Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.
|
I. volební období |
10. zasedání |
4938.
Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Kostky, dra Kafky a druhů o dani z příjmu držitelů předválečných rent (tisk 4748/VI),
II. min. s plnou morou pre správu Slovenska na interpelláciu posl. dra Lelleyho a spol. o bezzákonnom sužovaní obecenstva okresným náčelníkom v Nových Zámkoch (tisk 4297/II),
III. min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. dra Jabloniczkého a soudy. o mylném výkladě zákona a protizákonném nařízení okresního náčelníka v Levicích, kterými porušuje (ukrivďuje) právo volného používání jazyka menšin (tisk 4515/I),
IV. min. vnitra a soc. péče a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. dra Kórmendy Ékesa a druhů o opožděném uveřejnění důležitého upozornění pro americké vystěhovalce policejním ředitelstvím v Košicích (tisk 9085/XVII),
V. min. s plnou morou pre správu Slovenska a min. školstva a národnej osvety na interp. posl. dra Lelleyho a súdr. pre krivdy spáchané na školách v Hornom a Dolnom Ďurade a v Malom Dekeneši (tisk 4152/XII),
VI. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že novojičínská okresní politická správa protizákonně předpisuje poplatky (tisk 4748/XII),
VII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Scholicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o rušení něm. středních škol (tisk 4858) a interp. posl. Schäfera, Hoffmanna, Deutschové, Beutela, Roschera a druhů v téže věci (tisk 4859),
VIII. min. vnitra na interp. posl. dra Keibla, Krause a druhů o složení rumburské okresní správní komise (tisk 4462il),
IX. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o předčasném provedení trestu vězení v policejním řízení (tisk 4824, III),
X. min. vnitra na interp. posl. Patzela a druhů, že novojičínská okresní politická správa protizákonně užívá tax za prodloužení policejní hodiny uzavírací (tisk 4748/XIII),
XI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o jazykové otázce místních školních rad (tisk 4515/X),
XII. min. vnitra na interp. posl. Hakena a soudy. o novém řádění pražské policie proti pokrokovému a socialistickému studentstvu (tisk 4392),
XIII. min. veřejných prací na interp. posl. Hellera, Kaisera, Scuberta a druhů o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požitků v gelnickém údolí (tisk 4824/IV),
XIV. min. vnitra na interp. posli dra Lodgmana a druhů, že ministerstvo vnitra nevyřizuje odvolání (tisk 4793/I),
XV. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o přejmenování Adlerdörfel (Vorličky) v Orličky (Worlička) (tisk 4551/III),
XVI. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o tom, že ministerstvo vnitra odepírá právní moc (tisk 4748/IV).
I./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
o dani z příjmu držitelů předválečných rent (tisk 4748/VI).
Pode § 156, odst. 1., zákona o osobních daních nutno zdaňovati poplatné příjmy částkou, které skutečně dosáhly v posledním roce, jenž předchází rok berní; dále pode § 159, odst. 1. téhož zákona pokládá se za příjem úhrn všech příjmů na penězích nebo peněžité hodnotě.
Z těchto jasných zákonných ustanovení povšechného rázu, která svého potvrzení docházejí i ve speciálních ustanoveních citovaného zákona (na př. § 164 mluví o skutečně dosaženém nájemném § 165 o skutečně přijatém zisku, zvláště pak § 171, podle něhož úroky, které jsou obsaženy v nezúročitelných pohledávkách, při kterých se vrátí vyšší kapitál než původně daný, připočtou se ku příjmu toho roku, kterého byly přijaty se splátkou kapitálu) vysvítá, že pro daňovou povinnost jest rozhodným okamžik pobírání, t. j. skutečného obohacení poplatníkova a že tudíž nestačí jen vznik právního nároku, nýbrž že nárok právně trvajíc musí dojíti nějakou formou svého uskutečnění.
Proto v důsledku zmíněných zásad stanoví na př. čl. 27, III., 1 prováděcího nařízení ke IV. hlavě z. o os. d, že na účet dřívějších let dodatečně vybrané úroky, které pro posečkání nebyly v dřívějších letech zdaňovány, zdaní se najednou v roce po jejich vyplacení. Podobně i podle prakse judikaturou podepřené zdaňuje se na př. příjem z akcií podle výše, která byla vyplacena v roce předcházejícím rok berní, byť se i dividenda týkala jednoho nebo i více dřívějších let; nebo činže a pachtovné za několik let napřed přijaté zdaní se najednou v roce po přijetí; nebo advokátův honorář za zastupování několik let trvající zdaní se celý v roce, který jde po roce skutečné výplaty.
Za tohoto stavu věci a při nedostatku zvláštního opačného zákonného ustanovení v tomto směru jest platným právem plně odůvodněno, aby úroky z předválečných rent vyplacené za několik let najednou v jednom roce (na př. 1924) zdaněny byly daní z příjmu najednou na příští berní rok (tedy na 1925).
Pro nějaké zvláštní výjimečné opatření, jež ostatně by se mohlo státi jenom zákonem a ne pouhým nařízením nebo výnosem. není důvodů. Ostatně s případným takovým opatřením nemohlo by ministerstvo financí souhlasiti již z toho důvodu, že zdanění úroků za několik let najednou obdržených, ne podle roku skutečného pobírání, nýbrž rozděleně podle jednotlivých roků, na něž úroky připadají, mělo by - hledíc k tomu, že jde o několik desettisíců poplatníků - v zápětí spoustu reasumací daní již pravoplatně předepsaných. kteréž zatížení za nynějších poměrů nelze vyměřovacím úřadům uložiti.
V Praze dne 8. října 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
II./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra s plnou mocou pre správu
Slovenska
na interpelláciu posl. dr Lelleyho a spol.
o bezzákonnom sužovaní obecenstva okresným náčelníkom v Nových Zámkoch (tisk 4297/II).
Cestovné a zbrojné listy boly niektorým obyvateľom v Nových Zámkoch odobrané, poneváč po ich vydaniu vyšly na javo okolnosti, na íchž podklade bol okresný úrad povinný učiniť toto opatrenie. Postižení mali možnosť použiť opravných prostriedkov administrativného pokračovania proti opatreniu okresného úradu.
V Prahe dňa 25. septembra 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr Kállay v. r.
III./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska
na interpelaci poslance dra J. Jabloniczkého a soudr.
o mylném výkladě zákona a protizákonném nařízeni okresního náčelníka v Levicích, kterými porušuje (ukřivďuje) právo volného používání jazyka menšin (tisk 4515/I).
Za maďarského režimu nebyla ani ve městech s výlučně slovenským obyvatelstvem dovolena označení slovenskými nápisy. Je proto pochopitelno, že okresní náčelník v Levicích hleděl nyní aby nápisy byly přizpůsobeny změněným poměrům potud, že by vedle dosavadních maďarských označení použito bylo též označení v jazyku státním. Levice jsou obchodním a hospodářským centrem nejen pro celý levický okres. ale z velké části i pro okres novobáňský, v němž obývá podle posledního sčítání lidu jen 348 obyvatelů maďarského jazyka Vzhledem k pochybnostem o právním základu napadeného výnosu okresního úřadu výnos tento dále se neprovádí.
V Praze dne 25. září 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr Kállay v. r.
IV./4938 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a sociální péče a ministra
s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékesa a druhů o opožděném uveřejněni důležitého upozornění pro americké vystěhovalce policejním ředitelstvím v Košicích (tisk 4085/XVII).
Upozornění v interpelaci uvedené bylo vydáno ministerstvem sociální péče od kterého bylo vypraveno dne 12. března 1923. Policejnímu ředitelství v Košicích došlo služební cestou dne 29. března 1923 a bylo uveřejněno slovensky ihned a maďarsky jakmile byl opatřen překlad vyhlášky. Policejní ředitelství v Košicích nemohlo samozřejmě na výnose ministerstva sociální péče nic měniti, navrhlo však ihned samo prodloužení lhůty v upozornění stanovené, která po té byla ministerstvem sociální péče prodloužena do konce června 1923. Nejde tudíž v daném případě ani o nedbalost, ani o zlomyslnost úředních orgánů.
V Praze dne 29. září 1924
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman v. r.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr Kállay v. r.
V./4938 (původní znění).
Odpoveď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska a ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu poslanca dra Lelleyho a
súdruhov pre krivdy spáchané na školách v Hornom a Do)nom Ďurade a v Malom Dekeneši
(tisk 4152/XII).
Malý Dekeneš Dolný a Horný Ďurad boly podľa popisu ľudu z roku 1910 obcami s obyvateľstvom prevážne slovenským. Vtedy bola zistená slovenská národnosť v Malom Dekeneši s 300 obyvateľov u 255 osob, v obci Ďurad Dolný, majúcej 366 obyvateľov u 241 a v obci Ďurad Horný s 394 obyvateľov u 319 osob Na rímskokatolícke ľudovej škole v Malom Dekeneši a Hornom Ďurade bol len ke konci bývalého režimu zavedený maďarský jazyk vyučovací. Že obyvateľstvo týchto obcí je slovenské, toho dokladom je, že v interpellácii uvedený farár Jonáš sám keď sa roku 1913 stal farárom v Dolnom Ďurade, cítil potrebu učiť sa slovensky a že v podaní školských stolíc týchto obcí zo dňa 29. apríla 1923, čís. j. 83 (na ktorom je aj ten istý farár podpísaný ako predseda školskej stolice), výslovne sa uvádza: ťMy, bárs všeci vieme tak po maďarsky ako po slovensky, doma hovoríme slovensky.Ť Z toho jasne vyplývá, že neide o obce maďarské.
Pri popisu ľudu dňa 15. februára 1921 bolo v Malom Dekeneši napočítané 339 prítomných obyvateľov, z ktorých so slovenskou národnosťou je zapísané 295 a s maďarskou 28. v Dolnom Ďurade 426 obyvateľov a to 341 národnosti slovenskej a 81 maďarskej a konečne v Hornom Ďurade 417 obyvateľov, z ktorých je 394 Slovákov a 11 Maďarov. Tieto datá odpovedajú v celku výsledkom posledného maďarského sčítania, čím sa javia najlepšie vyvrátené všetky tvrdenia o domnelých nesprávnostiach pri popisu ľudu roku 1921.
Vykonaným šetrením bolo tiež zistené, že sa z týchto obcí nikdo neponosoval na nesprávny zápis svojej národnosti. Hlavný slúžny, prevádzajúc revíziu sčítacieho operátu zkúmal správnosť údajov národnosti a nedopustil sa žiadnej nesprávnosti ale konal iba svoju povinnosť, vyplývajúcu z predpisov §-u 20 a nasledujúcich vládneho nariadenia o sčítaní ľudu. Taková revízia bola tiež nutnou bo vo sčítacej listine zapísané boly s maďarskou národnosťou osoby, o ktorých je notoricky známo že maďarčinu len nedokonale ovládajú, na príklad v interpellácii uvedená Uršula Szentkeresztyová, alebo na pr. tiež v interpellácii menovaní Isidor Ferencz, Jozef Holecska, Ján Holecska, Ján Macko, Vikt. Koritár, Fráňa Koritár atď., ktorí výslovne doznali, že ich materinskou rečou je slovenčina a že aj doma užívajú len slovenského jazyka. Tvrdzenie, že hlavný slúžny dakomu nadával alebo vyhrožoval zavretím, je vôbec neodôvodnené. Jeho správnosť nepotvrdila ani jedna z vypočutých osôb Práve tak je vymyslený výrok: ťVy ste rychtár, však sa o Vás postarám a naučím tiež Jonáša (farára) i Lédenyiho (učiteľa)Ť ktorý sa hlavnému služnému podkladá.
Popisovací komisár Tvarožek hovoril sice v deň sčítania s miestným farárom avšak na jeho otázku po výsledku popisu neodpovedal tak, ako sa uvádza v interpellácii ale povedal mu s úsmevom a zo škádlivosti: ťNebo sa, už som jedného Slováka našielŤ (ne félj, már egy szlovákot tatáltam). Má tedy táto odpoveď celkom inakší smysel. Výsledok popisu menovaný komisár však nesdelil a tiež nikoho menom nepomenoval. Je pravda sice, že odpoľudnie neprevádzal už sčítanie ale nestalo sa tak z dôvodov, ktoré interpellácia predpokladá avšak pre nutné iné zamestnanie pre ktoré si vopred vyžiadal dovolenú.
Žiadosti, aby bolo dovolené nahliadnuť do sčítacieho materiálu, nie je možné vyhoveť so zreteľom k ustanoveniu §-u 7 zákona zo dňa 28. januára 1919, č. 49 Sb. z. a n.
Pokiaľ ide o školské pomery v menovaných obciach. odkazuje sa na odpoveď ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu číslo tlače III/3795 zo dňa 21. júla 1922.
Školský inšpektor na ktorého sa interpellácia ponosuje, bol už preložený na iné pôsobište a bolo s ním okrem toho zavedené disciplinárne vyšetrovanie. Podľa výsledku jeho bude zatým urobené príslušné opatrenie.
V Prahe dňa 14. mája 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr Kállay v. r.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr Markovič v. r.
VI./4938 (původní znění.)
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance dra E. Schollicha
a druhů, že novojičínská okresní politická správa
protizákonně předpisuje poplatky (tisk 4748/XII).
Okresní správa politická v Novém Jičíně přikazuje všechny poplatky za povolení ku překročení policejní hodiny uzavírací v hostincích místním chudinským fondům. V dřívější době přikázala sice část vybraných poplatků Čsl. Červenému Kříži, avšak bylo jí nařízeno aby i tento obnos dodatečně odvedla chudinským fondům. Vzhledem k uvedenému stavu věcí nepokládám další opatřeni za nutné.
V Praze dne 25. října 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr v. r.
VII./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o rušení německých středních škol (tisk 4858) a interpelaci poslanců Schäfera, Hoffmanna, Deutschové, Beutela, Roschera a druhů v téže věci (tisk 4859).
Na svrchu uvedené dvě interpelace stejného data a totožného obsahu dávám tuto odpověď:
Ad 1 Již za Rakouska byl v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nadměrný počet německých učitelských ústavů, což mělo za následek, že již tehdy byla nadprodukce německých učitelů, jež však byla vyrovnávána odchodem těch učitelů do německých zemí býv. Rakouska, kde byl učitelstva nedostatek. Když však po Převratu možnost odchodu zanikla, a když dále jednak přirozeným poválečným úbytkem dětí jednak návratem dětí českého původu ze škol německých do škol českých, zmenšil se počet německých škol a tříd vzrůstal stále počet nezaměstnaných německých učitelů, zatím co učitelské ústavy každoročně vydávaly nadměrný počet učitelských kandidátů.
Bylo proto nutno u činiti opatření, aby tento nepřirozený stav, v němž se učitelstvo německé ocitlo, byl pokud možno brzy upraven a pro budoucnost zamezen. Okamžitá náprava jest sice neproveditelná, jest však povinností státní školské správy, aby nynější stav nezaměstnanosti německého učitelstva zmírnila a to:
a) vhodnými opatřeními personálními (pensionováním doslouživších. obsazováním uvolněných míst učitelstvem propouštěným pro nedostatek míst, ustanovováním německých učitelů, pokud to lze na české školy za učitele jazyka německého),
b) omezením počtu německých učitelských ústavů a redukcí ročníků na zbývajících ústavech učitelských na takovou míru, aby ročně vycházelo pouze tolik absolventů, jimiž by byla hrazena potřeba nově nastupujícího německého učitelstva s příslušnou reservou pro případy nepředvídané.
Srovnáme-li počet německých učitelských ústavů v jednotlivých zemích shledáme značný nepoměr. Zatím co Slezsku stačí německý učitelský ústav v Opavě se dvěma ročníky a Moravě dva učitelské ústavy v Brně a Olomouci, bylo v Čechách těchto ústavů jedenáct, z nich 8 státních. Přikročila proto státní školská správa k velmi mírné redukci tohoto počtu o dva ústavy, při čemž volena ještě forma rušení postupného jen proto, aby likvidování těchto škol nevyvolalo žádných obtíží. Zvoleny pak byly učitelské ústavy v Liberci a Litoměřicích proto, že to byly ústavy mezi úplnými ústavy o 4 ročnících nejméně frekventované. V Liberci bylo ve škol. roce 1923/24 podle ročníků chovanců: 18, 14, 23, 34, celkem 89 v Litoměřicích pak: 21, 14 37, 28, celkem 100.
V tomto postupném rušení učitelských ústavů v Liberci a Litoměřicích nelze tedy spatřovati trvalé poškozování německého středního školství když jedná se o opatření, jehož provedení bylo povinnosti státní školské správy.
Ad 2. Redukci pražských německých středních škol bylo nutno provésti z důvodů úsporných, ve státní správě i ve státním rozpočtu všeobecně uplatňovaných, jakož i z důvodů lokalitních. Již od r. 1919 sou totiž pražské německé střední školy vzhledem k jejich poměrně malé frekvenci a pro nedostatek školních budov umístěny vždy po dvou v jedné budově a není naděje, že při dnešní ubytovací tísni tyto poměry se zlepší. Jest proto nařízená redukce pouze formálním výrazem těch poměrů, které ve skutečnosti trvají již 5 let.
Že redukcí nestala se pražským obyvatelům německy mluvícím žádná křivda, patrno jest z těchto okolností: Počet německých středních škol ve Velké Praze byl v příkrém rozporu s počtem německého obyvatelstva v tomto městě. Ve Velké Praze bylo ve škol. roce 1923/24 celkem 40 ústavů středoškolských, nehledíme-li k 4 odborným učitelským ústavům, takže při počtu 676.657 obyvatelů případ jeden ústav na 16.916 obyvatelů. V celostátním průměru připadal ovšem jeden ústav tohoto odvětví na 34.026 obyvatelů ale nižší průměrné číslo pro Velkou Prahu jest vysvětlitelno kulturním prostředím hlavního města. Srovnáme-li vsak průměry pro české a německé ústavy. dospíváme k naprostému nepoměru. Pro 624.744 Čechoslováků (92.3%) v Praze byly jen 32 ústavy (80%) čili připadala jedna škola na 19.523 Čechoslováky. kdežto pro 30.429 obyvatelů německy mluvících (4.5%) bylo 8 ústavů (20%), čili připadal jeden ústav na 3.803 německé obyvatele. Z těchto čísel jest zřejmo, že pražští obyvatelé německé národnosti mají vzhledem k svému počtu nárok na daleko menši počet středních škol.
Přes to rozhodla se státní školská správa ponechati zatím nadále těchto německých ústavů 5. a to tak, aby každý typ tohoto odvětví byl zastoupen takže by bylo: 1 klasické gymnasium, 1 reálné gymnasium, 1 reform. reálné gymnasium, 1 reálka, 1 učitelský ústav, vedle toho pak ještě 1 ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk a 1 ústav pro vzděláni pěstounek.
V důsledku toho zrušeny byly přebytečné německé školy, totiž dvě reálná gymnasia a 1 reálka avšak i to stalo se s největší možnou šetrností neboť jen dva z těchto ústavů ruší se úplně. jeden pouze postupně, ale i toto opatření se odkládá o jeden rok. Při tom nečiní se žádné obtíže ani posud studujícímu žactvu, neboť má možnost přestoupiti na dále trvající ústav téhož typu, při čemž se mu výjimečně promíjejí všechny poplatky, předepsané pro žáky přecházející na jiný ústav. Rovněž učitelé na ústavech těch působící nebyli nikterak poškozeni, neboť spojení profesorských sborů provedeno bylo při úplném respektování jejich hospodářských a rodinných zájmů. Pro úplnost bylo by připomenouti, že všechny tyto ústavy byly jen slabě navštěvovány majíce každý kolem 200 žáků, při čemž na př. na zrušené reálce v Praze III. bylo v první třídě jen 19 žáků a právě tak vyšší třídy vykazovaly většinou počet žactva kolem 20.
Ze srovnání počtu žactva v Praze podle národnosti vychází na jevo také ta zajímavá okolnost že. kdežto obyvatelstvo německé tvoří pouze 4.5% celkového počtu, činí 1.824 němečtí žáci středoškolští v Praze 11.8% celkového počtu 15.403.
Pokud se týče námitky, že opatřením tímto docíleno bylo pouze úspor ve věcných nákladech, ač i tyto jsou značné - protože profesoři rušených ústavů nebyli propuštěni dlužno upozorniti že ve skutečnosti věc se má jinak. Uvolněním těchto profesorů bylo možno část jich umístiti jinde na neobsazených místech a nebylo tudíž nutno přijímati do státní školské služby nové síly učitelské a mimo to dlužno uvážiti, že ve státním rozpočtu objeví se úbytek značného počtu systemisovaných míst profesorských tím. že profesorská místa na zmíněných zrušených ústavech nebudou již do státního rozpočtu zařaděna.
Pokud se týče německého reálného gymnasia v Bruntále podotýkám. že státní školská správa projevila sice úmysl ústav ten zrušti, opatření to však dosud neprovedla. Důvodem byl tu nadbytek německých středních škol ve Slezsku, kde v letošním školním roce 1924/25 jest vedle 9 českých a dvou polských ústavů též 9 německých středních škol, takže pro 40.5% německého obyvatelstva ve Slezsku jest 45% všech středních škol a učitelských ústavů v této zemi, tedy o 4.5% pro Němce příznivěji. Nadbytečnost této školy patrna jest i z toho, že již za Rakouska ústav ten byl 3kráte zrušen.
Ke statistickým údajům, jak jsou uvedeny v interpelaci podotýkám toto: podle stavu. jaký se jeví ve školním roce 1924/25 jest nyní německých škol středních státních i nestátních po provedených redukcích: 17 gymnasií, 23 reálných gymnasií, 3 vyšší reálná gymnasia, 23 reform. reálných gymnasií, 20 reálek, 13 učitelských ústavů 4 odborné učitelské ústavy, celkem 103 ústavy z nichž 76 vydržuje úplně stát a na 14 dalších vydržuje veškeren učitelský personál, takže k tíži soukromých vydržovatelů připadá pouze 13 německých středních škol a učitelských ústavů, z nichž 7 jest vydržováno církevními činiteli, 2 městy, 3 zemí moravskou a 1 spolkem. V celkovém počtu 376 ústavů středoškolského odvětvi činí 103 školy německé celkem 27.5%, kdežto obyvatelstvo německé národnosti činí v republice 24.3%. Jest tedy počet škol pro Němce o 3.2% příznivější. Právě tak tomu jest i v jednotlivých zemích.
Na Moravě jest německých škol středoškolského odvětvi 26, což odpovídá 29.5% z celkového počtu 88 ústavů, avšak obyvatelstva německého jest jen 20.9%, tudíž počet škol dokonce o 8.6% pro Němce příznivější. O Slezsku byla učiněna zmínka již dříve. Na Slovensku mezi 69 středoškolskými ústavy jsou 4 německé, což odpovídá 5.8%, avšak obyvatelstva německého je 4.7%; tudíž počet škol opět pro Němce příznivěší, a to o 1.1%. V Čechách jest nyní po provedených redukcích procentní číslo téměř totožné. Z celkového počtu 198 ústavů jest jich německých 64, čili 32.4%, obyvatelstva německé národnosti pak jest 33%.
I tato nejnovější statistická data ukazují jasně, že o nějakém ukřivdění německé národnosti nelze mluviti ani v celku ani v jednotlivostech. Avšak i když se vezmou v úvahu pouze ústavy zcela státní, jak činí interpelace ačkoliv tím celkový obraz jest ukreslován, jeví se ve školním roce 1924/25 stav tento: všech zcela státních středních škol a ústavů učitelských jest 300, z nich jest: 214 československých, 76 německých, 9 maďarských a 1 polská škola. Německé ústavy tvoří 25.4%, obyvatelstvo německé činí pak, jak již podotknuto 24.3%, jest tedy počet škol zcela státních pro Němce o 0.9% příznivější. Jaké číslo procentní objeví se i po úplné likvidaci tří učitelských ústavů v Liberci. Litoměřicích a Olomouci kdy počet německých zcela státních škol bude činiti 73, jak interpelace sama uvádí nehledíme-li k neaktivovaném městskému ženskému učitelskému ústavu v Litoměřicích, nelze dnes předvídati, ježto nelze dnes přesně stanoviti, jak daleko zasáhne reorganisace v českém středním školství z týchž hledisek vedená. Jisto jest však již dnes, že ani potom nebude lze tvrditi, že vzhledem k celkovému počtu německých obyvatel republiky a vzhledem k jejich kulturním potřebám byl by snad nedostatek německých středních škol.
Ad 4. Za uvedených okolností není důvodu proč by mělo něco býti měněno na opatřeních, provedených již počátkem letošního školního roku.
Ad 5. Státní školská správa měla v úmyslu pojmouti též dívčí reformní reálné gymnasium ve Znojmě do celkové akce spojené s postátňováním učitelských sborů na středních školách. Poněvadž však z důvodů úsporných provádí se tato postátňovací akce postupně, nebylo lze příslušnou položku ponechati v rozpočtu na rok 1924. Státní školská správa jest ochotna převzíti definitivní učitelské síly tohoto ústavu do státní sužby za předpokladu, že kuratorium nynější třídy tohoto ústavu, jenž jest velmi slabě frekventován (měl ve škol. roce 1923/24 v šesti třídách pouze 113 žákyň) přičlení k německému státnímu reformnímu reálnému gymnasiu ve Znojmě, tedy k ústavu téhož typu.
Pokud jde o zřizování po případě zrušování středních škol kteréhokoliv jazyka vyučovacího nutno zdůrazniti, že se to děje po náležitém uvážení všech důvodů bez jakékoliv stranickosti a předpojatosti národní a vždy pouze se zřetelem na vyšší hlediska organisační a pedagogická a na únosnost státních financí.
V Praze dne 13. října 1924.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr Markovič v. r
VIII./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Keibla, V. Krause a druhů
o složení rumburské okresní správní komise (tisk 4462/I).
Požadavku interpelace aby německá strana národní v rumburské okresní správní komisi byla zastoupena bylo v mezidobí vyhověno.
V Praze dne 25. října 1924
Ministr vnitra:
Malypetr v r.
IX./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana
a druhů
o předčasném provedení trestu vězení v policejním řízení (tisk 4824/III).
Dne 28. října 1922 dopoledne oslavován byl na Staroměstském náměstí v Liberci státní svátek. Když pak shromáždění účastníci zpívali státní hymnu, prodíral se jimi zámečnický pomocník Bohdan Koch z Vratislavic n. N. s kolem, vrážeje do zúčastněných a maje demonstrativně klobouk na hlavě ač viděl, že shromáždění stojí s obnaženými havami, čímž způsobil mezi účastníky slavnosti veřejné pohoršení.
Policejní ředitelství v Liberci shledalo v činu tomto skutkovou podstatu přestupku §u 11 nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. a odsoudilo jmenovaného nálezem ze dne 18 listopadu 1922 č. 4985 do vězení na 48 hodin.
Odvolání Bohdana Kocha zemská správa politická v Praze rozhodnutím ze dne 13. ledna 1923 č 14 A-3103 ai 22/477.189 ai 22 nevyhověla s odůvodněním že skutková trestní podstata přestupku jest dostatečně prokázána.
O rozhodnutí II. stolice byl Bohdan Koch vyrozuměn ústně dne 24. ledna 1923, a povolen mu k jeho žádosti 8denní odklad trestu; intimát rozhodnutí tohoto, kteréž mělo platnost konečnou, byl mu doručen dne 26. ledna 1923 s vybídnutím aby nastoupil trest do konce ledna 1923. Dne 1. února 1923 přihlásil se pak Koch u správce věznice k nastoupení trestu a trest také odpykal.
Poněvadž do dne nastoupení trestu ani stěžovatel, ani jeho právní zástupce neohlásil úřadům, že by byl podal ve věci stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, aniž žádal na základě §u 17 zákona o nejvyšším správním soudě za odklad výkonu trestu, nebyl úřadům v tomto směru dán podnět k nějakému opatření.
Teprve po odpykání trestu, a to dne 11. února 1923, podal pak Koch proti rozhodnutí zemské politické správy stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, který nálezem ze dne 18. ledna 1924 čís. 448 rozhodnutí v odpor vzaté zrušil pro vady řízení.
Vzhledem k tomuto nálezu bylo zemské správě politické v Praze uloženo aby ve smyslu §u 6 odst. 2. zákona o nejvyšším správním soudu učinila ve věci další opatření, důsledkem čehož bude policejním ředitelstvím v Liberci vydán nový trestní nález v I. stolici.
V Praze dne 3. listopadu 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
X./4938 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Josefa Patzela a druhů,
že novojičínská okresní politická správa
protizákonně užívá tax za prodloužení policejní hodiny uzavírací (tisk 4748/XIII).
Okresní správa politická v Novém Jičíně odvedla dodatečně všechny v interpelaci uvedené poplatky, vybrané od Elišky Germadnikové, místnímu chudinskému fondu v Životicích a přikazuje nyní všechny poplatky za povolení ku prodlouženi policejní hodiny uzavírací v hostincích místním chudinským fondům, takže dalšího opatření není třeba.
V Praze dne 5. listopadu 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.