Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

o prodloužení činnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče.

Národní shromáždění republiky československé usnesla se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 1.

Účinnost zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1926.

§ 2.

Ustanovení § 13 zák. čís. 225/1922 Sb. z. a n. ve znění zák. čís. 87/1923 Sb. z. a n. o státních zaměstnancích platí obdobně o učitelstvu veřejných škol obecných a občanských.

Čl. II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra.

Důvodová zpráva.

Zákon ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče vzešel z iniciativního návrhu čís. 3308, podaného ve sněmovně poslanecké. Účelem tohoto zákona byli především, aby zabezpečil hospodárné využití místností, které se hodí k obývání, všude tam,:kde bytová nouze toho vyžaduje, a nahradil tak do jisté míry zákon o zabírání bytů obcemi ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., podle něhož obce byly zmocněny zabírati byty do 30. června 1921. Mimo to měl zákon poskytnouti obcím možnost, aby zabránily pronajímání bytů osobám, které bytu v obci nutně nepotřebují. Po této stránce zákon nahrazoval omezení práva stěhovacího, které posledně bylo stanoveno zákonem ze dne 25. ledna 1922, čís. 31 Sb. z. a n., do 31. prosince 1922. Řečený zákon zavedl také zajišťování bytů po státních nebo železničních zaměstnancích, přeložených na jiné místo služební, a upravil právní poměry bytů zabraných podle zákona o zabírání bytů obcemi. Doba účinnosti zákona byla původně stanovena do 31. prosince 1923.

Zákonem ze dne 26. dubna 1923, čís. 87 Sb. z. a n., byly provedeny některé změny, zejména bylo zostřeno ustanovení § 2 o donucení vlastníka domu k pronájmu nepronajatých a neobydlených místností, a účinnost zákona byla prodloužena do konce roku 1924.

Důvody, které vedly k vydání řečeného zákona, trvají dosud přes to, že bytová nouze v celku účinkem zákonů o stavebním ruchu patrně polevila. Provádění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, který neomezuje vlastníky domů v jich disposičním právu v míře přílišné, se celkem osvědčuje, takže se doporučuje, aby zákon byl obnoven v dosavadním svém znění. Proto navrhuje vláda prodloužení účinnosti zákona na další dva roky.

Změna navrhuje se pouze v § 2 osnovy, ve kterém ustanovení zákona o zajišťování bytů státních a železničních zaměstnanců se rozšiřuje také na učitelstvo veřejných škol obecných a občanských. Ačkoliv nelze neuznati, že obce pečují celkem řádně o ubytování učitelstva, vyskytují se často případy, že jest fysicky nemožno nalézti vhodný byt pro učitele, čímž nesporně trpí vyučování na školách. Ustanovení osnovy o zajišťování bytů pro učitelstvo jest tedy v zájmu v veřejném a lze je navrhnouti tím spíše, že ukládá vlastníkům domů omezení jen nepatrné.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co možno nejkratší.

V Praze dne 13. listopadu 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.