Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
4903.
Interpelace:
I. posl. dra Brunara a druhů min. obchodu o vnuceném likvidátoru Nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny,
II. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra, že karlovarské policejní komisařství úplně bezdůvodně zakázalo schůzí svolanou společně německou národní stranou a všeněmeckou lidovou stranou na den 12. října 1924 do Rybářů,
III. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra a spravedlnosti že se nerozepisují volby v obci Šunichlu (Bohumín-nádraží),
IV. posl. Zierhuta, Böllmanna, dra E. Feyerfeila, Budiga, Patzela, dra Kafky, Stenzla a druhů min předsedovi o prodeji z volné ruky statků Hielleho & Diettricha na Žatecku,
V. posl. Zierhuta a druhů vládě o soustavné elektrisaci zemí,
VI. posl Schäfera, Hausmanna a druhů min. železnic, že dne 28. října nebyla uznávána platnost dělnických týdenních lístků,
VII. posl Heegera, Kaufmanna, Jokla a druhů vládě, že úřední činitelé zasahují při vytlačování německých dělníků z práce,
VIII. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra, že četnictvo dne 28. října zabraňovalo rolníkům v zemědělských pracích,
IX. posl. dra J. Keibla a druhů min. železnic, že na staniční budově ve stanici Lovosicích jsou jen jednojazyčné české nápisy,
X. posl. dra J Keibla a druhů min. vnitra, že litoměřická okresní politická správa zakázala schůze, jež zamýšlela pořádati německá národní strana dne 11. října 1924 v Úštěku a dne 25. října 1924 v Litoměřicích,
XI. posl. Krause a druhů min. železnic o vzrůstajících nehodách na československých železnicích.
I/4903 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
ministrovi obchodu
o vnuceném likvidátoru Nákupního a prodejního družstva československých přádelen bavlny.
Vnucený likvidátor Nákupního a prodejního družstva čsl. přádelen bavlny, ustanovený podle zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 408 Sb. z. a n., provádí likvidaci zvláštním způsobem.
Ačkoliv mu podle zákona byl přidělen poradní sbor, jenž má ovšem jen tehdy nějaký účel, ví-li o veškerém materiálu, jenž jest k disposici vnucenému likvidátorovi, tento likvidátor neposkytl ještě členům poradního sboru možnosti, aby zkoumali celý průběh a výsledky revise a superrevise, nebo jen nahlédli do původních zápisů. Neboť krátký výtah na dvou stranách, jejž vnucený likvidátor zvláště pořídil ze zprávy o superrevisi, obsahující 200 stran, a předložil k nahlédnutí, nemá významu, poněvadž v tomto výtahu sestaveném ad usum delphini se vůbec nepojednává o rozhodujících otázkách a poměrech.
Platební příkazy vydané vnuceným likvidátorem nemají žádného základu vypočítání a úplně znemožňují poplatníkům, aby proti těmto platebním příkazům vystoupili na základě číslic. Tápají ve tmách, jsou odkázáni na boj proti těmto číslicím vzatým ze vzduchu, které při rozličných jednáních s vnuceným likvidátorem měly vždy jinou tvářnost, a nemají po ruce základu vypočítání. Jest to boj proti větrným mlýnům, jejž jsou nuceni bojovati, boj, jenž jim působí výdaje, konečnou úpravu však oddaluje do doby až se zlíbí vnucenému likvidátorovi a ministerstvu obchodu, nezdržuje však povinnosti platiti.
Vnucený likvidátor byl ministerstvem zmocněn, aby platební příkazy, které vydá, vymáhal exekučně. Pod tlakem této hrozící exekuce, která kdyby byla provedena, přivodila by v mnohých případech zhroucení oněch podniků, jelikož jde většinou o částky kolem půl milionu až celý milion Kč, uzavírají tito dlužníci narovnání, podle nichž se jim sice slevuje a placení ulehčuje, avšak s tou podmínkou, že odvolají opravné prostředky které podali.
Slib, který výslovně dal pan ministr obchodu při poradách o zákoně ze dne 20. prosince 1922, že hospodářsky slabé podniky budou šetřeny, není dodržován. Právě proti takovým podnikům, pro něž jest těžko zaplatiti částky uložené vnuceným likvidátorem anebo by přivodilo jejich hospodářské zhroucení, postupuje se ostřeji. Na přání pana ministra mohou mu býti uvedena jména firem, které se zhroutily, když jim bylo předepsáno zaplatiti několik set tisíc korun a když to exekucí bylo vynuceno. Nelze jich zde ovšem vydávati všanc veřejnosti.
Když však podnik ohrožený exekucí zaplatí předepsanou vysokou částku, kterou si při známém nedostatku peněz musí vypůjčiti v bance, zůstává mu ovšem vyhrazeno právo odvolání a naděje že v několika letech dostane zase zpět část, toho, co zaplatil. Kdo však nahradí této firmě rozdíl mezi bankovními úroky a úroky, které jí budou někdy nahrazeny, kdo jí nahradí škodu, kterou utrpí tím že musí vyčerpati svůj úvěr a že nemůže více sehnati peněz potřebných k dalšímu provozování?
To vše se však děje jen proto, poněvadž vnucený likvidátor udržuje v tajnosti a pečlivě střeží základ pro vypočítání, takže opravné řízení se protáhne na celá léta. I když nejvyšší správní soud po mnoha letech zruší platební příkazy, pro vadné řízení, pak se přece tato věc v každém zvláštním případě vrátí znovu k první stolici a hezká hra na schovávanou mezi vnuceným likvidátorem a dlužníkem začne znovu. Není divu, když se dlužníci a veřejnost domnívají, že musejí to býti důležité příčiny, které nutí vnuceného likvidátora, aby základ pro vypočítávání skrýval před veřejností, neboť pravda a spravedlnost se nemusí nikdy ostýchati denního světla. Tyto poměry jsou trvale neudržitelné a jsou paskvilem každého právního cítění.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Ví-li o výše vylíčených poměrech a schvaluje-li je,
2. je-li ochoten přísně naříditi vnucenému likvidátorovi, jako činiteli jemu podřízenému podle §u 8 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 408 Sb. z. a n., aby veškeré podklady a základy, které vydal a podle nichž se vydávají platební příkazy a předepisuji částky, jakož i úplnou zprávu o revisi dal k disposici poradnímu sboru?
3. Je-li ochoten přiznati odkladný účinek odvoláním, podaným proti platebním příkazům vydaným tak nestvůrným způsobem?
V Praze dne 25. září 1924.
Dr. Brunar, Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Füssy, dr. Korláth, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, Kraus, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Lodgman, Böhr, Schälzky, Bobek, dr. Petersilka, Mark.
II/4903 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra,
že karlovarské policejní komisařství úplně bezdůvodně zakázalo schůzi svolanou společně německou národní stranou a všeněmeckou lidovou stranou na den 12. října 1924 do Rybářů.
Německá národní strana a všeněmecká lidová strana v Rybářích svolaly na neděli dne 12. října 1924 na půl třetí hod. odpoledne veřejně přístupnou schůzi a oznámily ji také včas a podle zákonných předpisů karlovarskému policejnímu komisařství, připojivše znění plakátu. Ve středu dne 8. října t. r. večer, aniž byli svolavatelé o tom vyrozuměni, policejní činitelé strhali plakáty s vývěsních sloupů; když pak ve čtvrtek dne 9. v 10 hodin dopoledne zástupci obou stran podali námitky proti tomuto jednání policejních činitelů správci policejního komisařství panu policejnímu radovi dru Wottawovi, oznámil jim, že schůze jest vůbec zakázána. Podavatel této interpelace, jenž deputaci vedl tázal se hned pana dra Wottawy, čím odůvodňuje tento předbřeznový zákaz. Pan dr. Wottawa v odpovědi prohlásil, že zákaz byl vydán podle shromažďovacího zákona a že ostatní důvody jsou uvedeny již v zákazu. Jelikož svolavatelé schůze až do návštěvy neměli ještě zákazu v rukou, žádala deputace, aby jí tyto důvody byly přece oznámeny ze spisů. Pan policejní rada dr. Wottawa zavolal poté svého podřízeného vládního radu dra Jana Sigla a přikázal mu aby přinesl dotčený spis. Tento se však z nějakého důvodu zřejmě zdráhal vyhověti tomuto příkazu, neboť ani sám se spisem nepřišel ani jiný činitel tohoto spisu nepřinesl a konala se ten telefonická rozmluva v níž asi pan vládní rada dr. Sigl odůvodňoval, proč se nedostavil. Všechny pokusy pohnouti pana policejního radu dra Wottawu, aby oznámil důvody, které jej přiměly k zákazu, ztroskotaly se na výmluvě že to bude zřejmo z výnosu, jenž zajisté v této hodině byl již v Rybářích doručen. Již z vylíčení tohoto jednání lze pozorovati že při vydání rozhodnutí působily vlivy štítící se denního světla, jež by před veřejností neobstály. Ve 12 hodin v poledne byl konečně výnos dodán, nebylo v něm však vůbec žádného odůvodnění, nýbrž bylo jen uvedeno že zákaz byl vydán podle §u 6 shromažďovacího zákona z r. 1867, z ťohledu na veřejnou bezpečnost a veřejné blahoŤ.
Již v 5 hodin odpoledne téhož dne bylo u policejního komisařství podáno odvolání k pražské zemské politické správě se žádostí, aby co nejrychleji bylo zasláno dále. Ještě ve čtvrtek v poledne se spojil pan senátor Karel Friedrich, jemuž zatím tyto události byly oznámeny, s ministerstvem vnitra a také se zemskou politickou správou a podal tam nejostřejší protest proti úplně neodůvodněnému zákazu.
Jaké úmysly mělo policejní komisařství při svém postupu, vysvítá nejlépe z toho, že zákaz byl dodán teprve ve čtvrtek v poledne aby se zabránilo, aby vyšší stolice včas nerozhodla. Policejní komisařství šlo však ještě dále; ačkoliv odvolání bylo podáno již ve čtvrtek dne 9. v 5 hodin odpoledne bylo teprve v sobotu dne 11. zasláno do Prahy a mohlo tedy dojíti do Prahy teprve v neděli dne 12. a nebylo tedy lze více pomýšleti, že věc bude vyřízena včas.
V podaném odvoláni bylo zjištěno, že jest úplně nepochopitelné, jak lze shledávati ohrožení veřejné bezpečnosti a veřejného blaha v pořádání schůze, na jejímž denním pořadu byla rozprava o právu sebeurčení jako jednotném politickém programu a rozprava o politické situaci sudetského němectví se zvláštním zřetelem k otázce válečných půjček, k nesnesitelným daňovým břemenům, k pozemkové reformě a k posledním finančním zákonům hluboce zasahujícím do hospodářského života. Jest přece povinností členů sněmoven po ukončení důležitého úseku zasedání sněmoven dostaviti se před své voliče a podati jim zprávu o návrzích zákonů, jež byly projednávány. Zamezení takovéto rozpravy mezi členy sněmoven a voliči nejen že se příčí zásadním ustanovením ústavních zákonů, nýbrž jest také paskvilem demokratických zařízení tohoto státu. Neboť buď žijeme v demokratické republice s parlamentními zařízeními a také nejnižší úřady dbají výroku presidenta Masaryka, že demokracie je diskuse, nebo se úřady kloní k mínění, že výše jest oceňovati politiku popichování a trýznění, kterou president Masaryk nazval malichernou a hloupou. Spíše lze považovati za ohrožení veřejné bezpečnosti a veřejného blaha, když se zakáže schůze řádně ohlášená a tím se zamezí, aby členové sněmoven a voliči mohli spolu jednati Neboť teprve tímto zákazem se zanáší do širokých vrstev obyvatelstva myšlenka, že nás z nějakých důvodů očekávají nepokojné doby, neboť jinak nebylo pro klidně smýšlejícího občana žádné příčiny, jež by mu byť jen napolo mohla učiniti zákaz schůze pochopitelným.
Jelikož od karlovarského policejního komisařství nebylo se lze dověděti tak zvaných ťrozhodnýchŤ důvodů které daly ťpodnětŤ k zákazu, pokoušel se pan senátor Friedrich aspoň v Praze odhaliti toto tajemství. Bylo mu také zemskou politickou správou oznámeno že odvolání ještě nedošlo, že však na telefonický dotaz došlo oznámení, že se zákaz zakládá na tom, že stávkující dělníci porcelánových továren v okrese karlovarském, kteří patří k jiné straně než svolavatelé schůze, používají každé veřejné schůze, aby se tam dostavili a že by to mohlo dáti podnět k porušení veřejného klidu a pořádku. Že tyto důvody postrádají každého vážného rázu, vysvítá nejlépe ze zjištění že mezi jinými ve čtvrtek dne 9. října, tedy téhož dne, kdy policejní komisařství vydalo zákaz, týž úřad povolil ohromnou veřejnou schůzi v lázeňském domu v Karlových Varech. Jak se zdá, policejní komisařství neví, že veřejně přístupné schůze jsou přístupny přívržencům všech stran, neboť toho vyžaduje ráz takové veřejné schůze. Budiž však ukázáno také na to, že sociálně-demokratický časopis ťVolkswilleŤ, vycházející v Karlových Varech, rovněž použil úplně neodůvodněného jednání policejního komisařství k tomu, aby se rozhodně ohradil proti tomuto omezování občanských svobod.
Z toho vylíčení vyplývá, že policejní komisařství v tomto případě zase jednou jednalo úplně neodůvodněně a podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené úřady, že i ony se musí říditi ustanovením státních ústavních zákonů?
2. Jest ochoten učiniti vhodná opatření, aby příště nebyli státní občané omezování v právech, která jim jsou podle ústavy zaručena?
V Praze dne 16. října 1924.
Inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Keibl, Mark, Bobek, Böhr, Knirsch, Zierhut, dr. Medinger, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Schollich, Matzner, Windirsch, Simm, Schälzky, inž. Jung, Patzel, Schubert.
III./4903 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů
ministrovi vnitra a spravedlnosti,
že se nerozepisují volby v obci Šunichlu (Bohumín-nádraží).
Od 1. září 1920 úřaduje v obci Šunichlu (Bohumín-nádraží) jmenovaná správní komise. Skládala se z 30 členů a to 8 Němců, 1 žida a 21 Čechů. Podle soupisu lidu z r. 1921 bylo v obci 3713 Němců, 2479 Čechů, 958 Poláků a 394 židů. Již tehdy bylo tedy složení správní komise přímo znásilněním nečeského obyvatelstva. Přes to ani nebyla provedena změna v obsazení ani nebyly rozepsány obecní volby. Teprve dne 16 září 1923 byly konečně provedeny obecní volby. Jejich výsledek byl tento:
Němci (2 strany a to německé volební souručenství a sociální demokraté) 1752 hlasů a 18 mandátů;
Češi (všechny strany) 952 hlasů a 10 mandátů;
Poláci 343 hlasy a 4 mandáty;
židé 255 hlasů a 2 mandáty;
komunisté 205 hlasů a 2 mandáty.
Volby byly tedy důkladnou opravou složení správní komise. Byly provedeny úplně v klidu, nad čímž přítomný vládní komisař z Fryštátu vyslovil své uspokojení. Ovšem několik Čechů se pokoušelo již za volby najíti důvody pro námitky. Tak vynesl jistý Palka z oddělené volební místnosti plakát německého volebního souručenství, jež prý tam nalezl Poněvadž žádná z osob, které před ním volily, tohoto plakátu neodhalila, zbývá jen domněnka, že jej Palka měl v kapse. Také volební komisař se pokoušel sestrojiti jeden případ. Hlavní trumf však vynesl již před tím Čech Parma. Podal totiž pod názvem ťNepolitičtí němečtí a polští voličovéŤ kandidátní listinu, aniž by byl mohl, byť jen od jednoho z domnělých kandidátů přinésti projev souhlasu. Místní volební komise prohlásila tedy řádně tuto kandidátní listinu za neplatnou. Referent fryštácké okresní politické správy dr. Ryba prohlásil však podivuhodným způsobem projev souhlasu za nepotřebný a okresní politická správa proti právu a zákonu jmenovala zástupce této skupiny do jednotlivých volebních komisí. Německé volební souručenství podalo proti tomuto nezákonitému postupu námitky jak fryštácké okresní politické správě tak též opavské zemské politické správě. Oba úřady se však postavily na stanovisko, že skutečně neexistující volební skupina právem vyslala své zástupce do volebních komisí. Dodatečně však zemská politická správa použila právě tohoto případu, aby volby prohlásila za neplatné.
Máme zde tedy neslýchaný případ, že se politické úřady propůjčily, aby zjevnými nezákonitostmi poskytly českým voličům důvody k námitkám proti volbám a že tedy mají hlavní vinu, jestliže nyní 6 let po založení nejdemokratičtějšího ze všech států - úřaduje v obci stále ještě jmenovaná správní komise, jejíž složení jest paskvil všech práv a která ostatně již dávno není úplná.
Opavská zemská politická správa výnosem čís. I-7063/1 ze dne 23. listopadu 1923 (dodán dne 12. prosince) zrušila obecni volby provedené dne 16. září. Proti tomuto rozhodnutí podali jak Češi tak také Němci stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. České námitky jsou již dávno vyřízeny, německé však dosud nikoliv. Nejvyšší správní soud prostě rozhodnutí odkládá a tak podporuje stav, který jest paskvilem všeho práva a zákona. Zemská politická správa prohlásila několika deputacím, které se k ní dostavily, že není překážky, aby byly rozepsány nové volby, - V únoru t. r. bylo již dokonce slíbeno, že budou provedeny koncem března přes to však dosud rozepsány nebyly.
Tento stav musíme nazvati přímo neslýchaným i v nynější době, kdy svět ovládají hesla, křiklavě odporující skutečnosti Němečtí voliči ze Šunichlu nemají příčiny, aby odvolali svou stížnost podanou k nejvyššímu správnímu soudu. Dlužno konečně soudně zjistiti přímo neuvěřitelné jednání státních úřadů. Nejvyšší správní soud byl by mohl kdyby měl trochu dobré vůle, stížnost jistě již vyříditi. Zemská politická správa naproti tomu přes podanou stížnost dávno mohla rozepsati nové volby aby tento neslýchaný stav konečně přestal.
Podepsaní se tedy táží:
1. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten připomenouti nejvyššímu správnímu soudu, aby konečně vyřídil stížnost šunichelských obecních voličů Aloise Drögslera, Viktora Funke a Emila Nawratha, podanou prostřednictvím dra Karla Otta?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten poukázati slezskou zemskou politickou správu, aby dala rozepsati nové obecni volby v obci Šunichlu (Bohumín nádraží)?
3. Jest týž ministr ochoten pohnati k odpovědnosti úředníky opavské zemské politické správy a fryštácké okresní politické správy, kteří tento případ zavinili?
V Praze dne 29. října 1924.
Inž. Jung, Wenzel, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Simm, dr. Lehnert, Patzel, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Lodgman, J. Fischer, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Heller, dr. Radda, Zierhut, Böllmann, Schubert, dr. Spina, J. Mayer.
IV./4903 (překlad).
Interpelace
poslanců Zierhuta, Böllmanna, dra E. Feyerfeila, Budiga, Patzela, dra Kafky, Stenzla a druhů
ministerskému předsedovi o prodeji z volné ruky statků Hielleho & Diettricha na Žatecku.
Přípravný výbor zemědělského výrobního družstva, zaps. spol. s r. o. pro Žatec a okolí, kteréžto družstvo se skládá vesměs ze zaměstnanců firmy Hielle & Diettrich, podáním ze dne 21. června t. r. žádalo na družstevním základě o příděl statků Hielleho & Diettricha v pol. okresích mosteckém, podbořanském a žateckém., Toto podání bylo osobně odevzdáno dne 22. července t. r. jak předsedovi přídělového oddělení státního pozemkového úřadu, panu ministerskému radovi dru inž. Voženílkovi, tak i správci sociálního oddělení pozemkového úřadu panu ministerskému radovi dru Veithovi. Mimo to žádal pana min. radu dra Veitha jako předsedu sociálního oddělení, aby podporoval tuto žádost zaměstnanců o půdu, což také slíbil. Tato první žádost byla podrobněji odůvodněna druhou ze srpna t. r. v níž zvláště s poukazem na ustanovení § 7, odst. 12 zákona o pozemkovém úřadě (č. 330 Sb. z. a n. z r. 1919) bylo vyzváno sociální oddělení pozemkového úřadu, aby pomáhalo úsilí jmenovaného družstva. Obě žádosti zůstaly bez odpovědi a z nynějšího stavu prodeje statků Hielleho a Diettricha Republikánskému svazu nájemců lze usuzovati, že pozemkový úřad nebo jeho sociální oddělení nikterak nevyhovělo ustanovením právě uvedených paragrafů.
Pan min. rada dr. Veith jako správce sociálního oddělení pozemkového úřadu při návštěvě zástupců zaměstnanectva Hielleho a Diettricha dne 26. srpna t. r. slíbil zakročujícím, že k úpravě otázek zaměstnaneckých, jež souvisí s prodejem, provede jednání s dotyčnými stranami, to jest neštěmickou rafinerií cukru, akc. spol., jako plnomocníkem firmy Hielle a Diettrich, Republikánským svazem nájemců jako kupujícím a splnomocněnými zástupci zaměstnanců Hielleho a Diettricha. To slíbil pan min, rada dr. Veith také panu senátorovi Adamu Fahrnerovi jako předsedovi říšského svazu německých odborových organisací, a na jeho dotaz mu oznámil, že dotčené strany jsou pozvány na 19. září. Když se však toho dne zástupci zaměstnanectva dostavili do sociálního oddělení pozemkového úřadu, ukázalo se, že obě strany nebyly předvolány takže se ovšem jednání nemohlo konati.
Z tohoto postupu sociálního oddělení vysvítá že ono nedbajíc zákonných předpisů pro ně platných nehájilo zájmů zaměstnanectva Hielleho a Diettricha a tím nesplnilo úkolů, jež mu příslušejí podle pozemkových zákonů. Z druhého uvedeného případu pak vyplývá, že nesprávnou informací o ustanoveném prý jednání spáchalo aspoň velkou formální chybu, jelikož tím, že si zástupci zaměstnanectva musili platiti cestu, byla jim způsobena hmotná škoda.
Na základě toho, co jsme uvedli tážeme se vlády:
1 Jest vláda ochotna konečně jednou pečovati, aby především bylo užíváno ustanovení pozemkových zákonů nejen formálně, nýbrž skutečně, bez rozdílu, jsou-li uchazeči o půdu Češi či nikoliv?
2. Jest vláda ochotna uvésti bezuzdné jednání pozemkového úřadu na správnou cestu, shodující se se spravedlivou pozemkovou reformou? Jak to chce učiniti?
3. Jest vláda ochotna dáti přísně vyšetřiti, koho lze pohnati k odpovědnosti za to, že se na žádosti Němců podané státnímu pozemkovému úřadu často přímo neslýchaným způsobem nebéře zřetele?
4 Jest vláda ochotna dáti vyšetřiti, komu se má uložiti ručení za hmotnou škodu, kterou zaměstnanci utrpěli svou marnou jízdou k sociálnímu oddělení, zaviněnou však pozemkovým úřadem?
V Praze dne 30. října 1924.
Zierhut, Böllmann, dr. E. Feyerfeil, Budig, Patzel, dr. Kafka, Stenzl, Knirsch, Wenzel, Scharnagl, Simm, Křepek, Böhr, inž. Jung, dr. Lodgman, dr. Brunar, Kraus, dr. Keibl, Mark, J. Mayer, Schubert, Matzner, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Spina, Bobek, Heller.
V./4903 (překlad).
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
vládě
o soustavné elektrisaci zemí.
Podle platného elektrisačního zákona stát a země Čechy, Morava a.Slezsko vložily od převratu do svých rozpočtů mnoho milionů na elektrisaci těchto zemí a vyhradily si a vykonávaly právo, aby zástupci státu a zemí zasedali a hlasovali ve správě obecně prospěšných elektrických podniků, které těmito penězi měly býti podporovány.
Účel, jehož se tím mělo dosáhnouti, bylo zřízení a vybudování soustavného elektrického hospodářství v těchto zemích. Stát a země měly tyto účely podporovati.
Tyto obecně prospěšné podniky samy byly zakládány, nehledě k několika čistě státním a zemským podnikům, samosprávnými sbory (okresy a obcemi) a základ k těmto podnikům byl vytvořen penězi těchto samosprávných sborů a připojených k nim soukromých zájemníků, takže samo sebou se rozumí, že tyto samosprávné sbory se soukromými zájemníky mají vésti správu těchto podniků hlavně svými zástupci a zástupcům státu a zemí má příslušeti jen poradní a kontrolní působnost.
Při tom byla však učiněna zkušenost, že již tehdy, když stát a země poskytovaly příspěvky z peněz určených k podpoře elektrisace bylo postupováno jednostranně, že totiž rozhodovaly ne čistě národohospodářské pohnutky, nýbrž národnostní, které již samy sebou měly za následek, že podniky v německém území byly poškozeny a zkráceny a již předem ztížily hospodářský vzrůst těchto podniků, a pak zástupci, vyslaní státem a zeměmi užívali způsobu velice škodícího hospodářskému rozvoji těchto podniků, a jak teprve nyní vešlo ve všeobecnou známost, rozhodující zástupci země české dopustili se v podnicích zneužití své úřední moci na škodu podniků a odběratelů elektrické energie na ně odkázaných, a to již od převratu, v kterémžto zneužívání mohly bez kontroly a překážky pokračovati až do nedávné doby, kdy se na to náhodou přišlo Poněvadž stát a země jsou účastny na těchto podnicích kmenovými vklady, postihuje hmotná ztráta také stát a země; nehledě k tomu trpí tím i vážnost a autorita s tátu a zemí.
Jest jisto, že již tehdy, když se užívalo peněz státu a zemí jednostranným česko-národním nadržováním již předem byly ohromně poškozeny obecně prospěšné elektrické podniky v německém území; neboť z vynaložených více než 50 milionů dostali Němci sotva milion.
Dále jest jisto, že zástupci země české, kteří řídili správu obecně prospěšných elektrických podniků, totiž přednosta elektrotechnického oddělení země české inž. Macháč a zemský rada inž. Syrový, spojeni jsouce s jinými korupčními živly, místo aby tyto podniky podporovali, poškozovali je, berouce úplatky jdoucí do milionů přímluvou a doporučením těchto uplacených úředních odborníků byly tyto elektrické podniky přivedeny k tomu, aby za drahé peníze kupovaly špatný materiál, takže tyto podniky a konsumenti, kteří musili odebírati elektrickou energii tím zdraženou, jsou ohromně poškozeni. Jsou však ještě v těchto podnicích veřejní činitelé, kteří jinak nají neblahý a přímo teroristický vliv na správu těchto podniků a uvádějí je do hospodářsky zhoubných tísní, tedy autority, které požívají, užívají na újmu obecně prospěšných podniků. Přihlížejíce k těmto nešvarům tážeme se tedy vlády:
1. Jest vláda ochotna v nejkratší době předložiti Národnímu shromáždění zprávu a výkaz peněz státu a zemí, poskytnutých dosud obecně prospěšným elektrickým podnikům, uvádějíc podrobně, kolik a kterému podniku bylo poskytnuto?
2. Jest vláda ochotna oznámiti také Národnímu shromážděni, jaké peníze stát a země vložily do vlastních elektrických podniků a jaká jest jejich výnosnost?
3. Pečuje vláda, aby zástupci státu a zemí v podporovaných, obecně prospěšných elektrických podnicích byli si vědomi svého úkolu a konali svou povinnost, podle níž správa obecně prospěšných elektrických podniků přísluší jejich zakladatelům (samosprávným sborům spolu se soukromými zájemníky), nebo zástupcům těchto zakladatelů a zástupci státu a zemí se mají při tom spokojiti poradním a kontrolním vlivem ve veřejném zájmu, jejž mají vykonávati bezvadně?
4. Bude vláda pečovati o běžný dozor nad činností zástupců státu a zemí v těchto podnicích?
5. Jest vláda ochotna v brzku podati Národnímu shromáždění kontrolní zprávu o finančním a hospodářském stavu těchto obecně prospěšných elektrických podniků, tudíž zahájiti a provésti opatření potřebná k případnému ozdravění podniků tohoto druhu, aby jejich výnosnost byla přivoděna a zajištěna?
V Praze dne 29. října 1924.
Zierhut, J. Mayer, Schälzky, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Stenzl, Kaiser, Křepek, Windirsch, J. Fischer, Böllmann, Schubert, Heller, dr. Kafka, dr. Spina, dr. Hanreich, Böhr, Bobek, Budig, Scharnagl, Mark, Pittinger.
VI./4903 (překlad).
Interpelace
poslanců Schäfera, Hausmanna a druhů
ministrovi železnic, že dne 28. října nebyla uznávána platnost dělnických týdenních lístků.
Když dělníci liberecké průmyslové oblasti jeli dne 28. října železnicí do svého pracovního místa, oznámili jim službu konající železniční zřízenci, že jejich dělnické týdenní lístky tohoto dne neplatí a že vedle plné jízdní ceny musí zaplatiti k tomu ustanovený trest. Bezohledně bylo na dělnících žádáno, aby zaplatili plnou jízdní cenu a příplatek z trestu, mnoha dělníkům byly dělnické týdenní legitimaci s týdenními lístky odňaty, jiní dělníci, kteří neměli u sebe dostatečné množství peněz, byli policejně zjištěni. Tento postup železničního personálu a policie velice pobouřil a roztrpčil dělnictvo, které si nebylo vědomo žádné viny. Přímo pobuřující případy se udály na libereckém nádraží, které bylo uzavřeno kordonem úředníků a policistů, a proto došlo k vzrušujícím scénám.
Dosud mohli dělníci o svátcích, jestliže se v jejich závodech pracovalo, bez překážky jeti na své dělnické týdenní lístky a nikdo jim toho nevytýkal, poněvadž tyto svátky byly pokládány za pracovní dny.
Dělnictvo všeobecně nebylo ani poučeno, že dne 28. října jejich dělnické lístky neplatí a že musí tohoto dne platiti plnou jízdní cenu. Toto oznámení bylo vyvěšeno v pondělí u pokladních okének. Dělníci kupují své týdenní lístky již v pondělí ráno při odjezdu ze svého bydliště a tehdy ještě tato vyhláška vyvěšena nebyla. Tato vyhláška byla vyvěšena teprve asi během dne v pondělí, když již dělníci měli nakoupeny své týdenní jízdní lístky a vyhlášku u pokladny ještě čísti nemohli. Také když si dělníci v pondělí ráno kupovali lístky neupozornili jich železniční zaměstnanci že dělnické týdenní lístky 28. října neplatí.
Jest pochopitelné, že toto bezohledné počínáni železničních úředníků a přibrání policie musilo dělníky nesmírně roztrpčiti a toto opatření železniční správy dlužno také posuzovati jako výslovně dělnictvu nepřátelské, poněvadž směřuje jen proti dělníkům, kteří byli nuceni pracovati i 28. října a jeti drahou. V užší liberecké průmyslové oblasti žije tisíce dělníků kteří musí dojížděti do svého pracovního místa drahou a tyto tisíce dělníků poškodil postup železniční správy, která je připravila o značnou část jejich mzdy.
Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten ihned zaříditi čeho třeba, aby toto opatření železniční správy bylo odvoláno, neboť směřuje výhradně proti dělnictvu a naříditi, aby dělníkům, kteří musili zaplatiti plnou jízdní cenu i s příplatkem z trestu, byla tato částka vrácena a aby dělníkům, jimž dělnická legitimace a týdenní lístek byly odňaty, byly tyto průkazy opět vráceny?
V Praze dne 30. října 1924.
Schäfer, Hausmann, Schweichhart, Dietl, R. Fischer, Grünzner, Häusler, Heeger, Hirsch, Hackenberg, Wittich, Beutel, dr. Holitscher, Uhl, Leibl, Hoffmann, Blatny, Taub, dr. Czech, Pohl, Roscher.
VII./4903 (překlad).
Interpelace
poslanců Heegera, Kaufmanna, Jokla a druhů
vládě, že úřední činitelé zasahují při vytlačování německých dělníků z práce.
Poslední dobou mohlo býti zjištěno, že dokonce úřady působí svým vlivem na soukromý průmysl, a jednak skrytě, jednak otevřeně žádají, aby při přijímání a propouštění dělníků byla dána přednost českým dělníkům před německými. Podepsaní již jednou podali interpelaci panu ministrovi železnic o událostech ve studénecké továrně na vagony v Butovicích, poukazovali, že v tomto místě, kde bydlí 90% Němců a 10% Čechů, byla mezi oběma stranami uzavřena dohoda, aby při přijímání a propouštění dělníků byl poměrný klíč národnostní stanoven na 53% ku 47%.
Přes tuto společnou dohodu přiměli úřední činitelé ministerstva železnic ředitelství továrny na vagony, aby v neprospěch Němců ustanovilo klíč pro poměr národností 50 ku 50.
Pan ministr sice tento fakt ve své odpovědi na interpelaci ze dne 31. července 1924 (tisk 4636/XI) popíral poznamenávaje, že firmě nebyl dán rozkaz, nýbrž že jí bylo jen připomenuto, aby splnila daný slib, že továrna bude zaměstnávati také dělníky a zaměstnance české národnosti.
Z toho v zakryté formě vyplývá, že skutečně úřady vykonávaly nátlak na správu provozu.
Na naléhání ťNárodní jednotyŤ byl úředními činiteli ministerstva železnic také pro zaměstnance tohoto podniku jako pro dělníky v neprospěch Němců zaokrouhlen klíč pro poměr národností smluvený, 50 ku 47%, a to na 50 ku 50%. Ředitelství bylo dále oznámeno, že i tuto úpravu dlužno považovati jen za předběžnou a že nastane další zhoršení v neprospěch Němců.
Tento postup jest vytlačováním německých dělníků a zaměstnanců z jejich pracovních míst na úřední rozkaz jest zřejmě jednostranný, nespravedlivý a vybízí k nejostřejšímu protestu.
Jako činitelé ministerstva železnic dělají to také úřední činitelé fryštácké okresní politické správy, působíce svým vlivem na přijímání a propouštění s národnostního hlediska.
Tento postup bylo lze poslední dobou zjistiti v drátovně v Bohumíně. Důkazem budiž tento stav věci:
Když v roce 1922 bylo v této továrně pro špatné obchody propuštěno několik set dělníků, uzavřela správa provozu ústní dohodu v přítomnosti úředních zástupců s organisací mezinárodního svazu kovodělníků, že, bude-li zapotřebí dělníků, musejí býti propuštění znovu přijati jako první.
O této dohodě věděl také správce bohumínské zprostředkovatelny práce Jan Juriška, ale nedržel se jí. Tento muž nekoná úkolů zprostředkovatelny práce, aby dohazoval nezaměstnané osoby, nýbrž zneužívá tohoto úřadu pro národnostní účely, což vysvítá z jeho dopisu, jejž zaslal dne 21. února 1924 ředitelství bohumínské drátovny. Dopis zní takto:
ťNa Váš dotaz ze dne 15. února 1924, č Dr. K/Ba, dovolujeme si oznámiti: Poslední dobou, zvláště při přijímání pomocných dělníků pro Vaše podniky byly spáchány nepřístojnosti, které, jak víte, vzbudily nespokojenost určité části nezaměstnaných zdejší obce a sousedních.
Nevíme, koho jste poslední dobou z práce propustili, nebo ještě propustíte a nevíme také, podle jakého klíče se propouštění děje. Podle zprávy má ředitelství nebo závodní výbor úmysl říditi se při propouštění podle národnosti a to tak, aby se stav dělníků zaměstnaných ve Vašem podniku postupně přiblížil národnostním poměrům této obce. Nevíme zde, zdali tento postup zachováváte.
Aby napříště bylo zabráněno výtkám s kterékoliv strany, jsme nuceni naléhavě žádati, aby se při příštím přijímání do práce především přihlíželo k českým dělníkům, poněvadž tito nejsou ve Vašem podniku ani zdaleka zaměstnáni v tom počtu, jak by bylo lze očekávati podle národnostního poměru naší obce a sousedních obci.
Jest tedy v zájmu udržení klidu, aby se podnik nevázal, že snad někoho znovu přijme do práce, nesmí tedy také sliboval, že při novém přijímání bude především přihlíženo k propuštěným.
Podepsaný úřad bude co nejsvědomitěji pečovati, aby národnostní poměr ve Vašem podniku byl postupně vyrovnán.
Zároveň prosíme, aby nás firma po této stránce podporovala tím, že nebude dělati těžkosti při přijímání oněch osob, které my poukážeme, a že také nebude dávati přednost osobám, kterých náš úřad s dobrým svědomím a v zájmu místního obyvatelstva nechce nebo nemůže zaměstnati ve Vašich závodech nebo je odkazuje na pozdější dobu.
Rozhodně Vám musíme oznámiti, že zdejší úřad, i když se firma zavázala slibem vůči propuštěným stran nového jejich přijetí, nemůže přihlížeti k takovému slibu, a prosíme, abyste to vzali na vědomí.Ť
Postup, že se při přijímání dělníků vychází s národnostního hlediska, považuje se za zřejmý, dříve bylo ještě aspoň tolik studu, že se tyto věci projednávaly in camera caritatis, nyní se to činí docela veřejně. Tak pan senátor Lukeš, jenž jest zároveň místopředsedou slezské zemské správní komise, na jedné konferenci strany otevřeně do znal, že zemská zprostředkovatelna práce, která má býti utvořena, má sloužiti počešťování.
Tento postup jest zřejmým zneužitím úřední moci z národnostních a politických důvodů a lze z toho usuzovati, že správce zprostředkovatelny práce nejednal z vlastního popudu, nýbrž na vyšší příkaz. Jak se zdá, ředitelství bohumínské drátovny usiluje i bez pokynů vyhověti národnostním požadavkům, takže jednání úřadu přímo vyzývá a dráždí. Že jest tomu tak, dokazuje fakt, že v bohumínské drátovně bylo dne.1. února 1923 zaměstnáno pouze 41 Čechů, dne 1. ledna 1924 však již 198 a počátkem srpna bylo nově přijato a zaměstnáno již 316 Čechů.
V srpnu 1924 bylo znovu propuštěno více dělníků a při poradách závodního výboru bylo jednomyslně, tedy také českými zástupci, dosaženo dohody o klíči pro poměr národností při propouštění. Podle této dohody vyjednávali zástupci dělnické organisace u generálního ředitelství v Brně a u ředitelství v Olomouci a podle ní se také jednalo s dělníky určenými k propuštění. Do konce srpna 1924 bylo propuštěno 56 českých dělníků a 52 německých, dne 13. září 55 českých dělníků a 53 německých, dne 27. září.37 českých dělníků a 49 německých.
Tím podivnější a nápadnější musí tedy býti, že, se na vyšší pokyn dne 1. října 1924 dostavila do bohumínské drátovny úřední komise, aby úředně zjistila národnostní křivdu, která byla prý spáchána na českých dělnících. Tato úřední komise se skládala z úředníka fryštácké okresní politické správy pana dra Kulhánka, bohumínského policejního komisaře pana dra Müllera a správce bohumínské zprostředkovatelny práce pana Jurišky. Vyšetřování samo prováděl pan dr. Kulhánek úplně jednostranně a stranicky. Tento úředník zapisoval jen to, co vypovídali čeští dělníci a co lze považovati za přitěžující pro nadržování německým dělníkům. Odmítl zapsati námitky a zjištění, které proti tomu učinili nečeští členové závodního výboru, s ironickými slovy: ťNemám chuti nahlížeti do mozkovic závodních výborůŤ.
Tento neslýchaný postup úředníka, jenž má býti nestranný, a to, že pojal do zápisu jen výpovědi, které se mu hodily, a zamítl všechny námitky a opravy a rovněž odmítl žádost, aby byl vydán opis zápisu, bylo podnětem, že nečeští zástupci odepřeli podepsati zápis.
Ze všech těchto důvodů jsou interpelanti nuceni tázati se:
1. Ví vláda o nedávných událostech ve studénecké továrně na vagony? Jest pravda, že úřední činitelé vydali takové pokyny ředitelství a je-li to pravda, co zamýšlí vláda učiniti, aby zajistila pracovní místo také německým dělníkům a zaměstnancům, na něž jistě mají nárok jako německy mluvčí českoslovenští státní občané?
2. Ví vláda o neslýchaném postupu fryštácké okresní politické správy a jest informována, že ministerstvo vnitra vydalo takové pokyny? Co zamýšlí vláda učiniti, aby zabránila takovým přehmatům, které působí jen roztrpčení a pobouření a jest ochotna pohnati k odpovědnosti úředníka fryštácké okresní politické správy pana dra Kulhánka pro jeho stranické jednání?
3. Jest vláda ochotna naříditi, aby správce bohumínské zprostředkovatelny práce pan Juriška, jenž svého úřadu zneužívá k národnostním a politickým účelům, byl pohnán k odpovědnosti, aby se takové neudržitelné události nemohly více opakovati?
V Praze dne 30. října 1924.
Heeger, Kaufmann, Jokl, Wittich, Leibl, Schäfer, R. Fischer, Blatny, Uhl, Hausmann, Grünzner, Beutel, Taub, Schweichhart, Hackenberg, Kirpal, Dietl, Hoffmann, Hirsch, Pohl, Häusler, dr. Czech.