Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4964.

Návrh

poslance Tesky a soudruhů

na úpravu podpor nezaměstnaných.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne................

o podpoře nezaměstnaných.

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všichni nezaměstnaní, bydlící na území republiky československé, mají bez ohledu na povahu jejich zaměstnaní, a bez ohledu na jejich státní příslušnost po celou dobu nezaměstnanosti nárok na podporu podle tohoto zákona.

§ 2.

Nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá:

(1) Kdo má příjem ať peněžní nebo naturální hodnotně aspoň stejně veliký, jako podpora podle tohoto zákona (§ 3); je-li onen příjem nižší než podpora podle tohoto zákona (§ 3), náleží mu rozdíl obou;

(2) kdo požívá nemocenského od některé nemocenské pokladny, je-li aspoň stejně veliké, jako podpora podle tohoto zákona (§ 3); je-li nemocenské nižší nežli zákonná podpora (§ 3), náleží mu podpora ve výši rozdílu nemocenského a zákonné podpory (§ 3);

(3) předcházející ustanovení platí obdobně o nezaměstnaných, kteří požívají vyživovacího příspěvku;

(4) kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn nebo kdo dobrovolně práci opustí bez závažné příčiny.

§ 3.

Podpora rovná se mzdě nezaměstnaného, kterou naposled při plném zaměstnání obdržel. Nikdy však nesmí býti menší než 20.- Kč denně s příplatkem 5.- Kč denně na každou osobu, žijící s nezaměstnaným ve společné domácnosti, o niž je povinen podle zákona pečovati.

§ 4.

O nároku na podporu v nezaměstnanosti a o její výši rozhoduje s konečnou platností místní výbor nezaměstnaných, kde ho není, příslušný závadní výbor; není-li ani toho, zvláštní výbor důvěrníků, do něhož vysílá každá z odborových ústředen po jednom zástupci za každou skupinu v místě stávající.

§ 5.

(1) Podporu v nezaměstnání vyplácejí na poukaz institucí uvedených v § 4 berní úřady ode dne uplatnění nároků předem na jeden ty den a to i za neděle a svátky.

(2) Na žádost oblastního nebo celostátního dělnického výboru jest povinen ministr financí uložiti obecnímu úřadu, aby v zastoupení finanční správy výplatu podpor prováděl.

§ 6.

Podpory podle tohoto zákona nemají právních následků péče chudinské.

§ 7.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem se zároveň zrušuje zákon z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., a podpoře nezaměstnaných a všechna zákonná ustanovení jej doplňující a pozměňující a zákon z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

(2) Provésti tento zákon se ukládá ministru sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry a s celostátním dělnickým výborem jako ústřednou závodních výborů a rad.

(3) Do jednoho měsíce po tam, co tento zákon nabude účinnosti, vydá ministr sociální péče v dohodě s celostátním dělnickým výborem jako ústřednou závodních rad a výborů nařízení, kterým bude upraven způsob uplatňování a zajišťování nároků a řízení dle § 4.

Odůvodnění.

V poslední době dochází opět k omezování výroby (Ostravsko), jež vyvolává přirozeně zvýšení nezaměstnanosti. Vzrůst její bude nad to ještě urychlen, jakmile se skončí sezonní práce a zejména jakmile začnou působiti na Československa účinky Dawesova plánu. Dosavadní vývoj nezaměstnanosti dává za pravdu našemu tvrzení, že dnešní nezaměstnanost je důsledkem chronické krise světového hospodářství po válce a že tudíž nelze počítati s tím, že by nějakým normálním vývojem klesla na úroveň předválečnou. Sami podnikatelé se netají tím, že zejména po uplynutí přechodné konjunktury, vyvolané v Československu akcí porurskou, stává se určité vyšší číslo nezaměstnanosti v Československu veličinou stálou. Z toho však jako nutný důsledek vyplývá, jak jsme již několikráte upozornili, že dnes nestačí potírati následky nezaměstnanosti takřka primitivními prostředky předválečnými, jako je zejména gentský systém. Dnes je nesporně povinností státu, aby sám nesl náklady podporování nezaměstnaných. Dosavadní postup vlády však nasvědčuje až příliš citelně tomu, že ani zdaleka si není nebo ani nechce býti vědoma úkolů, které má v oboru péče o nezaměstnané plniti.

Vláda neustálým snižováním a omezováním podpory v nezaměstnanosti stejně, jako příkrým postupem při jejím povalování, plnila dosud jenom diktát podnikatelů, kterým šlo v prvé řadě o to, aby zbědované masy nezaměstnaných byly přinuceny přijímati sebe horší pracovní podmínky. Tato okolnost, jakož i rostoucí drahota vede nutně celou dělnickou třídu k tomu, aby co nejostřeji se domáhala všeobecného zlepšení péče o nezaměstnané.

Výrazem těchto požadavků je náš návrh, který se opírá o tyto zásady:

1. Nárok na podporu mají všichni nezaměstnaní bez ohledu, je-li jejich práce stálá či sezonní.

2. Podpora má dosahovati dosavadní plné mzdy, vždy však určitého dostatečného minima.

3. Podpora má býti nezkráceně vyplácena po celou dobu nezaměstnanosti bez ohledu na délku jejího trvání.

4. Rozhodování o nároku na podporu náleží dělnictvu.

Celková úhrada nákladů, jež budou s prováděním tohoto zákona spojeny, ve výši 1 miliardy Kč, budiž opatřena přímou půjčkou vnitrozemskou, kterou budou nuceny upsati všechny podniky veřejně účtující ze svých zisků dosažených v r. 1923 a přesahujících 6%.

V Praze dne 26. listopadu 1924.

Teska, Kučera, Blažek, Svetlik, Kunst, Mondok, Mikulíček, Krejčí, Sedorjak, Kreibich, Bubník, Skalák, Haken, Burian, Tausik, J. Kříž, Šafranko, Merta, Toužil, Koutný, Houser, dr. Šmeral, Warmbrunn, Rauček, Darula, Malá, dr. Gáti.