Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4996.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu (tisk 4961) zákona,

kterým se prodlužuje promlčecí lhůta pro nedoplatky úroků z některých lombardních zápůjček.

Nařízením vládním ze dne 10. března 1922, č. 97 Sb. z. a n. bylo podle § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920 stanoveno, že promlčecí lhůta pro pohledávky zadrželých ročních platů jako úroků, rent, příspěvků vyživovacích, dávek výměnkových a anuit a pro nedoplatky úroků z lombardních půjček na úpisy válečných půjček a předválečného státního dluhu rakouského, uherského a společného, ať zajištěného nebo nezajištěného prodlužuje se tak, že se pohledávky ty promlčují nejdříve dnem 1. dubna 1923.

Nařízeními ze dne 15. února 1923, čís. 3 Sb. z. a n. a ze dne 8. února 1924, čís. 31 Sb. z. a n., byly podle téhož zmocňovacího zákona prodlouženy lhůty postupně do 1. dubna 1924 a do 1. dubna 1925.

Potřeba dalšího prodloužení promlčecí lhůty odůvodněna jest dle osnovy zákona tím, že jest vyloučeno, aby do 1. dubna 1925 provedena byla výměna válečných půjček za dluhopisy čtvrté státní půjčky nebo za odškodňovací dluhopisy podle zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. z. a n., ježto do té doby nebude ani skončena výměna rakouských předválečných rent a kromě toho třeba provésti výměnu předválečných rent uherských a opraviti normativně převzetí státních předválečných nezajištěných dluhů slosovatelných a státních předválečných dluhů zajištěných.

Opomenutím prodloužení hrozila by škoda jednak lombardním věřitelům jednak i dlužníkům, když by zadrželé úroky, dosahující často značného obnosu, byly žalobou a exekucí na dlužnících vymáhány.

Pro další prodloužení promlčecí lhůty nebyla zvolena forma zmocňovacího zákona č. 337 z roku 1920 proto, že se vyskytly pochybnosti o možnosti jeho dalšího použití. Použití zákona toho jest totiž vázáno mimo jiné na podmínky, že jde o úpravu mimořádných poměrů vyvolaných válkou a že nelze projednati věc sborem zákonodárným včas a bez újmy věci. V daném případě nelze se dovolávati ani jedné ani druhé podmínky.

Vládní osnova liší se od předchozích vládních nařízení jednak tím, že vynechává další prodloužení promlčecí lhůty pro pohledávky dle §§ 1480 první věta a 1486 ob. z. obč. dle znění třetí dílčí novely a že vyhrožuje vládě, aby nařízením stanovila den, od kterého bude běžeti roční lhůta, po jejímž uplynutí teprve nejdříve mohou se promlčeti pohledávky nedoplatků úroků z lombardních zápůjček shora uvedených nebo předválečného státního dluhu rakouského, uherského a společného. Osnova slibuje toto vládní nařízení, jakmile ta hospodářské poměry dovolí.

Osnova zákona nemění ničeho na zásadě tříleté promlčecí lhůty, platné dle § 1480 ob. z. obč. pro úroky ustanovení § 1480 ve znění třetí dílčí novely zůstává nedotčeno. Proto v těch případech, kde tříletá promlčecí lhůta skončí teprve po uplynutí lhůty, určené vládním nařízením, bude platiti tato normální tříletá promlčecí lhůta.

Výbor ústavně-právní shledal, že vládni osnova odpovídá potřebě, že řešení předmětu jejího zákonem odstraňuje veškeré pochybnosti, které by mohly vzniknouti proti vládnímu nařízení podle zmocňovacího zákona č. 337 z r. 1920 se stanoviska ústavy (§ 58), že upravuje svůj předmět úplně, a proto nepřičinil k textu zákona žádných změn a navrhuje, aby slavná poslanecká sněmovna přijala vládní návrh zákona beze změny.

V Praze dne 11. prosince 1924.

Zákon

ze dne................,

kterým se prodlužuje promlčecí lhůta pro nedoplatky úroků z některých lombardních zápůjček.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Promlčeti lhůta pro nedoplatky úroků z lombardních zápůjček poskytnutých na dluhopisy válečných půjček nebo předválečného státního dluhu rakouského, uherského a společného, ať zajištěného ať nezajištěného, prodlužuje se dále tak, že tyto pohledávky se promlčí nejdříve uplynutím jednoho roku ode dne, který bude ustanoven vládním nařízením.

§ 2.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti a financí.