|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
4965.
Návrh
poslance Toužila a soudruhů
na zavedení stavební povinnosti velkých podniků.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne...............
o stavební povinnosti velkých podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Průmyslové, obchodní, dopravní, zemědělské a jiné podniky, zaměstnávající nejméně 20 zaměstnanců, jsou povinny postaviti pro ně a pro jejich rodiny společné obytné domy neb rodinné domky dle ustanovení tohoto zákona.
§ 2.
(1) Podniky v § 1 jmenované jsou povinny postaviti společné obytné domy, neb rodinné domky
při 20-50 zaměstnancích nejméně pro 5% zaměstnanců a jich rodiny,
při 51-200 zaměstnancích nejméně pro 10% zaměstnanců a jich rodiny,
při 201-500 zaměstnancích nejméně pro 15% zaměstnanců a jich rodiny,
při 501 a více zaměstnancích nejméně pro 20% zaměstnanců a jich rodiny.
(2) Za účelem splnění stavební povinnosti podle tohoto zákona mohou se zejména menší podniky za souhlasu příslušných závodních výborů nebo kde jich není, za souhlasu většiny zaměstnanců v každém z příslušných podniků k provedení staveb v § 1 uvedených spojiti.
§ 3.
Pro stavební povinnost podniků v § 1 uvedených a pro její rozsah dle § 2 jest rozhodujícím počet zaměstnanců z 1. července 1924.
§ 4.
Stavby dle tohoto zákona jsou podniky v § 1 uvedené povinny započíti nejpozději do 1. dubna 1925 a tyto nejpozději do 1. dubna 1926 úplně provésti.
§ 5.
Stavby dle tohoto zákona provedené stávají se vlastnictvím státu a budou spravovány příslušnými závodními výbory (závodními radami) a kde jich není, zvláštními výbory volenými zaměstnanci příslušného závadu.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministrům sociální péče a veřejných prací v dohodě s celostátním dělnickým výborem jako ústřednou závodních výborů a rad.
Odůvodnění.
Navrhovaným zákonem má býti odpomoženo bytové krisi a nezaměstnanosti. Zkušenost ukázala, že nelze bytovou krisi úspěšně zdolati, nechá-li se podnikání staveb obytných budov soukromé iniciativě. Soukromý podnikatel řídí se vždy ohledem na soukromopodnikatelský zisk a na okamžitou konjunkturu, nikoliv ohledem na skutečnou potřebu. Účelem tohoto zákona je, aby zásahem veřejné moci do podnikání stavebního byly opatřeny byty příslušníkům pracující třídy, jejichž příjmy, jsouce neustále přímo i nepřímo - drahotou - snižovány, nestačí vzestupné tendenci činží v obytných domech stavěných za účelem docílení soukromo-podnikatelského zisku. Podnikatelé mají býti přinuceni, aby alespoň část nadhodnoty, o kterou olupují dělnickou třídu, vrátili tím, že ze svých zisků postaví obytné dumy.
Podobný návrh zákona podal poslanecký klub komunistické strany již 20. února 1923. Náš návrh zůstal však dosud neprojednán. Podáváme návrh nový v poněkud pozměněné úpravě, jsouce si dobře vědomi, že teprve jednotný nejostřejší nátlak všech pracujících vrstev měst i venkova proti dnešním držitelům politické moci vynutí splnění denních požadavků dělnické třídy.
Provedení tohoto zákona nedotýká se státních financí a není tudíž zapotřebí zvláštního úhradového návrhu podle § 41 ústavní listiny.
V Praze dne 26. listopadu 1924.
Toužil,
Teska, Warmbrunn, Blažek, Krejčí, Koutný, Darula, Burian, Malá, Bubník, Kunst, J. Kříž, Haken, Houser, dr. Gáti, Rouček, Mondok, Svetlik, Mikulíček, Sedorjak, Šafranko, Kučera, Merta, Skalák, Tausik, Kreibich.