku měsíčních stálých požitků.

§ 10.

Odbytné a zajištění odpočivných požitků.

(1) Zaměstnanec, který vykazuje aspoň 10 roku započitatelné služební doby, může býti přeložen na žádost do trvalé výslužby bez průkazu podmínek stanovených v příslušných zákonech a jiných předpisech pro přeložení do trvalé výslužby. Při tom obdrží odbytné jež činí polovinu odbytného podle § 9.

(2) Nároku na výplatu odpočivných a zaopatřovacích požitků nabude však teprve, jestliže úředním lékařem bude zjištěna jeho trvalá neschopnost k výdělku, nejdéle však dnem, kterým dovrší 60. rok věku; při tom vyměří se mu odpočivné (zaopatřovací) požitky z pensijní základny, která příslušela v den přeložení do výslužby, podle započitatelné služební doby a poloviny doby ztrávené ve výslužbě až do dne nápadu výslužného, nejdéle však do dne, kterého by byl nabyl v činné službě nárok na plné výslužné.

§ 11.

Přeložení do trvalé výslužby.

Zaměstnanec, který v den účinnosti tohoto zákona vykazuje započitatelné služební doby nejméně 20, případně, má-li nárok na plné výslužné po kratší době než 35leté, nejméně 17 roků, může býti na žádost přeložen do trvalé výslužby bez průkazu podmínek stanovených v příslušných zákonech a jiných předpisech pro přeložení do trvalé výslužby. Až do doby, ve které by byl nabyl nárok na plné výslužné, nejdéle však na dobu 2 roků, obdrží příplatek k vyměřeným odpočivným požitkům rovnající se polovině rozdílu mezi těmito a plnými požitky odpočivnými.

§ 12.

Změna bydliště.

Zaměstnanci, který následkem dobrovolného odchodu ze státní služby podle tohoto zákona nejdéle v době do jednoho roku od vystoupení z aktivní služby přeloží své bydliště mimo své poslední služební místo, maže býti poskytnut k úhradě prokázaných nutných výloh stěhovacích přiměřený příspěvek až do výše jednoměsíčních stálých požitků, zejména, je-li přestěhováním zaměstnance zajištěn byt pro jiného státního zaměstnance.

2. Nucený odchod.

§ 13.

(1) Zaměstnanec, který má kratší započitatelnou služební dobu než 10 roků, může býti přeložen do trvalé výslužby s odbytným jednou pro vždy. Toto odbytné činí polovici odbytného stanoveného v §u 9.

(2) Zaměstnanec, který má aspoň 10tiletou započitatelnou služební dobu, může býti přeložen do trvalé výslužby s příslušným výslužným.

(3) O tom, že má býti dán do trvalé výslužby, budiž zaměstnanec písemně vyrozuměn na datované potvrzení s výzvou, že může ještě dodatečně v nepřekročitelné 8denní lhůtě ohlásiti písemně dobrovolný odchod z činné služby.

(4) Učiní-li tak, budiž mu:

a) má-li kratší započitatelnou služební dobu než 10 roků, poskytnuto odbytné ve výši 75% odbytného podle §u 9,

b) má-li aspoň 10tiletou započitatelnou služební dobu, poskytnut vedle výslužného podle odst. 2. na dobu jednoho roku příplatek k vyměřeným odpočivným požitkům, rovnající se polovině rozdílu mezi těmito a plnými požitky odpočivnými.

(5) Na místě požitků uvedených v odstavci 2.a 4 písm. b), může mu býti na žádost poskytnuto odbytné, které činí 75% odbytného podle §u 9.

(6) Výhoda § 12 může býti povolena i v případě nuceného odchodu.

3. Výběr.

§ 14.

(1) Pro rozhodování o tom, které osoby mají podle hořejších opatření opustiti službu, uváženy budou služební způsobilost, výkonnost, upotřebitelnost, hospodářské a rodinné poměry a jiné závažné okolnosti.

(2) Pokud se přihlíží ke služební způsobilosti, výkonnosti a upotřebitelnosti, sluší uvážiti, aby zaměstnanci ca do způsobilosti, výkonnosti a upotřebitelnosti lépe kvalifikovaní byli, třeba se i dobrovolně hlásili k odchodu ze státní služby, pokud možno pro službu uchováni.

(3) Dříve než učiněno bude opatření o odchodu zaměstnanců, zvláště dobře kvalifikovaných, jest uvážiti možnost jejich přemístění do jiného oboru státní služby. (§ 8.)

(4) Pokud se přihlíží k hospodářským poměrům zaměstnanců, buďtež především vybráni zaměstnanci, kteří jsou podle uvážení příslušného úřadu hospodářsky zajištěni, dále zaměstnanci, jejichž propuštěním nebude výživa jejich nebo jich rodin ohrožena.

(5) Poklad se přihlíží k rodinným poměrům, buďtež postupně vzati v úvahu svobodní zaměstnanci před ženatými, bezdětní ženatí zaměstnanci (provdané zaměstnankyně) před zaměstnanci (zaměstnankyněmi) ženatými (provdanými), ovdovělými nebo rozvedenými, kteří se musí starati o výživu a výchovu dětí; při posledně uvedených je pro pořadí výběru v zásadě postupně směrodatným počet dětí a míra, jak potřebují podpory rodičů.

(6) Zaměstnanci - bývalí legionáři buďtež, pokud pro výběr jsou rozhodny jen hospodářské a rodinné poměry, vybráni naposled.

(7) U zaměstnanců - válečných poškozenců nebudiž při posuzování služební způsobilosti, výkonnosti a upotřebitelnosti na závadu menší služební způsobilost, výkonnost a upotřebitelnost, pokud jest způsobena jen jejich tělesným poškozením ve válce utrpěným.

(8) Za stejných předpokladů sluší propustiti zaměstnance s kratší služební dobou před zaměstnancem s delší služební dobou.

4. Řízení.

§ 15.

(1) Výhody stanovené v §§ 9 až 12 mohou býti poskytnuty jen těm zaměstnancům, kteří nejdéle ve lhůtě vládou stanovené písemně u služebního úřadu zažádají o přeložení do trvalé výslužby. Pokud však jde o redukci v roce 1925, buďtež žádosti podány nejdéle do 31. března 1925.

(2) Ze služebních ohledů a se souhlasem ministerstva financí může býti žádost za přeložení do trvalé výslužby zamítnuta. V tomto případě nelze do šesti měsíců od zamítnutí žádosti vůči zaměstnanci postupovati podle ustanovení §u 13.

(3) Žádost o přeložení do výslužby nelze odvolati; není-li však odbytné poukázáno do 6 neděl po doručení rozhodnutí, jest zaměstnanec oprávněn žádost odvolati. Toto oprávnění zaniká přijetím odbytného.

(4) K rozhodnutím a opatřením podle §§ 9 až 13 je příslušným ústřední úřad, který je oprávněn zmocniti k rozhodnutí nebo opatření úřad jemu bezprostředně podřízený, v kterémžto případě výrok tohoto úřadu je konečný.

(5) Služební poměr se mění dnem doručení výměru. Přeložením do trvalé výslužby ztrácí zaměstnanec zároveň nárok na znovupřijetí do státní služby, může však býti znovu přijat.

B. Ostatní zaměstnanci včetně dělníků.

§ 16.

(1) U nevypověditelných zaměstnanců budiž postupováno obdobně podle §§ 9 až 15; předpisů o výslužném lze u nich obdobně použíti, mají-li zaručený nárok na odpočivné požitky (provisi).

(2) Přebyteční vypověditelní zaměstnanci buďtež propuštěni; při tom budiž postupováno podle zákonných nebo smluvních ustanovení platných pro zrušení jejich služebního poměru. Výpovědní lhůta činí tři měsíce, neplatí-li lhůta kratší. V případech zasluhujících zvláštního zřetele, zej měna při delší služební době, může ústřední úřad po dohodě s ministerstvem financí postupovati obdobně jako u zaměstnanců nevypověditelných.

Kumulace požitků.

§ 17.

(1) Má-li nebo nabude-li někdo několik nároků na státní odpočivné nebo zaopatřovací požitky nebo na obojí tyto požitky, vyplácí se neztenčeně požitek nejvyšší a výplata ostatních požitků snižuje se na polovinu. Jsou-li oboje nebo všechny příslušející požitky stejné výše, vyplácí se neztenčeně státní odpočivný požitek a, jde-li o dva státní odpočivné požitky stejné výše, požitek naposled vyměřený.

(2) Má-li nebo nabude-li někdo vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatřovati požitky ještě nárok:

1. na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný nebo

2. na nestátní veřejný odpočivný nebo zaopatřovací požitek nebo

3. na několikeré požitky uvedené pod č. 1. a 2. téhož nebo různého druhu,

snižuje se výplata státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku:

a) v případech uvedených pod č. 1. a 2. na polovinu, je-li však státní odpočivný nebo zaopatřovací požitek vyšší, o polovinu nižšího požitku,

b) v případech uvedených pod č. 3. až do případného úplného zastavení výplaty způsobem stanoveným pod písm. a) tolikrát, kolik nároků na požitky uvedené pod č. 1. a 2. osobě, o niž jde, náleží.

(3) Snížením státních odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle ustanovení odst. 1. a 2. nesmí úhrn všech náležejících požitků, neztenčených i zkrácených, klesnouti pod částku 12.000 Kč. V případech zvláštního zřetele hodných může ústřední úřad tuto částku zvýšiti až do 15.000 Kč.

§ 18.

(1) Má-li někdo vedle státních odpočivných požitků jiný výdělečný příjem, jenž je podkladem pro vyměření daně z příjmu (dôchodkové), krátí se mu odpočivné požitky o částku, o kterou tento jiný výdělečný příjem převyšuje půldruhanásobek nejvyšší výměry odpočivného požitku státního zaměstnance nejvyšší hodnostní třídy, nebo trojnásobek posledních aktivních stálých požitků, je-li tento troj násobek nižší.

(2) Do uvedeného příjmu se včítá také příjem rodinného příslušníka ve společné domácnosti žijícího z výdělečného podniku, je-li na něm poživatel odpočivného požitku zúčastněn.

(3) Aspoň polovina odpočivného požitku musí zůstati nezkrácena.

§ 19.

(1) Osoby, jež mají nebo nabudou nárok na státní odpočivný nebo zaopatřovací požitek, jsou povinny i bez úředního vyzvání oznámiti úřadu požitek likvidujícímu správně všechny státní nebo nestátní veřejné požitky (§ 20), na něž mají nebo nabudou nárok. U osob, jež mají nebo nabudou nárok na státní odpočivné požitky, rozšiřuje se povinnost tato i na oznámení jiného příjmu (§ 18).

(2) Nesprávná udání jsou trestná podle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních. Částky přijaté bez oprávnění se srazí při příštích výplatách státních požitků.

§ 20.

(1) Státními aktivními, odpočivnými a zaopatřovacími požitky (§§ 17 a 18) rozumí se aktivní a odpočivné (zaopatřovací) požitky státního zaměstnance (§ 22), případně zaopatřovací požitky vdovy (oprávněné družky) po něm, jakož i odpočivné a zaopatřovací požitky jiných zaměstnanců a vdov po nich, vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných nebo jejich zaopatřovacích ústavů.

(2) Nestátními veřejnými aktivními, odpočivnými a zaopatřovacími požitky (§ 17) rozumí se aktivní, odpočivné, případně zaopatřovací požitky:

a) učitelských osob na veřejných obecných a občanských školách,

b) zaměstnanců veřejnoprávních korporaci uvedených v § 28, jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných,

c) pozůstalé vdovy (oprávněné družky) po osobách uvedených pod písm. a) a b).

§ 21.

(1) Odpočivné a zaopatřovací požitky ve smyslu §§ 17 až 20, čítajíc v to i provise, jsou:

1. požitky, které náležejí podle příslušných pensijních (provisijních), zaopatřovacích předpisů nebo smluv, případně rozhodnutí neb usnesení oprávněných činitelů:

a) zaměstnancům uvedeným v § 20,

b) pozůstalým vdovám (oprávněným družkám) po zaměstnancích uvedených pod písm. a);

2. pense z milosti osob uvedených pod č. 1.;

3. dávky, které se vyplácejí na základě služebního poměru osob uvedených pod čís. 1., písm. a), podle předpisů o pensijním pojištění.

(2) Pokud se srovnává výše aktivních a odpočivných, případně zaopatřovacích požitků, budiž přihlíženo k celkovým stálým požitkům, tedy i k požitkům drahotním.

(3) Opatření podle §§ 17 a 18 přísluší učiniti úřadu poukazujícím požitky, o jichž snížení jde. Případné odvolání nemá odkládacího účinku.

Všeobecná ustanoveni.

§ 22.

(1) Pokud se jinak nestanoví, vztahují se ustanovení dílu I. na všechny státní zaměstnance, t. j. všechny zaměstnance státu, ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, čítajíc v to i dělníky, jakož i příslušníky četnictva a vojenské osoby z povolání.

(2) Pro soudce z povolání platí však pouze ustanoveni §§ 17 až 21.

§ 23.

(1) Započitatelnou služební dobou ve smyslu tohoto zákona jest rozuměti dobu započitatelnou pro výměru odpočivných požitků.

(2) Je-li skutečná doba služební, zkrácená o tři léta, delší než doba započitatelná, lze v případech hodných ohledu vzíti za základ pro výměru odbytného až nejvýše onu dobu služební.

(3) Poskytnutí odbytného podle tohoto zákona vylučuje nárok na odbytné z jiného titulu, převod premiové reservy, vrácení pensijních příspěvků, jakož i - při opětném přijetí - bezplatné započtení doby, za kterou bylo odbytné poskytnuto.

§ 24.

Stálými aktivními požitky ve smyslu tohoto zákona jsou služné (adjutum), denní plat (mzda), místní (činovní) přídavek, jednotný drahotní přídavek, přídavek na děti a osobní přídavek, pokud není podmíněn určitým služebním výkonem.

§ 25.

Pro počítáni lhůt uvedených v §§ 8 a 13 platí obdobně předpisy zákona ze dne 12. března 1896, č. 101 ř. z.

§ 26.

U úřadu (soudu), který není přičleněn k žádnému resortu, přísluší přednostovi jeho provésti opatření vyhrazená ústřednímu úřadu, případně ministru.

Díl II.

Nestátní veřejní zaměstnanci.

§ 27.

Učitelé veřejných obecných a občanských škol.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí obdobně i pro učitele veřejných obecných a občanských škol.

(2) Opatření, která náleží provésti ústřednímu úřadu, případně ministru, provede ministr školství a národní osvěty.

§ 28.

Zaměstnanci veřejnoprávních korporaci.

(1) Země, župy, okresy a obce se zmocňují, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců a zaměstnanců svých podniků, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných podle obdoby tohoto zákona.

(2) Neučiní-li tak do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, může u korporací, u nichž byla zřízena podle příslušných předpisů finanční komise, tato komise žádati, aby úřad nadřízený ve věcech samosprávy rozhodl, je-li korporace povinna zmocnění tohoto užíti a, v jakém rozsahu je povinna tak učiniti. U korporací, u nichž není zřízena, finanční komise, přísluší v případech, že některá z nich by neužila zmocnění jí tímto zákonem daného, toto rozhodnutí nadřízenému úřadu.

§ 29.

U osob uvedených v § 28 náleží příslušným orgánům učiniti opatření podle §§ 17 až 21 jen potud, pokud nejde též o výplatu státních odpočivných nebo zaopatřovacích požitků (§ 20, odst. 1.) nebo odpočivných neb zaopatřovacích požitků učitelských osob na veřejných obecných a občanských školách a pozůstalých vdov (oprávněných družek) po nich; jinak učiní potřebné opatřeni příslušný orgán stání správy.

ČÁST III.

Závěrečná ustanovení.

§ 30.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré služební a pensijní předpisy i smlouvy tomuto zákonu odporující.

(2) Zákon ze dne 9. června 1922, č. 186 Sb. z. a n. zůstává beze změny v platnosti úsporná opatření podle tohoto zákona provedou pro obor služby sněmovní předsednictva sněmoven ve vlastní pravomoci.

§ 31.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925 a provede jej vláda.

Projednávaná předloha jest jedním z nejvýznačnějších milníků při cestě, kterou se vzdalujeme od válečného stavu veřejné administrativy; ježto pak cíl, který sleduje tato předloha, náleží k nejzávažnějším úkolem státu, posuzoval sociálně politický výbor vládní návrh co nejsvědomitěji jak co do nutnosti tak i co do účelnosti navrhovaných opatření.

V prvém směru padá na váhu, že válečné poměry zanechaly nám veřejnou administrativu přizpůsobenou oněm mimořádným úkolům, které byly státu uloženy jen za doby válečné; administrativní aparát z války převzatý jest tedy jak svým - za války neobyčejně zvětšeným - rozsahem, tak i svým vnitřním rozčleněním zařízen na úkoly, které - na štěstí - náleží již minulosti; naproti tomu není naše nynější administrativa dosti hybná a pružná právě pro úkoly specificky poválečné, a při tom, vzhledem k svému dnes již neodůvodněnému personálnímu rozsahu, pracuj e neekonomicky. Jest tedy - a toho si byl lid, jemuž administrativa slouží, vědom již od převratu - nutno přebudování veřejné správy co do kvality a kvantity, v posledním směru pak s hlediska úspornosti. Tím jest dána i nutnost zákonodárných opatření úsporných.

Pokud jde o obsah vládního návrhu a otázku účelnosti navrhovaných opatření, dlužno a uvědomiti, že se navrhuje:

I. obmezení úkolů státu na míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu a obyvatelstva, jakož i zjednodušení a úsporně zreformování způsobu jich provádění;

II. obmezení počtu veřejných zaměstnanců na míru nezbytně nutnou, a to opatřeními co do odlivu a přílivu pracovních sil, regulováním jejich pohybu hodnostního a platového a účelným vzájemným vyrovnáváním meziresortním.

První z těchto velikých akcí jest v osnově naznačena v základních rysech; vládě jsou uložena termínovaná opatření legislativní (§ 3, odst. 1.) a zřízení reformní komise (§ 3, odst. 2.), jakož i provedení požitkové úpravy státních zaměstnanců (§ 3, odst. 3.). Všecka tato opatření považuje sociálně politický výbor za nezbytně nutná a klade váhu na to, aby i úkoly, které vzhledem ke své povaze nemohou býti vázány na pevný termín, byly vládou provedeny s největším uspíšením. Pokud jde o nový požitkový systém pro státní zaměstnance, považuje jej sociálně-politický výbor za nutný; kol již proto, že úprava požitků jest základem a východiskem pro vybudování moderního služebního řádu pro veřejnoprávní (nesmluvní) zaměstnance státu a veřejných svazů.

Druhá z akcí osnovou navrhovaných jest aplikací zásad hospodárnosti na personální stránku administrativy. Jedná se tu především o snížení počtu zaměstnanců státních (§ 4) a jiných veřejných (§§ 27-29), úkol to, v němž cizina, jak důvodová zpráva přesvědčivě dokazuje, nás již předstihla. Sociálně politický výbor nepovažuje za nevýhodu, že v našem státě přikročuje se k restrikci personálu poměrně pozdě, a vítá velmi, že vláda podává své návrhy po prozkoumání zkušeností učiněných v cizině. Uplatnění zřetelů sociálních zejména favorisování dobrovolného odchodu zaměstnancova a aequisitní momenty při nuceném odchodu (§ 14), dále slušně vyměřené odbytné a zajištění odpočivných požitků (§§ 9-11) a ustanovení o náhradách (§ 12) považuje sociálně-politický výbor za podstatné přednosti vládního návrhu.

Úsporná opatření co do přijímání nových sil (§ 5) pohybu hodnostního a požitkového (§§ 6 a 7) a řádné úpravy kumulace požitků (§§ 17-21) dlužno schvalovati jakožto důsledky základní myšlenky navrhovaného zákona.

Osobní rozsah předlohy není obmezen na zaměstnance státní, nýbrž vztahuje se i na jiné zaměstnance veřejné; v tom dlužno spatřovati výraz tendence, aby pro všecky zaměstnance veřejné platily ceteris paribus, t. j. při stejných podmínkách, stejné zásady pro úpravu služebního poměru. Tato zásada bude dojista uplatněna i v budoucím zaměstnaneckém řádě, a dlužno tedy vítati, že i v přítomné úpravě bylo na ni pamatováno.

Vzhledem k těmto úvahám, které vyplývají z podrobného uvážení všech částí návrhu, usnesl se sociálně-politický výbor doporučiti přijetí vládního návrhu, a to se změnami textu provedenými v řadě paragrafů, zejména v §ech 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 23, 27 a 30.

Kromě toho usnesl se sociálně-politický výbor, aby důvodová zpráva byla doplněna následujícími vysvětlivkami: Výbor očekává, že při normalisaci podle § 2 budou slyšeni také důvěrníci, sbory důvěrnické, zavodní výbory a personální komise, pokud jsou tyto instituce zavedeny, a že do komise, zmíněné v § 3 budou povoláni také zástupci odborových organisací státních zaměstnanců.

Omezení personálu (§ 4 odst. 1 osnovy) jest samozřejmě provésti tak, aby zbylý počet zaměstnanců nebyl nižší než potřeba sil, zjištěná ve smyslu § 2 odst. 3.

K § 6. se podotýká, že ustanovení odst. 4, bude použito také v případech, kdy zaměstnanec bez své viny nemohl splniti všecky podmínky ve smyslu ustanoveni odst. 1.

Ustanovením § 8 odst. 3. zachovává se zaměstnanci i jeho dosavadní platový postup.

K § 10 odst. 2. se podotýká, že zjištění trvalé neschopnosti k výdělku, která byla konstatována úředním lékařem, bude na žádost strany přezkoumána úředním lékařem případné vyšší stolice.

Ustanovení §u 14 odst. 5. bude prováděno tak, že bude přihlíženo u svobodných zaměstnanců a zaměstnankyň i k tomu, zda musí podporovati rodiče nebo sourozence. Ustanovení § 14, odst. 7. týká se samozřejmě též legionářů a válečných poškozenců. Dále výbor očekává, že ustanovení § 14 odst. 8. bude prováděno tak, že, pokud to připustí zájmy služební, bude přihlíženo k zaměstnancům, kteří přesluhují a kteří mají nárok na plné požitky odpočivné. Sociálně-politický výbor navrhuje, aby vládní návrh zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (tisk 5009) přijat byl ve znění správy sociálně-politického výboru.

V Praze dne 17. prosince 1924.

Výbor rozpočtový připojuje se k usnesení výboru soc. politického a doporučuje sněmovně, aby přijala přiloženou osnovu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě tak, jak byla schválena výborem soc. politickým.

V Praze dne 17. prosince 1924.