Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.
|
I. volební období |
10. zasedání |
Původní znění.
4941.
Antrag
des Abg. Dr. Ernst Schollich und Genossen
auf Ausdehnung der Wirksamkeit des Gesetzes vom 3. Juli 1924 Z. 166 Slg. d. G. u. V, die einmaligen Aushilfen für Lehrpersonen in der Slowakei und Karpathenrussland betreffend.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom.................,
betreffend die grundsätzliche Ausdehnung der Wirksamkeit des Gesetzes vom 3. Juli 1924, Zahl 166 Slg. d. G. u. V. auf sämtliche in § 1 des ung. G. A. XXXVl v. J. 1914 angeführten Personen und Festsetzung der Höhe der einmaligen Aushilfe für die im Gesetze vom 3. Juli 1924 Zähl 166 Slg. d. G. u. V. nicht berücksichtigten Lehrpersonen an den von Kirchen, Gemeinden und anderen Vereinigungen erhaltenen Mittelschulen und Akademien in der Slovakei und Karpathenrussland und an Hinterbliebene nach diesen Personen.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die Wirksamkeit des Gesetzes vom 3. Juli 1924, Zahl 166 Slg. d. G. u. V. wird auf alle in § 1 des ung. G. A. XXXVI v. J.1914 angeführten Personen, welche in dem Gesetze vom 3. Juli 1924 nicht berücksichtigt wurden, mit folgenden Abänderungen ausgedehnt:
Zur § 1, Absatz 1 als letzter Satz: und rückwirkend für die Jahre 1920, 1921, 1922 und 1923.
Statt § 3: Diese einmalige Aushilfe gebührt rückwirkend für die Jahre 1920, 1921, 1922 und 1923 jedes Jahr in folgendem Höchstausmasse: Den Pensionisten mit 1500 Kč, den Witwen nach ihnen mit 1050 Kč, den Empfängern von Erziehungsbeiträgen für Kinder (für jedes Kind bis zu fünf Kinder) mit 210 K und den Empfängern von Gnadengaben aus den in § 1, Abs. 2 angeführten Pensions- und Versorgungsinstituten an Stelle von Ruhe- und Versorgungsgenüsse mit 500 Kč.
In den Jahren 1924, 1925 und 1926 gebührt den Pensionisten jedes Jahr 3000 Kč den Witwen nach ihnen 2100 Kč, den Empfängern von Erziehungsbeiträgen für Kinder (für jedes Kind bis zu 5 Kindern) mit 420 Kč und den Empfängern von Gnadengaben aus den in § 1, Abs. 2 angeführten Pensions- und Versorgungsinstituten 1000 Kč.
§2.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.
Mit seiner Durchführung wird der Minister für Schulwesen und Volkskultur im Einvernehmen mit dem Finanzminister betraut.
Begründung.
Die Ruhe- und Versorgungsgenüsse der nichtstaatlichen Lehrpersonen aller Kategorien - also nicht nur der Bürger- und Volksschullehrer und Kindergärtnerinnen - regelt der ung. G. A. XXXVI v. J. 1914 in der Weise, dass alle diese Personen in das mit dem Ges. Art. XXVII v. J. 1894 errichtete Landespensionsinstitut einbezogen werden, jedoch mit Ausnahme derjenigen Personen, welche an staatlichen, aus den durch den Staat verwalteten Fonden erhaltenen Anstalten, an den Ordensschulen, an welchen ausschliesslich Ordensbrüder unterrichten und an der von Pflicht der Teilnahme enthobenen Anstalten angestellt waren.
Das Gesetz vom 3. Juli 1924, Zahl 166 Slg. d. G. u. V. über Ausbezahlung der einmaligen Aushilfe an diese Personen bewilligt diese Aushilfe nur denjenigen Lehrpersonen, welche an den Bürger- und Volksschulen tätig waren und den Kindergärtnerinnen. Warum die übrigen Pensionisten von der Aushilfe ausgeschlossen sind, ist umsomehr unverständlich, als die Belastung des Staatshaushaltes durch Auszahlung auch an diese Personen derartig gering ist, dass sie überhaupt nicht in Frage kommt. Im Jahre 1914 gab es auf dem Gebiete der jetzigen Slowakei an nichtstaatlichen Mittelschulen: 11 Gymnasien mit 149 Professoren, eie Realschule mit 7 Professoren, 2 Handelsakademien mit 14 Professoren, 5 Lehrerbildungsanstalten mit 25 Professoren und eine Rechtsakademie mit 7 Professoren, insgesamt daher 212 aktive Lehrpersonen. Die Zahl der Pensionisten dieser Kategorie dürfte heute daher kaum 100 erreichen, sodass die Auszahlung der einmaligen Aushilfe an diese Personen den Staatshaushalt jährlich kaum mit 200.000 K belasten dürfte, also mit einer Summe, welche gegenüber den Milliarden des Staatshaushaltes überhaupt nicht in Betracht kommen kann, den armen Pensionisten jedoch wenigstens die Fristung ihres Lebens bedeutend erleichtern würde.
Dem Elend der Pensionisten, welche mit monatlich 300 K ihr Dasein fristen müssen und der Witwen, welche durchschnittlich 120 Kč monatlich, beziehen, könnte durch die Ausdehnung der Wirksamkeit des Gesetzes vom 3. Juli 1924 vorläufig, bis zum Abschluss der diesbezüglichen Verhandlungen mit crem ung. Staate gesteuert werden.
Die Antragsteller halten es für ehre Pflicht des čechoslovakischen Staats, hier einzugreifen und das Elend durch diese vorläufige Regelung wenigstens zu lindern.
Das Erfordernis beträgt 200.000 Kč, wäre im jährlichen Staatsvoranschlage, vorzusehen und aus den Steuereingängen zu decken.
In formaler Hinsicht beantragen wir die Zuweisung dieses Antrages an den Kultur- und Budgetausschuss.
Prag am 3. November 1924.
Dr. Schollich,
Dr. Lodgman, Ing. Kallina, Dr. Brunar, Dr. Radda, Dr. Lehnert, Dr. Keibl, Böhr, Matzner, Babek, Patzet, J. Mayer, Dr. Petersilka, Schälzky, Ing. Jung, Schubert, Simm, Dr. E. Feyerfeil, Kraus, Wenzel, Knirsch, Mark, Windirsch.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.
|
I. volební období |
10. zasedání |
Překlad.
4941.
Návrh
poslance dra E. Schollicha a druhů,
aby byla rozšířena působnost zákona ze dne 3. července 1924, č. 166 Sb. z. a n. o jednorázových výpomocí učitelů na Slovensku a na Podkarpatské Rusi
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovna, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne......................
a zásadním rozšíření působnosti zákona ze dne 3. července 1924, č. 166 Sb. z. a n. na veškeré osoby uvedené v § 1 uh. z. čl. XXXVI z r. 1914 a o ustanovení výše jednorázové výpomoci učitelů středních škol a akademií na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, vydržovaných církvemi, obcemi a jinými spolky a pozůstalým po těchto osobách, jichž zákon ze dne 3. července 1924, č. 166 Sb. z. a n. nedbal.
Národní shromáždění republiky československé usnesla se na tomto zákoně:
§ 1.
Působnost zákona ze dne 3. července 1924, č. 166 Sb. z. a n. rozšiřuje se na všechny osoby uvedené v § l uh. z. čl. XXXVI z r. 1914, jichž zákon ze dne 3. července 1924 nedbal, s těmito změnami: K § 1, odst. 1 připojuje se jako poslední věta: ťa se zpětnou platností za léta 1920, 1921, 1922 a 1923.Ť
Místo § 3: Tato jednorázová výpomoc přísluší se zpětnou platností za léta 1920, 1921, 1922 a 1923, každý rok v této nejvyšší částce: Pensistům po 1500 Kč, vdovám po nich po 1050 Kč, poživatelům vychovávacích příspěvků na děti (pro každé dítě až do 5 dětí) po 210 Kč a poživatelům darů z milosti z pensijních a zaopatřovacích ústavů uvedených v § 1, odst. 2, které zastupuji odpočivné a zaopatřovací požitky, po 500 Kč.
V letech 1924, 1925 a 1926 přísluší pensistům každoročně 3000 Kč, vdovám po nich po 2100 Kč, poživatelům vychovávacích příspěvků na děti (pro každé dítě až do 5 dětí) po 420 Kč a poživatelům darů z milosti z pensijních a zaopatřovacích ústavů uvedených v § 1, odst. 2. po 1000 Kč.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho se pověřuje ministr školství a národní osvěty po dohodě s ministrem financí.
Odůvodnění.
Odpočivné a zaopatřovací požitky nestátních učitelů všech druhů - tedy nikoliv jen učitelů občanských a obecných škol a pěstounek na mateřských školkách - upravuje uh. zák. čl. XXXVI z r. 1914 tak, že všechny tyto osoby jsou zahrnuty do zemského pensijního ústavu zřízeného zák. čl. XXVII z r. 1894, avšak s výjimkou oněch osob, které byly zaměstnány v ústavech státních, vydržovaných z fondů spravovaných státem, v řádových školách, na nichž vyučují jen řádoví bratři a na ústavech osvobozených od povinné docházky.
Zákon ze dne 3. července 1924, č. 166 Sb. z. a n. o výplatě jednorázové výpomoci těmto osobám povoluje tuto výpomoc jen oněm učitelům, kteří působili na obecných nebo občanských školách nebo na dětských opatrovnách. Proč jsou ostatní pensisté z této výpomoci vyloučeni, lze tím méně pochopiti, že zatížení státního hospodářství výplatou také těmto osobám jest tak nepatrné, že vůbec nemá významu. V r. 1914 byla na území nynějšího Slovenska nestátních středních škol: 11 gymnasií se 149 profesory, jedna reálka se 7 profesory, 2 obchodní akademie se 14 profesory, 5 ústavů pro vzdělání učitelů s 25 profesory a právní akademie se 7 profesory, úhrnem tedy 212 činných učitelů. Počet pensistů tohoto druhu nedosahuje dnes snad ani 100, takže výplata jednorázové výpomoci těmto osobám zatížila by státní hospodářství ročně sotva 200.000 Kč, tedy penízem, jenž proti miliardám státního hospodářství nemůže míti vůbec významu, avšak chudým pensistům by aspoň značně usnadnil uhájiti živobytí.
Bída pensistů, kteří musí živořiti se 300 Kč měsíčně a vdov, které dostávají měsíčně průměrně 120 Kč, mohla by býti zmírněna prozatím rozšířením působnosti zákona ze dne 3. července 1924, dokud nebude ukončeno příslušné jednání s maďarským státem.
Navrhovatelé považují za povinnost československého státu, aby zde zasáhl a aby aspoň touto předběžnou úpravou zmírnil bídu.
Vyžadovalo by to 200.000 Kč, tato částka budiž zařaděna do každoročního státního rozpočtu a uhrazena z vybraných daní.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru kulturnímu a rozpočtovému.
V Praze dne 3. listopadu 1824.
Dr. Schollich,
dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Keibl, Matzner, Böhr, Bobek, Patzel, J. Mayer, dr. Petersilka, Schälzky, inž. Jung, Simm, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Wenzel, Knirsch, Schubert, Mark, Windirsch.