Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Odpočivné požitky státních úředníků, soudců, státních učitelů a státních zaměstnanců náležejících do kategorie zřízenců (podúředníků a zřízenců), dále četnických důstojníků, kterým odpočivné požitky nebyly přiznány podle pravidel platných pro vojenské gážisty v hodnostních třídách, mužstva a kancelářských zřízenců u četnictva, jichž činná služba skončila před 1. lednem 1925, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích upraví se podle pensijních základen vyplývajících z aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925.

(2) Odpočivné požitky zaměstnanců jmenovaných v odst. 1., kteří za činné služby nepodléhali ustanovením zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., nebo ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., nebo ze dne 20. prosince 1922, č. 394 S. z. a n., jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích, upraveny budou podle tohoto zákona jen pod tou podmínkou, že byly jejich základní odpočivné nebo zaopatřovací požitky upraveny podle zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.

(3) Jestliže by nárok na úpravu těchto požitků podle zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. vznikl teprve později, budou místo této úpravy upraveny podle tohoto zákona. Pokud by úprava odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. mohla býti poskytnuta podle volné úvahy, lze místo ní poskytnouti úpravu podle tohoto zákona.

(4) Odpočivné požitky úředníků a podúředníků majících nárok na úpravu podle odst. 2., kteří vzešli z kategorií podúřednických po případě zřízeneckých, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto úřednících a podúřednících upraví se tak, aby u úředníka nebo podúředníka nečinily méně než u podúředníka nebo zřízence se stejným nebo menším posledním aktivitním platem, u pozůstalých po úředníku nebo podúředníku pak, aby nečinily méně než u pozůstalých po takovém podúředníku nebo zřízenci.

§ 2.

(1) U státních zaměstnanců kategorií, jimž byla článkem IV. §§ 1 a 3 zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., doba služební snížena ze 40 na 35 let, kteří však zemřeli v činné službě nebo odešli do výslužby před účinností řečeného zákona, a u jejich pozůstalých budiž vzata za základ výměry odpočivných a zaopatřovacích požitků procentní sazba stanovená uvedeným zákonným předpisem. U osob ze stavu četnického mužstva a jich pozůstalých budiž pro výpočet odpočivných a zaopatřovacích požitků přepočtena, služební doba podle ustanovení § 2 zákona ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z., pokud jejich odpočivné a zaopatřovací požitky nejsou již vyměřeny podle tohoto výhodnějšího způsobu.

(2) Stran pensionovaných civilně-státních zaměstnanců systému uherského, majících nárok na úpravu podle § 1, mění a doplňuje se § 11 zák. čl. LXV/1912 takto:

a) Ustanovení § 11 zák. čl. LXV/1912 rozšiřují se na odpočivné a zaopatřovací požitky jmenovaných tam úředníků státních, jakož i všech ostatních kategorií státních úředníků, dále na stejné požitky státních učitelů, dozorců u soudních věznic, státních trestnic, státních polepšoven, jakož i pozůstalých po bývalých zaměstnancích těchto kategorií, pokud tyto požitky nebyly již stanoveny podle § 11 zák. čl. LXV/1912 aneb na základě stejného či jinakého ještě příznivějšího počítání služební doby.

b) U mužstva uniformované civilní bezpečnostní stráže, státní civilní policejní stráže, státních policejních agentů, dále u četnických gážistů bez hodnostní třídy a u četnického mužstva, jakož i u pozůstalých po takovýchto bývalých zaměstnancích buď přepočítána služební doba tím způsobem, že každý úplný skutečný služební rok ztrávený ve službě právě uvedených kategorií zaměstnaneckých se čítá jako služební doba 16 měsíců. Na zlomky roku se při výhodném počítání služební doby tohoto rázu nehledí. Odpočivné pak samo, jakož i základ pro zaopatřovací požitky buďte stanoveny po 10leté započitatelné službě bez přerušení vykonané 40% a za každý další rok až do 40 celkem započitatelných služebních let 2% započitatelných požitků.

(3) Výhody v odst. 1. a 2. uvedené, buďte přiznány jen na písemnou přihlášku oprávněné osoby podanou nejdéle do 6 měsíců ode dne určeného v prováděcím nařízení.

(4) Předpisy o přepočítání služební doby u mužstva finanční stráže zůstavují se úpravě vyhrazené v § 7 tohoto zákona.

§ 3.

Nejvyšší výměra příspěvků na výchovu stanovená pro jedno dítě částkou 1200 Kč (§ 8, odst. 4. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z roku 1920, § 2, č. 4. vládního nařízení ze dne 8. srpna 1922, č. 247 Sb. z: a n., § 1 vládního nařízení ze dne 8. srpna 1922, č. 248 Sb. z. a n.; a § 56 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n.) zvyšuje se na roční částku 2400 Kč a nejvyšší výměra sirotčí pense stanovená pro jedno dítě částkou 2000 Kč (§ 9, odst. 1. zákona č. 2/1920 Sb. z. a n., § 2, č. 5. vládního nařízení č. 247/1922 Sb. z. a n., § 1 vládního nařízení č. 248/1922 Sb. z. a n. a § 57 zákona č. 153/1923 Sb. z. a n.) na roční částku 4000 Kč. Toto ustanovení platí nejen pro zvýšení podle tohoto zákona, nýbrž i pro všechny případy, kdy jest vyměřiti příspěvek na výchovu nebo sirotčí pensi podle předpisů zde uvedených.

§ 4.

(1) Dary a přídavky z milosti k odpočivným a zaopatřovacím požitkům povolené započtou se do zvýšení podle tohoto zákona. Toto ustanovení se však netýká darů a přídavků povolených po 1. lednu 1921 za zvláštní zásluhu. O tom, zdali Test tato výjimka dána, rozhoduje ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Přídavky povolené zaměstnancům, kteří odešli do výslužby v roce 1922. s podmínkou, že se sníží v témž poměru: v jakém bulu nebo budou následkem zlepšených hospodářských poměrů sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stelné kategorie, nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové pensijní požitky, dále odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku z milosti se zrušují. Mají-li tito zaměstnanci vedle toho ještě přídavky uvedené v odst. 1., započtou se tyto přídavky jen potud, pokud zvýšení podle tohoto zákona přesahuje přídavky uvedené v první větě tohoto odstavce.

§ 5.

(1) K odpočivným a zaopatřovacím požitkům vyměřeným podle tohoto zákona náležejí na místě dosavadních drahotních přídavků a mimořádných i nouzových výpomocí jednotné drahotní přídavky a případné přídavky na děti podle ustanovení zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.

(2) Poživatelé takto upravených odpočivných a zaopatřovacích požitků, jakož i požitků z jakéhokoliv titulu ze státních prostředků náležejících, které podle tohoto zákona nebudou upraveny, poněvadž přesahuji již nejvyšší výměru odpočivných nebo zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců nejvyšší hodnostní třídy a jich pozůstalých, jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu (§ 13 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.).

§ 6.

Požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zákona nepříslušejí osobám po případě na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině. Výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

§ 7.

(1) Podle zásad tohoto zákona upraví se i odpočivné požitky těch pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a státem spravovaných a jiných veřejných zaměstnanců placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i pensistů drah sestátněných.

(2) Podmínkou této úpravy jest, že zmínění zaměstnanci náležejí ke kategoriím, jimž základní odpočivné požitky buly upraveny podle obdobu zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., že činná služba jejich skončila před 1. lednem 1925 a pokud za činné služby nepodléhali pravidlům upravujícím jejich platy podle obdoby zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. nebo zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., že jejich odpočivné požitku buly upraveny podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n.

(3) Jestliže by nárok na úpravu těchto požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. vznikl teprve později, budou místo této úpravy upraveny podle tohoto zákona. Pokud by úprava odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. mohla býti poskytnuta podle volné úvahy, lze místo ní poskytnouti úpravu podle tohoto zákona.

(4) To platí i pro zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích.

(5) Úprava běžných darů z milosti, zastupujících řádné odpočivné a zaopatřovací platy, i drahotních požitků k nim, kterých požívají bývalí zaměstnanci státních a sestátněných drah, jakož i jejich pozůstalí, vyhrazuje se ministerstvu železnic.

(6) Vláda se zmocňuje, aby osobám, jichž se týkají zákony ze dne 3. července 1924, č. 166 a 167 Sb. z. a n., přiznala na místě jednorázové výpomoci podle § 3 těchto zákonů vyšší jednorázovou výpomoc, a to až do výše rozdílu mezi odpočivnými nebo zaopatřovacími požitky, na které mají nárok podle zákonů býv. státu uherského, a mezi požitky, které by jim příslušely za těchže podmínek podle předpisů, platných pro učitele státních škol nebo pro opatrovatelky státních dětských opatroven.

(7) Samostatným duchovním správcům a pomocným kněžím, pokud podle norem dosud Matných mají nárok na pensi uhrazovanou aspoň z části z prostředků státních, přísluší mimo základní pensi a to 3000 Kč pro samostatné duchovní správce a 2500 Kč (resp. v Praze a Brně 2600 Kč) pro kněze pomocné, a mimo odvolatelný jednotný drahotní přídavek 4008 Kč pro všechny stejný také nárok na služební přídavky, jichž nabyli v aktivní službě až do nejvyšší celkové započitatelné výše 2000 Kč, bez ohledu na to, zda vstoupili do pense před účinností zákonů ze dne 28. března 1918, č. 115 ř. z., ze dne 3. února 1920, č. 84 Sb. z. a n., a č. 394/1922 Sb. z. a n., nebo po některém z těchto termínů.

§ 8.

(1) Při použití čl. IV. posledního odstavce zákona č. 2/1920 Sb. z. a n. a obdobných ustanovení o placení pensijních příspěvků zaměstnanci státními, četníky, jakož i zaměstnanci jmenovanými v §§ 17 a 19 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. se nepřihlíží k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní neb vojenské služby za světové války.

(2) článek IX., odst. 1., písmeno c), a odst. 2. zákona č. 2/1920 Sb. z. a n. zní takto:

c) jedna třetina požitků odpočivných neb zaopatřovacích zůstává v každém případě nezkrácena.

Je-li zraněný po skončeném léčení následků úrazu tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřování, odpočivné se vůbec nekrátí. V ostatních případech může ústřední úřad dovoliti, aby se odpočivné krátilo v menší míře než podle odst. 1., písmeno a), jde-li o následky úrazu zvláště těžké.

§ 9.

(1) Byl-li by odpočivný neb zaopatřovací požitek, ať podle tohoto zákona, ať podle všeobecně pro tu kterou kategorii zaměstnanců platných předpisů o odpočivných a zaopatřovacích požitcích vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu tří let od splatnosti nesprávně vyměřeného neb likvidovaného odpočivného neb zaopatřovacího požitku.

(2) Byl-li by naopak odpočivný neb zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků nejvýše za uplynulou dobu tří let od splatnosti požitku. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích, jakož i zvýšení pensí z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradné.

§ 10.

Pokud nebude učiněno jiné opatření, zavádí se k úhradě výloh spojených s prováděním tohoto zákona 10% dávka z jízdného za osobní dopravu na drahách a 20% dávka z poplatků telefonních; školní a dělnické lístky jsou od dávky osvobozeny. Podrobností budou upraveny vládním nařízením.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925; provedením jeho, jež se ukládá všem členům vlády, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením daně z příjmu, ustanovením odst. 2:, § 4 tohoto zákona, nebo proto, že požitky nebyly správně určeny.

Osnova tato upravuje odpočivné a zaopatřovací požitky pro pensisty, kteří odešli z činné služby před 1. lednem 1925 a pro jejich pozůstalé.

Základní její myšlenkou jest odstraniti rozdíly mezi tak zvanými staropensisty a novopensisty tím, že se požitky prvnějších mají upraviti na částky, odpovídající pensijním základnám podle aktivních platů, náležejících dne 1. ledna 1925.

Vyrovnání toto jde však ještě dále potud, že přiznává stejnou sazbu procentní za stejnou služební dobu všem příslušníkům téže kategorie, dále stejné drahotní požitky a přirozeně také stejné povinnosti ve příčině placení daně z příjmu.

Jde tedy v pacifikační snaze dále, nežli pro tytéž kategorie zaměstnanectva určený zákon č. 99/1921 Sb. z. a n.

Také na učitele na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kterých se týkají zákony č 166 a 167/1924 Sb. z. a n. a které nebylo lze pojmouti do chystané regulace, ježto jejich služební poměr nemohl býti dosud vyřešen, jest chystaným zákonem pamatováno aspoň potud, že se jim má zvláštním opatřením dostati zvýšených výpomocí. Zároveň se v duchu dosavadní pralese upravují odpočinkové platy duchovních správců a pomocných kněží, kteří mají nárok na odpočinkové platy z fondu státem dotovaného podle zákonitých předpisů.

Příležitosti vydání tohoto zákona bylo použito, aby reformována byla některá ustanovení zákona o pensijních požitcích státních zaměstnanců č. 2/1920 Sb. z. a n.

To platí jednak o maximu příspěvku na výchovu a sirotčí pense, kteréž bylo zvýšeno z dosavadních 1200 Kč na 2400 Kč, resp. z 2000 Kč na 4000 Kč a o započítávání úrazových rent na pense. Novota posléz zmíněná znamená podstatné zlepšení právního stavu vytvořeného čl. IX. zák. č. 2/1920 Sb. z. a n. tím, že jednak nekratitelná částka pense zvýšena z 1/4 na 1/3 a že nad to vytvořena právní základna pro možnost kráceni mírniti ještě dále v případech zvláštního ohledu hodných. Ustanovení nového zákona, podle kterého se při úlevě ve příčině placení příspěvků pensijních nehledí na tak zvaná válečná léta, má odstraniti pochybnosti, které v tomto směru v praksi namnoze se vyskytly. Zákon činí také opatření, aby mohly býti odstraněny neb zmírněny důsledky nesprávného přiznání, vyměření nebo likvidování odpočivných neb zaopatřovacích požitků, kterážto -nesprávnost by jinak byla trvalým zatížením státní správy nebo trvalou újmou percipienta.

Osnova jest zpracována s hlediska opravdu humanního, neboť splňuje konečně v úplnosti tužby našich staropensistů, pokud byly proveditelny.

Mezi staro a novopensisty nebude tudíž rozdílů až na to, že výhoda propočítání let nemoha býti v žádné formě přiznána pensistům daným do výslužby před 1. lednem 1921. Tuto nemožnost doličuje přesvědčivě důvodová zpráva, stejně jako nemožnost poskytnouti staropensistům přeřadění do vyšších skupin.

Je pochopitelno, že takovéto vydatné zlepšení starých pensí vyžádá si značných obětí finančních.

Obtížný tento problém získati pro takový nadvýdaj vhodnou úhradu řeší zákon jednak zavedením 10% dávky z jízdného za osobní dopravu na drahách, jednak 20% dávky z poplatků telefonních.

Se zřetelem na všechny uvedené okolnosti přijal sociálně-politický výbor tuto vládní osnovu a navrhuj e, aby i poslanecká sněmovna vládní návrh zákona (č. 5010) přijala.

V Praze dne 17. prosince 1924.

Výbor rozpočtový projednav přiloženou osnovu zákona ve své dnešní schůzi, usnesl se navrhnouti poslanecké sněmovně, aby ji ústavně schválila tak, jak ji navrhuje výbor sociálně politický.

V Praze dne 17. prosince 1924.