Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

kterým se ustanovuje doba nové organisace řádných soudů a kterým se vláda zmocňuje, aby nařízením určila sídla i obvody soudů a státních zastupitelstev na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pro veškeré řádné soudy platí doba od počátku účinnosti tohoto zákona až do konce dubna 1926 za dobu jejich nové organisace podle § 99 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č.121 Sb. z. a n.

§ 2.

Po dobu organisace soudů (§ 1) může vláda nařízením určiti sídla a obvody soudů a státních zastupitelstev na Slovensku a Podkarpatské Rusi a je slučovati nebo rozdělovati.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí do konce dubna 1926.

§ 4.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se súčastněnými ministry.

Odůvodnění.

I. Změna hospodářských poměrů nastalá po světové válce jeví účinky své i v oboru soudnictví civilního i trestního. Znehodnocení valuty a všeobecný vzestup drahoty v době poválečné měl za následek přesuv veliké části agendy, přikázané okresním soudům se zřetelem na hodnotu předmětu, na sborové soudy I. stolice, u nichž pak agenda velmi značné stoupla. Přesunům těmto v oboru soudnictví civilního čeleno zákony č. 161/1921 a 123/1923, v oboru soudnictví trestního pak zákony č. 471/1920 a 259/1923. Zákony těmito nepodařila se však úplně navrátiti k soudům okresním tolik agendy, aby zatížení soudů sborových uvedeno bylo na míru předválečnou. Stalo se to i z toho důvodu, že některé po světové válce značně vzrostlé druhy agendy přenésti na okresní soudy vůbec lze nebylo; sborové soudy zůstaly pak i na dále nepoměrně více zatíženy, nežli soudy okresní.

Vedle těchto rozdílů objevil se však také nápadný nepoměr mezi zatížením mnohých soudů stejného druhu, okresních i sborových. Příčinou toho jsou jednak rozličné důvody povahy místní, jednak i ta okolnost že již dříve byly některé soudy soudcovskými silami bohatěji dotovány, nežli tomu bylo u soudů ostatních. Poměry ustálily se nyní již tou měrou, že možno spolehlivě posouditi kde jest větší nebo menší zatížení soudů rázu trvalého, a na základě výsledků šetření o zatíženi jednotlivých soudů provésti novou systemisaci míst soudcovských v celém státním území. U soudů, které jsou méně zatíženy a u nichž jest obsazen větší počet systemisovaných soudcovských míst nežli jest zapotřebí v poměru k jejich agendě, bude nutno přiměřený peset soudcovských míst zrušiti a rozmnožiti naopak systemisovaná místa soudcovská u soudů přetížených. V důsledku toho bude pak nezbytno přebytečné soudce ze zrušených míst přeložiti na místa nově utvořená.

Za dnešních hospodářských poměrů, zejména bytových; však nelze očekávati, že by se přebyteční soudcové dobrovolně hlásili o místa nově zřízená u soudů v jiných místech. Nezbude, nežli přeložiti je na místa nová z moci úřední. To však jest možno podle § 99 ústavní listiny jediné v době, která bude zákonem prohlášena za dobu nové soudní organisace. Navrženo proto v § 1 osnovy, aby doba od účinnosti zákona do konce dubna 1926, tedy v celku doba asi 1 roku, ve které bude lze provésti novou systemisaci soudcovských míst i veškerá ostatní opatření s ní související, prohlášena byla za dobu nové organisace soudů.

Podobná ustanovení vydána byla po světové válce již zákony č. 6/1918 a 691/1920 pro celé státní území, a zákonem č. 491/1921 toliko pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Ve lhůtách těmito zákony stanovených byla však možno provésti žádoucí změny v systemisaci soudcovských míst toliko měrou velmi skrovnou; poměry nebyly ustáleny ještě tak, jako jest tomu nyní, kdy lze konečně přikročiti již k řešení otázky této v celku, a překážel tomu i nedostatek soudcovských sil, do dnešního dne bohužel ještě úplně nepřekonaný. Podle dnešního stavu jest v Čechách neobsazena z celkového počtu systemisovaných soudcovských a čekatelských míst 122, na Moravě a ve Slezsku 132, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 275. Nejnepříznivější poměry jsou na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kam nutno, aby agenda soudů vůbec neuvázla přidělovati soudce z obvodu českého. Toho času jest k soudům tamějším z českého obvodu přidělena 62 soudců, kteří přirozeně zase u soudů v Čechách scházejí. Naděje na obsazení uprázdněných soudcovských míst v obvodech soudních tabulí v Bratislavě a Košicích dorostem tamějším, jest pro dohlednou dobu velmi malá; v obou těchto obvodech jest nyní toliko 28 čekatelů, z nichž jest 12 Čechoslováků, v toren 5 ze Slovenska, dále 10 Maďarů, 4 Rusové a 2 Němci.

Přidělování soudců na Slovensko a Podkarpatskou Rus z ostatního území umožněno jest dosud zákonem č. 491/1921, jehož platnost končí se dnem 31. prosince 1924 a který - pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus - má býti nahražen právě ustanovením § 1 předložené osnovy. Nemělo-li by býti další přidělování soudců z ostatního území umožněno, bylo by nutno po 1. lednu 1925 přidělené soudce ze Slovenska a Podkarpatské Rusi odvolati, čímž by ale bylo řádné vykonávání soudnictví na tamto území vážně ohroženo.

Nová systemisace soudcovských míst v celém státě a nové úkoly, které dány jsou soudnictví zejména zákonem o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří, vyžadují toho nezbytně, aby justiční správě dána byla možnost ustanoviti soudce činné u kterýchkoliv řádných soudů na místa, kde bude jich pro jejich zvláštní schopnosti nebo z jiných důvodů zapotřebí. Není proto ustanovení § 1 obmezeno toliko na řádné soudy I. a II. stolice, jako tomu bylo v zákonech č. 6/1918, 691/1920 a 491/1921, vztahuje se ale na řádné soudy veškeré.

Jest ovšem samozřejmo, že při provádění ustanovení tohoto bude justiční správa všemožně přihlížeti k osobním, rodinným i hmotným poměrům jednotlivých soudců a že oprávnění jí daného použije jen v případech nezbytné potřeby, kde jiného vyhnutí nebude.

II. Provedením nové organisace správních úřadů nastaly na Slovensku velmi značné rozdíly mezi obvody a sídly soudů a úřadů správních, z nichž vyplývají pro řádné úřadování četné závady a které také zájmům obyvatelstva ve mnohých směrech jsou na škodu. A nesouhlasí navzájem ani hranice žup a obvodů soudů barových, ani hranice obvodů okresních úřadů administrativních a soudů okresních. Hranice žup protínají většinou tří, někde i čtyři obvody sborových soudů, rodily pak mezi obvody okresních úřadů administrativních a okresních soudů jsou tak četné, že ze 75 okresních soudů má stejný obvod s okresním úřadem správním toliko 16; v pěti místech, ve kterých jsou okresní soudy nemá sídlo úřad správní a v devíti sídlech okresních správních úřadů není zase sídla soudu okresního.

§ 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 270 Sb. z. a n. umožňuje, aby změny sídel a obvodů soudů a státních zastupitelstev na území bývalého státu uherského byly provedeny vládním nařízením. Působnost zákona tohoto skončí se dnem 30. dubna 1925, a kdyby nebyla prodloužena doba organisace soudů, již dnem 31. prosince 1924. Poněvadž však změny, které bude nutno provésti v obvodech, po případě sídlech soudů jsou velmi četné a velmi značné, není možno, aby nová úprava byla ve lhůtě této skončena. Budeť nutno pečlivě zjistiti vzdálenosti jednotlivých obcí od sídel soudů, spojení komunikační i přání obyvatelstva, což vše vyžadovati bude ještě dalšího času, a jest prosta nezbytno ustanovení § 1 zákona č. 270/1920 prodloužiti; děje se tak ustanovením § 2 osnovy.

Pokud jde o Podkarpatskou Rus, nebylo tam dosud zavedeno župní zřízení, ani značnější změny v obvodech správních úřadů. Justiční správě však musí býti dána možnost, aby změnám které v obvodech nebo sídlech úřadů správních tam snad nastanou, přizpůsobila i sídla a obvody soudní. Nebylo proto obmezeno ustanovení § 2 toliko na Slovensko, nýbrž navrženo i pro Podkarpatskou Rus stejně, jako tomu bylo v zákoně č. 270/1920.

Vláda doporučuje, aby osnova tato přikázána byla v otrnu sněmovnách ústavně-právním výborům ku padání zprávy v dubě nejkratší.

V Praze dne 29. října 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.