Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Závěrečná ustanovení.

§ 30.

Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré služební a pensijní předpisy i smlouvy tomuto zákonu odporující.

§ 31.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925 a provede jej vláda.

Důvodová zpráva.

I.

Již posledních desítiletích minulého století počal se vlivem hospodářských a sociálních poměrů v Evropě (zvláště ve střední) uplatňovati směr, rozšiřující úkoly veřejné správy a ukládající provádění jich především státu; směr tento byl zejména v bývalém Rakousku podporován rozhodujícími činiteli a to ne v poslední řadě k tomu konci, aby zájem veřejnosti byl pokud možno odváděn od otázek politických a národnostních. V době světové války rozšířeny byly úkoly veřejné správy přirozené do rozměru netušených; doba poválečná nepřinesla v tom směru celkem žádného ulehčení, naopak zesílila a urychlila vývoj tou měrou, že dříve nebo později dospěly jednotlivé státy oné hranice, před kterou každý takový vývoj se musí zastaviti, totiž hranice finančních prostředků. Jeť nesporno, že bez náležité rovnováhy mezi finanční schopností státu a potřebou finančních prostředků nutných k provádění daných úkolů nelze zajistiti řádné plnění těchto úkolů, aniž by tím boly ohroženy zdroje národního hospodářství ve státě. Tato okolnost staví zodpovědné činitele před úkol, především zmenšiti úkoly veřejné správy a po případě postarati se o to, aby byly obstarávány buď nižšími svazky veřejno-právními nebo jinými orgány, dále zajistiti, aby úkoly, které nezbytně především stát musí plniti, byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji, tedy aby výdaje na veřejnou správu byly obmezeny na nejmenší nutnou míru. Na druhé straně je nutno, aby příjem státu byl zvýšen nebo alespoň udržen bez ohrožení národního hospodářství na př. racionelním vedením státních podniků, zejména ale také tím, že by každý, kdo má prospěch z úředního úkonu, přispěl přiměřeně k nákladům správy. Nelze si zatajovati, že i naší republice nastala doba, kdy je naléhavě třeba přikročiti k řešení všech těchto spatření zde naznačených.

Pokud jde o státní podniky, byl učiněn již první krok zákonem č. 404 z r. 1922 o komercialisaci jich a nezbývá než uplatniti v nich snahu po největší úspornosti, ovšem bez újmy veřejných úkolů, pokud jim podniky tyto slouží. Naproti tomu v ostatních oborech veřejné správy, tedy v oboru správy vrchnostenské, bude nutno teprve přiložiti ruku k dílu.

V tom ohledu bude nutno především ujasniti si, které úkoly veřejné správy má převzíti stát a jiné veřejnoprávní korporace územní (země, župy, okresy, obce), po případě veřejnoprávní korporace zájmové nebo jiné orány. Aby úkoly, které stát a jiné veřejnoprávní korporace nezbytně v zájmu státu a obyvatelstva plniti musí, byly správně a co nejúsporněji a nejjednodušeji prováděny, jest nutno provésti vhodná opatření, jež lze rozděliti na tři skupiny:

1. opatření rázu organisačního;

2. opatření týkající se způsobu obstarávání úkolů veřejné správy;

3. opatření týkající se ekonomického využití pracovních sil.

ad 1:

Po stránce organisační bude nutno organisaci vybudovati ve všech odvětvích správy co nejjednodušeji. Počet ústředních úřadů bude nutno přiměřeně zmenšiti a za účelem odstranění dosavadní často dvojí kompetence příslušnost jich navzájem stanoviti. V jednotlivých resortech pak bude nutno účelně zreorganisovati nižší úřady a orgány tak, aby obstarávání služby stejného druhu nebylo tříštěno, dále aby byly odstraněny postradatelné (prostřední) instance a aby byly zrušeny po případě spojeny všechny úřady a orgány, jichž samostatné trvání není nutným.

ad 2:

Pokud jde o vlastní způsob práce, bude především nutno sjednotiti a zreformovati správní řízení a to tak, aby v něm vedle všeobecných již platných zásad řízení správního, zejména pokud jde o zaručeni práva stran, uplatněn byl požadavek rychlého, jednoduchého a správného vyřizování. Při tom bude třeba uvažovati o zkrácení instančního pořadu na míru nezbytně nutnou jakož i o tom, aby materielní správní předpisy, jež vyřizování zbytečně zatěžují, byly zjednodušeny a pokud jsou následkem podstatných změn nepřehlednými a ztěžují praktické jich používání, byly v platném znění sestaveny a vyhlášeny.

Přirozeně bude nutno, pokud se tak již nestalo, vnitřní styk a kancelářskou manipulaci v úřadech upraviti co nejjednodušeji.

ad 3:

Jest samozřejmo, že zásady svrchu vytčené vyžadují, aby pracovních sil bylo využito co nejvíce a co nejekonomičtěji. K tomu konci bude zapotřebí upraviti pracovní dobu na výši odpovídající intensitě pracovních výkonů a práci rozděliti na jednotlivé sbory služby způsobem co nejúčelnějším, zejména tak, aby síly dráže placené nekonaly úkoly, ku kterým stačí síly méně placené. Bude nutno účelně zajistiti, aby pracovní doby bylo plně využito. Také zřízenecké kategorie bude třeba přidržeti k obstarávání zákonů, pro které vlastně byly ustanoveny. Systém schematického odměňování práce přes čas bude nutno postupně ve vrchnostenské správě odbourati. Především ale bude zjistiti, kolik pracovnách sil a jakého druhu jest nezbytně zapotřebí ku obstarávání úkolů státní a veřejné správy vůbec, při čemž bude přihlížeti k účinku svrchu uvedených reformních a úsporných opatření. Na takto zjištěném podkladě bude nutno sestaviti plán služebních míst podle jednotlivých odvětví a resortů.

V plánu tomto bude přihlíženo k normální potřebě úřadů a proto bude nutno s místy systemisovanými za normálních poměrů vždycky vystačiti. Z téhož důvodu musí býti přijímání a povyšování sil pracovních mimo tento rámec systemisovaných míst aspoň zásadně vyloučeno. Pro dobu mimořádné potřeby vypomůže si státní správa v naléhavých případech přijetím výpomocných sil na smlouvu.

Takovýmto normalisováním potřeby sil pro řádné obstarávání státní správy nezbytných vnesen bude do vývinu personálních poměrů v úřadech určitý klid a pevný směr. Proto také nedoporučovalo by se přezkoumávati jednou provedenou normalisaci míst v periodách příliš krátkých, poněvadž stabilisace v tom směru je v eminentním zájmu nejen státu, ale především též zaměstnanců samých.

Aby bylo možno očekávati od pracovních sil řádný výkon a plné porozumění pro reformy výše naznačené, jest nezbytnou podmínkou, aby byly za práci svoji placeny tak, aby mohly bez těžkých starosti materielních věnovati veškery své schopnosti a síly službě. Tento problém nelze plně vyřešiti dříve než budou veškerá úsporná opatření provedena. Až bude zjištěna normální potřeba sil pro řádné obstarávání veřejné správy, bude dán žádoucí pevný podklad pro definitivní úpravu požitkového systému na státní zaměstnance.

Vládě proto má býti uloženo, aby v souvislosti s provedením úkolů, jež jí návrh zákona ukládá, předložila návrh zákona upravujícího definitivně požitky státních zaměstnanců.

Z povahy celé akce vyplývá, že ku přípravě a provedení všech naznačených reformních opatření bude zapotřebí zvláštního orgánu, a to komise, která by sestávala z úředníků-znalců, zkušených a energických a byla doplněna vhodnými osobami mimoúředními najmě z života praktického. Složení, působnost a pracovní program této komise bude stanoviti tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.

Požadavkům svrchu vylíčeným snaží se vyhověti osnova ustanoveními části prvé, jimiž zjednává se zákonný podklad a naznačuje cesta k provádění opatření nutných k tomu, aby bylo dosaženo v době nejkratší a způsobem co nejvhodnějším a nejlepším sledovaného cíle.

II.

V rámci celé akce reformní je nutno provésti úsporná opatření v oboru zaměstnanectva, jež vyplývají z celého reformního plánu, a to především přizpůsobiti počet zaměstnaneckých sil skutečné potřebě.

Pokud jde o tento zajisté velmi choulostivý a obtížný problém, jenž prakticky vysloven znamená snížení počtu zaměstnanců, nutno si především uvědomiti, že všechny evropské státy, i vítězné, jež účastny byly světové války neb touto válkou byly citelněji dotčeny, byly nuceny k řešení této otázky přikročiti.

Všeobecnou příčinou tohoto zjevu byla jednak okolnost, že v dobách mimořádných (válečných i poválečných) přijat byl do služeb státu větší počet zaměstnanectva, jednak drahota přivoděná válkou a poválečnými poměry. Platy státního zaměstnanectva musily býti upravovány resp. zvyšovány, čímž neobyčejně vzrůstaly státní výdaje; státy pak, jsouce zatíženy břemeny válečnými i poválečnými, nemohou unésti takto značně zvýšené břemeno osobních výdajů.

Poněvadž jednak není možno snižovati platy zaměstnanců, jež ve svém průměru nemohly býti dosud s ohledem na státní finance upraveny na míru odpovídající zlaté paritě, jednak je nutno do krajnosti šetřiti, nezbývá jiná cesta k nápravě než upraviti počet pracovních sil na míru nejnutnější potřeby a tím také zjednati podklad pro racionelní a spravedlivou úpravu platů zaměstnaneckých. Tuto cestu většina států již nastoupila nebo v nejbližší době nastoupí.

V Německu provedena byla restrinkce státních zaměstnanců (a má býti v ní pokračováno) na základě nařízení ze dne 7. října 1923 (Personal-Abbauverordnung). Podobná opatření provedly i vlády jednotlivých zemí, jakož i správy obcí a jiných veřejných korporací.

Restrinkce docíleno bylo různým způsobem, zejména umožněním dobrovolného odchodu, pokud je v zájmu státní správy (zmírněním podmínek pro pensionování, propuštění za odbytné resp. s přislíbením odpočivného pro případ pozdější neschopnosti k službě, nuceným propuštěním, všeobecným zákazem přijímání nových sil atd.).

Jak restrinkce, jíž předcházelo velmi intensivní zjednodušení správy a zmenšení úkolů říše, do konce března 1924, byla provedena, svědčí tato data:

Tab. 1.

Tab. 2.

Restrinkce ze stavu z 1. října 1923 obnáší tudíž:

Redukce rozšířena byla i na zaměstnance říšské banky, říšského sněmu atd., dále pro zaměstnance pojišťoven.

Zemím uložena byla povinnost, by pro své zaměstnance i zaměstnance obcí a pro veřejnoprávní korporace vydaly obdobné předpisy. Příděly zemím byly od 1. dubna 1924, kdy měla býti provedena první etapa restrinkce, zkráceny o 15%; při dalších restrinkcích (od 15-25% zaměstnanců) se zkrátí o dalších 10%.

V Rakousku bylo přikročeno k restrinkci na základě zákona č. 499 F. G. Bl. z r. 1922 a nařízení č. 91 B. G. Bl. z roku 1923, a to podle obdobných zásad jako v Německu. Určeno bylo, že bude do 1. července 1924 postupně propuštěno 100.000 státních zaměstnanců, a to:

25.000 zaměstnanců od 1. října 1922 do 1. ledna 1923,

25.000 zaměstnanců od 1. ledna 1923 do 1. července 1923,

25.000 zaměstnanců od 1. července 1923 do 1. ledna 1924,

25.000 zaměstnanců od 1. ledna 1924 do 1. července 1924.

K provedení restrinkce jmenován byl vládou rakouskou komisař, s nímž společně pracuje výbor pro propouštění státnici zaměstnanců, který se skládá ze zástupců jednotlivých ministerstev a určuje, jak velký počet zaměstnanců v tom kterém oboru státní správy se propustí.

Výsledek restrinkce za období od 1. října 1922 až do 29. března 1924 je dle zpráv generálního komisaře Společnosti Národů tento:

Vedle těchto opatření přikročeno bylo v Rakousku též k pronikavému zjednodušení veřejné správy.

Francie zabývá se problémem restrinkce již od r. 1921.

Dle statistického úřadu v Paříži (Statistique Générale de la France) je restrinkce úředníků, zřízenců a dělníků ve Francii až do 30. listopadu 1923 vykázána v konečných celkových sumách takto:

Ministerstva, úřady a podniky.

Restrinkce není dosud skončena a má v ní býti dále pokračováno.

Anglie. Stav státních zaměstnanců ve Velké Britanii je stále podrobován revisi šéfy departementů v dorozumění s ministerstvem financí za tím účelem, aby počet státních zaměstnanců, definitivních a dočasných, nepřekročoval minimum, nutné pro vykonávání veřejné služby.

Vývoj restrinkce je zřejmý z těchto dat:

V Italii pracováno na restrinkci personálu již od r. 1921. Konkrétnějších forem nabyla tato restrinkce teprve král. dekretem z 11. listopadu 1923, jímž byla pro všechna odvětví správy přesně systemisována místa v jednotlivých skupinách a třídách, a dle toho prováděna restrinkce civilních státních zaměstnanců, jakož i důstojníku a poddůstojníků z povolání.

Výsledek je tento:

Zmenšení počtu železničního personálu umožněna bylo vládním nařízením ze dne 22. července 1923, č. 1631, o provádění zákona o osmihodinové pracovní době na drahách, jímž stanoven byl rozdíl mezi hodinami skromné práce a hodinami přítomnosti, a tím zvýšena výkonnost, personálu, takže mohla býti provedena četná propuštění bez poškození služby železniční.

Redukce železničních zaměstnanců provedena byla takto:

Počet výkonného personálu (železničářů), který čítal 220.000, bude snížen na 165.000, čili o 25%.

Z úhrnného počtu zaměstnanců železničních na počátku r. 1922 (240.000) a 1. listopadu 1922 (226.325) zbylo 1. ledna 1923: 226.836, 1. července 1923: 206.423 a 1. října 1923: 193.000, t. j. kolem 30.000 zaměstnanců bylo propuštěno v období 9 měsíců. Zbývajících ještě 13.000 zaměstnanci má býti propuštěno do koňce běžného roku, takže bude železničních zaměstnanců 180.000, a to:

personálu ředitelství........ 1.409,

personálu administrativního........ 13.591,

železničářů výkonných............ 165.000.

Více neb méně podobně přikročily k restrinkci personálu Relgie, Polsko a i Sovětské Rusko, stejným problémem obírají se nyní též v Maďarsku, Rumunsku a Jugoslavii.

Přirozeně i v Československé republice pociťuje se tíha následků poměrů poválečných stejně jako v jiných státech i v oboru otázek veřejných zaměstnanců.

Nelze popříti skutečnost, že úhrnný počet státních a veřejných zaměstnanců vůbec vzrostl tou měrou, že to není ku prospěchu ani státu, resp. veřejnoprávním korporacím, ani jejich zaměstnancům.

Pokud jde o státní zaměstnance, jest sice pravda, že mnohé okolnosti odůvodňují poměrně vyšší počet státních zaměstnanců, nežli vypadá na populační kvotu oproti Rakousku: bylo nutno vybudovati od základu ústřední úřady, dosaditi i do nižších úřadů s nespolehlivým nebo částečně neschopným personálem nové síly; těž zavedení osmihodinové doby pracovní a nové úkoly veřejné správy (pozemková reforma, různé akce sociální, hospodářské, zdravotní atd.) přivodily značné rozmnožení počtu personálu.

I když se však přihlíží k těmto všem okolnostem, jest přes to celkový počet státních zaměstnanců neúměrný skutečné potřebě i za dosavadního způsobu obstarávání veřejné správy a bude ještě neúměrnější, až budou provedeny úkoly vytčené v prvé části návrhu.

Vláda snažila se již od delší doby snižovati počet zaměstnanců způsobem, který by nepostihoval zaměstnance již ustanovené, totiž omezením přijímání nových sil a přirozeným úbytkem zaměstnanců, který nastává vystoupením, pensionováním, úmrtím atd. Postup tento však jednak nestačí, jednak neměl výsledku proto, že četné předpisy zaručující zaměstnancům zejména nedefinitivním nárok na definitivu po určité době nebo na přeřazení do vyšší skupiny platové přivodily dokonce i rozmnožení celkového počtu zaměstnanců. Ani předpisy zákona o překládání státních zaměstnanců se prakticky neosvědčily, poněvadž opatření toho druhu lze ve větší míře s výsledkem provésti jen v rámci jednotné akce.

Podle poslední statistiky (z 30. června 1924) jest státních zaměstnanců včetně důstojníků a gážistů mimo hodnostní třídy, příslušníků četnictva a zaměstnanců bankovního úřadu ministerstva financí (bez sezonních dělníků a osob zaměstnaných přechodně) 342.870, k tomu přistupuje 51.000 učitelů na veřej. školách obecných občanských a nejméně ca. 60.000 zaměstnanců veřejných, tudíž celkem počet, který není v žádném poměru ani k počtu obyvatel, ani k hospodářskému stavu státu, nehledíc k tomu, že počet osob, které požívají od státu odpočivných a zaopatřovacích požitků, jest nepoměrně veliký a příspěvky státu na tyto požitky zatěžují velmi citelně státní pokladnu.

K tomu nutno uvážiti, že dosavadní rozpočet státní, v němž osobní výdaje dosahují již nyní neúměrné výše v poměru k celkovým výdajům, jest nutno ještě vydatně snížiti, aby byl přizpůsoben skutečné hospodářské potenci státu. Za těchto okolností nezbývá jiná cesta, než kterou nastoupily již jiné státy; zjednodušiti správu a omeziti počet pracovních sil na skutečnou potřebu. Pak také ale bude možno splniti oprávněný požadavek státních zaměstnanci za novou požitkovou úpravu, odpovídající významu a výsledku konané práce i drahotním poměrům.

Aby těchto cíle byla dosaženo v době co nejkratší, jest nutno s redukcí počtu zaměstnanců, pokud nadbytek je evidentní, započíti ihned; a nečekati, až bude stanovena normální potřeba sil a zjednodušena správa. Přirozeně bude účelno prováděti redukci v několika etapách, tak jako se to dělo v jiných státech. První etapu bude nutno provésti již během příštího roku a to v rozsahu, jenž odpovídá aspoň 10% celkového počtu, tedy v rozsahu ne větším, než jaký byl stanoven pro dobu prvého roku v jiných státech.

Při tomto opatření netřeba se obávati poruch v administrativě poněvadž bude možno vyrovnati nedostatek pracovních sil, který by se snad v některých oborech objevil, přebytkem pracovních sil z oborů jiných. Ustanovení o tom obsažena jsou v § 8.

Jest samozřejmo, že opatřením podle tohoto paragrafu učiněným nebude zaměstnance zkrácen na svých stálých požitcích a že mu případně budou nahraženy stěhovací výlohy podle příslušných předpisů.

Účelem redukce, jak již naznačeno, jest, aby dosaženo bylo onoho počtu pracovních sil, jenž jest úměrný, úkolům veřejné správy obstarávaným správné, a co nejjednodušeji. Jest přivozena, že by do doby než tato normální potřeba bude stanovena, přijímání nových sil nebo automatické přesuny zaměstnanců z kategorií nižších do vyšších, po př. stabilisování, mařilo veškerou akci, poněvadž by na místě odcházejících zaměstnanců přibývali noví, takže by nikdy nemohlo býci dosaženo vytčeného normálního početního stavu. Tomuto nebezpečí má býti čeleno ustanovením § 5 a 6.

Ustanovení § 6, odst. 2, a časovém povýšení, vztahuje se na úředníky státních drah.

Pokud jde o způsob provádění redukce, uplatňuje se v osnově snaha, aby se děla pokud možno cestou dobrovolnou. Proto poskytují se zaměstnancům, dobrovolně odcházejícím, velmi značné výhody (§§ 9 až 12 a § 13, odst. 4). Ale i při nuceném odchodu přiznává se zaměstnanci buď odbytné nebo výslužné, takže i pro zaměstnance, které bude nutno dáti do výslužby event. i proti jejich vůli, činí se zadost požadavku, aby byla existence odcházejícího zaměstnance pokud možno ulehčena.

Návrh zákona přihlíží podle možnosti k tomu, aby odcházející síly nebyly ve svých nabytých právech zkráceny a snaží se v mezích finančních sil státu učiniti vše, aby jim byl přechod ze státní služby do služby jiné nebo do soukromého podnikání pokud možno ulehčen.

Výhody, které se zaměstnancům poskytují, jsou patrny z tabulky A. připojené jako příloha; podotýká se, že při dobrovolném odchodu může zaměstnanec voliti si kterýkoli ze způsobů naznačených v §§ 9 až 11., jestliže podle jeho započitatelné služební doby pro něj by mohl také přijíti v úvahu.

Samozřejmě bude při výběru postupováno přísně podle směrnic vyznačených v § 14, nebo správný postup v tomto ohledu jest v zájmu státním, jehož příslušní státní orgánové musí za všech okolností dbáti.

K §u 15 unavujícímu řízení se podotýká, že ustanovení 4. odstavce o zaměstnanci, proti němu bylo nebo bude zavedeno disciplinární vyšetřování, nebrání tomuto zaměstnanci nijak, aby až bude disciplinární vyšetřování ukončeno, nepoužil výhod dobrovolného odchodu, vyjímajíc ovšem případ, že by zaměstnanec byl cestou disciplinární propuštěn nebo dán do výslužby. Kromě ustanovení, týkajících se snížení počtu zaměstnanců obsahuje návrh ještě některá ustanovení sledující tendence úsporné a to ustanovení o kumulaci požitků (§§ 17 až 21) a dále ustanovení o započítání služební doby (§ 7).

Pokud jde o omezení kumulace požitku odstraňuje návrh zákona příkrostí dosavadních ustanovení o kumulaci požitků z prostředků veřejných a upravuje otázku s jednotného hlediska způsobem, který by administrativně byl co možná jednoduchý a při tom také sociálně spravedlivý. Zaměstnanci, o nějž jde, zásadně zachovává se vždy požitek nejvyšší a ponechává se vedle toho přiměřená část dalších požitků, jež se ještě v osobě jeho setkaly. Krácení nemá místa, jestliže by jím celkové požitky zaměstnancovy klesly pod 12.000 Kč ročně.

Současně ale rozšiřuje se omezení kumulace i na jiný příjem percipientův; který je podkladem pro vyměření daně z příjmu (důchodkové), počítajíc v to i příjem příslušníků domácnosti, opatření to, jehož význam pro státní finance nelze podceňovati.

Ustanovení o započtení služební doby (§ 7) odůvodňuje okolnost, že přečetně normy o nároku na započtení doby, zejména normy vydaná u příležitosti propočítání služební doby měly velmi nepříznivý vliv na celkový vývoj postupových, platových a služebních poměrů státních zaměstnanců a způsobily velké obtíže zákonodárným činitelům při řešení otázek zaměstnaneckých a státní správě v ohledu personálním a služebním.

Jest přirozeno, že celá akce nemůže se zastaviti u státních zaměstnanců a musí býti rozšířena, - dříve nebo později - i na jiné zaměstnance placené z prostředků veřejných. Jde tu především o učitele na veřejných obecných a občanských školách a pak o zaměstnance nucených svazků územních, neboť je nutno i u těchto korporací, které jsou vydržovány nucenými příspěvky svých příslušníků, pracovati všemi prostředky k tornu, aby obstarávaly úkoly jim uložené prostředky co nejjednoduššími a nejlevnějšími.

Vzhledem k obtížím, se kterými se podle četných již zkušeností snahy takové setkávají, neukládá návrh zákona přímo korporacím, aby ve svém oboru provedly úsporná opatření v zákonu ustanovená, nýbrž zmocňuje je k tomu v očekávání, že v zájmu svých příslušníků i svých zaměstnanců použijí této vhodné příležitosti, aby zjednala se náprava tam, kde je toho třeba.

Kdyby však toto očekávání nebylo splněno tak, jak toho vyžaduje zájem těchto korporací a jich příslušníků i zájem veřejný vůbec, bude na dozorčích úřadech, by v rozsahu oprávnění jim zákonem daného, přihlížely k tomu, aby veřejná správa do oboru těchto korporací náležející byla co nejlevněji obstarávána.

Plný finanční důsledek navrhovaných opatření pro stát objeví se přirozeně až v době pozdější. Zejména úspory, které vzniknou státní správě z opatření podle pásti prvé, mohou se objeviti teprve až po jich provedení.

Ale ani účinek opatření podle části druhé, zejména redukce počtu zaměstnanců, neprojeví pronikavě svůj vliv již v roce 1925, poněvadž úspora, která vznikne na položce aktivních požitků bude z valné části kompensována větším vzrůstem platů odpočivných a zejména také vyplácením odbytného. Tento výdaj ovšem odpadne v dalších létech, kdy teprve lze počítati s vydatnějším snížením osobních nákladů ve státním rozpočtu.

Pokud prováděním opatření podle části druhé vznikne přechodně v r. 1925 vyšší nepreliminovaný výdej na kap. VIII. "Pensijní a zaopatřovací požitky, bude zvýšený výdej tento hrazen virementem z úspor docílených na aktivních požitcích prováděním výše uvedených úsporných opatření.

Vláda projevuje přání, aby tento zákon byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru rozpočtovému sociálně-politickému k bezodkladnému podání zprávy a aby vzhledem k mimořádné naléhavosti byl projednán jako věc pilná zkráceným řízením podle § 55 jednacích řádů.

V Praze dne 15. prosince 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Příloha. - Tabulka A.

Poznámka: Při výpočtech vzat jest ve všech případech za základ místní přídavek pro Prahu.