Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4891.
Odpovědi:
I. předsedy vlády na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o nelidském jednání při pensionování (tisk 3954/IX).
II. predsedy vlády a min. školstva a národnej osvety na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a druhov o zrušení čiže nepovolení maďarských škôl (tisk 3690/III).
III. ministra vnitra na interpelací poslance Horáka a druhů o bezpečnostních poměrech v Trhových Svinech (tisk 4822).
IV. predsedy vlády a ministra školstva a nár. osvety na interpelláciu poslanca Floriána Tománka a spol. o 6 milionovej subvencii Oskarovi Nedbalovi na zájazd do Španielska (č. tlače 4636/III),
V. ministra spravedlnosti. na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů o konfiskaci odborového časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ v Praze (č. tisku 4781/III);
VI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Gátiho a soudruhů o bezprávném zabavení dubnového čísla 4. z roku 1924 (ročník III), pražského listu ťKommunista IfjumunkásŤ (tisk 4748/ XV).
VII. min. národní obrany na interp. posl. Simma a druhů o náhradě civilních šatů zanechaných při nastoupení vojenské služby za světové války (tisk 4677/VII).
VIII. min. zemědělství, financí a národní obrany na interp. posl. Schuberta a soudruhů o náhradě ztrát způsobených zemědělcům slintavkou a kulhavkou a úlevách při vyměřování dávky z majetku, osobní daně z příjmu, daně z obratu a všech jiných daní a přirážek (tisk 4261/III).
IX. min. vnitra na interp. posli dra Lodgmana a druhů o složení okresní správní komise v Bonu u České Lípy (tisk 4551/II).
X. vlády na interp. posli dra Kafky a druhů o zabavení č. 133 časopisu ťAussiger TagblattŤ ze dne 12. června 1924 (tisk 4748/XVII).
XI. předsedy vlády na interp. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů o rozdělení Clary - Aldringenových dvorů v okolí Teplic (tisk 4748/V).
XII. min. financí na interp. posl. dra Medingera a druhů o převzetí některých titrů rakouského nezajištěného předválečného dluhu Československou republikou (tisk 4636/XVI).
XIII. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. dra Holitschera, Tauba, Kirpalové a druhů proč se zdržuje provedení zákona ze dne 13. července 1922, č. 237 Sb. z. a n., kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností zákona ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po uvedených lékařích, jakož i po obecních a obvodních lékařích, zemřelých před účinností zákona zprvu uvedeného (tisk 4515/XIV).
XIV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Holitschera, dra Czecha a druhů o nostrifikaci lékařů (tisk 4677/I).
XV. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů o hromadném překládání německých železničářů z Jihlavy (tisk 4721/V).
XVI. vlády na interp. posl. Brodeckého a soudruhů v záležitosti nezákonné změny v předsednictvu nemocenské pokladny v Hlučíně (tisk 4596/V).
I/4891 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékesa a soudruhů
o nelidském jednání při pensionování (tisk 3954/IX.).
Vynesením ministerstva financí ze dne 15. března 1919, čís. 10.241 byly pro převzetí civilních odpočivných a zaopatřovacích požitků zakládajících se na služebním poměru k bývalému státu Rakousko-uherskému na vrub našeho státu podmínky stanoveny takto:
ťČeskoslovenský stát převezme odpočivné a zaopatřovací požitky bývalých státních úředníků, zřízenců a dělníků (jejich pozůstalých), jichž poslední služební místo bylo v území nynějšího Československého státu, zůstanou-li příjemci těchto požitků i nadále příslušníky našeho státu, ať jsou již tyto požitky předepsány u pensijních likvidatur v oblasti Československého státu nebo mimo něj.
Odpočivné a zaopatřovací požitky úředníků a zřízenců bývalých c. k. rakouských centrálních úřadů (t. j. úřadů, jichž působnost se vztahovala na celé území býv. Předlitavska) jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto úřednících a zřízencích, převezme Československý stát od svých po případě od cizích likvidatur v těch případech, vstoupí-li dotyčný úředník neb zřízenec do centrálního úřadu ze služebního místa v nynějším území republiky Československé.
Vstoupí.-li úředník nebo zřízenec bezprostředně do služeb centrálního úřadu, převezmou se jeho požitky pensijní, po případě i zaopatřovací požitky pozůstalých jen tehdy, měl-li (dotyčný úředník neb zřízenec) před tímto bezprostředním vstupem do centrálního úřadu domovské právo v některé obci nynějšího Československého státu. Podmínkou převzetí je, že percipient jest nebo se stane opětně příslušníkem našeho státu.Ť
Kromě toho obsahovalo citované vynesení pokyny pro přejímání odpočivných a zaopatřovacích požitků úředníku a zřízenců bývalých c, k, společných centrálních úřadů (jako společ. ministerstva zahraničí, společ. ministerstva financí, společ. Nejvyššího účetního dvora), a různé jiné pokyny pro způsob výplaty pensí atd., což se případů interpelovaných netýká.
Citované vynesení ministerstva financí bylo zasláno na vědomí generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě, jež pak rozšířilo platnost jeho na Slovensko oběžníkem z 20. dubna 1919, č. 6656/I. Generální finanční ředitelství přizpůsobilo toto vynesení v některých bodech poměrům na Slovensku, ale přítomných nezměnilo a zásadách pro přejímání odpočivných a zaopatřovacích požitků stanovených citovaným vynesením ministerstva financí.
Pří prvotním přejímání odpočivných a zaopatřovacích požitků zmíněných percipientů nebylo bohužel v mnoha přepadech dbána přesně stanovených podmínek shora uvedených, což lze vysvětliti tehdejšími neurovnanými poměry a nezbytným chvatem; ubylo proto nutno užíti nejblíže hodící se příležitosti a přezkoumati podmínky u jednotlivých percipientů pro převzetí jejich odpočivných a zaopatřovacích požitků na vrub našeho státu. To se stalo při provádění vládního nařízení z 25. srpna 1921, č. 298 Sb. z. a n.
Bytí tedy percipienti znovu vyzvání, aby prokázali příslušné podmínky pro převzetí jich odpočivných a zaopatřovacích požitků, hlavně státní občanství, kterýžto průkaz děl se ve formě předložení pravoplatného domovského listu. Značný díl percipientů však předložil při tom nejasné a podezřelé domovské listy, které generální finanční ředitelství v Bratislavě zasílalo administrativnímu referátu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska jakožto příslušnému úřadu s požádáním za dobrozdání ohledně správnosti dotyčného domovského listu.
Pro prozkoumání splatností domovských listů jsou směrodatny předpisy uherského zák. č. XXII. 1886.
Dle tohoto zákona a ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb. z. a n. o státním občanství v republice Československé se nenabylo, jak se mylně páni interpelanti asi domnívají, domovského práva a čsl. státního občanství automaticky snad tím, že někdo se na Slovensku narodil, tam stále přebýval, sloužil anebo tam byl ve státní službě. Toliko delší nepřetržitý pobyt v jedné a téže obci byl titulem k nabytí domovského práva se strany toho, kdo v obci platil zároveň řádně daně a dávky obecní. Zákon však umožňoval každému, i když se sebe déle v jiné obci zdržoval, podržeti domovské právo ve své původní obcí tím způsobem, že přispíval ku břemenům této obce, anebo že projevil úmysl svou příslušnost k ní jejím svolením podržeti.
Vzhledem k těmto dosti komplikovaným předpisům o domovském právu, bylo ve vlastním zájmu každého obyvatele, aby se sám staral o své právo domovské a měl po ruce platný doklad o něm. Dodatečné zjištění domovského práva stává se zřetelem k složitosti poměrů samozřejmě obtížných a vyžaduje-li po případě delšího času, dlužno vinu přičísti tomu, jehož se týče, a nikoliv úřadům.
Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že v případech, o kterých se interpelace zmiňuje, úřady Československé republiky správně postupovaly a zvláště generální finanční ředitelství bylo nuceno zastaviti výplatu percipientům, kteří neprokázali domovské příslušností v obci na našem území ležící resp. jejichž domovské listy neprávem vydané byly zničeny administrativním referátem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Prokázati svou domovskou příslušnost jest věcí percipienta a státní správa nemůže býti viněna, nestahala-li se dotyčná strana o tuto zajisté čistě osobní věc.
Interpelace také uvádí případ, že odňata byla pense percipientu, který se sice na Slovensku narodil, avšak jeho celá služební doba nepřipadá úplně na území Slovenska; tvrzení toto není správným, poněvadž generální finanční ředitelství neodňalo pensí v takovém případě jenom z důvodu uvedeného, nýbrž z nedostatku podmínek shora uvedených (státní občanství resp. domovská příslušnost a poslední služební místo tra Slovensku).
Pro případy, ve kterých nebylo možno pro nedostatek podmínek převzíti odpočivné a zaopatřovací požitky k výplatě naším státem učiněno bylo zvláštní opatření, aby mohly býti odpočivné a zaopatřovací požitky takovýmto percipientům vypláceny ve formě záloh a doplňků na nominál nu odpočivné zaopatřovací požitky s drahotními přídavky u nás platnými, sloužil-li percipient naposled na Slovensku, aniž by tam měl domovského páva anebo naopak, má-li tam domovské právo, ale poslední služební místo jeho nebylo na Slovensku. K výplatě doplňků na nominál požadován ještě důkaz o tom, že percipient jest na pensi odkázán.
Pensionování na základě starého maďarského pensijního zákona s platem z měsíce října 1918 provádí se dle § 6, zák. č. 269 ex 1920 Sb. z. a n. pouze u těch bývalých uherských státních zaměstnanců, kteří nebyli převzali definitivně do našich služeb, při čemž je nerozhodno, zdali slíti věrností složili a Československému státu po převratu ještě sloužili.
Pokládám za svou povinnost důrazně se ohraditi proti nedoloženému paušálnímu obviňování úřadů republiky Československé a uvádím ještě na kanec, že správnost postupu, jako generálního finančního ředitelství v Bratislavě; tak administrativního referátu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska nejlépe dokazuje okolnost, že Nejvyšší správní soud celou řadu stížností proti rozhodnutí těchto úřadů zamítl a tím v každém případě přiznal správnost naříkaných rozhodnutí.
V Praze dne 29. července 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
II/4891 (původní znění).
Odpoveď
predsedu vlády a ministra školstva a národnej osvety
na interpeláciu poslanca dra Körmendy-Ékesa a druhov
o zrušení čiže nepovolení maďarských škôl (čísla tlače 3690/III).
Školské úrady nezabraňujú jazykovým menšinám, aby si na vlastné útraty sriaďovaly súkromné školy, stí však nútené žiadať, aby bolo vyhovené podmienkam, za ktorých Izä podľa platných predpisov sriaďovať súkromné školy vôbec.
Možnosť, aby minister školstva a národnej osvety sriaďoval podľa volného uváženia školy pre národné menšiny na Slovensku, je mu daná platným §-om 80 zák. čl. XXXVIII: 1868, takže nie je preto nutné rozširovať platnosť zákona zo dňa 3. apríla 1919, čís. 189 Sb. z. a n. na Slovensko.
Pokiaľ ide o sriaďovanie škôl verejných, vyhovuje sa vždy ustanoveniu §-u 131 ústavnej listiny a to aj v prípadoch uvedených v interpellácii, bo v obci Nižné Slovinky býva podľa posledného popisu ľudu iba 6,9% a v obci Haniska 12,07% Maďarov; není tedy možné tam hovoriť o značnom zlomku občanov národností maďarskej. V Kajdanove nezadovážila si príslušná církev pre svoju maďarskú školu miestností, zákonu zodpovedajúcich, neprizerajúc ani na to, že sa do tejto školy prihlásilo iba 29 detí, ktoré však majú možnosť chodiť do maďarskej školy v Rakošíne, vzdialenej iba 1,2 km. V Šale nad Váhom ide o obec, ktorá je typickým príkladom násilnej maďarizácie z doby pred 28. októbrom 1918. Obec pôvodne slovenská bola v rokoch pred prevratom odnárodnená, avšak iba po stránke zovňajšej a zdánlive, bo už pri sčítaní ľudu r. 1921 prihlásila sa k národnosti maďarskej iba menšina obyvateľstva 30.84%. Pri prehliadke školy bolo zistené, že veľká väčšina detí rozumie i hovorí po slovensky. Detí, ktoré nevedia slovensky, je tak málo, že nestačia na sriadenie maďarských pobočiek, ale pri vyučovaní venuje sa dostatočná pozornosť, aby sa aj týmto deťom dostalo vyučovania v ich materinskej rečí.
Katolícke gymnázium v Košiciach, vydržované rádom premonštrátov v Jasove, o prevrate a po skončení válečných operácií vo východnom Slovensku v jaseni roku 1919 zaniklo, iba členovia rečeného rádu videli nemožnosť svojho ďalšieho pôsobenia za zmenených pomerov štátoprávnych. Na miesto tohoto zaniknutého ústava bolo v roku 1919 založené v Košiciach nové štátne reálne gymnázium s československou rečou vyučovacou a s maďarskými pobočkami pri všetkých triedach - vo správnom roku 1923 boly pozmenené v maďarské oddelenie tohoto ústavu so svojím vlastným správcom - čím tiež maďarským deťom bolo umožnené stredoškolské vzdelanie v jazyku materinskom. Nemôže sa tedy jednať o vrátenie ústavu, ktorý nejestvuje.
Súhlas so sriadením rímskokatolíckeho maďarského gymnázia v Košiciach nelzä prejaviť, kým žadatelia nevyhovia všetkým predpísaným zákonitým požiadavkom.
V Prahe dňa 27. júna 1924.
Predseda vlády:
Švehla, v. r.
Zástupca ministra školstva a národnej osvety:
Minister:
Dr. Markovič, v. r.
III/4891.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Horáka a druhů
o bezpečnostních poměrech v Trhových Svinech (tisk 4822.)
Častým požárům v Trhových Svinech a okolí věnují bezpečnostní úřady a orgány všemožnou pozornost. Dosud byli vypátrání dva pachatelé, kteří založili pět požárů. Poněvadž však případy žhářství neustaly, zařídil jsem hned dne 2. září 1924, jakmile jsem obdržel zprávu o posledním velkém požáru v noci ze dne 31. srpna na 1. září, sesílení bezpečnostní služby v Trhových Svinech a rozsáhlé pátrání po zločincích.
Kdyby tato opatření nevedla k cíli, bylo by nutno uvažovati o účinnějších prostředcích a přikročiti Případně i k nejostřejšímu opatření, které zákon dovoluje; vyhlásiti totiž v dohodě s ministrem spravedlnosti v dotčeném obvodu stanné právo.
V Praze dne 16. září 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
IV/4891.
Odpoveď
predsedy vlády
a ministra školstva a nár. osvety
na interpeláciu poslanca Floriána Tománka a spol.
o 6 milionovej subvencii Oskarovi Nedbalovi na zájazd do Španielska (č. tlače 4636/III).
Informácie pp. interpelantov, že vláda vyplatila Oskaru Nedbalovi 6 Milionov korún na výpravu Slovenského Návodného divadla do Španielska, neodpovedajú skutočnosti.
Vláda usniesla sa dňa 29. listopadu 1923 k návrhu ministerstva školstva a národnej osvety vysloviť súhlas, aby na prevedenie Smetanovej ťProdanej nevěstyŤ a Dvořákovej ťRusalkyŤ v Barcelone a Madride poskytnutá bola štátna podpora 200.000 Kč za podmienok, stanovených ministerstvom školstva a národnej osvety.
Ministerstvo školstva a národnej osvety túto podporu poriadateľom zájazdu vyplatilo na zadováženie scénickej výpravy dekoračnej, kostumnej a rekvizitnej, ktorá však ostala štátnym majetkom, ktorým pre podobné účele bude disponovať ministerstvo školstva a národnej osvety. Zadovážená výprava pojatá bola do osobitného inventára a ministerstvo školstva a národnej osvety hneď v dubnu t. r. urobilo Príslušné opatrenia za účelom jej prevzatia do majetku štátneho.
Nemôže sa tedy v tomto prípade hovoriť vlastne o štátnej podpore v pravom slova smysle, lebo zadovážená bola vlastne len scénická výprava k dvom významným národným operám ako štátny fundus, ktorého podľa potreby bude sa používať aj k iným podobným divadelným účelom.
Pokiaľ sa týka ostatného bodu interpelácie, je treba konštatovať, že vývinu Slovenského Národného divadla venuje štátna správa najväčšiu účinnú pozornosť. Je treba ovšem pripomenúť, že pri tom v neposlednom radne záleží tiež na obecenstvu, aby svojou početnosťou a účasťou dodalo divadlu slovenský ráz a aby najmä slovenské hry hojne navštevovalo.
V Prahe dňa 23. augusta 1924.
Predseda vlády:
Švehla, v. r.
Minister školstva a národnej osvety:
v z.
Dr. Markovič, v. r.
lV/4891.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelací poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o konfiskaci odborového časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ v Praze (tisk 4781/III).
Číslo 21 odborového časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ z 5. června 1924 bylo státním zastupitelstvím v Praze zabaveno z toho důvodu, že v místech;
1. ťdie ErfahrungenŤ...až...ťsein wirdŤ.
2. ťDass die ZeitŤ...až...Ť Bedeutung seinŤ byla jím shledána skutková podstata trestních činů z moci úřední stíhaných, a to v místě ad 1. přečinu § 300 tr. z. ad 2. § 15, č. 2, zák. na ochranu republiky.
Ohledně obou míst měl úředník státního zastupitelství v Praze, konající přehlídku č. 21, uvedeného periodického tiskopisu za to, že zájem veřejný nutně žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu obou míst bylo zabráněno.
Soud potvrdil nařízené zabavení, čímž uznal, že zabavení nařízeno bylo státním zastupitelstvím v Praze po právu. Bylo-li přes toto rozhodnutí neodvislého soudu považováno zabavení za křivdu, bylo věcí těch, kdož byli zabavením dotčení, aby proti rozhodnutí soudu užili opravných prostředků a tím umožnili jeho přezkoumání. Nestalo-li se tak, musí si samí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí, aniž by se svými námitkami proti zabavení byli slyšeni.
Okolnost, že zabavená místa byla propuštěna v jiných časopisech, nedokazuje zbytečnost zabavení v časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ, což zřejmo z toho, že i soud zabavení uznal za odůvodněné.
V Praze dne 10. září 1924.
Ministr spravedlnosti:
dr. Dolanský, v. r.
VI/4891. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Dra Gátiho a soudruhův
o bezprávném zabavení dubnového čísla 4. roku 1924 (ročník III.) pražského listu ťKommunista IfjumunkásŤ (tisk 4748/XV).
Přehlídku periodického tiskopisu ťKommunista IfjumunkásŤ vykonává státní zastupitelství v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Nedotýká se tudíž interpelace ministra vnitra, a odpovídám proto na ní sám.
Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo č. 4, uvedeného periodického tiskopisu pro místa v interpelací doslovné citovaná, ježto v nich shledalo skutkovou podstatu přečinů podle § 300 tr. z. a čl. IV, zákona ze 17. prosince 1862, č. 8, z roku 1863 a mělo také za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby bylo zabráněno dalšímu rozšiřování jích obsahu.
Soud potvrdil nařízené zabavení z týchž důvodů a tím uznal, že zabavení nařízeno bylo podle zákona. Bylo-li i pak pociťováno zabavení za křivdu, bylo věcí těch, kdož tak soudili, aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí, jímž konfiskace byla potvrzena. Nestalo-li se tak, jest jich vinou, že zůstalo při rozhodnutí, učiněném bez jích slyšení.
Jestliže páni interpelanti odvozují neodůvodněnost konfiskace z té okolností, že některé údaje zabavené v č. 4. periodického tiskopisu ťKommunista IfjumunkásŤ byly nezávadně uveřejněny jednak v periodickém tiskopisu ťMunkásŤ z 29. února 1924, resp. z 15. února 1924, jednak v periodickém tiskopisu ťVorwärtsŤ nelze jím přisvědčiti, protože jak v periodickém tiskopisu ťMunkásŤ z 15. února 1924, tak i v periodickém tiskopisu ťVorwärtsŤ z 26. února 1924 byly zprávy týkající se nadporučíka Laburdy, resp. zpráva o mrtvé rotě verdunské uveřejněny jednak v jiném znění, jednak bez dodatku, jež k ním přičiněny byly v periodickém tiskopisu ťKommunista IfjumunkásŤ, A právě z těchto dodatků patrna jest tendence, proč zprávy tyto jsou uveřejňovány, takže ve spojitosti s těmito místy jest v celém článku dáma skutková podstata trestných činů, jak shora byly uvedeny. Pokud jde o zprávu o případě 24 zmrzlých vojáků, nebyl periodický tiskopis ťMunkásŤ z 15. února 1924 zabaven z toho důvodu, ježto zpráva tato uveřejněna byla v otištění interpelace podané poslancem Tausikem a v článku byla tato okolnost přímo uvedena. Šlo tedy o věrné sdělení veřejného spisu poslanecké sněmovny, jež požívá věcné imunity podle tiskového zákona. V případě však periodického tiskopisu ťKommunista IfjumunkásŤ nebylo těchto podmínek, ježto hledíc jak k znění tak i dodatkům, s nimiž zpráva tato byla do článku ťMrtvá rotaŤ pojata, není reprodukce zprávy věrným sdělením veřejného spisu poslanecké sněmovny a kromě toho nebyla také zpráva jako taková označena.
Naproti tomu uznávám oprávněnost výtky činěné pány interpelanty z toho důvodu, že výsledek přehlídky tiskové byl státním zastupitelstvem tiskárně sdělen pozdě. Třeba by šetřením bylo zjištěno, že č. 4, periodického tiskopisu ťKommunista IfjumunkásŤ bylo k přehlídce předloženo teprve ve 3 had, 20 min. odpoledne a nikoliv ráno, jak v interpelací jest tvrzeno, bylo povinností státního zastupitelství ve smyslu § 18 tisk, instrukce provésti bez prodlení přehlídku předloženého tiskopisu. Nebylo-li mu možno přehlídku tuto vykonati ihned, ježto, jak bylo šetřením zjištěno, nemohlo získati spolehlivý překlad z jazyka maďarského pro zaneprázdnění překladatele před 7. hodinou večerní, mělo státní zastupitelství okolnost, že přehlídka pro obtíže nepředvídané se zdrží, tiskárně sděliti. Na toto opomenutí zároveň státní zastupitelství v Praze upozorňují.
K jinému opatření nemám za uvedeného stavu věci, dle něhož zabavení stalo se po právu, jakéhokoliv podkladu.
V Praze dne 1. září 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VII/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelací poslance Simma a druhů
o náhradě civilních šatů zanechaných při nastoupení vojenské služby za světové války (tisk 4677/VII.).
Po převratu byl vojenskou správou každému, kdo demobilisoval a prokázal, že jest majitelem oděvu, o který žádá, bez průtahu oděv vydán; Podmínkou vrácení bylo však odevzdání vojenského stejnokroje.
Poněvadž během války častým přemísťováním vojenských útvarů se mnoho civilních obleků ztratilo, byl v mnohých případech majitelů s jeho souhlasem ponechán vojenský stejnokroj v náhradu za oblek civilní. Útvary vynasnažily se však, aby vrátily civilní oblek i v těch případech, když se majitel sám o vrácení neucházel. To se vždy nepodařilo, zvláště když byl majitel nezvěstný či nevypátratelný nebo když civilní oblek nebyl označen adresou.
Proto ministerstvo národní obrany, jsouc si vědomo vážnosti, o které se v interpelaci hovoří, vydalo dne 10. února 1921 všeobecnou vyhlášku, aby vojíni (po případě jích dědicové), kteří při nastoupení vojenské služby odevzdali civilní oděv a jímž dosud nebyl vrácen, vyžádali si svůj majetek, resp. aby se o něj přihlásili a to i v těch případech, když byl civilní oděv uskladněn mimo oblast Československé republiky. Přihlášky měly býti podány u příslušných nebo nejbližších vojenských útvarů (doplňovacích velitelství atd.). Podřízeným tělesům bylo pak nařízeno, aby přihlášky prozkoumala a pokud možno okamžitě vyřídila. Přihlášky, které nebylo možno z různých důvodů přímo vyříditi, byly postoupeny ministerstvu národní obrany k dalšímu šetření:
Přihlášek došlo na 30,000.
Po jejich přezkoumání se zjistilo, že bude možno úspěšně vyřešiti tato otázku jen výjimečným přiřčením náhrady, poněvadž se jednalo o náhradu škody převážně nejchudších státních příslušníků a poněvadž právního závazku se strany státu nebylo. Náhrada mohla však býti přiznána pouze 18,000 uchazečům, kterým nebyl ponechán erární stejnokroj, poněvadž podle dřívějších předpisů bylo vrácení civilního obleku podmíněno odevzdání stejnokroje. Výplata náhrady nedala se však uskutečniti jinak než prodejem nevyzvednutých oděvu a použitím výtěžku k uspokojeni žadatelů.
Tento postup, který ministerstvo národní obrany navrhlo v dohodě se všemi kompetentními činiteli, byl také v červenci 1923 schválen ministerskou radou a od té duby se vyplácí majitelům náhrada prostřednictvím šekového úřadu. Náhrada za civilní oblek zemřelých nebo prohlášených za mrtva vyplácí se pozůstalým v dohodě s pozůstalostním úřadem.
Při rozsáhlé agendě lze přihlášky vyřizovati jen postupně, takže celá akce bude trvati ještě delší dobu. Náhrada byla dosud vyplacena 4100 uchazečům v celkové částce Kč 820.000.
Zdůrazňuji, že vojenská správa, vedena jsou snahou vyříditi tuto záležitost pro žadatele co nejpříznivěji, přijímala přihlášky i po lhůtě až do července 1923, lhůta vypršela 30. dubna 1921, Nemohu uznati právní nárok tak, jak navrhuje interpelace, poněvadž československý stát není zavázán k úhradě ztracených oděvů; obleky tyto byly odevzdány bývalé rakousko-uherské vojenské správě, která ručila z obleky ty po případě i za náhradu a československý stát závazek tento nepřevzal. Odvolávání podřízených úřadů vojenských na reparační komisi dálo se skutečně na rozkaz ministerstva národní obrany, dokud tato akce nebyla skončena.
V Praze dne 2. září 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
VIII/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství, financí a národní obrany
na interpelaci poslance Schuberta a soudruhů
o náhradě ztrát způsobených zemědělcům slintavkou a kulhavkou a úlevách při vyměřování dávky z majetku, osobní daně z příjmu, daně z obratu a všech jiných daní a přirážek (tisk 4261/III.).
K bodu 1, a 2, interpelace se sděluje, že ministerstvo zemědělství udělovalo v letech 1921 až 1923, pokud tomu finanční prostředky stačily, podporu oněm zemědělcům, kteří přišlí nezaviněným způsobem, následkem slintavky a kulhavky a z ní utrpěných ztrát na skotu a jiných paznehtnících do takové hospodářské situace, že byla jejich existence ohrožena. Ve všech případech provedeno bylo úřední šetření a podpora udělena byla na základě tohoto úředního šetření a po doporučení žádosti podřízeným úřadem.
Celkem bylo na podporách těchto vyplaven v roce 1921 1 milion Kč, v roce 1922 opět 1 milion Kč a v roce 1923 363.015 Kč, dohromady tedy 2,363.015.- Kč.
Jelikož pak ministerstvu zemědělství nedocházely více žádostí a podporu následkem ztrát vzniklých slintavkou a kulhavkou, mohlo ministerstvo zemědělství předpokládati, že peněžních podpor dostalo se skutečně všem těm, kteří toho nejvíce potřebovali.
K bodu 3. interpelace se podotýká, že pokud se týče dávky s, majetku jest pro uložení její podle § 6. odst. 1, zák. ze dne 8./4. 1920, čís. 309 Sb z. a n. rozhodný stav jmění a hodnota jeho dne 1. března 1919 a jsou tedy změny v majetku nastalé po tomto dni jak pro subjektivní, tak i pro objektivní povinnost. (rozsah dávky z majetku) bez významu.
Jednotlivým poplatníkům může však na žádost povolen býti poměrný odpis dávky, jsou-li splněny podmínky §u 56 cit zákona po případě přiměřená sleva na dávce za podmínek § 5 zákona ze dne 21. prosince 1923, číslo 6 erb, z. a n. z roku 1924.
Pokud jde o daň z příjmu, bude se přihlížeti ke ztrátám způsobeným slintavkou a kulhavkou při ukládání daně z příjmu na berní rok jdoucí po kalendářním roce, v němž ztráty ty nastaly, podle § 156, odst. 1, zákona o osobních daních pouze potud, pokud měly skutečně účinek na výši daní podrobeného příjmu. U ostatních přímých daní nemůže se k uvedeným ztrátám podle platných zákonných ustanovení přihlížeti.
Pro vyměření daně z obratu jest rozhodnou jedině skutečnost úplatné tuzemské dodávky neb tuzemského výkonu (§ 1, zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658, zák. z 12. srpna 1921 č. 321, a zákona ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 Sb. z. a n.) a výše úplaty skutečně přijaté okolnosti, jež s těmito skutečnostmi přímo nesouvisí, tak zejména ztráty způsobené onemocněním dobytka, živelní škody a pod. nemají tudíž při této daní významu. Pokud se pak daň ta platí pevným paušálem, mohou se rolnicí postižených krajů při stanovení paušálu v té které obcí, poukazem na škody prve uvedené, domáhati u své berní správy přiměřené úpravy paušálu. V tomto směru byly vyměřovacím úřadům jíž dány patřičné pokyny a není tudíž v jednotlivém případě zvláštních opatření zapotřebí.
K bodu 4. interpelace, aby totiž částka 5,000.000 Kč. jíž páni interpelanti navrhují pro odškodnění poškozených pádem dobytka následkem slintavky a kulhavky, byla získána omezením nákladů vojenských se podotýká, že rozpočet kup, 11., byl M. N. O. sdělán na podkladech co nejúspornějších, podmíněných organisací branné mocí a nemohla by tudíž vláda nějakou restrikci tohoto úvěru za žádných okolností připustiti.
V Praze dne 30. srpna 1924.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
Ministr zemědělství:
Hodža, v. r.
Ministr financí:
inž. Bečka, v. r.