Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.

4932.

Zpráva

výboru ústavně-právníka

o vládním návrhu zákona (tisk 4907),

jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízeni v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

Ústavně-právní výbor jednal dne 18. listopadu 1924 o shora uvedeném vládním návrhu a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně N. S. ku přijetí zákon v tomto znění:

Zákon

ze dne...............,

jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

Platnost zákona č. 123/1923 Sb. z. a n. prodlužuje se až do jiné zákonné úpravy.

§2.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení, provésti jej náleží ministrům spravedlnosti a financí.

Důvodová zpráva.

Zákonem z 8. června 1923, čís. 123 Sb. z. a n., o jehož prodloužení se jedná, prodloužena byla platnost oněch ustanovení zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., kterými byly změněny předpisy o příslušnosti sborových a okresních soudů a o působnosti samosoudců sborových soudů I. stolice, jednak zavedena některá nová ustanovení, jejichž účelem bylo co nejvíce ulehčiti přetíženým soudům. Tak rozšířena byla pravomoc samosoudců u sborových soudů 1. stolice na majetkové spory do 20.000 Kč, jako i na ony spory o rozvod a rozluku manželství, ve kterých strany před vydáním průvodního usnesení nenavrhly, aby věc projednána byla před senátem. Vyloučeno bylo dále z pravomoci sborových soudů I. stolice rozhodování ve věcech směnečných a šekových, nepřevyšuje-li hodnota sporného předmětu 5.000 Kč, ustanovení a věcech nepatrných rozšířena byla na spory do 300 Kč a hranice nepřípustnosti mimořádného dovolání zvýšena na 2.000 Kč.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zavedeny byly zvláštní úlevy pro projednání sporů, zahájených ještě za platnosti starého civilního řádu soudního. Zakázána byla exekuce proti obci, ústavu ve státní správě nebo ústavu, který byl prohlášen výrokem správního úřadu za Veřejný a všeužitečný, a umožněno, aby exekuce byly vykonány soudními zřízenci a úředníky soudní kanceláře.

Vláda byla mimo to zmocněna, aby nařízením mohla bud v celém státním území nebo v jednotlivých jeho částech úředníky soudní kanceláře u okresních soudů a poručenských úřadů I. stolice zmocniti ku vyřizování určitých záležitostí. Konečně zrušen byl čl. IX. zákona č. 161/21, jímž byly pozůstalosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přikázány notářům, a obnoven stav, který byl před vydáním tohoto zákona.

Podle důvodové zprávy vládního návrhu osvědčila se ustanovení zákona č. 123/23 co nejlépe, důvody pak, které zavdaly příčinu k jeho vydání, trvají prý dosud. Pokud jde o ustanovení, která hlavně byla důvodem pro časové omezení působnosti zákona, nutno zdůrazniti, že přikázání manželských sporů samosoudcům objevilo se býti účelným, strany, které mají právo navrhnouti, aby věc jinak přikázaná samosoudci projednána byla senátem, tohoto práva téměř nepoužívají. Tak v době od 1. července 1923 do 31. prosince 1923 projednáno bylo celkem 4657 manželských sporů a toliko v 80 případech učiněn návrh, aby věc byla postoupena senátu. V prvním pololetí 1924 projednáno jich bylo 3433 a návrh na projednání senátem učiněni tolika v 74 případech. Nebyl tudíž učiněn tento návrh ani ve dvou procentech celkového počtu případů. Z toho jest vidno, že strany i jejich zástupci mají k samosoudcům úplnou důvěru.

Pokud je o spory směnečné u okresních soudů, přinesla nová úprava súčastněným stranám podle souhlasných zpráv soudů značné výhody: snažší dosažitelnost právní ochrany u okresního soudu, který stranám z místa jich pobytu nejsnáze jest přístupný, dále urychlení věcí a zmenšení nákladů sporu, aniž by okresní soudy byly touto agendou podstatně zatíženy.

Ostatní ustanovení zákona č. 123/23 již pro svou povahu nebyla určena k tomu, aby platila toliko krátkou dobu. Některá z nich (čl. VIII.-X.) pak pro časové omezení vůbec ani nemohla býti provedena.

Jelikož poměry, které byly důvodem k vydání zákona č. 123/23, - jak svrchu uvedeno, - dosud nepominuly a ustanovení tohoto zákona v plné míře se osvědčila.navrhuje vláda, aby platnost jeho bez jakýchkoliv změn prodloužena byla až do jiné zákonné úpravy. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy vypracovalo prý již osnovu unifikované jurisdikční normy, která byla projednána na poradách jak českých, tak i slovenských právníků za účasti zástupců zúčastněných ministerstev, dále pracuje prý ministerstvo toto na osnově sjednoceného civilního řádu soudního, která v době nejbližší má býti předložena právní veřejnosti k posouzení. Obě tyto osnovy budou prý v dohledné.době předloženy Národnímu shromáždění ku projednání, takže ustanovení zák. č. 123/23, jehož prodloužení až do jiné zákonné úpravy vládní návrh navrhuje, v poměrně krátké době nahražena budou konečnými ustanoveními nových zákonů procesních.

V Praze dne 18. listopadu 1924.