Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4841.

Interpelace:

I. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o nových konfiskacích časopisu "Rudé Právo" v Praze,

II. posl. Tausika a soudr. vládě o soustavné persekuci mládeže komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

III. posl. dra W. Feierfeila, Böhra a druhů min. vnitra, že žatecký politický úřad násilně otevřel tamější městské divadlo,

IV. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů min. vnitra o potrestání samosprávného města Opavy odnětím agendy magistrátu,

V. posl. Jokla, Heegera, Hackenberga a druhů min. školství a nár. osvěty o zamýšleném zrušení státního reálného gymnasia v Bruntále,

VI. posl. Uhla, Deutschové, Hirsche a druhů min. vnitra, že správce žatecké okresní politické správy vládní rada dr. Tauer, násilně a svémocně otevřel žatecké městské divadlo,

VII. posl. Zierhuta, dra Luschky a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady o nezákonitém postupu státního pozemkového úřadu při provádění pozemkové reformy na dvoře Sádku v okrese bruntálském ve Slezsku,

VIII. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení č. 102 časopisu "Deutscher Landruf" ze dne 2. září t. r.

I./4841.

Interpelace

poslance Josefa Skaláka a soudruhů

ministrovi vnitra

o nových konfiskacích časopisu "Rudé Právo" v Praze.

Již několikráte měli jsme příležitost poukázat na hloupost a malichernost konfiskací, jimiž zcela zbytečně obtěžován jest dělnický tisk. Dnes přinášíme nové ukázky této prakse:

V "R. P." č. 123 ze dne 25. května t. r. bylo konfiskováno v "Různých zprávách" v borgisce "Krvavý Poincaré předpovídá novou válku":.. ale dodáváme: Buď válka nebo revoluce. Bude-li nová imperialistická válka, nebude poslední, právě tak jako nebude poslední světová válka z r. 1914 - 1918. Sociální revoluce, v níž vyvstane mezinárodní proletariát proti mezinárodní buržoasii, zničí do kořene prapříčinu všech válek - kapitalistický imperialismus. Dělnická třída má na vybranou" buď položí znovu 10 milionů svých životů na oltář nacionálních imperialismů, aby potom zase 5 roků se rvala s buržoasií za cenu hladu a stávkového strádání o osmihodinovou dobu pracovní a jiné "vymoženosti", nebo v rozhodném a nelítostném boji mrští buržoasii na smetiště dějin po vzoru ruských bolševiků. I tento boj bude míti těžké, krvavé oběti. Ale nebudou to oběti milionové a nepadnou pro upevnění kapitalismu, a krev, která bude prolita, bude krev nového zákona, zapovídající, aby opakovány byly zločiny světového kapitálu. Musí-li býti již hromadně vražděno, pak samo lidství žádá na rozumu, aby se nevyvražďovali mezinárodně dělníci, nýbrž postavili ke zdi stváče ke hromadným vraždám, buržoasii.

V "Rudém Právu" ze dne 27. května, č. 124, v "Soudní síni"...

Vykradení velkoknížecího zámku v Malých Topolčánkách dokázáno svědky.

... který se mu úplně podařil.

... Tak ani vlastní svědkové ho neobhájili, ale nepřímo potvrdili důkazy v interpelaci snesené.

Ačkoliv důkaz pravdy se podařil, ...

Ale ačkoliv všichni, kdož se procesu zúčastnili, obecenstvo i žurnalisté, byli přesvědčeni, že soudr. Kršiak bude osvobozen, vynesl soud překvapující rozsudek, kterým ...

... Soudr. Kršiak samozřejmě se odvolal, takže celá věc dostane se znovu před bratislavskou soudní tabuli.

V "Rudém Právu" z 8. května t. r., č. 125, v borgisce: "Švehlovi podkarpatští pomocníci, "hodnověrné prameny" a ke každé lži ochotná žurnalistika".

... Že jest vraždou touto kompromitován nemálo i sám guvernér Beskyd, který neučinil žádné kroky k ráznému dopadení pravého, skrytého pachatele - iniciátora, jest jen krásným dokladem poměrů ne Podkarpatské Rusi. Nemůžeme reagovat na kde kterou lež, které si páni postupně vymýšlejí a ještě vymyslí. Prohlašujeme krátce: Od prvé chvíle nenapadlo nás spoléhati na objektivní, přísné a nestranné oficielní vyšetření tak choulostivých vražd. Proto naši poslanci ihned sami na místě sepsali protokoly; střezte se ale nyní zkrouceně a vyhýbavě tyto věci vyšetřovat a rozsoudit! - Zavedli jste na Podkarpatské Rusi vládu násilnické zvůle, politických rabiátů, politické demagogie a provokace! O tom přinesli jsme během doby dokladů až nad míru. Neustaneme odhalovat váš zločinný systém; zejména ne nyní, kdy přináší krvavé plody! Postaráme se také, aby o strašlivých výjimečných poměrech na Podkarpatské Rusi za vlády "všenárodní svornosti", za vlády koaliční koterie zájmových skupin pánů, kteří vládnou absolutisticky a násilnicky proti vůli veliké většiny celého československého národa byla do nejpodrobnějších detailů informována cizina, aby tak s tváří těch, kteří se halí v masku falešné demokracie, byla stražena škraboška, která kryje nejcyničtější despocii a násilí!

V "Rudém Právu" ze dne 29. května t. r., č. 126, v "Sociální hlídce":

... Když pak dělník obrátí se na živnostenský soud, práva se nedovolá. Rada zem. soudu dr. Singer je tak vlasteneckým p. t. pánům zaměstnavatelům na ruku, že každou při musí dělník prohráti. Jmenovaný rada dokonce prohlásil, že firma Flegl není povinna platiti podle kolektivní smlouvy, ježto není členem severočeské zaměstnavatelské organisace! Jednání českých firem i rady dr. Singra přináší ...

Ve "Večerníku R. P. ze dne 31. května 1924, čís. 126 v článku:

President Masaryk se omlouvá - Práškovu!

... Jak také jinak? Vždyť po našich odhaleních o Donátovi, Práškem nyní potvrzených, by Masarykovi nezbývalo, než dáti i Donátovi pokyn, aby opustil presidentský stolek v senátě, a pak - pak by měl Švehla po partaji! Odstrčení korupčníci by založili novou stranu, z agrární strany by se vytvořila strana malozemědělská a ta by tíhla k politické spolupráci s průmyslovým dělnictvem z měst, na obzoru počala by strašiti dělnicko - rolnická vláda - což pak je to v Masarykově demokracii možno?

A proto přišlo Masarykovo opožděné dementi. Odstraňovati korupčníky, dobrá - ale jen potud, pokud by tím nebyl posilován rodící se blok dělnicko - rolnický, pokud by tím nebyly oslabovány posice velkostatkářské reakce - to je smysl Švehlova a ode dneška Masarykova politického snažení. Postaráme se, aby tento pravý smysl koaličního "boje" proti korupci nezůstal skryt nejen dělníkům, nýbrž i rolníkům Švehlovy partaje. Prášek zvítězit nesmí, ani pomocí Masarykovou! ...

Okolnost, že Masaryk půl roku mlčel a že jeho kancelář přichází se svými dementi až nyní, kdy Prášek svým veřejným vystoupením hrozí roztrhnouti agrární stranu a založiti novou stranu konservativního velkostatku, jasně dokazuje, že se jedná o nátlak Švehlův na Masaryka. Neboť v zájmu agrární partaje musil dostati Prášek vysvědčení čistých mravů, třebas byl ve špiritusu namočen až po vlasy, a třebas musil býti i Masaryk donucen k veřejnému odvolání svého novoročního pokynu.

V "R. P." z 1. července t. r., č. 129, v úvodníku "Prášek, pán koalice":

... Celý národ byl do včerejška přesvědčen, že president Masaryk nepřijal na Nový rok Práška proto, že se štítil podati mu ruku a touto demonstrací že způsobil Práškův pád. Čin ten byl přijat velnou většinou národa se zadostiučiněním a vzbudil nejen přesvědčení, že mezi protikorupční bojovníky patří i president Masaryk, nýbrž zároveň víru, že tento muž jest dosti silným, aby korupci s úspěchem čelil.

V druhém článku tamtéž pod názvem "V Gorondě už teče krev podkarpatského lidu":

... Policejně násilnický režim, vybudovaný na korupci, špiclovství a nízké politické mstivosti, vyprovokoval přece jenom srážku s tamním lidem, jak se o to od počátku snažil. Goronda je obec ryze komunistická, ve volbách odevzdala všecky hlasy pro komunistickou stranu a rovněž starosta je komunistou. Není divu, že zaslepení držitelé moci mstí se této obci v prvé řadě, jako se mstí karpatoruským mužíkům za porážku ve volbách a za jejich lásku a důvěru ke komunismu soustavně a vědomě. Ale což je již vláda tak raněna slepotou, že nevidí, kam takovouto cestou spěje, a jaké budou a musejí býti konce této politiky? Jsou její odpovědní nejvyšší činitelé tak krátkozrací, že nechápou dosah takovýchto krvavých událostí pro beztoho již krajně zdiskreditované jméno státu za hranicemi? Není omluvy a nemůže být nalezena. Jen politika naprosto zkrachovaná, jen špatné svědomí režimu řítícího se do zkázy může takto provázeti svůj pád.

Pět lidských životů padlo v Gorondě za oběť politické mstivosti, sedm bylo těžce raněno, z nichž snad již někteří jsou také mrtvi, mnoho osob bylo odvlečeno v železech do žaláře.

Jak to nazvat? Tekla zde přece opět lidská krev, krev chudáků, hájících kousek svého práva, poslední sousto a možnost výdělku.

... To říkáme zcela vědomě a v tvář všem těm lhářům a šarlatánům, kteří mají ještě smělost hájiti tento systém politických vražd, násilí a korupce. Až tam jsme již dospěli cestou vývoje! Víme, že bychom se marně dovolávali svědomí u těch, kteří ho nemají, ale kteří nesou přímou odpovědnost, v jichž rukou je vládní moc a kteří disponují a ovlivňují státní aparát. Nezbývá nám, než se zaťatými pěstmi protestovat před celým světem. Ale nechť jsou si vědomi všichni ti, kteří korupcí a politickým čachrářstvím zkompromitovali jméno československé do krajnosti, že tímto činem zasadili prestiži státu novou ránu.

V "R. P." z 3. června č. 130:

Krveprolití v Podkarpatské Rusi.

(ČKK.) V neděli přinesli jsme zprávu o hrozné srážce v obci Gorondě, která si vyžádala několik lidských životů. Úřední ČTK. zprávu tuto popírá a "Večer", "Právo lidu" a národnědemokratické listy píší o "tatarských zprávách, jež prý vědomě lživě rozšiřujeme za tím účelem, abychom pobuřovali lid vylhanými krváky a báchorkami." Vládní tisková kancelář rozeslala dokonce z nařízení vlády zprávu, že proti nám "bude zavedeno trestní stíhání pro šíření nepravdivých zpráv podle § 18 zákona na ochranu republiky!" Budeme mít ještě příležitost poukázat na tento dryáčnický způsob "vyvracení" těchto smutných a opravdu úžasných zpráv, a na skutečnostech dokázati, kdo rozšiřuje lživé zprávy! Dnes podotýkáme jen zcela stručně, že máme v rukou telegram s úředním číslem podacího úřadu, s jménem úředníka jej přijímajícího a odesílajícího atd., kterým můžeme dokázati, že jsme referovali jen o tom, co nám bylo sděleno. Ani nás však nenapadá ospravedlňovati se před lidmi a časopisy rázu "Večera", "Práva lidu", ČTK. a spol. V Podkarpatské Rusi skutečně došlo ke krveprolití, jemuž padlo za oběť několik lidských životů. Ani dnes nemůžeme ještě podati podrobnosti z těch důvodů, že oznámené nám písemné vylíčení všech podrobností srážky dosud nedošlo, ačkoliv bylo posláno okamžitě!! Jak jsme však telefonickou cestou zjistili, bylo jen v telegramu zkomoleno jméno obce, v níž k srážce došlo. Neběží o obec Gorondu, nýbrž o nedalekou obec Polenu, téhož svaljavského okresu! Důvod srážky je týž. Četnictvo pokusilo se totiž olovem utišiti pobouřené mužíky, ochránci své paseky, louky a les. Na místo krveprolití odejel okamžitě posl. soudr. Mondok, který věc vyšetří a učiní předmětem zákroku cestou parlamentní, abychom pánům z koalice poskytli možnost dokázat, jak a kdo správně referuje. Naivnost ČTK. při "vyvracení" této zprávy vyplývá již z toho, že s nestoudnou troufalostí prohlašuje, že dražba lesa v Gorondě 22. května "prošla zcela klidně"! Samo "České Slovo" musilo ČTK. okřiknout. Ale je přece nesmyslem, na první pohled patrným, vyvraceti naši zprávu z 31. t. m. událostí, která se sběhla 22. května a která již v novinách slovenských a karpatoruských byla uveřejněna! Kdyby se srážka stala 22. května, nemusili bychom o ní přinášeti telegrafickou zprávu. To ovšem mohlo pravdymilovné šmoky v redakcích koaličních listů napadnouti okamžitě, neboť Podkarpatská Rus přece ještě není vzdálena jako nejčernější Afrika - třebaže se jí v jiném úplně podobá - abychom za devět dní nedostali o nějaké události zprávu.

V "Rudém Právu" ze dne 5. června t. r. č. 132 v článku "Komu slouží a jak referuje ČTK." konfiskováno:

Je lží, tvrdí-li ČTK., že místní obyvatelstvo, ozbrojené holemi a kamením, odebralo lesnímu personálu sedm kusů zabaveného dobytka. Rovněž je lží tvrzení, že bodná rána, kterou utrpěla jedna osoba do nohy, je zranění lehké, nemluvě již o tom, že o ostatních surovostech četníků se zpráva ani nezmiňuje. Na základě dodatečného sdělení od posl. soudr. Šafránka sdělujeme, že četníci a lesníci Schönbornovi počínali si proti obyvatelstvu přímo úžasně. "Holemi a kamením ozbrojené obyvatelstvo", jak referuje ČTK., skládalo se z 10 starých mužů a stejného počtu žen, rovněž přes 50 let starých. Jen dvě osoby, a sice jeden dělník a jedna těhotná žena byli mladší. Proti těmto bezbranným osobám stálo dvacet po zuby ozbrojených četníků a 8 stejně ozbrojených Schönbornových lesníků. Je samozřejmé, že na "rozehnání takového davu" stačil jediný četník a že vůbec nebylo třeba používati zbraní a tlouci kolbami a bajonety do lidí. Občané poljanští nepustili se s četníky do boje, ani je neohrožovali kamením ani holemi, nýbrž žádali, aby jim dobytek byl vrácen, že jsou ochotni již raději Schönbornovi škodu, způsobenou zpasením kousku lesní paseky, zaplatit. Ale celá armáda četníků a lesníků, jichž Schönborn do obce poslal, a jež je specielně k takovým úkolům v Podkarpatské Rusi držena a vychovávána, musila se ukázat, a proto došlo k ztýrání tolika osob. Četníci jednali také úplně protizákonně, neboť podle polního zákona, platného v Podkarpatské Rusi a na Slovensku, má býti dobytek v případě, že vkročí nebo způsobí škodu na cizí půdě, odveden do obecního dvora a tam zavřen až do náhrady. To také obyvatelé žádali. Četníci však hnali zabavený dobytek do Svaljavy! O tom se však ČTK. rovněž ani slovem nezmiňuje, jako se nezmiňuje o tom, že 52letý domkář byl tak ztlučen a ztýrán, že 24 hodiny ležel v bezvědomí, takže byl považován za mrtvého, a že 56 let stará dělnice byla napřed četníky spoutána železy na rukou, hozena s mostu do řeky, pak vytažena a úžasně zbita; ani jedním slovem nezmiňuje se o tom, že těhotná žena byla ztýrána tak, že předčasně porodila.

Zbývá tedy otázka, komu úřední ČTK. slouží? Ne jednou, ale častokráte ukázalo se, jak ČTK. referuje, a jak a v čím zájmu zprávy rozšiřuje. Připomínáme dnes jen úlohu, jakou ČTK. hrála ve známém procesu "Lidových Novin" s bankovními spekulanty, kteří v době Karlova puče podnikli zákeřný útok na kurs Kč. ČTK. tehdy ve službách těchto bankovních spekulantů neoznámila v kritický čas do Curychu limity (uzávěrky kursů), což bylo v procesu úředně zjištěno! V souvislosti s tímto krveprolitím postavila se ČTK. úplně do služeb násilnického režimu, který v Podkarpatské Rusi a na Slovensku zkompromitoval české jméno do nemožnosti. Opravdu důstojná zpravodajská kancelář, důstojně representující ducha a způsob vládnoucí soustavy.

Tamtéž:

Co se děje v městské spořitelně v Příbrami? Píše se nám: Mezi příbramským obyvatelstvem udržují se stálé pověsti, že u městské spořitelny v Příbrami (vedoucí Teckstein) byla vykonána úřední revise, jež přišla na stopu soukromým obchodům jednoho z úředníků. Bylo by v zájmu příbramské veřejnosti, kdyby výsledek revise, byla-li konána, byl ihned publikován, a nedošlo-li ještě k ní, aby byla ihned provedena.

V "R. P." č. 133 ze dne 6. června 1924 v úvodníku "Sopečný Balkán" konfiskováno:

... A my při této příležitosti nemůžeme než burcovati dělnictvo a volati k němu: Dělníci, vzduch nad celou Evropou jest pln příznaků, které věští nové mezinárodní hromadné bratrovraždy. Buď se budete pod komunistickými prapory připravovati k sociální revoluci, zničit buržoasii, anebo vás tato požene znovu na hromadné jatky. Co budete volit?

V "R. P." č. 135 ze dne 8. června 1924 v "Různých zprávách" v borgisce "Memorandum o špiritusových milionech":

... a on důkaz také prováděti bude, ale že celkový obraz lihové korupce, jím podaný, jest správný, o tom není nejmenší pochybnosti. Po uveřejnění dokumentu (výňatky z něho současně s námi uveřejnil také oposičně klerikální "Čech") nastal v koalici zmatek a její tisk má v těchto dnech jedinou snahu: Vzbudit k memorandu nedůvěru.

Tamtéž:

... Sibiřský dobrodruh, drogista s generálskou hodností a se zakrvácenýma rukama vraždami ruských revolučních mužíků a dělníků, nyní zemský vojenský velitel na Slovensku a srdečný druh dra Kramáře, jede k Mussolinimu na vyučenou. Dokazuje tak, že se nevzdal ještě svých plánů na "vítězný fašistický pochod" na Prahu a proto jde čerpat ze studnice fašistické moudrosti do Italie. Státní pokladna je při tom pro něho široce otevřena. Dělníci, rolníci a všichni vy, usoužení poplatníci, vizte, nač se používá peněz z vás vydřených!

... a její četníci (zhoršené vydání komisních žandarmů rakušáckých) zahájili štvanici proti dělníkovi, jali se široce tenhle "úžasný zločin" vyšetřovat, a to tak důkladně, že jeho zaměstnavatel v Tanvaldě soudr. K. ze zaměstnání propustil! Na takovouhle čistě švehlovskou čsl. "demokracii" není jiné odpovědi, než hromové ze statisíců dělnických hrdel vyslovené "Fuj!" Případ bude přednesen v parlamentě. Je, dělníci, možno mlčet k takovýmto neslýchaným drzostem a provokacím čsl. byrokracie?

... Ptáme se: je snad ministerstvo Národní obrany pašalíkem agrární strany a nemá snad dost na benzinové aféře, že se dělají takovéto švindle s penězi poplatnictva?

Ve "Večerníku R. P." z 11. června č. 134 v "Dopisech":

... který, jak už známo, vždy vychází velmi "benevolentně" vstříc boháčům, nemohl ovšem tuto svoji tradici zapříti, a když došlo k žalobě o vyklizení bytu, ...

V "R. P." ze dne 14. června t. r. č. 139 v lokálce "Proč jsou zřizovány a rozšiřovány četnické stanice?"

... Přirozeně, že tihle páni četníci nemají co dělat a proto pronásledují výslovně jen dělnictvo, a jako za roboty honili by rádi dělníky do práce. V této činnosti se neobyčejně uplatňuje strážmistr Tichý, na jehož neobyčejně horlivou činnost vůči dělnictvu jest nutno upozorniti širší veřejnost. Bude záhodno na jeho provokativní jednání upozorniti i na místech kompetentních.

... Tento přirozený postup žen vůči nájemnici pobouřil ale "pořádkumilovnou" krev strážmistrovu. Začal v plné zbroji, za asistence druhých četníků, vyšetřovati jednotlivé zemědělské dělnice a dvě z nich, na něž měl dávno spadeno, udal k státnímu zastupitelství do Mělníka! A takovéto věci jdou u soudu náramně rychle ku předu. Záhy na to konalo se soudní líčení s těmito ženami. Pan strážmistr sestavil udání takovým způsobem, jen aby chudáci ženy byly odsouzeny. Jenže štramáckým strážmistrem vedený svědek adjunkt v přísežné výpovědi ani jedno slovo nepotvrdil, co pan strážmistr Tichý v úřední relaci oznamoval úřadům. Ženy byly osvobozeny. Ale strážmistr ve své pomstychtivosti udal tyto dvě ženy podle pověstného "Prügelpatentu", této neslýchané ostudy zákonodárství i na okresní politickou správu, kdež nemohli nic jiného již dělati, než na základě soudního výroku ženy osvobodit. Policajt Tichý prohrál po druhé. A nyní zase znovu při každé sebemenší zámince hodlá pronásledovati veškeré dělníky, jak v odborové, tak i v jednotářské organisaci. Kridatáři, spekulanti a lichváři, kteří okrádají stát a občany o miliony a stamiliony, ti jsou "váženými" občany, před nimiž různí ti lokajové smekají a ohýbají hřbety... .

Ve "Večerníku R. P." v pondělí dne 16. června 1924, č. 138, v lokálce: Proti nár. soc. pašovství na železnicích".

... Se stížností "Unie" presidentovi Masarykovi dopadne to asi jako s memorandem o lihové korupci. Nejprve bylo by záhodno zjistiti od koho získal národně-sociální Stříbrný své nynější jmění, a pak teprve bylo by lze se stížností obrátiti se na adresu toho, o kom bylo zjištěno, že p. Stříbrnému nijak nepomáhal. President Masaryk ostatně žádná "gesta", ani to novoroční nedělá, aby napravil poměry, do kterých republiku uvrhuje koalice.

V "Rudém Právu" ze dne 17. června t. r., č. 141:

... Občanstvo XIX. okresu Velké Prahy s patrným pobouřením sledovalo postup příslušných justičních orgánů ministerstva spravedlnosti v záležitosti propuštění na svobodu bývalé "baronky" a spolumajitelky velkostatku "Na Perníkářce" Astrenbergové, odsouzené ke dvěma rokům těžkého žaláře pro umučení vlastního dítěte. Občanstvo XIX. okresu právem shledává v tomto postupu justičních orgánů min. spravedlnosti zjevně třídní pohnutky, jež v případech, kdy jde o chuďasy a pracující lid, projevují se v naprosto bezohledném, ba brutálním postupu úřadů, zejména soudních, proti dělnictvu a chudým vrstvám obyvatelstva vůbec. Poukazujeme pouze na brutálnost, s jakou na základě úředních nálezů postupuje se proti dělnictvu a středním vrstvám ve věcech bytových, kdy velmi často soudní instance naprosto nemilosrdně i násilím dávají vykliditi nájemníka z bytu na ulici. Poukazujeme na velkou řadu případů, kdy dělník a chuďas, odsouzený ne pro zločin, ale pro přečin či přestupek, je vyzván a po případě i četnictvem donucen nastoupiti trest vězení, ačkoliv oderváním od rodiny je tato zbavena živitele a vydána tak bídě všanc. Poukazujeme dále na fakt, že dělníkům a středostavovským vrstvám bývá nejčastěji odpírána podmínečnost rozsudku, ačkoliv ohromné většině lichvářů, boháčů a keťasů i ve vyložených případech zločinnosti spáchaných jimi činů podmínečnost rozsudku bývá šmahem přiznávána.

A v případě "baronky" Astrenbergové, ač byla nepodmínečně odsouzena k poměrně mírnému trestu za těžký zločin, jenž měl za následek smrt dítěte, projevila se náhle "útlocitnost" soudů tím, že byla propuštěna na svobodu. Přibíjíme tento křiklavý fakt na pranýř a navrhujeme, aby místní zastupitelstvo XIX. okresu připojilo se k našemu protestu proti takovémuto třídnímu nadržování se strany soudů osobám, k nimž bývá přikládáno jiné měřítko "spravedlnosti" jedině proto, že za sebe mohou u soudu složiti kauci v obnosu několika set tisíc korun, vydřených na chudácích a dělnících. Vyslovujeme své uspokojení, že dělnické ženy ze Starých Dejvic demonstrací daly výraz pobouření občanstva XIX. okresu nad propuštěním krkavčí matky z vězení. Činíme tak tím spíše, čím brutálnější a častější jsou příkré tresty, jimiž soudy trestají mladé ženy, které v důsledku svého bídného sociálního postavení nechtěli a nemohou se státi matkami a zbavují se ze strachu před bídou a hladem plodu svého pohlavního života, ačkoliv žádná z nich nemůže býti ani zdaleka přirovnána k matce, jež v plném blahobytu žijíc, mučila rafinovaně své vyspělé již dítě až k smrti. - Poněvadž považujeme okr. zastup. XIX. okresu za tlumočníka přání a požadavků před nejvyššími instancemi státu, jest plně v kompetenci místního výboru, aby uvážil a odhlasoval tento návrh:

Navrhujeme, aby místní zastupitelstvo XIX. okresu zaslalo tento či podobný protest přímo ministerstvu spravedlnosti.

V sociální komisi vyslovili se proti tomuto protestu i sociální demokraté a čeští sociálové. Prý navrhují protest jiného obsahu. Čeští sociálové a sociální demokraté, kteří denně řvou proti "teroru" ruských komunistů, vykonávajících třídně-proletářskou spravedlnost nad kapitalisty, korupčníky, spekulanty a kontrarevolucionáři, vyslovují se tedy pro buržoasně-třídní justici, jak ji na sobě cítilo dělnictvo už za Rakouska nezměněně i nyní za Československa.

Ve "Večerníku R. P. ze dne 18. června 1924, č. 140, ve článku "Střepiny":

... a zejména svaté Marie mají hotovou mobilisaci. Na zemi konají se poutě, zpívají procesí a každá ta svatá je tak zaměstnána, že večer už má na hlavě namočený šátek a andílkům ovívajícím ji olivovými ratolestmi, jen zdrceně šeptá: "Moje nervy, ach, moje nervy!"

"To bude dnes koňská dřina," řekla Panna Svatohorská Matce Boží z Klokot, česajíc se před sluncem, zastupujícím zrcadlo; "to je hrůza; mě zas budou korunovat." "To tě lituji," dobrosrdečně odvětila paní Klokotská, " co ale, holka, můžeš dělat? Páteři chtějí být pořád živi, dělat se nikomu nechce; ostatně, neber si to moc do hlavy. Tvé jméno a tvá pověst je živí překrásně; a s těmi babami, co přijdou ti do dvora řvát, se moc nezdržuj a nebav." Svatá z kopce nad Příbramí potakala hlavou a již tu byl anděl: "Milostpaní! Svatý Petr prosí, abyste zaujmuly svá místa! Už to začíná!"

Maria s povzdechem vzala své dítě na ruku a šla si stoupnout do oblak nad Svatou Horu; a dívajíc se dolů, stilisovala andělům, stenografům, oč kdo v procesí prosí a proč na Svatou Horu šel, aby to zanesli do nebeských podacích protokolů.

"Samí chudí a samé ženské zase," zašeptala mezi tím k Ježíškovi, který se jí vrtěl na ruce, vida aeroplan: "Mami, pusť mě na zem; já si chytím toho motýla." - "To není motýl, to je lidská mašina," vysvětlila mu máti a Ježíšek, hledě dolů, vykřikl: "Mami, na náš kopeček jede automobil!"

V "Rudém Právu" ze dne 20. června 1924, čís. 144, v úvodníku "Vražedné metody buržoasie":

... Ale odmítáme-li z těchto a u mnoha jiných důvodů metody politického teroru individuelního, přiznáváme se otevřeně a plnou měrou k teroru masovému, jenž vypukává v dobách občanské války. V občanské válce je svatou povinností proletariátu, aby se nejen bránil proti útočícím bílým vojům buržoasie, nýbrž proti ní sám útočil za tím účelem, aby jí jako třídu zničil. Krev, prolitá v otevřené občanské válce prostřednictvím masového teroru, není krví, prolitou nadarmo. Není prolévána úmyslně, nýbrž z dějinné nutnosti. Je to krev nového zákona, který nestraní a neklaní se před kapitalismem, zákona, který dějinám diktuje nové příští lidstva - komunismus.

Tamtéž:

... Slovensko a Podkarpatská Rus - kolonie československé buržoasie - jsou líhní reakce v tomto státě. Starými zákony z dob Tiszových dupe se tam vše, co se zdá vládnoucím byrokratů příliš svobodomyslné. Zotročení proletářské nepokročilo nikde tak, jako zde; je to cíl kolonisační politiky vládnoucí třídy. Nezaměstnanost, noční práce, 18hodinová pracovní doba, týrání učňů, žádná odborná výchova, domácí práce - to je v praksi "ochrana" mládeže, bránící se proti těmto zlořádům, a zvláštní píli vyvíjejí k rozbíjení komunistických sekcí mládeže, jak dokázaly poslední útoky županského úřadu ve Zvoleni. Právě v těchto dnech bylo v Březně (župa zvoleňská) odsouzeno 40 soudruhů, protože prý tvořili "ilegální" organisaci. Je to přirozeně byrokratická pitomost, neboť jsme se myšlenkou zakládání sekcí nikdy netajily. Ale státní návladnictví potřebuje "činnost" a svědomitě k tomu používá starých, tak nenáviděných maďarských zákonů.

Nyní připravuje se zase buržoasie připraviti 30 mladých dělníků do kriminálu. Je to již déle jednoho roku, kdy "ochránce" demokracie, pověstný Klíma, který touto dobou obšťastňuje Bratislavu, pozvedl v Košicích pěst, aby jedním rázem rozbil komunistické hnutí mládeže. Nastrkal všude svoje špicly, aby bylo připraveno "ozbrojené povstání". Je to starý a dávno známý a rovněž tak podlý manévr špiclů. Všude se tito chlapi vtírají a jsou za svoji positivní, stát udržující činnost skvěle placeni, zatím co se na nezaměstnaných šetří a zaměstnancům strhuje z platu. Tak je tomu i v Levoči.

... Jednoho krásného rána vstala levočská, to se ví, že vlastenecká buržoasie, která po několik dnů žila ve strachu před revolucí, a zvěděla, jak byla zbavena velkého nebezpečí. Toto blahé vědomí vyvolala zpráva, že bylo zatčeno množství učňů, přesvědčením komunistů. "Tito chtěli," tak zní policejní zpráva, "vyhlásiti diktaturu proletariátu, vzíti útokem kasárny, a píti krev měšťáků." Bylo prý u jednoho 12letého soudruha nalezeno i dělo! Zkrátka učňové vandrovali do basy. Nastala všeobecná persekuce a ještě v dubnu 1923 zatčeno na 30 "spiklenců". V květnu následovalo pak zatýkání v Praze.

Mladí hoši byli v žaláři surově zbiti (což je úředně zjištěno) a ještě do cely nastrkali jim cigány jako špicly, od kterých byli rovněž často do krve zbiti. Nebudeme se ani šířiti o jiných bestialitách , které naši soudruzi museli vytrpěti. Po opětovné intervenci byli soudruzi po skupinách propuštěni, poslední však teprve v říjnu 1923.

Nyní, po roce, bylo "pučistům" sděleno, že předběžné vyšetřování pro § 2 zákona na ochranu republiku bylo skončeno, a že se spisy postupují státnímu návladnictví. To znamená, že 30 našich soudruhů má býti postaveno před soud pro "spiknutí proti státu". Mají jim býti uloženy tresty několika měsíců, snad několika let.

Báchorky o "spiknutí a krvavé lázni" měšťákům jsou ovšem drzou provokací. Mládež a dělnictvo tohoto státu vůbec musí tomuto aktu třídní justice zabrániti, úřady nesmí brániti činnosti komunistických sekcí mládeže.

Ve "Večerníku R. P." ze dne 20. června 1924, č. 141, v článku: "Benzinová aféra před soudem" konfiskováno:

... Ale do tak zv. benzinové aféry bylo zataženo jednak intrikami svých vlivných nepřátel, jednak mstou pravých vinníků, kteří sedí - a také nesedí - na lavicích obžalovaných, několik lidí, jejichž vina zdá se velmi problematická nebo jejich poklesek v ovzduší rozsáhlé korupce je celkem bezvýznamný. A ukáže se, zda v tom nehraje roli plán dokazovati na mizivém výsledku dlouhého, úmorného, s velikým humbukem provedeného procesu, že o aférách se více mluví, než toho zasluhují, a že také na jiných ututlávaných korupčních aférách nic není, protože i z obžalovaných v benzinovém procesu musilo býti několik účastníků po důkladně provedeném líčení osvobozeno. Neboť opravdu budou a musí býti nad některými obžalovanými vyneseny osvobozující rozsudky, protože se dostala jejich jména do obžalovacích spisů civilního i vojenského opravdu - jako Pilát do kreda.

Tyto osvobozující rozsudky nic nemohou dokázati. Za prvé: Nebyli žalováni všichni vinníci, a za druhé byli obžalováni lidé, proti nimž svědčí vedle několika indicií pouze jeden svědek, který je zároveň sám obžalován.

V "Rudém Právu" ze dne 22. června 1924, č. 146, v článku "Část jedné korupce":

... Většina obžalovaných zapírala a jednotliví vinníci jsou usvědčováni pouze svými druhy, také usvědčenými vinníky. A jakmile se věří svědkovi něco, je nutno mu věřiti všechno. Těžkou ...

... Historie koaliční vlády, representované Švehlovým režimem, není ničím jiným, než soustavným řetězem msty, odvety, násilí, potírání svobody slova mluveného i psaného, zabraňování diskusí a porušování nejprimitivnějších požadavků tak zv. demokracie! Tuto politiku provádí koalice nejen na jednotlivcích, nebo jedním směrem, ale na celých stranách a na celých národnostech. Podkarpatská Rus je smutným svědectvím, jak se vládnoucí koalice umí mstít na celém národu, na ubohém dobrém karpatoruském lidu za to, že ve volbách vyřkl soud nad zkorumpovaným násilnickým režimem byrokratické zvůle, útisku a lži. Dějiny československého parlamentarismu poslední doby jsou vyplněny soustavnými akty politické mstivosti a odvety na oposičních poslancích, hlavně komunistických, za odhalování koaličního korupčnictví a jiných zlořádů; zákonodárná činnost koalice jest řízena jen snahou okleštiti poslední zbytky občanských svobod a spoutati tisk a veškerou kritiku okovy kulturní, politické i sociální reakce. Nikdy nebylo tolik známek politiky msty, násilí a odvety, jako právě v této době.

V "Rudém Právu" ze dne 15. června 1924, č. 140, v úvodníku "Nová válka - největší jistotou":

... V čem tedy spočívá jediný bojovný prostředek proti válce? Jedině ve vytvoření a udržení ilegální organisace k neustálé práci všech revolucionářů na válce zúčastněných. Komunisté nemohou zabrániti nové světové válce, ale musí vynaložiti všecky síly své k tomu, aby tato válka byla přeměněna ve válku občanskou, ve světovou revoluci.

Uvádíme tyto nové ukázky censorské hlouposti, abychom se tázali pana ministra:

Věnoval pan ministr našim dosavadním konfiskačním interpelacím tolik pozornosti, aby se přesvědčil o neudržitelnosti této censurní praxe?

Co učiní pan ministr, aby veřejný život nebyl zbytečně otravován škodlivou činností jemu podřízených úředníků?

V Praze dne 26. června 1924.

Skalák,

Blažek, Houser, Kunst, Toužil, Warmbrunn, Malá, Burian, Merta, Kučera, Mikulíček, dr. Gáti, Tausik, Teska, Rouček, Sedorjak, Svetlik, Koutný, Darula, Mondok, Haken, Krejčí, Šafranko, J. Kříž.

II./4841.

Interpelace

poslance Tausika a soudruhů

vládě

o soustavné persekuci mládeže komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Představitelé vlády v Československu velmi často se honosí, jak dokonale je v Československu vybudováno sociální zákonodárství, jak je tu postaráno o ochranu dělníků a pracující mládeže. Chvíli co chvíli naskytují se však nové a nové podněty, které nás nutí, abychom protestovali proti soustavnému hospodářskému, politickému a sociálnímu útisku dělnické třídy. Bez jakékoliv ochrany je však dělnická mládež. Nejenže se nedostává řady zákonných ustanovení, která by pracující mládež všestranně chránila, avšak ani ta hrstka předpisů, která existuje, není mládeži ve skutečnosti nic platna, poněvadž jich nikdo nedbá a úřady se o jejich zachovávání nestarají. Chce-li pak dělnická mládež sama svou vlastní silou hájiti své zájmy, spojí se zaměstnavatelé i úřady, aby třeba nejtvrdší persekucí bylo třídně uvědomělé hnutí mládeže zničeno.

Poměry dělnické mládeže jsou bídné zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dělnická mládež, učňové jsou vydáno plně zlovůli zaměstnavatelově a jsou nezměrně vykořisťováni. Pracovní doba činí 16 - 18 hodin denně. Učňové jsou surově až do krve týráni, jsou používáni k mimořádným pracem, které nemají ničeho společného s učením se řemeslu, obydlí a zdravotní poměry vůbec jsou bídné, jako nikde jinde. Téměř všude trvá ještě večerní a nedělní vyučování na pokračovacích školách. Noční práci možno zaznamenati téměř ve všech odborech. K tomu všemu však úřady mlčí.

Za to však neopomenou jediné příležitosti a jediného prostředku, aby pronásledovaly organisovanou dělnickou mládež, která se bezměrnému vykořisťování brání, a zejména usilují o to, aby znemožnily činnost sekcí mládeže při komunistické straně v Československu na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Úřady republiky používají všech prostředků, které mají po ruce a pokoušejí se pomocí zákonů ještě z doby feudálního Maďarska dokázati, že dělnická mládež nemá žádného práva brániti se svému vykořisťování, že komunistická strana nemá práva, aby svou mládež organisovala, vychovávala a chránila.

Sekce mládeže komunistické strany v Československu vyvíjí svoji činnost v rámci komunistické strany. Úřady nejsou však ochotny uznati, že komunistická mládež netvoří samostatnou organisaci a odvolávati se stále na to, že organisace komunistické mládeže byla rozpuštěna. Sekce mládeže komunistické strany Československa nemají se samotnou organisací nic společného a stojí v pravém slova smyslu pod ochranou celé strany. Přes to však jsou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi naše sekce mládeže rozpuštěny. Domácí prohlídky jsou na denním pořádku, státním zastupitelstvím v Praze censurované tiskoviny jako letáky, plakáty a pod. jsou zabavovány, časopisy mládeže ("Komunistická mládež" a "Komunista Ifjumunkas"), v Praze censurované, jsou rovněž zabavovány, na poštovních úřadech balíky a časopisy otevírány a ničeny. Od nejvyššího úřadu až k nejposlednějšímu četníku je vše sdruženo k útoku proti komunistické mládeži.

K rozkazu zvolenského župana Slavíka byl koncem dubna t. r. útok na komunistickou mládež zahájen takto:

Sekce mládeže v Lučenci, Hronci, Breznu, Báňské Bystrici, Němcích, Horní Lehotě, Sasové a Rudlové byly rozpuštěny. Všem sekcím byly zabaveny časopisy, letáky, předplatní lístky a veškerý tiskový materiál. V Hronci a Brezně byly místnosti strany a federovaných tělocvičných jednot zapečetěny. V domovních prohlídkách bylo pak u funkcionářů sekcí dále pokračováno.

Podáváme zde výňatek z jednoho rozsudku: "Krajský úřad v Brezně.

Krajský úřad v Brezně co policejní soud rozhodl za přítomnosti žalujícího státního zástupce proti Gustavu Benkarovi a 39 soudruhům pro přestupek nedovolené organisace v líčení ze dne 24. května t. r. takto: (následuje vyjmenování všech 40 žalovaných).

1. - 40. jsou na základě nařízení ministerstva vnitra 1898/1136 II. odst. vinnými pro přestupek, jehož se dopustili, že v měsíci březnu t. r. založili v Hronci bez dovolení ministerstva spolek komunistické mládeže a jsou proto na základě zmíněného nařízení odst. II. spolu s odvoláním na zákon z r. 1879/II. odst. XI. § 21 takto odsouzeni:

Prvý obžalovaný na vlastní útraty k 5 dnům žaláře a k dalším 5 dnům žaláře anebo 100 Kč peněžní pokuty, obžalovaní 2., 5., 8., 9., 11., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20., 22., 24., 33., 34., 35., 36., 37., 38., 39., 40. každý k 50 Kč pokuty, dohromady tedy 1150 Kč peněžní pokuty, obžalovaní 1., 3., 4., 7., 10., 12., 21., 23., 25., 26., 27., 28., 29., 30., 31., - 33. na základě zákona 1908/XXXVI § 17 dostávají důtku.

Peněžní pokuty musí býti během 15 dnů k účelu, jak nařízení 1901/XX § 23 vytyčuje, vyplaceny (polovina připadá ve prospěch města Hronce). Kdyby peněžní pokuty nebyly zaplaceny, odsuzují se obžalovaní ve smyslu zákona z r. 1879/XI § 22 následovně: