Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
Původní znění.
4899.
Antrag
des Abgeordneten Hugo Simm und Genossen
auf Abänderung des Gesetzes vom 14. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 303 über die Zahnheilkunde und Zahntechnik sowie der Durchführungsverordnung der Regierung der Čechoslov. Republik vom 17. Dezember 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 673.
Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:
Gesetz
vom..................
durch welches das Gesetz vom 14. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 303 über die Zahnheilkunde und Zahntechnik, sowie die Durchführungsverordnung der Regierung der Čechoslovakischen Republik vom 17. Dezember 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 673 ergänzt wird.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Der § 3 des Gesetzes vom 14. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 303 wird dahin ergänzt, dass auch Zahntechnikergehilfen, die am Tage der Kundmachung des Gesetzes Nr. 343 vom 14. April 1920 die dreijährige Lehrzeit absolviert haben und das Lehrzeugnis besitzen, zu der praktischen Prüfung zugelassen werden können, ahne dass sie bereits im Besitze der Zahntechnikerkonzession sind, wenn sie den §§ 4 und 5 der Verordnung des Handelsministeriums vom 20. März 1892, R.-G.-BI. Nr. 55, geforderten Befähigungsnachweis erbringen.
§ 2.
An Stelle des im § 3, Abs. 2 der Verordnung vom 17. Dezember 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 673 geforderten Nachweises der Erlangung der Konzession bei der Anmeldung zur praktischen Prüfung ist der Nachweis der Befähigung §§ 4 und 5 der Verordnung des Handelsministeriums vom 20. März 1892, R.-G.-BI. Nr. 55, der Anmeldung beizuschliessen.
§ 3.
Für die sonstigen Bestimmungen hinsichtlich der Ablegung der Prüfung gilt die Verordnung der Regierung des Čechoslovakischen Staates vom 17. Dezember 1920, SIg. d. G. u. V. Nr. 673.
§ 4.
Das Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.
§ 5.
Mit der Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung und der Minister für Mandel und Gewerbe betraut.
Begründung.
Es ist bisher der Grundsatz eingehalten worden dass nur ein konzessionierter Zahntechniker die staatliche Prüfung ablegen kann. Ein konzessionierter Zahntechniker hat daher während der Dauer v an der Konzessionserteilung bis zur Erlangung des Prüfungszeugnisses kein Möglichkeit, sein Gewerbe im vollem Umfange auszuüben, wes für ihn nur eine finanzielle Schädigung bedeutet und weiters einen schlechten Endruck auf den Patientenkreis ausübt, wenn derselbe zwecks Zahnziehen oder Plombieren zu Einem geprüften Zahntechniker oder zu einem Zahnarzt gesandt wird. Die hohe Gesetzgebung wird sicherlich bei der Verfassung des Gesetzes vom 14. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 303 keine Benachteilung des Gewerbetreibenden gewallt haben.
Nach § 56 der Gewerbeordnung steht der Witwe oder deren minderjährigen Deszendenten das Recht der Weiterführung zu, falls ein Geschäftsführer der die erforderlichen Eigenschaften wie ein Konzessionsinhaber aufweist, die Praxis weiterführt.
Diese nach § 55 der Gewerbeordnung verlangten Eigenschaften können derzeit im Zahntechnikergewerbe nur teilweise erbracht werden und zwar nur in Form eins 9jährigen Befähigungsnachweises jedoch nie in Farm der Prüfung; da nach dein bisher geltenden Bestimmungen nur der Konzessionierte Zahntechniker die Prüfung ablegen kann.
Es ist dies daher, um die Zahnpraxis einer Witwe oder deren minderjährigen Deszendenten weiter führen zu können erforderlich, da fast jeden Tag die gesetzlichen Bestimmungen des Gesetzes der Zahnheilkunde übertreten werden, weil der Geschäftsführer - der zwar seitens der Gewerbebehörde das Vertreter anerkannt ist,- nicht ganz, sondern nur teilweise den erforderlichen Eigenschaften des Konzessionierten und staatlich geprüften Zahntechnikers entspricht und die staatliche Prüfung nicht ablegen kann. Schon in der Schule, als Lehrling im Gewerbe u. s. w. muss der Betreffende, ehe er die nächste Stufe oder Berechtigung erreicht, die Prüfung über seine Befähigung hiezu ablegen nur in diesem Gesetze wird die bisher allgemein gehandhabte Form umgekehrt geführt, zumal erst nach der Erlangung der Gewerbeberechtigung innerhalb eines Jahres die staatliche Prüfung abgelegt werden kann.
Prag, den 16. September 194.
H. Simm, Stenzl, Schälzky, Bobek, Patzet, Knirsch, Dr. Petersilka, Dr. Luschka, Budig, Böhr, Scharnagl, Wenzel, Mark, Schubert, J. Fischer, Ing. Jung, Dr. Jabloniczky, Palkovich, Dr. Korlath, Dr. Lelley, Füssy, Dr. W. Feierfeil.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
Překlad
4899.
Návrh
poslance H. Simma a druhů
na změnu zákona ze dne 1. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice a prováděcího nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, čís. 673 Sb. z. a n.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovna, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne..............
jímž se doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n. o zubním lékařství a zubní technice a prováděcí nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, čís. 673 Sb. z. a n.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 303 Sb. z. a n: se doplňuje tím, že ku praktické zkoušce mohou býti připuštěni i pomocníci zubních techniků, kteří v den vyhlášení zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. ukončili tříletou učební dobu a mají vy učně vysvědčení, a nemají ještě koncese zubního technika, padají-li průkaz způsobilosti vyžadovaný v §§ 4 a 5 nařízení ministerstva obchodu ze dne 20. března 1892, č. 55 ř. z.
§ 2.
Místo průkazu o nabytí koncese, vyžadovaného v odst. 2, § 3 nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 673 Sb. z. a n. při přihlášení k praktické zkoušce, budiž k této přihlášce připojen průkaz způsobilosti podle §§ 4 a 5 nařízení ministerstva obchodu ze dne 20. března 1892, č. 55 ř. z.
§ 3.
Pokud jde a ostatní předpisy pro vykonávání zkoušky, platí nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. prosince 1920, č. 673 Sb. z. a n.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 5.
Provedením tohoto zákona se pověřují ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministr obchodu, průmyslu a živností.
Odůvodnění.
Dosud byla dodržována zásada, že jen koncesovaný zubní technik může konati státní zkoušku. Koncesovaný zubní technik nemohl tedy od chvíle udělení koncese až do dosažení vysvědčení o zkoušce vykonávati svoji živnost v plném rozsahu, což ho jen finančně poškozuje a dále dělá špatný dojem na pacienty, posílá-li je ke zkoušenému zubnímu technikovi nebo k zubnímu lékaři, aby jim zuby vytrhal nebo plomboval. Slavná sněmovna zajisté zdělávajíc zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. nechtěla, aby živnostníci byli jím poškozováni.
Podle § 56 živnostenského řádu má vdova nebo její nezletilí potomkové právo vésti živnost dále, jestliže praxi provozuje dále člověk, mající vyžadované vlastnosti jako vlastník koncese.
Vlastnosti požadované podle § 55 živnostenského řádu mohou býti nyní v živnosti zubních techniků jen částečně prokázány a ta jen devítiletým průkazem způsobilosti, avšak nikdy zkouškou, jelikož podle dosud platných ustanovení může zkoušku konati jen koncesovaný zubní technik.
Aby tedy vdova nebo její nezletilí potomkové mohli dále provozovati zubní praxi, jest zapotřebí tohoto opatření, jelikož se skorem každodenně překračují ustanovení zákona a zubním lékařství, poněvadž obchodvedoucí - jejž sice živnostenský úřad uznává za zástupce, - nikoliv úplné, nýbrž jen částečně má požadované vlastnosti koncesovaného a státně zkoušeného zubního technika a nemůže konati státní zkoušky.
Již ve škole, jako učeň v živnosti atd. musí, než dosáhne nejbližšího stupně nebo oprávnění, vykonati zkoušku o své způsobilosti, jen v tomto zákoně jist všeobecně užívaná forma obrácená, jelikož teprve po dosažení živnostenského oprávnění může býti během jednoho roku vykonána státní zkouška.
V Praze dne 16. září 1924:
H. Simm, Stenzl, Schläzky, Bobek, Patzel, Knirsch, dr. Petersilka, dr. Luschka, Budig, Böhr, Scharnagl, Wenzel, Mark, Schubert, J. Fischer, inž. Jung, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Korláth, dr. Lelley, Füssy, dr. W. Feierfeil.