Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
I. volební období. |
10. zasedání. |
5011.
Vládní návrh
ze dne.............................1924,
kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Vojenské zaopatřovací požitky, jež nebyly vyměřeny podle pensijních základen platových stupňů, stanovených zákonem ze dne 2. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., upravují se, s výjimkami v tomto zákoně uvedenými, na částky, které podle platných pravidel v tomto zákoně doplněných nebo pozměněných vyplývají z pensijních základen aktivních požitků služebních platných dne 1. ledna 1925.
(2) Stejným způsobem upraví se zaopatřovací požitky takových vojenských gážistů, kteří sice byli účastni platové úpravy podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., ale byli přeloženi do výslužby před 1. lednem 1925.
§ 2.
(1) Příslušným platovým stupněm, podle něhož se nově upraví pensijní základna, jest rozuměti ten platový stupeň služného podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., který odpovídá platovému stupni vzatému dosud za základ při výměře zaopatřovacích požitků.
(2) U vojenských gážistů zařaděných do VIII. a vyšší hodnostní třídy, na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zákon ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a kteří ztrávili v aktivní službě v poslední hodnosti dobu delší, než činí lhůta stanovená pro postup do vyšších stupňů platových čl. I., § 1 zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z., určí se příslušný platový stupeň podle doby ztrávené v poslední hodnosti a podle postupových lhůt v posléze citovaném zákoně uvedených. (3) Ustanovení odst. 2 neplatí pro osoby, které v den uplynutí lhůty stanovené pro postup do vyššího platového stupně dokonaly 60. rok věku a dovršily 35. rok skutečné služby.
§ 3.
(1) Gážistům V. a vyšší hodnostní třídy bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, jejichž zaopatřovací nároky byly upraveny zákonem ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., a kteří byli v své hodnosti převzati do čs. branné moci, vyměří se výslužné podle nejvyššího platového stupně VI. hodnostní třídy, a čekatelům stejné kategorie podle nejnižšího platového stupně XI. hodnostní třídy služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.
(2) O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.
§ 4.
Gážistům ve výslužbě bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, jimž byl po dočasně přiznaném výslužném podle § 5 zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z., pokud se týče podle § 5 zák. čl. LI/1875 uh., poskytnut trvale osobní přídavek ve výměře přiznaného dočasného výslužného, a kteří byli v své hodnosti převzati do čs. branné moci jako gážisté ve výslužbě, přizná se místo dosavadního zaopatření odbytné v částce dvojnásobného ročního osobního přídavku (výslužného) dosud požívaného, nemají-li i s příznivým započítáním řadové služby, za kterou lze však připočítati nejvýše dvě léta, deset let započitatelných pro výměru vojenského výslužného. Mají-li však nejméně deset let takto započitatelných, vyměří se jim výslužné podle tohoto zákona.
§ 5.
(1) U gážistů mimo hodnostní třídy (poddůstojníků z povolání), na něž se nevztahoval za doby jejich činné služby zák. č. 195/1920 Sb. z. a n., vyměří se výslužné podle platových stupňů služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., v tomto rozsahu:
(2) Bylo-li pro výměru výslužného dosud rozhodným služné
do |
1.320.- Kč |
podle |
1. |
platové |
stupnice, |
" |
1.440.- Kč |
" |
2. |
" |
" |
" |
1.560,- Kč |
" |
3. |
" |
" |
" |
1.680.- Kč |
" |
4. |
" |
" |
vyšší než 1.680.- Kč podle 5. platové stupnice služného, stanoveného zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.
(3) O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.
§ 6.
K dosavad přiznaným, při výměře vojenských požitků zaopatřovacích započitatelným, starobním aneb služebním přídavkům se nepřihlíží při určení platového stupně; tyto přídavky připočtou se však v dosavadní výměře k nové pensijní základně.
§ 7.
Pro výměru výslužného osob, jejichž zaopatřovací požitky se upravuji tímto zákonem, platí všeobecně ustanovení § 6 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb z. a n., při čemž výhoda podle § 6, odst. 2, uvedeného zákona bude navě přiznána jen na písemnou přihlášku oprávněné osoby, podanou nejdéle do 6 měsíců ode dne určeného vládním nařízením.
§ 8.
Gážistům ve výslužbě, kteří požívají invalidovního zaopatření podle zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle zák. čl. LI/1875 uh., pokud byli převzati v své hodnosti do čs. branné moci, upraví se znovu invalidovní zaopatření podle ustanovení §§ 31-35 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., při čemž pro výpočet pensijní základny platí zásady tohoto zákona.
§ 9.
Služební doba, jež byla rozhodující pro výměru dosavadních požitků zaopatřovacích, zůstává nezměněna, avšak doba ztrávená v některé z vojenských akademií (námořní akademii) bývalé rak.-uh. (rakouské) armády, se nezapočítá. Za řadovou službu lze připočítati nejvýše úhrnem 2 roky.
§ 10.
(1) Vojenští gážisté (čekatelé) z povoláni bývalé rak. uh. (rak. nebo uh.) armády, již byli převzati podle ustanovení § 2 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. v své hodnosti do výslužby bez superarbitračního řízení a v den tohoto převzetí:
a) nedožili se 60. roku věku nebo
b) neměli 40 služebních let započitatelných, nemají nároku na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem. Ministerstvo národní obrany může však v případech hodných zvláštního zření v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti jim výjimečně zcela nebo z části zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.
(2) Nárok na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem nemají dále bývali vojenští gážisté (čekatelé) rak. uh. (rak. neb uh.) armády z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě, a jimž byly zaopatřovací požitky přiznány podle §§ 2 a 5 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., avšak bez ponechání jejich bývalé vojenské hodnosti, jakož i ti z uvedených vojenských gážistů (čekatelů), kteří sice byli v své vojenské hodnosti podle uvedeného zákona do výslužby převzati, ale byli dodatečně této hodnosti zbaveni (t. zv. vojenští pensisté).
§ 11.
(1) Zaopatřovací požitky vojenských gážistů (čekatelů) v záloze bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, v jejich hodnosti do čs. armády převzatých, jimž byly přiznány zaopatřovací požitky bývalým státem rakouskouherským (rakouským nebo uherským) neb teprve ministerstvem národní obrany v důsledku jejich služeb v bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armádě, upraví se podle zásad tohoto zákona. Výslužné vyměří se jim však podle stupně ztráty způsobilosti k občanskému povolání (§ 17, odst. 1 a 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.).
(2) Zaopatřovací požitky býv. vojenských gážistů v záloze, v jejich hodnosti do čs. branné moci nepřevzatých, kterým byly zaopatřovací požitky přiznány obdobně podle odst. 1, zůstávají nezměněny. Pro tyto osoby platí však obdobně ustanovení § 17, odst. 1 a 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
§ 12.
Gážistům (čekatelům) ve výslužbě bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, již byli přijati do čs. armády jako gážisté ve výslužbě, sloužili v ní činně s plnými aktivními požitky (superplus na výslužné nebo za remuneraci), a byli přeloženi znovu do výslužby, aniž měli nárok na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., upraví se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.
§ 13.
(1) Poddůstojníkům z povolání bývalé rak.- uh. (rak. nebo uh.) armády, již nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku jako poddůstojníci z povolání a jichž výdělečná schopnost byla službou vojenskou za světové války snížena nejméně o 20%, jakož i poddůstojníkům z povolání, jichž nárok na invalidní pensi vznikl před světovou válkou nebo za světové války podle zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle zák. čl. LI/1875 uh., vyměří se zaopatřovací požitky na základě 1. platové stupnice, invalidním důstojnickým zástupcům na základě 4. platové stupnice zavedené lák. č. 394/1922 Sb. z. a n. pro vojenské gážisty mimo hodnostní třídy. O stanovení pensijní základny platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.
(2) Invalidním bývalým poddůstojníkům z povolání v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření (požitky) podle dosud platných předpisů. Výměra invalidního žoldu řídí se podle ustanovení § 15, odst. 3, tohoto zákona.
§ 14.
(1) Přídavek za zranění a osobní přídavek přiznaný výslovně -na místě přídavku za zranění, vyměří se osobám, kterým se upravují zaopatřovací požitky tímto zákonem, všeobecně podle ustanovení §§ 67, 68 a 69 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
(2) Pro tyto osoby platí obdobně ustanovení §§ 72 a 73 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
§ 15.
(1) Předválečným invalidům ze stavu mužstva - vyjímajíc invalidy patentální, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny -, jakož i invalidům, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., přiznává se invalidní důchod ve výměře obdobně jako při ztrátě výdělečné schopnosti alespoň o 55% podle ustanovení zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů tento zákon doplňujících nebo pozměňujících, při čemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňují nebo pozměňují.
(2) K invalidní pensi podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám a příplatkům k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.
(3) Invalidům ze stavu mužstva v místním zaopatření vojenské invalidovny náleží zaopatření podle dosud platných předpisů. Invalidní žold stanoví se takto:
a) pro vojína bez hodnosti |
45 |
haléřů, |
b) pro svobodníka |
63 |
" |
c) pro desátníka |
90 |
" |
d) pro četaře |
150 |
" |
e) pro býv. šikovatele a št. šikovatele |
225 |
" |
denně.
§ 16.
(1) Pozůstalým po vojenských gážistech, kterým byly přiznány zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. na základě pensijní základny vyplývající ze služného podle zák. č. 195/1920 Sb. z. a n. nebo podle zák. č. 394/1922 Sb. z. a n., zvyšují se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování a důchod sirotčí) podle tohoto zákona.
(2) Pozůstalým po vojenských gážistech (čekatelích) bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády - počítajíc v to i pozůstalé po tak zvaných válečných pensistech a bývalých gážistech, jimž bylo povoleno po složení hodnosti požívati nadále výslužného, a pozůstalé po bývalých voj. gážistech ve výslužbě, jimž byla odňata hodnost čestným řízením - kteří:
a) zemřeli před státním převratem nebo
b) po státním převratu, ale před vypršením lhůty stanovené pro podání přihlášky - pokud tato byla předepsána - nebo
c) podali včas předepsanou přihlášku, ale zemřeli před jejím vyřízením nebo
d) byli přijati do čs. armády jako gážisté (čekatelé) ve výslužbě a nedostáli podmínkám § 100, odst. 1, zák. č. 76/1922, Sb. z. a n.,
upraví se zaopatřovací požitky (důchod vdovský, příspěvek na vychování, důchod sirotčí)
podle pensijní základny odpovídající pravidlům tohoto zákona, a podle ustanovení §§ 38, 40, 51 a 52 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. Platnost ustanovení § 49, odst. 1, a § 50 zák. č. 76/1922 Sb. z. ix., rozšiřuje se toliko na pozůstalé po gážistech zemřelých ve výslužbě po 31. prosinci 1919. Jinak platí ustanovení § 50 jen tam, kde jde o výměru příspěvků na vychováni.
(3) Z nároků na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona jsou obdobně vyloučeni pozůstalí po osobách uvedených v §§ 10 a 11, odst. 2, tohoto zákona.
§ 17.
(1) Pro pozůstalé uvedené v předchozím paragrafu, odst. 2, jimž upravují se zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, platí obdobně též ustanovení §§ 54, 61, 80 a 93 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. Ustanovení § 80 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. platí však s tím omezením, že dosavadní lhůta jednoho roku - § 5 zákona ze dne 2. dubna 1887, č. 41 ř. z., pokud se týče § 5 zák. čl. XX/1887 uh. - zůstává nezměněna.
(2) Za normální výslužné podle § 54 jest pokládati ono služné, které by bylo zemřelému náleželo, kdyby se byl ve výslužbě dožil účinnosti tohoto zákona.
§ 18.
(1) Pro nárok na úpravu zaopatřovacích požitků (důchodu vdovského, příspěvku na vychování, důchodu sirotčího) oprávněných pozůstalých po poddůstojnících z povolání bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, kteří nabyli přijati do činné služby v čs. vojsku, padli nebo zemřeli za světové války, a po poddůstojnících z povolání, kteří zemřeli nebo nabyli nároku na invalidní pensi před světovou válkou nebo za této války, platí obdobně ustanovení § 16, odst. 2, a § 17 tohoto zákona, platná pro pozůstalé po gážistech mimo hodnostní třídy.
(2) Zaopatřovací požitky pozůstalých po poddůstojnících z povolání nesmějí býti menší než zaopatřovací požitky pozůstalých uvedených v § 20 tohoto zákona.
§ 19.
Dosavad přiznaný příspěvek (KČ 96.- ročně) nemajetným a výdělku zcela neschopným vdovám padla § 24 zák. č. 41/1887 ř. z., pokud se týče § 24 zák. čl. XX/1887 uh., se v počítá do zvýšení zaopatřovacích požitků.
§ 20.
(1) Pozůstalým po ostatních předválečných invalidech ze stavu mužstva - vyjímajíc pozůstalé po invalidech patentálních, jejichž dosavadní požitky zůstávají nezměněny již zemřeli nebo nabyli nároku na vojenské zaopatřovací požitky před světovou válkou, jakož i pozůstalým po invalidech, jichž nárok na invalidní pensi vzešel za světové války podle ustanovení § 72 zák. č. 158/1875 ř. z., pokud se týče podle § 72 zák. čl. LI/1875 uh., aniž jim patří invalidní důchod podle zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., upravují se zaopatřovací požitky na výměru stanovenou zák. č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákony tento zákon doplňujícími nebo pozměňujícími, při čemž pro tyto osoby platí též obdobně ustanovení §§ 2 a 4 zák. č. 142/1920 Sb. z. a n., jakož i zákonů, jež tato ustanovení doplňují nebo pozměňují.
(2) K zaopatřovacím požitkům podle odst. 1 přísluší drahotní přídavky rovnající se přirážkám k důchodům podle zákonů o požitcích válečných poškozenců.
§ 21.
Nejvyšší výměra příspěvku na vychování, stanovená pro jedno dítě částkou Kč 1200.- ročně (§ 51 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.), zvyšuje se na roční částku Kč 2400-, a nejvyšší výměra důchodu sirotčího, stanovená pro jedno dítě částkou Kč 2000.- ročně (§ 52, odst. 1, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.), zvyšuje se na roční částku Kč 4000.-. Toto ustanovení účinkuje nejen pro zvýšení podle tohoto zákona, nýbrž i pro všechny případy, kdy jest vyměřiti příspěvek na vychování nebo důchod sirotčí podle předpisů zde uvedených.
§ 22.
(1) Vojenským kapelníkům bývalé rak.-uh. (rak. nebo uh.) armády, kteří nebyli přijati do činné služby v čs. vojsku a pozůstalým po těchto osobách, upravují se dosavadní zaopatřovací požitky, přiznané jim podle § 111 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., takto:
a) vojenským kapelníkům,
kteří byli až 10 let členy pensijního spolku vojenských kapelníků, přizná se výslužné ve výměře 40% pensijní základny 1. platového stupně XI. hodnostní třídy, těm, kteří byli členy tohoto spolku až 20 let, přizná se výslužné ve výměře 50% pensijní základny 1. platového stupně X. hodnostní třídy, a konečně těm, kteří byli členy spolku více než 20 let, přizná se výslužné ve výměře 60% pensijní základny 1. platového stupně IX. hodnostní třídy podle tohoto zákona,
b) pozůstalým,
přizná se důchod vdovský, příspěvek na vychování nebo důchod sirotčí podle pravidel § 16, odst. 2, tohoto zákona, avšak s tím rozdílem, že důchod vdovský činí jen 40 % pensijních základen podle litery a).
§ 23.
(1) Dary a přídavky z milosti se započtou do požitků upravených podle předchozích ustanovení tohoto zákona.
(2) Přídavky povolené vojenským gážistům, kteří odešli do výslužby v roce 1922, s podmínkou, že se sníží v témž poměru v jakém byly nebo budou důsledkem zlepšených hospodářských poměrů sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stejné kategorie, nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové požitky pensijní, dále odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku z milosti, se zrušují.
§ 24.
(1) Osoby, které podle ustanovení zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. a podle ustanovení § 112, post. odst. zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., jsou povinny prokázati, že - pokud se týče státní příslušnosti - vyhovují podmínkám zák. č. 194/1920 Sb. z. a n., mohou uplatniti nárok podle tohoto zákona jen tehdy, byl-li uvedený průkaz o státní příslušnosti podán.
(2) Týž průkaz jsou povinny podati osoby, které dosud požívají zaopatřovací požitky podle ustanovení § 101, odst. 3, § 106, odst. 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. a chtějí uplatniti nárok na úpravu zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona.
§ 25.
(1) K zaopatřovacím požitkům - vyjímajíc požitky upravené podle ustanovení §§ 13, odst. 2, 15 a 20 --: upraveným podle tohoto zákona přináležejí místo dosavadních drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí, jednotné drahotní přídavky a případné přídavky na děti podle ustanovení zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.
(2) Poživatelé zaopatřovacích požitků upravených podle tohoto zákona jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu (§ 13 zák. č. 394/1922 Sb. z. a n.), vyjímajíc osoby uvedené v § 13, odst. 2, a § 15, odst. 3, tohoto zákona.
§ 26.
(1) Byl-li by zaopatřovací požitek, ať podle tohoto zákona nebo podle všeobecně platných předpisů o zaopatřovacích požitcích, vyměřen neb likvidován nesprávně částkou nižší, přísluší oprávněnému nárok na výplatu tohoto rozdílu pouze po dobu 3 let od splatnosti nesprávně vyměřeného nebo likvidovaného zaopatřovacího požitku.
(2) Byl-li by naopak zaopatřovací požitek přiznán neb likvidován neprávem neb částkou vyšší, smí se od příjemce požadovati vrácení částky, kterou přijal v dobré víře, pokud se týče takto vzniklý přeplatek sraziti z požitků, nejvýše za uplynulou dobu 3 let od splatnosti požitků. Toto ustanovení netýká se však dosavadních pravidel o drahotních požitcích, jakož i zvýšení pensí z doby po 28. říjnu 1918, které nebylo přiznáno úřady neb orgány oprávněnými k tomu podle platných československých předpisů, jež lze tedy požadovati a srážeti bezvýhradně.
§ 27.
Dnem účinnosti tohoto zákona přestává u osob, jimž se poskytnou zaopatřovací požitky podle tohoto zákona, nárok na příspěvek na bytné a povinnost platiti příspěvek na fond pro zajištění bytného podle § 114, odst. 3, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
§ 28.
Požitky plynoucí z úpravy podle tohoto zákona nepřísluší osobám, pokud se týče na osoby, které se zdržují trvale nebo dočasně v cizině. Výjimky může zcela nebo z části povoliti ve zvláštních zřetele hodných případech ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí.
§ 29.
Při použití § 15, odst. 3, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. o placení příspěvků na výslužné jest přihlížeti jenom k době započitatelné podle ustanovení § 96, odst. 1, a § 26, odst. 1, lit. a)-g) právě citovaného zákona.
§ 30.
Pokud nebude učiněno jiné opatření, buďtež výlohy spojené s provedením tohoto zákona kryty z výnosu dávky zavedené v § 10 zákona ze dne............. 1924 Sb. z. a n.
§ 31.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925; provedením jeho, jež se ukládá ministru národní obrany v dohodě s ministrem financí, nesmí býti nikdo zkrácen na svých dosavadních celkových požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením osobní daně z příjmu, ustanoveními §§ 4, 11, 15, 20 a 23, odst. 2, tohoto zákona, nebo proto, že požitky nebyly správně určeny.
Důvodová zpráva.
Stejně jako u civilních státních pensistů a pozůstalých po státních zaměstnancích jest odůvodněna a zároveň i nutna úprava zaopatřovacích požitků vojenských osob a jejich pozůstalých.
Tísnivé hospodářské poměry stejně doléhají na veškeré pensionované zaměstnance státu, zvláště pak ale na tak zvané vojenské staropensisty, jimž dosud nebyly upraveny zaopatřovací požitky podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n.
Vládní návrh zákona upravuje samostatně zaopatřovací platy poživatelů vojenských požitků zaopatřovacích obdobně, jako vládní návrh zákona, kterým se mění některé předpisy o pensijních a zaopatřovacích požitcích civilních státních zaměstnanců a pozůstalých po nich.
Úpravu zaopatřovacích požitků vojenských dlužno řešiti zvláštním zákonem z toho důvodu, že u vojenských poživatelů nebyla dosud zákonem provedena úprava, odpovídající zákonu č. 99/1921 Sb. z. a n., a že tudíž u těchto osob není dosud zákonem provedeno zařadění do příslušných stupňů platových, zejména u vojenských gážistů mimo hodnostní třídu a u poddůstojníků z povolání. Tím ovšem chybí žádoucí předpoklad pro úpravu podle zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. Kromě toho úprava zaopatřovacích požitků jest vzhledem k zákonu č. 99/1921 Sb. z. a n. značně složitá, a konečně odlišnost pensijních norem vojenských od takovýchto norem civilních nedovoluje, aby bez značných obtíží mohla býti úprava vojenských pensí řešena jedním zákonem, jak pro civilní, tak i vojenské poživatele zaopatřovacích požitků.
Tento stav plně proto odůvodňuje, aby úprava vojenských požitků zaopatřovacích byla provedena samostatně, t. j. zvláštním zákonem.
K jednotlivým ustanovením vládního návrhu zákona se poznamenává:
K § 1.
V těchto ustanoveních jest naznačeno, že vojenské zaopatřovací požitky upravují (zvyšují) se v zásadě stejně jako zaopatřovací platy civilních státních zaměstnanců.
Úpravy zaopatřovacích požitků mají býti účastni též tak zvaní váleční pensisté, bývalí vojenští gážisté, jimž bylo povoleno po složení hodnosti požívati nadále výslužného, jakož i bývalí vojenští gážisté, jimž byla odňata hodnost čestným řízením, a to tím spíše, že byli již účastni zvýšení zaopatřovacích požitků podle zák. č. 48/1921 Sb. z. a n. úmyslu tomu vyhovuje všeobecné znění paragrafu 1 osnovy, pod něž uvedené osoby spadají, ježto jsou poživateli vojenských zaopatřovacích požitků a není o nich v dalších ustanoveních žádná výjimka stanovena. O pozůstalých po těchto osobách doporučuje se výslovné ustanovení v tom směru pojati, což děje se v § 16 osnovy zákona.
K § 2, odst. 2.
Kdežto u civilních státních zaměstnanců byly již dříve zavedeny čtyři platové stupnice v VIII. a vyšší hodnostní třídě, byly v týchž hodnostních třídách vojenských před vyhlášením zák. č. 195/1920 Sb. z. a n. platové stupně pouze dva.
Jest tudíž odůvodněno, aby pro určení platových stupnic, jež mají býti podkladem pro novou výměru pense u vojenských staropensistů VIII. a vyšší hodnostní třídy, na něž se za doby činné služby nevztahoval zák. č. 195/1920 Sb. z. a n., bylo přihlíženo k lhůtám, stanoveným pro postup do vyšších stupňů platových článkem I., § 1 zák. č. 34/1907 ř. z.
K § 3.
Pro výměru pensí voj. gážistů V. a vyšší hodnostní třídy, jejichž zaopatřovací nároky upravuje zákon č. 194/1920 Sb. z. a n., bylo určiti nejvyšší platovou stupnici VI, hodnostní třídy, vzhledem k citovanému zákonu a se zřením na vládní nařízení č. 514/1920 Sb. z. a n.
Určení nejnižší platové stupnice XI. hodnostní třídy u čekatelů odpovídá ustanovením zákona č. 195/1920 Sb. z. a n.
K § 4.
Gážistům v. v., jimž bylo přiznáno dočasné výslužné podle § 5 zák. č. 158/1875 ř. z., poskytoval se osobní přídavek ve výši dočasné pense, převyšovala-li služební doba s výše započitatelnou řadovou službou 10 služebních let započitatelných. Ježto v obdobných případech, označených v § 4 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. přináleží pouze odbytné, nelze těm osobám ponechati výhody, jichž jiní gážisté nejsou účastni.
K § 5.
U gážistů mimo hodnostní třídy bylo nezbytno určiti napřed platové stupnice, protože u těchto osob nebyly vůbec zavedeny, nýbrž dostávalo se jim služného podle hodnosti, nejvýše však ve výměře nejnižšího platového stupně XI. hodnostní třídy (u gážistů mimo hodnostní třídu býv. válečného loďstva byly požitky tyto poněkud vyšší).
K § 6.
Pravidla v příčině starobních a služebních přídavků jsou obdobna ustanovením pro civilní státní zaměstnance.
K § 7.
Tímto ustanovením rozšiřují se pravidla § 6 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. o výměře výslužného a stanovení pensijní základny na ty oprávněné percipienty, kteří byli přijati nebo přeloženi do výslužby podle zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. v důsledku rozhodnutí o předepsané přihlášce, a kteří tedy nemají nároku na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
Stanovení lhůty pro uplatnění výhod podle § 6, odst. 2, zák. č. 76/1922 Sb. z. a n., odpovídá obdobným ustanovením § 2, odst. 3, vládního návrhu zákona o úpravě pensijních a zaopatřovacích platů civilních.
K § 9.
Započítání služební doby pro výměru výslužného podle tohoto zákona odpovídá ustanovením zákona č. 76/1922 Sb. z. a n., a vztahuje se na ty oprávněné osoby, které nemají nároku na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
K § 10.
Bývalí gážisté (čekatelé) z povolání rak.-uh. armády byli přeloženi do výslužby podle § 2 zák. č. 194/1920 Sb. z. a n. pouze v důsledku rozhodnutí o předepsané přihlášce, aniž byla zjištěna jejich neschopnost vojenské služby. Tím dostává se tedy zaopatřovacích požitků gážistům (čekatelům) schopným nejen vojenské služby, nýbrž i občanského povolání. Z tohoto důvodu nebylo by oprávněno, aby tyto osoby byly účastny úpravy zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona. Ministerstvo národní obrany má však býti zmocněno, aby v dohodě s ministerstvem financí učinilo výjimku v případech zvláštního zřetele hodných, zejména tehdy, nemají-li dotčené osoby vlastního jmění aneb jiných příjmů.
Odepření nároku na zaopatřovací požitky, upravené tímto zákonem, osobám uvedeným v odstavci 2. jest odůvodněno tím, že těmto osobám patří zaopatřovací požitky pouze ve výměře podle zákonů a nařízení bývalé monarchie platných v den 28./10. 1918, a vojenská správa nemá žádného důvodu pro návrh na přiznání mimořádných výhod.
K § 11.
Úpravu zaopatřovacích požitků bývalých záložních gážistů (čekatelů) v. v. dlužno provésti obdobně jako u ostatních vojenských gážistů v. v.
K § 12.
Tímto ustanovením byla pamatovati na ty voj. gážisty, kteří, ačkoli konali činné služby v čs. vojště, nedosáhli nároku na zaopatřovací požitky podle zák. č. 76/1922 Sb. z. a n.
K § 13.
Bývalí poddůstojníci z povolání rak.-uh. armády požívali v aktivní službě žoldu. Poněvadž zákon tento poskytuje jim zaopatření obdobně podle ustanovení platných pro gážisty mimo hodnostní třídy, třeba pro výměru výslužného určiti předem určitý platový stupeň.
Určeni 4. platového stupně u důstojnických zástupců jest odůvodněno tím, že těmto osobám vyměřovaly se zaopatřovací požitky na základě žoldu K 1.680,- ročně.
K § 14.
Poněvadž všichni poživatelé přídavku za zranění a osobního přídavku, přiznaného výslovně místo přídavku za zranění, stejně pociťují následky zraněni (poruchy zdraví), a výlohy na udržování prothes, jakož i ceny léků jsou pro všechny tyto osoby stejné, jest nejen spravedlivo, nýbrž i naléhavě nutno, aby staropensisté i v tomto směru byli postaveni na roveň novopensistům. Nárok na zvýšený přídavek bude ovšem třeba zjistiti superarbitračním řízením, které lze prováděti pouze postupně.
K § 15.
Úprava dosavadní invalidní pense na výměru invalidního důchodu při ztrátě výdělečné schopnosti alespoň o 55% podle zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů zákon tento doplňujících nebo pozměňujících jest odůvodněna tím, že podle ustanovení § 73 zákona č. 158/1875 ř. z., musily býti tyto osoby zároveň též navždy neschopnými občanské výživy, a možno tedy míti za to, že jejich výdělečná neschopnost dosahuje i nyní alespoň 55%.
Stanovením tohoto minima vyhne se vojenská správa nákladnému superarbitračnímu řízení, jež by bylo jinak nevyhnutelně nutné. Prokáže-li se však, že tato neschopnost jest větší, zvýší se pense dotčené osobě na výměru plného důchodu invalidního podle § 7, 8 a 10 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů tento zákon doplňujících nebo pozměňujících.
Rovněž tak nutno upraviti invalidní pense těm invalidům, jichž nárok vzešel podle ustanovení § 72 zákona, č. 158/1875 ř. z.; u těchto osob není zapotřebí přihlížeti k snížení jejich výdělečné schopnosti vzhledem k dlouholeté službě vojenské, kterou si získali nárok na zaopatření.
Invalidům patentálním přiznávala se invalidní pense, sestávající z pietu patentálního, příspěvku taxovního fondu a subsistenčního přídavku, na základě povšechného nařízení v těch případech, zúčastnili-li se nějakého polního tažení a dožili-li se 65. roku věku, proto nelze tyto osoby považovati za skutečné invalidy a opětné zvýšení dosavadní invalidní pense nedá se ničím jiným odůvodniti.
Úprava dosavadního invalidního žoldu podle zák. č. 158/1875 ř. z. invalidům ze stavu mužstva v místním zaopatření vojenská invalidovny jest odůvodněna vzhledem k zákonu č. 224/1922 Sb. z. a n.
K §§ 16, 17, 18 a 19.
Stejným způsobem jako vojenským osobám nutno též upraviti zaopatřovací politiky i pozůstalým po nich.
Úprava jest v souladu s ustanoveními pro pozůstalé po civilních státních zaměstnancích, jakož i s ustanoveními zákona čl. 76/1922 Sb. z. a n.
K § 20.
Zaopatřovací požitky pozůstalých po předválečných invalidech ze stavu mužstva upravují se na výměru obdobně jako invalidům předválečným podle zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. a zákonů tento zákon doplňujících a pozměňujících.
K § 21.
Zvýšení dosavadních maximálních částek příspěvků na vychování a důchodu sirotčího podle zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. odpovídá obdobnému zvýšení podle § 3 vládního návrhu zákona o úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků civilních.
K § 22.
Zákonem č. 76/1922 (§ 111) Sb. z. a n. byly povoleny zaopatřovací požitky bývalým vojenským kapelníkům aneb jich pozůstalým ve výměře, přiznané jim z "Pensijního fondu vojenských kapelníků ve Vídni".
Jest zajisté spravedlivo upraviti zaopatřovací požitky i těmto osahám.
Vojenští kapelníci bývalé armády nebyli zařaděni do, určitých hodnostních tříd a byli jen smluvními zaměstnanci vojenské správy. Vojenská správa zamýšlí proto provésti úpravu pensijních požitků těchto osob (pozůstalých po nich), přiznaných jim podle § 111 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n., tak, aby úprava odpovídala určitému schematu pensijních výměr, stanovených pro gážisty v hodnostních třídách.
Navržená výměra výslužného odpovídala by dřívějšímu platovému systému u těchto osob.
Vdovám vyměří se pense obdobně podle pravidel § 38, odst. 1, zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. s omezeními podle lit. b).
K § 23.
Započítání darů a přídavků z milosti do zvýšení podle tohoto zákona, jakož i zrušení přídavků z milosti, -povolených vojenským gážistům odešlým do výslužby v roce 1922, odpovídá obdobným ustanovením § 4 vládního návrhu zákona o úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků civilních.
K §§ 25, 26, 28 a 29.
Tato ustanovení jsou v souladu s ustanoveními §§ 5, 6, 8 a 9 vládního návrhu zákona po úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků civilních.
K § 31.
Účinnost vládního návrhu, jakož i pravidlo, že některé osoby nemají býti zkráceny na svých dosavadních celkových zaopatřovacích požitcích, stanoví se obdobně jako ve vládním návrhu zákona o úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků civilních.
Finanční výsledek vládního návrhu zákona jeví se takto:
Koncem roku 1924 se vyplácelo:
(staropensisté) |
(novopensisté) |
|||
a) pense |
10.063 |
osob. |
954 |
osob. |
b) důchod vdovský |
4.850 |
Ť |
65 |
Ť |
c) příspěvek na vychování a důchod sirotčí |
5.282 |
Ť |
60 |
Ť |
Dohromady |
20.195 |
osob. |
1.079 |
osob. |
Z nich zdržuje se v cizině 3095 osob.
V roce 1924 bude těmto osobám pravděpodobně vyplaceno celkem asi Kč 154,290.000.-, z toho na zaopatřovacích požitcích Kč 78,900.000.- a na drahotních přídavcích Kč 75,390.000.-.
Novou úpravou zvýší se tento náklad asi o Kč 20,100.000.- ročně.
Další zvýšení nákladu nastane ještě, budou-li novými úpravami změněny s účinností od 1. ledna 1925 pensijní základny zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. Náklad ten bude možno číselně vyjádřiti, až bude o těchto úpravách konečně rozhodnuto.
K částečné úhradě uvedeného celkového nákladu na zaopatřovacích požitcích vojenských možno použíti v rozpočtu pro rok 1925 preliminovaných částek pod rubrikou "Srážky převzaté státem", t. j. částek na daních z příjmů, které až dosud platil stát za pensisty z doby před 1. lednem 1923, a jež nyní budou tito poživatelé platiti ze svého; ovšem pokud se jim upravují zaopatřovací požitky podle tohoto zákona.
Další zajištění úhrady dlužno nalézti z výnosu 10 % dávky z jízdného a 20 % dávky telefonní, která se současně zavádí, po případě pak v rámci celkového státního rozpočtu.
Po stránce formální projevuje vláda přání, aby osnova zákona byla předložena Národnímu shromáždění k projednání a schválení zároveň s osnovou zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o pensijních a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich. Při tom se doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách přikázána k podání zprávy v týchž lhůtách a týmž výborům, jako osnova civilní.
V Praze dne 15. prosince 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Ministr Národní obrany:
Udržal, v. r.