Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

kterým se upravují odpočivné požitky některých župních zaměstnanců, obecních a obvodních notářů a některých státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Odpočivné požitky pensionovaných župních zaměstnanců na Slovensku, na které by se byl vztahoval zákon ze dne 22. března 1920, ě. 210 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě politické správy na Slovensku, kdyby v den účinnosti citovaného zákona byli bývali v činné službě, jakož i těch, kteří podle ustanovení téhož zákona byli nebo budou dáni do výslužby, dále odpočivné požitky obecních a obvodních notářů na Slovensku a konečně zaopatřovací pažitky pozůstalých po těchto osobách upravují se, pokud tento zákon jinak nestanoví; podle zásad zákonů ze dne 17. prosince 1919, č. 2 a 3 Sb. z. a n. z r. 1920, o odpočivných požitcích státních zaměstnanců a zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů ze dne 17. prosince 1919, č. 2 a 3 Sb. z. a n. z r. 1920, o odpočivných požitcích státních zaměstnanců s obmezeními obsaženými v zákoně ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných.

(2) Osobám, které byly nebo budou dány do výslužby podle § 8, zákona č. 2 0/1920 Sb. z. a n., a § 7. zákona ze dne 22. března 1920, č. 211 Sb. z. a n., o obecních a obvodních notářích na Slovensku jakož i pozůstalým po nich, může býti přiznáno zvýšení požitků až do výměry podle zákona č. 3/1920 Sb. z. a n., jen v případech zvláštního zřetele hodných.

§ 2.

Celkové požitky upravené podle §u 1 tohoto zákona nastupují na místo dosavadních celkových odpočivných. nebo zaopatřovacích požitků, i když by tyto byly vyšší.

§ 3.

župní zaměstnanci a obecní a obvodní notáři, na něž se tento zákon vztahuje, mají tytéž povinnosti, jaké vyplývají pro státní zaměstnance ve výslužbě stejné kategorie ze služebního poměru; porušení těchto povinností stíhá se disciplinárně podle předpisů platných pro státní zaměstnance ve výslužbě příslušné kategorie. Pro místní příslušnost k disciplinárnímu stíhání jest rozhodným bydliště, případně poslední bydliště v tuzemsku.

§ 4.

Ohledně ztráty nároku na odpočivné a zaopatřovací požitky osob uvedených v § 1. a ohledně povolování, užívání a výplaty těchto požitků do ciziny platí předpisy vydané pro státní zaměstnance a jich pozůstalé.

§ 5.

Vláda se zmocňuje, aby v příhodném okamžiku provedla obdobnou úpravu na území Podkarpatské Rusi a aby až do této úpravy poskytovala osobám, o něž jde, přiměřené přídavky.

§ 6.

(1) Vláda se zmocňuje k výplatě záloh na zvýšení vyplývající z tohoto zákona.

(2) Zálohou dříve vyplacené přídavky nebuďtež sráženy.

§ 7.

Odpočivné požitky osob, které byly nebo budou dány do výslužby podle §u 6. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 269 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry úředníkův a zřízencův u státních úřadův a ústavů bývalého státu uherského, nebo podle §§ 5. a 6. odst. 2. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 270 Sb. z. a n. z r. 1920, který m se upravují poměry v soudnictví na území bývalého státu uherského, aneb podle § 8. vládního nařízení ze dne 29. listopadu 1923, č. 226 Sb. z. a n. o úpravě poměrů učitelských osob na státních vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích ústavech bývalého státu uherského na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách upravují se podle zásad zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., pokud náležejí ke kategoriím, ohledně kterých byl posléz citovaný zákon proveden na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

§ 8.

Pokud by pro náklad vzešlý prováděním tohoto zákona nebylo úhrady v úvěrech státního rozpočtu anebo v jeho celkových úsporách, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. ledna 1925 a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

I. Zákony č. 210/1920 Sb. z. a n. a č. 211/1920 Sb. z. a n. byla na Slovensku počínajíc 1. srpnem 1920 provedena prozatímní úprava politické správy a postátněna instituce obecních a obvodních notářů při tom byli převzati do státní služby jen ti zaměstnanci župní administrativy obecní a obvodní notáři, kteří vyhovovali podmínkám uvedených zákonů a nařízení je provádějících.

Ti, kteří nebyli na základě těchto zákonů ani převzati ani propuštěni, byli dáni župními správními komisemi do výslužby, při čemž, pokud jde o nárok a výměru odpočivných požitků, byly rozhodny jedině příslušné předpisy uherské (pensijní statuty). případném zvýšení těchto požitků odpočivných až do výměry podle zákona č. 269/1920 Sb. z. a n., jak ji připouští v § 6. zákon č. 270/1920 Sb. z. a n., a v §§ 5. a č. zákon čís. 270/1920 Sb. z. a n., upravující převzetí zaměstnanců úřadů bývalého státu uherského, se citované zákony nezmiňují, ponechávajíce v tom směru případnou úpravu činitelům k tomu oprávněnými.

Stejná úprava byla provedena na Podkarpatské Rusi vládním nařízením čís. 476/1920 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě politické správy na Podkarpatské Rusi a vládním nařízením č. 71/1921 Sb. z. a n., a postátnění notářů na Podkarpatské Rusi.

Kromě pensistů, kteří byli dáni do výslužby v důsledku uvedených úprav a po zůstalých po nich, jsou jak na Slovensku, tak i na Podkarpatské Rusi ještě pensisté (pozůstalí), náležející k stejným kategoriím, kteří již před zmíněnými úpravami byli dáni župami do výslužby, resp. obdrželi zaopatřovací požitky od nich.

II. Odpočivné a zaopatřovací požitky veškerých těchto osob převzal, pokud jde o notáře a jich pozůstalé; stát, a to již dnem, kterým byli v příslušném území notáři postátnění, resp. pensionováni.

Naproti tomu náklad na odpočivné a zaopatřovací požitky býv. župních zaměstnanců a jich pozůstalých nesly na Slovensku až do zavedení župního zřízení žup od 1. ledna 1923 přešla povinnost tato vzhledem k §§ 9. a 10. župního zákona č. 126/1920 Sb. z. a n., na stát. Na Podkarpatské Rusi však nesou náklad na tyto požitky dosud župy.

III. Požitky osob, o něž jde, jsou velmi nepatrné a k výživě naprosto nedostatečné. Poněvadž se nedoporučovalo, aby zákonná úprava těchto požitků byla provedena před zavedením župního zřízení na Slovensku, bylo učiněno cestou administrativní vhodné opatření, aby tíseň a nouze těchto pensistů a osob pozůstalých byla zmírněna.

Za tím účelem byly na Slovensku poskytnuty župami osobám těm na r. 1921 a 1922 přídavky na základě zmocnění ministerské rady na účet pivní dávky.

Na r. 1923 byl poskytnut přídavek ten ve zvýšení podle zákona č. 3/1920 Sb. z. a n., pensistům (pozůstalým) na Slovenku i na Podkarpatské Rusi na základě usnesení ministerské rady ze dne 13. prosince 1923 z prostředků státních zálohou za předpokladu zákonného schválení.

Při těchto, administrativních opatřeních ostalo s přídavků také oněm pensistům župním, kteří náležejí ke kategoriím zaměstnanců, na něž se nevztahuje zákon 210/1920, resp. nařízení č. 476/1920 Sb. z. a n., jsou to na př. pensisté (pozůstalí) z řad župních silničních a nemocničních zaměstnanců.

Tito pensisté (pozůstalí) byli na Slovensku až do zavedení župního zřízení placeni z prostředků župních, od 1. ledna 1923 jsou však placeni z prostředků nových žup, na něž příslušné závazky přešly i s objekty župními, které byly podle § 9. župního zákona předány do vlastnictví nových žup.

Na Podkarpatské Rusi jsou tito pensisté (pozůstalí) placeni stále z prostředků dosavadních žup podle zřízení uherského.

Částky, které stát zálohou těmto osobám vyplatil, bude nutno refundovati z prostředků korporací k tomu povinných.

IV. Změna právního stavu, která, nastala ohledně osob, o něž jde (bod I.), zavedením župního zřízeni na Slovensku, umožňuje a odůvodňuje zákonnou úpravu jejich požitků.

Tuto úpravu provádí předložený vládní návrh zákona, kterým se upravují odpočivné požitky některých župních zaměstnanců, obvodních a obecních notářů, některých státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto osobách.

K §§ 1. a 7.

Navrhovaná úprava vztahuje se na všechny pensionované obecní a obvodní notáře na Slovensku a Podkarpatské Rusi a pozůstalé po nich; pokud pak jde o pensionované župní zaměstnance, jen na ty, kteří náležejí k oněm kategoriím, jichž se týkal zákon č. 210/1920 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě správy politické na Slovensku, příp. nařízení č. 476/1920 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě politické správy v Podkarpatské Rusi, t. j. zaměstnanců župní administrativy.

Pokud pak jde o věcný rozsah úpravy, doporučuje se, aby bylo postupováno ohledně těchto osob podle zásad jichž bylo užito při obdobné úpravě, provedené nařízením č. 247/1922 a 248/1922 Sb. z. a n., u pensistů, býv. zaměstnanců uherských státních úřadů a pozůstalých po nich. Přiznávají se tudíž podle návrhu (§ 1.) rovněž výhody zákonů č. 2 a 3/1920 Sb. z. a n. a č. 99/1921 Sb. z. a n., avšak na rozdíl oproti cit. nařízením přiznávají se výhody zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. i osobám, které se svého času přihlásily sice ve lhůtě stanovené zákony č. 210/1920 a č. 211/1920 Sb. z. a n., resp. nařízeními č. 476/1920 a 71/1921 Sb. z. a n., nebyly však ani propuštěny ani definitivně do státní služby převzaty, nýbrž buď provisorně ve službě ponechány nebo dány župami (správními výbory) do výslužby, při čemž jim byly poskytnuty odpočivné požitky, měly-li na ně nárok, podle příslušných pensijních statutů. Nebylo by zajisté odůvodněno intencemi zákonů č. 210 a 211. Sb. z. a n. z. r. 1920, kdyby se obmezily požitky těchto osob tak, jako se to stalo nařízeními č. 247 a 248 Sb. z a n. z. r. 1922 (§14., resp. 2.) u těch zaměstnanců býv. státu uherského, kteří nebyli ani propuštěni ani definitivně nebo provisorně převzati, nýbrž byli nebo budou podle § 6. zák. č. 269/1920 Sb. z. a n., nebo § 5. a § 6., odst. 2 zák. č. 270/1920 Sb. z. a n., aneb podle §u 8. nař. č. 226/1923 Sb. z. a n., dáni do výslužby.

Těmto osobám mohly (mohou) totiž býti vyměřeny jen odpočivné požitky, na něž měly (mají) podle příslušných uherských předpisů nárok; jen v případech zvláštního zřetele hodných mohly, resp. mohou jim býti tyto odpočivné požitky zvýšeny, avšak ne více, než stanoví zásady zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 10. z. a n. z r. 1920. Když pak byla provedena úprava odpočivných požitků zaměstnanců systému uherského na Slovensku vládním nařízením č. 247/1922 Sb. z. a n., a vlád. nařízením č. 248/1922 Sb. z. a n., na Podkarpatské Rusi, byli tito nepřevzatí pensionovaní státní zaměstnanci vzhledem ku znáni cit. paragrafů zák. č. 269 a 270 z roku 1920 vyloučeni z úpravy podle zásad zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., a zůstala jim jenom výhoda poskytnutá zákonem č. 269/1920 Sb. z. a n., t. j. v mezích zásad zákona č. 3/1920 Sb. z. a n. Totéž stanovisko bylo uplatněno v nařízení č. 226/1923 Sb. z. a n. (§ 8.).

Poněvadž se nedoporučuje, jak svrchu bylo naznačeno, zaváděti u býv. žup. zaměstnanců, obecních a obvodních notářů, rozlišování co do úpravy odpočivných a zaopatřovacích požitků, nutno z důvodu parity toto rozlišování odstraniti i u pensionovaných stáních zaměstnanců býv. státu uherského a navrhuje se tudíž §u 7., aby i tito zaměstnanci (pozůstalí po nich), pokud ovšem náležejí ke kategoriím, ohledně kterých byl na Slovensku proveden zákon č. 99/1921 Sb. z. a n., měli všichni požitky pensijní (zaopatřovací) podle tohoto právě citovaného zákona.

Osnova opouští jak v § 1., tak i v § 7. zásadu fakultativnosti, vyslovenou v § 6. zák. č. 269/1920 Sb. z. a n., a v §§ 5. a 6. zák. č. 270/1920 Sb. z. a n., a v § 8. vl. nař. č. 226/1923 Sb. z. a n., to v úvaze, že nebylo by spravedlivo ani odůvodněno uplatňovati tuto zásadu u zaměstnanců podle cit. ustanovení pensionovaných, když na druhé straně zaměstnancům již před postátněním příslušné kategorie pensionovaným se výhody zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., vesměs obligatorně přiznávají a také přiznati musí, skutečnosti, jež by odůvodňovaly odepření řečených výhod; toliko pokud jde o výhody podle zákon č. 3/1920 Sb. z. a n., bylo nutno přidržeti se zásady fakultativnosti (§ 1., odst. 2.), a to z důvodu parity s osobami uvedenými v § 7.

K § 2.

Požitky, vyplývající z § 1. navrhované opravy nastupují podle §u 2. na miste dosavadních pensijních, zaopatřovacích požitků, a to, i když tyto jsou větší, neboť nelze vzhledem k intencím §u 19. zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., a § 10. župního zákona č. 126/1920 Sb. z. a n., připustiti, aby pensisté, bývalí župní zaměstnanci a obecní a obvodní notáři, placení nyní státem, měli lepší požitky než pensisté, bývalí státní zaměstnanci, zvláště když vlastně jde o neodůvodněné výhody úmyslně přiznané, bez jakéhokoli podkladu s hlediska personálního přijatelného, a to výhody přiznané po 23. únoru 1920 (§ 10. zák. čís. 126/1920).

K §§ 3. a 4.

Jest účelno, aby osoby, jichž požitky se návrhem upravují, byly posuzovány co do svých povinností i co do podmínek nároku na výplaty, stejně jako státní pensisté a pozůstalí po státních zaměstnancích. Příslušné předpisy budou uvedeny (citací nebo obsahem) v prováděcím nařízení k tomuto zákonu.

K § 5.

Poněvadž na Podkarpatské Rusi nebylo dosud zavedeno župní zřízení; doporučuje se; aby úprava, která se děje od 1. ledna 124 na Slovensku, byla provedena na Podkarpatské Rusi teprve dnem, kdy tam bude zavedeno župní zřízení; po případě došlo-li by k jiné úpravě správní, v jiné vhodné době. Až do té doby bylo by poskytnouti osobám; o něž jde, přiměřené zvýšeni požitků. K těmto opatřením se vláda zmocňuje v § 5.

K § 6.

Aby pak dostalo se dodatečné sankce výplatám poskytnutým zálohou, stanoví § 6., že zálohou vyplacené přídavky nemají býti sráženy ze zvýšení, vyplývajícího z navrhované úpravy. Rovněž se vláda v tomto paragrafu zmocňuje, aby, dokud by zákon nebyl proveden, poskytla osobám, o něž jde, zálohy.

K § 8.

Náklad, kterého oprava bude vyžadovati, loud, obnášeti pro Slovensko a Podkarpatská Rus nejvýše 14 milionů Kč ročně; o úhradu jest postaráno, a to úsporami v kap. 8.

Pro případ, že by přes to nebylo možno s úsporami vystačiti, obsahuje § 8. příslušnou zmocňovací klausuli.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 6. listopadu 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.