Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924

4831.

Zpráva

výboru rozpočtového

k vládnímu návrhu zákona (tisk 4815)

o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů.

Rozpočtový výbor jednal ve schůzi dne 9. září 1924 o vládním návrhu zákona o příročí, ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby přijala zákon v tomto znění:

Zákon

ze dne ..................................... 1924

o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Příručí podle tohoto zákona může býti, žádá-li toho obecný zájem, nařízeno pro tyto ústavy:

a) spořitelny a zemské úvěrní ústavy, vydávající vkladní knížky,

b) záložny, utvořené z fondů kontribučenských a berních nebo podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. z.,

c) úvěrní společenstva (družstva), zřízená podle zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. z., a úvěrní družstva, zřízená podle uh. zák. čl. ze dne 16. května 1875, čís. XXXVII, o ola-chodním zákonu, nebo uh. zák. čl. ze dne 11. července 1898, čís. XXIII, o hospodářských a živnostenských společenstvech úvěrních, pokud podle svých stanov i ve skutečnosti provozují výlučně nebo převážně úvěrní obchody,

d) společnosti akciové a společnosti s ručením obmezeným, pokud tyto společnosti provozují výlučně nebo převážně bankovní a peněžní obchody.

(2) Příročí může býti nařízeno k žádosti ústavu nebo.jeho věřitelů. Nenařizuje-li se příročí k žádosti ústavu, budiž tento dříve slyšen, leč by hrozilo nebezpečí z prodlení.

(3) Příročí může býti nařízeno jen pro dobu nutně potřebnou, dobu tu jest ustanoviti v nařízení a lze ji prodloužiti jen z vážných důvodů. Příročí může býti nařízeno a potrvati i za likvidace ústavu.

§ 2.

(1) Příročí nařizuje pro spořitelny ministr vnitra a pro ostatní ústavy ministr financí, nařízení příročí jest do jednoho měsíce oznámiti vládě.

(2) Příročí budiž vyhlášeno vývěskou v obchodních místnostech hlavního závodu a o tom sdělán notářský zápis. Den vyvěšení budiž na vyhlášce potvrzen notářem. Počátkem tohoto dne nabývá příročí právní účinnosti podle ustanovení tohoto zákona jak pro hlavní závod, tak i pro závody pobočné.

(3) Příročí a den počátku jeho účinnosti (odst. 2.) musí ústav neprodleně opověděti soudu k poznamenání v obchodním nebo společenstevním rejstříku, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v rejstříku obchodních firem.

(4) Vedle toho buď vyhláška o příročí s vyznačením dne, kdy nabylo účinnosti, vyvěšena v obchodních místnostech všech pobočných závodů a uveřejněna způsobem, určeným stanovami (jednacím řádem) pro vyhlášky ústavu, a v úředním listě československé republiky.

§ 3.

(1) Není-li při ústavu zřízen zvláštní státní dozor, jmenuje ministr, který příročí nařídil, ústavu na jeho útraty dozorčího komisaře, kterému přísluší přihlížeti k tomu, aby ustanovení tohoto zákona se zachovávala.

(2) Dozorčí komisař má právo nahlížeti do všech knih a spisů ústavu a jest oprávněn i povinen zúčastniti se jednání správních a dozorčích orgánů ústavu, k nimž musí býti zván. Dozorčí komisař jest oprávněn zastaviti až do rozhodnutí úřadu, který příručí nařídil, provedení usnesení orgánů ústavu a může, shledá-li toho potřebu, svolati sám schůzi správních a dozorčích orgánů.

(3) Táž práva a tytéž povinnosti, jaké příslušejí dozorčímu komisaři (odst. 1. a 2. tohoto paragrafu), přináležejí i vládním komisařům ustanoveným podle jiných předpisů.

§ 4.

(1) Příručí stíhá toliko pohledávky, které vznikly před jeho účinností (§ 2, odst. 2.) a v konkursu by náležely do třetí třídy, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do druhé nebo třetí třídy konkursních pohledávek (staré pohledávky), dále jejich úroky a jiná příslušenství, byť se staly splatnými nebo vznikly za příručí.

(2) Dopouští-li toho stav ústavu, může býti příručí nařízeno jen pro určitý zlomek všech starých pohledávek (odst. 1.).

§ 5.

(1) Za příručí nesmějí býti staré pohledávky ani zajišťovány ani vypláceny, pokud arciť částečné vyplácení není připuštěno (§ 4, odst. 2.), ani jakýmkoliv jiným způsobem uspokojovány. Tím se však nevylučuje započtení (kompensace) vzájemných pohledávek a dluhů za těchže podmínek jako v soudním mimokonkursním vyrovnávacím řízení.

(2) Rovněž nelze po dobu příručí žalovati ústav na plnění starých pohledávek, pokud příručím jsou postiženy (§ 4, odst. 2.), nebo pro tyto pohledávky zahájiti konkursní řízení anebo pro ně zříditi soudcovské právo zástavní nebo úkojné. Pro staré pohledávky, pokud příručím jsou postiženy, dále nelze exekuce vésti a již povolené exekuce se nevykonávají, rovněž se staví lhůty promlčení, jakož i všechny jiné lhůty, které jsou stanoveny k předsevzetí úkonů potřebných k uplatňování nebo zachování práv ze starých pohledávek.

(3) Po dobu příručí nelze vymáhati na ústavu procesní náklady spojené s určovacími žalobami proti ústavu z právních poměrů vzniklých před příručím.

(4) Za příručí nařízeného pro společenstva (družstva) nelze členství a podíly platně vypovídati ani podíly vypláceti a již běžící výpovědní a ručební lhůty se staví.

§ 6.

(1) Pokud tento zákon jinak neustanovuje, nevylučuje příročí práva ústavu, aby se svými majetkovými hodnotami volně nakládal.

(2) Ústav může se svolením úřadu, který příročí nařídil, svou obchodní činnost dále vykonávati, k jednáním však, která nenáležejí k obyčejnému obchodnímu provozu, jest třeba svolení dozorčího orgánu (§ 3, odst. 1. a 3.). Taková jednání, která byla předsevzata beze souhlasu nebo přes odpor dozorčího orgánu, jsou naproti ústavu neúčinna, když třetí osoba věděla nebo z hrubé nedbalosti nevěděla, že přesahují obyčejný obchodní provoz a že dozorčí orgán k nim souhlasu nedal nebo odporoval jejich výkonu.

(3) Prostředky, nabyté z pohledávek vzniklých za příročí (nových pohledávek), smějí býti umístěny jen v hodnotách snadno zpeněžitelných. Tyto hodnoty tvoří zvláštní podstatu, jež musí býti samostatně účtována a odděleně spravována a jest určena k přednostnímu uspokojení nároků z nových pohledávek a to i po pominutí příročí (§ 7, odst. 1.).

§ 7.

(1) Příročí pomíjí:

a) uplynutím lhůty, pro kterou bylo nařízeno,

b) zrušením, které nařídil příslušný úřad (§ 2, odst. 1.),

c) zahájením vyrovnávacího řízení,

d) prohlášením konkursu.

(2) Zrušení příročí (odst. 1., lit. b)) budiž vyhlášeno nejméně po 3 dny vývěskou v obchodních místnostech hlavního závodu a den jejího vyvěšení potvrzen (veřejným) notářem. Počátkem tohoto dne nabývá zrušení příročí právní účinnosti jak pro hlavní závod, tak i pro závody pobočné. Zrušení příročí a den nabyti účinnosti zrušení příročí dlužno opověděti soudu k poznamenání v rejstříku. Ostatně buď postupováno podle obdoby předpisu §u 2, odst. 4.

(3) Jestliže příročí pominulo zahájením vyrovnávacího řízení nebo prohlášením konkursu, jest zpětné lhůty, které platí podle konkursního nebo vyrovnávacího práva pro zánik odlučovacích práv exekucí nově nabytých a pro odporování právním jednáním a které se počítají ode dne návrhu na zahájení vyrovnávacího řízení nebo návrhu na prohlášení konkursu anebo ode dne zahájení vyrovnávacího řízení nebo prohlášení konkursu, počítati ode dne, kdy příručí nabylo účinnosti (§ 2, odst. 2.).

(4) Ustanovení odst. 3., o počítání zpětných lhůt platí také, jestliže do 14 dnů po zrušení příručí byl podán návrh na zahájení vyrovnávacího řízení nebo na prohlášení konkursu.

§ 8.

(1) Členové orgánů ústavu, pro který bylo příručí nařízeno, jejich zmocněnci, likvidátoři nebo úředníci takového ústavu, kteří poruší ustanovení tohoto zákona, ručí věřitelům ústavu, pokud se nedá určiti poměr jejich viny, rukou společnou a nerozdílnou za vzešlou škodu.

(2) Dopustila-li se však některá z těchto osob činu uvedeného v odst. 1. v úmyslu, aby sama nebo jiný z toho měl prospěch, trestá se soudem, není-li čin přísněji trestný, za přečin vězením (uzamčením) od 3 dnů do tří měsíců a peněžitým trestem od 5.000 Kč do 100.000 Kč. Pokus přečinu jest trestný.

(3) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění, nesmí však převyšovati jeden měsíc a dohromady s hlavním trestem na svobodě meze jeho zákonné sazby.

(4) Peněžité tresty připadají státu.

§ 9.

Pro případ, že se nařídí příručí podle tohoto zákona pro ústav, u něhož jsou zavedena opatření podle §u 2, čís. 2 nebo 3, vládního nařízení ze dne 19. prosince 1919, čís. 660 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních k ochraně peněžních ústavů jehož platnost byla prodloužena a jehož ustanovení byla změněna vládními nařízeními ze dne 9. prosince 1920, čís. 643 Sb. z. a n., ze dne 19. prosince 1921, čís. 468 Sb. z. a n., ze dne 22. prosince 1922, čís. 393 Sb. z. a n. a ze dne 6. prosince 1923, čís. 231 Sb. z. a n., ustanovuje se toto:

a) vklady podle §u 2, čís. 2 a § 4 uvedených vládních nařízení odděleně spravované jsou postaveny naroveň pohledávkám podle §u 6, odst. 3., tohoto zákona,

b) ustanovení §u 5, odst. 1. a 2., tohoto zákona se nedotýkají pohledávek, které při zákazu plnění závazků podle §u 2, čís. 3 a §u 5 uvedených vládních nařízení nebyly zákazem tím dotčeny.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením se pověřují ministři financí, vnitra, obchodu a spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Předložená osnova chce chránit věřitele peněžního ústavu před ztrátami, jež povstávají zpravidla, octne-li se peněžní ústav v kritické situaci, jež ho nutí k překotnému likvidování aktiv. Při tom chce osnova chrániti nejen věřitele a vkladatele, nýbrž také dlužníky a ústav sám. Bankovní krise bývají vyvolávány buďto všeobecnou hospodářskou stagnací, anebo částečnými krisemi, nastalými v některém obchodním neb výrobním odvětví. Často jediný úpadek některého podniku, který banka financuje, otřese důvěrou k ní tak, že vklady se houfně vybírají, nové nedocházejí, takže ústav zbaven svých hotovostí, musí sáhnouti k lombardu cenných papírů a nestačí-li to, i k likvidaci jiných aktiv, k vypovídání úvěru a prodeji realit. Takovýto otřes více dní trvající., může otřásti i silnějším bankovním ústavem. V našich poměrech nelze odprůmyslovět banky, ježto průmysl náš, nemaje dostatečné výzbroje kapitálové, je odkázán na bankovní úvěr. Proto musí státní správa jinou cestou hledět sjednat nápravu. Takovouto cestou je právě předložená osnova, která v takovýchto těžkých dobách chce povolit administrativní cestou ohroženému ústavu příročí.

Je to v zájmu veřejnosti i státu, aby peněžní ústav nebyl ponechán úplné na pospas zneklidněných věřitelů jmenovitě vkladatelů, a je třeba, aby se naopak poskytl takovému ústavu čas, aby mohl vzniklou nedůvěru působivým způsobem rozplašiti, anebo jsou-li tu skutečné ztráty, aby mohl svou likvidaci připraviti tak, aby se aktiva mohla co nejlépe zpeněžiti, a věřitelům dostalo se nejen stejnoměrného, ale i co možná nejpříznivějšího uspokojení. Tomu má sloužiti navržené příročí. Takové příročí není.ani v cizích státech neznámo a i u nás bylo připuštěno nařízením z 19. prosince 1919, č. 660 Sb. z. a n., ovšem jen tehdy, když stav peněžních ústavů je proto neujasněný, že umístil majetkové hodnoty v cizině, nebo nad své síly upsal, neb v zástavu přijal válečné půjčky rakouské neb uherské. Toto nařízení se osvědčilo, umožnivši, aby celá řada ústava válečnými půjčkami zatížených byla sanována. Osnova se přidržuje dotčeného vládního nařízení a nařízení je později doplňujících, vylučujíc pouze ustanovení, která se nesrovnávají se specielním účelem osnovy. Vedle toho mění a doplňuje převzatá ustanovení podle toho, jak se to vzhledem k nabytým zkušenostem jevilo potřebným. (Zákon nevypočítává konkrétních důvodů, pro které může býti moratorium nařízeno, spokojuje se vytčením "obecného zájmu". Tento pojem nutno vykládati jak s hlediska hospodářského celku, tak s užšího hlediska věřitelů peněžního ústavu.) Rozpočtový výbor, doufaje, že i toto příročí poskytne novou bezpečnost našemu úvěrnictví, doporučuje osnovu k přijití Národnímu shromáždění.

V Praze dne 10. září 1924.