Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
4926.
Interpelace:
I. posl. dra Lehnerta a druhů min. železnic, že státní železniční hřady protizákonnými opatřeními bránily průmyslovým závodům pracovati dne 28. října t. r.,
II. posl. J. Kříže a soudy. min. železnic o vyplácení doživotní renty železničním erárem Marie Skvrnové ze Sendražic z okresu jaroměřského,
III. posl. Zierhuta, dra Hanreicha a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady na prováděni pozemkové reformy v německých krajích na Moravě a ve Slezsku,
IV. posl. Zierhuta, dra Hanreicha a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady o dlouhodobých pachtýřích a uchazečích o půdu od dvora Vítberk na panství Potockého ve Slezsku v obcích Nová Ves a Loučky,
V. posl. V. Krause a druhů min. pošt a telegrafů o obsazování míst poštmistrů v čistě německých obcích, úředníky neumějícími německy, o vraceni dopisů s německým označením míst a o událostech při jazykové zkoušce, prováděné drem Stuhlíkem,
VI. posl. Windirsche a druhů min. pro zásobování lidu o prodeji másla padělaného margarinem v okresích libereckém a jabloneckém,
VII. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů min. železnic, že byl vydán správám městských pouličních drah výnos, jimž se zabraňuje v klidu od práce dne 1. května,
VIII. posl. Stenzla a druhů min. pošt a telegrafů, že prachatický poštovní úřad porušuje listovní tajemství,
IX. posl. Stenzla a druhů min. vnitra, že státní policejní komisařství v Karlových Varech zakázalo rozdávati již schválené letáky,
X. posl. Schweichharta, Schäfera, Schillera a druhů min. soc. péče, že úředními opatřeními bylo omezeno právo svobodného stěhováni sklářských dělníků,
XI. posl. dra Raddy a druhů min. spravedlnosti a min. vnitra o zabavovací praxí proti časopisu ťMährischer GrenzboteŤ v Jihlavě,
XII. posl. Stenzla, dra Raddy a druhů min. spravedlnosti o zabaveni časopisu ťMährischer GrenzboteŤ,
XIII. posl. J. Mayera a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu,
XIV. posl. dra Brunara a druhů min. veřejných prací o nešvarech v soustavné elektrisaci Moravy a Slezska,
XV. posl. dra Kafky, Kostky a druhů min. vnitra o policejním zákazu zpívati píseň ťWir hatten gebauet ein stattliches HausŤ.
I./4926 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lehnerta a druhů
ministrovi železnic,
že státní železniční úřady protizákonnými opatřeními bránily průmyslovým závodům pracovati dne 28. října t. r.
Jak známo, není zákonného ustanovení, mají-li průmyslové závody dne 28. října pracovati či slavíte tento den jako svátek. Pokud ten který podnik není v tom či onam směru vázán kolektivními smlouvami, může podnikatel - dle potřeby, po dohodě se závodní radou - bez jakéhokoliv úředního nátlaku svobodně rozhodnouti, má-li se v jeho závodě 28. říjen pokládati za den pracovní nebo za svátek.
Přes tento jasný právní stav věci pokusily se železniční úřady dne 28. t. m. odvrátiti od jízdy továrenské dělníky, dojíždějící každodenně dělnickými ranními vlaky do Liberce, a citelně potrestati, kdo se zdržeti nedaLi. Bez předchozího uveřejnění bylo totiž časně ráno dne 28. října ve stanicích oznámeno dělníkům, hodlajícím jeti do Liberce, že jejich průkazky a týdenní jízdenky dnes neplatí. Poněvadž jest státní svátek, že si tedy musí koupiti obyčejné jízdenky nebo, kdyby toho neučinili, že by se s nimi musilo V Liberci naložiti tak, sako kdyby byli bývali přistiženi bez platné jízdenky.
Při příjezdu do Liberce tamější železniční úřad tyto hrozby také uskutečnil aby dělníků, přistižených bez obyčejné jízdenky, vybíral za účasti policie pokuty anebo aby mohly býti vybrány dodatečně, dělníky zjišťoval a odnímal jim průkazy.
Tato neslýchaná provokace, která snadno mohla způsobiti, že by bylo prudce propuklo vzrušeni, jí zaviněné, znemožnila mnoha dělníkům včas nastoupiti práci, čímž byly také podniky citelně postiženy.
Avšak hlavní věc jest, že tato opatření železničních úřadů jsou čistá svévole, nemající jakéhokoliv zákonného podkladu. Neboť v předpisech, otištěných v dělnických výkazech (průkazkách), které pro dělníky jsou jedině rozhodny, výslovně se praví, že výkaz bude prohlášen za neplatný jen, bude-li hrubě znečištěn nebo bude-li v něm svémocně škrtáno nebo vpisováno, a že s vlastníkem jest nakládati jako s cestujícím bez jízdenky jen, použije-li na tento průkaz vyšší třídy než III. nebo vlaku s vyššími jízdními cenami (rychlíku). V daném případě nebylo tu ani jednoho z těchto předpokladů a jest tedy prokázáno, že opatřeni železničních úřadů byla protizákonnou svévolí.
Ostatně se zdá, že to liberecký železniční úřad dodatečně také uznal, neboť na zakročení člena sněmovny u libereckého policejního ředitelství v poledních hodinách závazně ujistil, že průkazky, vlastně týdenní dělnické jízdenky budou míti plnou platnost pro odpolední návrat domů.
Tato ujištění však dodrženo nebylo a to proto, jak se proslýchá, poněvadž královéhradecké ředitelství drah vydala rozkaz opačný. U dělnických vlaků odjíždějících odpoledne z Liberce docházelo tedy k týmž trapným výjevům jako při příjezdu ranních vlaků.
Podepsaným bylo také sděleno, že v českém jazykovém území zaměstnanci ani zaměstnavatelé nebyli takto svévolně poškozováni. Tato věc ovšem by jen ukazovala, jak svévolně a stranicky postupovala železniční správa, avšak neměla by významu pro otázku, jak její postup byl protiprávní, neboť ani to, že se takto postupovalo snad i jinde, nemohlo by býti polehčující okolností.
Důkladné úvaze vlády ponechávají podepsaní otázku, jak dlužno se stanoviska státně-politického odsuzovati protiprávná úřední opatření, která u méně klidného a rozvážného dělnictva jistě by o státním svátku byla způsobila hrubé porušení klidu. Podepsaní toliko připomínají panu ministrovi železnic jeho povinnost, aby zakročil proti právě vylíčenému porušování práva, a táži se ho zejména:
Jest pan ministr ochoten zjistiti, kdo je odpověden za ona porušení práva, aby bylo možno zakročiti proti vinníkům s náležitou přísnosti?
Jest pan ministr ochoten postarati se, aby dělníkům, postiženým protiprávným vybíráním zvýšených jízdních poplatků a zmenšením pracovního výdělku dne 28. října, plně a co nejdříve nahrazena byla způsobená škoda?
V Praze dne 30. října 1924.
Dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Körmendy-Ékes, Matzner, Szentiványi, Füssy, Heller, Palkovich, dr. Jabloniczky, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Böllmann, Kraus, dr. Brunar, Windirsch, dr. Keibl, Zierhut, dr. Radda, J. Mayer, dr. Lelley, dr. Korláth.
II./4926.
Interpelace
poslance Josefa Kříže a soudruhů
ministru železnic
o vyplácení doživotní renty železničním erárem Marii Skvrnové ze Sendražic z okresu jaroměřského.
V odpovědi min. železnic ze dne 8. července 1924 na moji Interpelaci uvádím následující okolnosti ku objasnění celého případu:
Z odpovědi samotné vysvítá, že některá tvrzení uvedená v odpovědi nejsou úplně správná a podle mnou znovu zjištěných okolností jest správné toto:
Marie Skvrnová podala sice žalobu a to v srpnu 1918 na c. k. erár bývalého mocnářství, avšak rozsudek první stolice krajského sudu v Hradci Králové jest až ze 17. prosince 1918 a rozsudek ten neodsuzuje již žalovaný c. k. erár, nýbrž pouze erár (železniční správu).
Proti rozsudku tomu podala československá finanční prokuratura v Praze odvolání, které rozsudkem ze dne 14. března 1919 bylo zamítnuto a rozsudek I. stolice potvrzen, takže právní moc rozsudku počala běžeti od 15. března 1919.
Jak prvý tak druhý rozsudek jsou z doby po zrušení rakouského mocnářství a výslovně odsuzují pouhý erár a ne již c. k. erár, z čehož patrno, že sám soud měl na mysli změněné poměry.
Je vyloučeno, že by rozsudek jeden či druhý odsuzoval republiku rakouskou, neboj by to muselo býti v rozsudku vyznačeno. A i kdyby byl odsoudil c. k. erár, pak by po rozpadnutí Rakouska mohlo odsouzení vztahovati se na části bývalého Rakouska, a to u nás jen na onu část, která připadla k Československu.
Československo ve svém území převzalo železniční majetek z bývalého c. a k. eráru se všemi právy na tuto oblast se vztahujícími, proto nemůže býti pochyby, že převzalo také i povinnosti železničního majetku bývalého c. k. eráru na tuto oblast se vztahující.
Marie Skvrnová zraněna byla na trati mezi Hradcem Králové a Josefovem, tedy nesporně v oblasti železničního majetku československého, a proto nárok její musí uspokojiti jedině erár československý.
Stanovisko toto i československý erár, zastoupený finanční prokuraturou, uznal a dosud uznává, neboť finanční prokuratura pražská zaplatila právnímu zástupci Marie Skvrnové JUDru Miloši Kavkovi, advokátu v Hradci Králové, útraty obou stolic částkou 820 Kč 40 hal. Finanční prokuratura čsl. v celé řadě dopisů ujišťovala téhož právního zástupce zaplacením a placením renty a žádala pauze o poshovění se zřetelem k zákonu z 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n.
V tom směru poukazuje se dopisy finanční prokuratury zejména z 19. července 1922. Odpověď na interpelaci zmiňuje se, že rozsudek nezní na Kč, nýbrž na K. Ale z této okolnosti nedá se ničeho vyvozovat pro stanovisko ministerstva, neboť rozsudek vynesen byl v 17. prosinci 1918, když žádné Kč nebyly.
Posléze není úplně správno tvrzení, že za závazek Marie Skvrnové ručí jedině republika rakouská podle čl. 205 mírové smlouvy Saint Germainské, neboť tam se mluví o odpovědnosti nynější vlády rakouské za všechny závazky, sjednané za války bývalou vládou.
To jsou tady nesporně závazky veřejnoprávní povahy, nikoliv závazky soukromé, a také ostatně nárok Marie Skvrnové není nárokem vzniklým za války a ovšem nebyl se žádnou rakouskou vládou sjednáván.
Nejedná-li se náhodou o omyl při citováni článku 205, pak nemůže býti pochybnosti, že článek ten na tento případ vztahovati se nemůže.
Správné jest stanovisko zastávané finanční prokuraturou, že vyplácení renty vadí zákon z 23. července 1922, č. 440 Sb. z. a n., což ale potvrzuje jenom oprávněni mé interpelace; která domáhá se nějaké zálohy á konto nesporného nároku zmrzačené Marie Skvrnové.
Z toho důvodu táží se podepsaní pana ministra, zda je ochoten učiniti vše, aby aspoň na nejnutnější výživu pro Marii Skvrnovou byla železničním erárem poskytnuta určitá finanční náhrada?
V Praze dne 7. listopadu 1924.
J. Kříž, Blažek, Burian, Mondok, houser, dr. Šmeral, Tausik, Teska, Warmbrunn, Toužil, Merta, Kreibich, Skalák, Rouček, Svetlik, Haken, Koutný, Malá, Darula, Kučera, dr. Gáti, Krejčí, Šafranko, Mikulíček, Sedorjak, Kunst, Bubník.
III./4926 (překlad).
Interpelace
poslanců Zierhuta, dra Hanreicha a druhů
předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady
o provádění pozemkové reformy v německých krajích na Moravě a ve Slezsku.
Všude, kde se provádí pozemková reforma v německém jazykovém území, jest postup státního pozemkového úřadu oprávněným důvodem k závažným žalobám. Přes to, že různé úřadovny pozemkového úřadu vědí o existenci místních německých uchazečů o půdu, kteří sdruženi v místních skupinách stavovské organisace ťHeimstätteŤ uplatňují své nároky, pozemkový úřad toho prosté nedbá, nezahajuje přídělové řízení, za to však tajná vyjednávání s velkostatkáři, které pozemkový úřad, ústupky, pokud jde o cenu a výměru půdy, která má zůstati velkostatku, činí povolnými, aby dvory prodávali v celku z volné ruky osobám, které pozemkový úřad označí, že by mu byly ťpříjemnéŤ a pozemkový úřad poté tyto prodeje schvaluje. Osoby ťpříjemnéŤ pozemkovému úřadu jsou výhradně české národnosti. Dosud ještě nikdy nebyl schválen prodej dvora nějakému Němci. Zakročují-li němečtí uchazeči o půdu, jejich zástupci nebo němečtí členové sněmoven, jsou odkazováni s lichým chlácholením do budoucnosti nebo se jim u pozemkového úřadu řekne, že ťvyjednávání nejsou dosud leště skončenaŤ nebo že podrobné údaje může oznámiti len obvodová úřadovnaŤ, kdežto obvodová úřadovna nebo přídělový komisař odkazuje každého k pozemkovému úřadu v Praze. Tato smluvená hra lest výsměchem německému národu a musí i nejklidnějšího člověka hluboce pobouřiti.
V nejposlednější době byly dvory knížete Lichtensteina v Úvalně a Býkově a dvory panství Vendome-Hohenzollerna ve Fulneku se dvory Městský Dvůr, Horní Dvůr, Valteřovice a Pohořelky prostě v celku prodány Čechům, aniž se vzal zřetel ke stům německých uchazečů, kteří dosud žili z výtěžku zpachtovaných polí a kteří tímto způsobem pozemkové reformy budou připraveni o svou výživu. Při tam dvůr Úvalno u Krnova byl rozepsán jako zbytkový statek s 248 ha zemědělské půdy, kdežto zákonitá nejvyšší hranice jest 150 ha. Zvláště křiklavý příklad postupu pozemkového úřadu jest prodej z vadné ruky Weisshunova velkostatku ve Velkém Klokočově ve Slezsku českému staviteli Výhonkovi z Petřvaldu a českým uchazečům o půdu ve Spálové, k čemuž pozemkový úřad dal podnět a poté jej schválil, kdežto 48 německých uchazečů o půdu ve Velkém Klokočově sama nemohlo dostati nic. Jest to zde táž praxe pozemkového úřadu, která jasně odhalila národní účely tak zvané pozemkové reformyŤ již také na jižní Moravě (v Mor. Krumlově a Pohořelicích) a v Čechách (velkostatky Hielleho & Diettricha a mnoho jiných).
Podepsaní se táží pana předsedy vlády jako předsedy ministerské zrady:
1. Schvaluje pan předseda vlády postup státního pozemkového úřadu v německém jazykovém území, kdy nynější držitelé jsou v tajných vyjednáváních nuceni prodávati své dvory Čechům, poněvadž jak lze prokázati, pozemkový úřad neschválí prodeje Němcům?
2. Schvaluje pan předseda vlády praxí Pozemkového úřadu, aby se v německých jazykových oblastech zřizovalo pokud možno nejvíce zbytkových statků a aby se zadávaly jen echům, naproti tomu, aby místní němečtí uchazeči o půdu byli pokud možno opominuti a
3. jestliže pan předseda vlády neschvaluje postupu pozemkového úřadu uvedeného sub 1 a 2, jaká opatření zamýšlí učiniti, aby zabránil této praxi činitelů pozemkového úřadu, jež jest paskvilem rovnoprávnosti národů ve státě?
V Praze dne 5. listopadu 1924.
Zierhut, dr. Hanreich, inž. Jung. J. Mayer, Böllmann, Bobek, Patzel, Simm, Wenzel, Windirsch, Heller, Knirsch, Böhr, dr. Spina, Stenzl, dr. Petersilka, dr. Radda, dr. Lodgman, Matzner, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Keibl, Kraus, dr. Lehnert.
IV./4926 (překlad).
Interpelace
poslanců Zierhuta, dra Hanreicha a druhů
předsedovi vlády
jako předsedovi ministerské rady
o dlouhodobých pachtýřích a uchazečích o půdu od dvora Vítberk na panství Potockého ve Slezsku v obcích Nová Ves a Loučky.
Dlouhodobí drobní pachtýři a uchazeči a půdu organisovaní v ťHeimstätteŤ, spolku německých uchazečů o půdu v republice Československé z obcí Nová Ves a Loučky teprve nyní se dovídají, že se má celý dvůr Vítberk ve výměře 134 ha se souhlasem pozemkového úřadu prodati. Povolení k prodeji celého dvora Vítberku i s pozemky drobných pachtýřů jest paškvilem jakékoliv pozemkové reformy.
36 drobných pachtýřů má 71 ha těchto pozemků zpachtováno nyní přes 30 let. Většina těchto drobných pachtýřů nemá vedle těchto zpachtovaných pozemků vlastní půdy. Oderský okresní soud a zástupce panství potockého, lesní Hanakir přiměli kdysi tyto ubohé pachtýře, aby se zřekli koupě zpachtovaných pozemků a jen prodloužili pacht na dalších 6 let. Zvláště zástupce panství potockého hrozil vším možným týráním, kdyby pachtýři nepřistoupili na jeho návrhy. Poněvadž se však pachtýřům dostalo ujištěni, že pacht jest jen něčím přechodným a že při rozdělovacím řízení přejdou zpachtované pozemky do jejich vlastnictví, konečně donuceni nouzi, svalili. To slíbil tamějším pachtýřům před svědky také pozemkový komisař v Opavě.
Přes to všechno bylo však prý nyní de facto dáno povolení k prodeji tohoto dvora v celku. Podapsaní jsou přesvědčeni, že toto povolení mohlo býti uděleno jen po klamných zprávách pozemkového komisaře v Opavě, poněvadž tento tvrdil také vůči pachtýřům, kteří ve věci zakročovali, že všichni jsou průmysloví dělnici a tvrdil to pravděpodobně asi také státnímu pozemkovému úřadu v Praze. Naproti tomu můžeme však zjistiti, že pachtýři a uchazeči o půdu z obcí Nová Ves a Loučky jsou všichni odkázáni na výtěžek ze zpachtovaných pozemků a přijdou o živobytí, kdyby ztratili zpachtované pozemky. V celém okolí nenajdou příležitosti ku práci a 36 rodin s mnoha svými dětmi přijde na žebrotu.
Na radu správce obvodové úřadovny v Olomouci pana vrchního rady Vernera podali pachtýři a uchazeči o půdu z těchto obcí státnímu pozemkovému úřadu memorandum, na něž však dodnes nedošla odpověď. Z takovéhoto postupu pozemkového úřadu vůči dlouhodobým drobným pachtýřům, kteří mají býti připraveni o svou existenci tak zvanou pozemkovou reformou, vysvítá jasně, že tento má na zřeteli jen ochranu velkostatku, avšak drobného rolníka nechává zhynouti.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády jako předsedy ministerské rady:
1. Jest pan předseda vlády ochoten rozkázati pozemkovému úřadu, aby ihned odvolal povolení k prodeji dvora Vítberka?
2. Jest pan předseda vlády ochoten uložiti pozemkovému úřadu, aby ihned uspokojil oprávněné nároky dlouhodobých drobných pachtýřů v obcích Nová Ves a Loučky a aby jim zpachtovanou půdu ihned převedl do vlastnictví?
V Praze dne 11. listopadu 1924.
Zierhut, dr. Hanreich, Windirsch, J. Fischer, Heller, Schubert, Böllmann, Böhr, dr. Petersilka, dr. Lodgman, Kraus, Simm, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, Patzel, Wenzel, Knirsch, inž. Jung, dr. Spina, Matzner, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Brunar.
V./4926 (překlad).
Interpelace
poslance V. Krause a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o obsazováni míst poštmistrů v čistě německých obcích, úředníky neumějícími německy, o vrácení dopisů s německým označením míst a o událostech při jazykové zkoušce, prováděné drem Stuhlíkem.
Poštovní úřad v Krompachu, v okrese Něm. Jablonné, v místě, v němž vyjma několik finančních úředníků žije čistě německé obyvatelstvo, byl v poslední době obsazen českým poštovním úředníkem jako správcem tohoto úřadu, který vůbec nedovede německy a všechny telegramy vydává německému obyvatelstvu v českém jazyku. Tento postup odporuje nejen zákonu o užíváni jazyků u samosprávných úřadů ze dne 20. února 1920, nýbrž vedle toho nesnesitelně zatěžuje německé obyvatelstvo, které si musí dávati české telegramy přeskládati. Avšak, poněvadž čeští finanční úřednici jsou stálými návštěvníky úřadovny krompašského poštovního úřadu, nelze ani mluviti o zachovávání úředního tajemství.
Z obálky, kterou na důkaz správnosti interpelace k interpelaci přikládáme, vysvítá, že dopis, který zaslala firma W. Weber ze Šluknova moravsko-slezské společnosti pro železářský průmysl v Přívoze na Moravě, dodán nebyl, ale vrácen odesílateli, poněvadž označení ťOderfurtŤ jest nepřípustné.
Podle dosud nevyvrácených novinářských zpráv se konala na hlavním poštovním úřadě v Teplicích jazyková zkouška, kterou řídil v německé veřejnosti velmi slavně známý dr. Stuhlík, který jako zkoušející dal tyto otázky: Proč zahájilo Německo válku? Proč ji prohrálo? Proč se Belgie vzdala své neutrality? Organisace chlebenkového hospodářství za války. Životopis Žižkův.
Takovéto otázky dávané německým úředníkům musí raniti jejich národní cit a vedle toho německým zaměstnancům velmi ztěžují jazykovou zkoušku, nehledě k tomu, že poštovní úředníci nepotřebují zodpověděti tyto otázky a znáti chlebenkové hospodářství a životopis Žižkův k tomu, aby mohli bezvadně konati svou službu.
Podepsaní se tedy táží pana ministra pošt a telegrafů:
1. Ví pan ministr o těchto neudržitelných poměrech při obsazování míst poštmistrů a že krompašský poštmistr dopouští se zneužiti moci při výpravě telegramů a co zamýšlí učiniti, aby bylo zachováváno úřední tajemství u tohoto poštovního úřadu?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti opatřeni, aby dopisy s německým názvem míst byly bezvadné dodávány adresátům a co zamýšlí pan ministr dále učiniti, aby se více neopakovaly takovéto vylíčené přehmaty při jazykových zkouškách, které musí Němce raniti?
Praze dne 11. listopadu 1924.
Kraus, dr. Radda, dr. Keibl, Bobek, Schälzky, Mark, Schubert, Knirsch, Windirsch, inž. Jung, Patzel, dr. Medinger, dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, Matzner, dr. E. Feyerfeil, Böhr, Simm, J. Mayer, Wenzel.
VI./4926 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi pro zásobování lidu
o prodeji másla padělaného margarínem v okresích libereckém a jabloneckém.
Již několik měsíců je známou skutečností, že z margarínu dovezeného do území libereckého a Jabloneckého, jehož množství činí týdně asi 40.000 kg, nejméně čtvrtina se prodává obchodníkům s máslem. Jest veřejným tajemstvím, že koupený margarin často v 50% a ještě více bývá míchán s máslem, nakoupeným u zemědělců a pak jako čisté máslo prodáván spotřebitelům zmíněných okresů. Tento nekalý obchod lest velice výnosný, uváži-li se, že se za 1 kg margarinu platí 12 až 16 Kč, kdežto cena másla za 1 kg činí nejméně 32 Kč. Vagon margarínu smíchaný s jedním vagonem másla vynáší tedy padělatelům týdně až 200.000 Kč, peníz, jenž Jen v okresích libereckém a Jabloneckém dosahuje ročně několika milionů korun. Takovými manipulacemi se těžce poškozují spotřebitelé a snižuje se vážnost zemědělců vyrábějících máslo.
Tomuto padělání másla může učiniti přítrž jen ostřejší provádění ustanovení zákona o margarinu a jejich změna v moderním duchu. Zvláště dlužno žádati, aby obchodníci s máslem nesmělí zároveň obchodovati s margarinem.
Přihlížejíce k těmto vývodům, tážeme se:
1. Ví ministr zásobování o těchto poměrech?
2. Ví-li, proč nepůsobil dosti energicky, aby se užívalo již dnes platných ustanovení o obchodu s margarínem?
3. Jest ministr zásobování ochoten postarati se co nejdříve o moderní upravení zákona o margarinu?
V Praze dne 11. listopadu 1924.
Windirsch, J. Fischer, dr. Spina, Zierhut, Schubert, dr. W. Feierfeil, Simm, inž. Jung, Kraus, Patzel, Wenzel, Knirsch, dr. Kafka, dr. Brunar, Scharnagl, Böhr, dr. Luschka, dr. Lehnert, Heller, dr. Schollich, Stenzl, dr. Radda, Böllmann.
VII./4926 (překlad).
Interpelace
poslanců H. Jekla, R. Heegera, dra V. Haase a druhů
ministrovi železnic,
že byl vydán správám městských pouličních drah výnos, jímž se zabraňuje v klidu od práce dne 1. května.
Správy městských elektrických pouličních drah předložily svým dělníkům a zaměstnancům tento výnos ministerstva železnic, aby jej splnili.
ťMinisterstvo železnic
Československé republiky.
Č. 57767-VI/5.
Omezení provozu
v den 1. května 1924.
Všem elektrickým drahám pouličním.
Dne 1. května t. r. byl na velké části pouličních elektrických drah provoz buď úplně zastaven, nebo částečně omezen, čímž bylo asi 300.000 osobám znemožněno použíti tohoto levného a vžilého dopravního prostředku a správy těchto drah byly poškozeny asi o 500.000 Kč.
Nehledě ani k národohospodářské škodě, která tím vzniká, a k tomu poškození obecenstva, odporuje toto zastavení provozu i koncesním podmínkám.
Padle koncesních podmínek jsou koncesionáři povinní pečovati o nepřetržitý provoz a odporuje tudíž koncesním podmínkám, usnese-li se správa dráhy, že v jistý den má býti provoz zastaven, anebo trpí-li, aby byl provoz zastaven ať již úplně nebo jen částečné.
Ministerstvo železnic mohlo by sice použíti proti ředitelství a členům podniků ustanovení § 85 železničního provozního řádu, ale doufá, že již v zájmu hladkého průběhu manifestací samotných o tomto národním svátku se přičiníte, aby provoz byl plně udržen s jedinou snad výjimkou krátkého přerušení po dobu manifestací.
Za ministra železnic
Podpis nečitelný.Ť
Tímto výnosem, který prý pochází od ministerstva železnic, mají býti podniky donuceny, aby odňaly dělníkům svátek 1. května, který byl dosud oslavován odpočinkem od práce. Tento výnos se tak příčí duchu zákona, který nařizuje svátek 1. května, že se podepsaní táží:
Vydalo skutečně ministerstvo železnic zde uvedený výnos?
Je-li tomu tak, jak pan ministr tento výnos odůvodní?
V Praze dne 11. listopadu 1924.
Jokl, Heeger, dr. Haas, Kaufmann, Dietl, Hausmann, Palme, Schäfer, Leibl, dr. Holitscher, Schweichhart, Hackenberg, Grünzner, Pohl, Häusler, Roscher, Schiller, Taub, R. Fischer, Hoffmann, Uhl, dr. Czech, Blatny.