Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období |
9. zasedání |
4824.
Interpelace,
I. posti J. V. Najmana a druhů min. obchodu, průmyslu a živností, min. vnitra a min, zahraničí o podomním obchodování příslušníků království SHS., tak zv. Bosňáků,
II. posl. Toužila, Hakena a soudr, min, vnitra o konfiskaci brožury ťPryč s válkouŤ vydané v Praze r. 1924,
III. posti dra Lodgmana a druhů min, vnitra o předčasném provedení trestu vězení v policejním řízní,
IV. posl. Hellera, Kaisera, Schuberta a druhu min, sociální péče o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požitků v dělnickém údolí,
V. posl. Blatné, Deutschové, Kirpalové a druhů min. vnitra, že děčínská okresní politická správa porušila rovnoprávnost žen,
VI. posl. Kirpalové, Heegera a druhu min. národní obrany stran zaopatřovacích požitků bývalých ošetřovatelek,
VII. posl. Windirsche a druhů předsedovi vlády o libovolném postupu státního statistického úřadu při rozdělování výrobních oblastí,
VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchané konfiskační praxi, která se poslední dobou provádí proti časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech,
IX. posl. Simma, inž. Junga a druhů vládě o naléhavých opatřeních, jež by se měla provésti, aby se čelilo nouzi státních zaměstnanců a učitelů,
X. posl. Simma, Knirsche a druhů min. národní obrany u špatném nakládání s německými branci, kteří nastoupili k vojenským cvičením,
XI. posl. J. Fischera a druhů vládě o katastrofálních škodách, způsobených nepříznivým počasím v okresích karlovarského volebního kraje,
XII. posl. Windirsche a.druhů min. zemědělství o postupu lesní správy v okrese vrchlabském,
XIII. posl. dra Gátiho a soudr. vládě o smlouvě americké skupiny a smíšené akciové společnosti pro explolitaci státních lesů v Podkarpatské Rusi.
I/4824,
Interpelace
poslance J. V. Najmana a druhů
ministrovi obchodu, průmyslu a živností, ministrovi vnitra a ministrovi zahraničí
o podomním obchodování příslušníků království SHS., tak zv. Bosňáků,
Poslední dobou rozmohlo se nebývalou měrou podomní obchodování příslušníků SHS, tak zvaných Bosňáku, kteří nabízejí většinou méněcenné zboží přímo dotěrným způsobem po celé republice. Ač na tento nešvar upozorněny byly jíž vícekráte příslušné úřady, náprava žádná se nestala, naopak, těchto obchodníků stále přibývá na úkor našich legitimních obchodníků, kteří tímto pokoutním obchodováním jsou těžce poškozováni.
Zároveň nutno upozorniti, že v království SHS nedostane se kvalifikovaným čsl. příslušníkům povolení ku živnostenskému oprávnění.
Podepsaní se táží, zda jest pánům ministrům známo kdo tato povolení v tak značném měřítku vydává a zda hodlají zakročiti, aby tímto neoprávněným obchodováním nebylo poplatnictvo naší republiky poškozováno.
V Praze dne 4. září 1924.
J. V. Najman,
Pastyřík, Mlčoch, Horák, Windirsch, Zierhut, Schubert, J. Mayer, Bobek, Vávra, Onderčo, Stenzl, dr. Spina, Heller, Kaiser, J. Fischer, Böllmann, inž. Jung, Simm, Patzel, Wenzel
II/4824,
Interpelace
poslanců Fr. Toužila, J. Hakena a soudruhů
ministrovi vnitra
o konfiskací brožury ťPryč s válkouŤ, vydané v Praze r. 1924,
K desátému výročí vypuknutí světové války napsal poslanec Josef Skalák objektivní rozbor příčin vzniku válek a objasnění stanoviska komunistické strany k válkám, Brožura tato byla v následujících místech zabavena:
Kdyby tak byly jednaly západní strany socialistické, jak jinak byly by dopadly říjnové a listopadové události r. 1918 v Německu, Polsku, Čechách, Uhrách, Rakousku a jinde, při nejmenším všude na území států poražených.
Strany II. Internacionály, které až do čtvrtého srpna 1914 stály na příkrém stanovisku protiválečném, neprovinily se tím, že ve chvílí vzniku války nevyhlásily hned generální stávku a občanskou válku. Na to byl vhodnější čas ve chvíli rozlomu válečné fronty, kdy všecko moc vypadla z rukou zlotřilé militaristické kliky a nenacházela se ještě v rukou měšťáků. Jejich vina spočívala v tom, že pří začátku války nezůstaly stranou, nýbrž spojily se k jednotné frontě válečné se svými měšťáky a svými vládami. Touto skutečnou zradou, kterou jím ulehčila teorie ťobrany vlastiŤ, zavázaly se měšťákům jíž natolik, že jim v době likvidace války už ani nenapadlo, aby ze souručenství s měšťáky se vyprostily.
II. Internacionála ze světové války nenaučila se ničemu a jestliže strany, které jí dnes tvoří, sdružily se poznovu, jako by se bylo nic nestalo, je to jen dokladem cynické hry, kterou provozují s dělnictvem, jež dosud jde za nimi. Ruští bolševici dali úkolům protiválečným r. 1907 velmi reálnou formulací na základě vlastních zkušeností a této rady strany II. Internacionály neuposlechly, davše přednost heslu ťobrany vlastíŤ před heslem ťobrany zájmů třídy dělnické a války proti buržoasiiŤ. Co budou dělat, až přijde nová válka? Budou si počínat jinak?
V červnu t. r. konal se ve Vídni všeodborový sjezd Amsterodamské odborové internacionály, která, jak známo, stojí na zásadách II. Internacionály politické. Tento sjezd se usnesl ohledně boje proti válce a militarismu na následujícím:
ťSjezd potvrzuje dřívější resoluce proti válce a militarismu (na sjezdu v Římě 1922) a ukládá organisovanému dělnictvu za povinnost vystoupiti co nejrozhodněji proti válce zastavením výroby ve zbrojním průmyslu, jakož i mezinárodní dopravy železničního materiálu, hospodářským bojkotem a generální stávkouŤ. Rozhodnost, s jakou slibuje Amsterodamská internacionála vystoupiti proti válce, bezmála překvapuje, ťTedy tentokrát přece?Ť - ptají se její dělnické masy, zklamané již jedenkrát v roce 1914. A přece nemůže býti neodpovědnější komedie nad tu, jakou zde její vůdcové hrají pomocí radikálních frází se svými řadovými stoupenci.
Kdybychom měli věřit, že II. Internacionála dá povel k zastavení válečné výroby, dopravy válečného materiálu, zahájení hospodářského bojkotu (koho?) a vyhlášení generální stávky, musila by současně prohlásiti: ťHeslo obrany vlasti je neplatno. Heslo obrany vlasti je švindl, který ochromí hned v počátcích každou mezinárodní akci dělnickou, jako jí ohromilo už r. 1914.Ť
Toto prohlášení vůdcové II. Internacionály neučiní, protože by musili ihned, už nyní, přerušiti koaliční svazky s měšťáky ve všech zemích, a proto vydaná jimi hesla nejsou nežli hanebnou demagogickou lží.
Ostatně podívejme se blíže na některá z těchto hesel:
1. Zastavení výroby ve zbrojním průmyslu. Proč má býti toto heslo vydáno teprve tehdy, až bude pozdě, a až veškerá skladiště válečného materiálu budou napěchována, a ne už teď, aby válečné vraždění nemohlo býti připraveno? Míní-li to II. Internacionála vážně: Proč její příslušnicí v parlamentech a ministerských radách hlasují pro výrobu válečného materiálu a proč nepostaví se rozhodně proti ní a proti zbrojení? (V Čsl. republice každoročně povoluje se na výrobu střeliva do zásob válečných více nežli 100 milionů korun v tak zvaných ťmimořádnýchŤ výdajích,)
2. Hospodářský bojkot. Koho chce II. Internacionála bojkotovati při vypuknutí války? Vydá rozkaz, aby každá její strana bojkotovala svůj stát a svoji buržoasií? To jistě neučiní, a kdyby, Poslechnou této výzvy masy, vychovávané pro spolupráci ve státě s buržoasií? Anebo bude bojkotovati stát, ťkterý začalŤ, který je ťvinníkem válkyŤ, Jak se tato vina zjistí, když každý stát bude tvrditi, že začal ťten druhýŤ. A tak to bude nejpohodlnější učiní-li přívrženci II. Internacionály to, co učinili ve válce minulé, ťBojkotovaliŤ a potírali všemožnými válečnými prostředky buržoasií nepřátelského státu, tj. proletáři byli vedeni k vědomí, že je nejlepší, když každý hájí svoji vlast a svůj stát, a vychovávání k nacionálnímu válečnému šovinismu. Tak také skončí válečný ťbojkotŤ II. Internacionály,
Generální stávka. Dejme tomu, že mezí Francií a Anglií vypukne válečný konflikt a je na obou stranách nařízena mobilisace. Kolem těchto dvou velmocí seřadí se hned jejich trabanti a vzniknou dva tábory válčících, jako v r. 1914. Uposlechnou zde i tam masy II. Internacionály výzvy ku generální stávce? Jako v případě ťbojkotuŤ, i zde běží o to, mají-li dělnicí v okamžiku ťnejvětšího nebezpečíŤ opustiti svoji vlast, svůj stát, a státi se vlastizrádci, velezrádci, a to ve ťchvílí největšího nebezpečí pro státŤ, a jak všechny ty sociálpatriotické fráze znějí. Toho zcela jistě neučiní, poněvadž se rozhodli i v méně nebezpečných mírových dobách ťstáti pří svém státěŤ a - pří své buržoasií. Nestačí říkal: ťdělnictvo má povinnost vystoupiti proti válceŤ, nýbrž je třeba vždy představiti si určitou konkrétní situací, abychom poznali, že všecka protiválečná hesla II. Internacionály jsou pustým švindlem. Čeští sociální demokraté na příklad budou považovati za nejsvětější povinnost splniti závazky, plynoucí ze smluv, jež poutají stát československý s Francií, a ani jím nenapadne byt jen vyřknouti slovo generální stávka. Stejně tak budou jednat v případě války s Polskem nebo s jiným státem.
Dále:
A nyní k otázce: Jaké stanovisko zaujímá komunistická strana k válce a militarismu? Po předcházejících vývodech zdálo by se, že odpověď je dána tím, že co II. Internacionála slibuje a neplní, III. Internacionála a komunistické strany v ní zastoupené nejen slíbí, ale také splní a dodrží do všech důsledků, že v odpověď na vyhlášení války dá povel k ustavení výroby ve zbrojním průmyslu, k zastavení dopravy a ke generální stávce. Ba mnozí očekávají ještě více, Že komunistické strany vydají heslo: Nerukovat, složit zbraně a odpírati službu vojenskou, Neboť a tak zní ona velmi často se vyskytující lidová filosofie. Kdyby všichni podle této výzvy se zachovali, pak je válka nemožná. Kdyby všichni hned v prvou chvíli obrátili své zbraně proti svým utiskovatelům, pak by k válce vůbec nedošlo, válce bylo by zabráněno a den jej ho vyhlášení byl by dnem vyhlášení revoluce, osvobození proletariátu.
Tato lidová filosofie má jednu vadu. Je položeno slovíčko ťkdybyŤ. Ano, ťkdybyŤ společnost dala se říditi jednoduchým přáním a pravidlem, pak by bylo hračkou místo války provésti revoluci, pak mohli bychom ignorovati všechny zkušenosti z minulých zápasů revolučních, veškeru proletářskou strategii a taktiku a jednoduchá formule by stačila na vše. Pak ale také bychom nemuseli otálet a na obranu proti válce mohli bychom provésti revoluci ihned a nečekat na den vyhlášení války.
Celá filosofie II. Internacionály je falešná proto, že je založena na takovém ťkdybyŤ, Je tím falešnější, že jejím vůdcům je známo, že takové ťkdybyŤ nikdy nesplní, byť bylo seberadikálnější, a že jím tudíž slouží jen k tomu, aby se snadným a bezmyšlenkovitým způsobem zbavili odpovědností před svými masami, a aby daly najevo, že budou proti válce postupovat hodně radikálně.
Komunisté považují za svoji povinnost varovati dělníky před každou ilusí, před každým klamem, před každým nesplnitelným slibem. Ukážeme několik takových nebezpečných ilusí, kterými se snadno ukolébává vědomí dělnictva a jeho revoluční síly:
ťLidstvo je příliš vyspělé, aby sneslo nový pokus o mezinárodní vraždění.Ť (Iluse, známá už z doby před světovou válkou).
ťBuržoasie už ve svém vlastním zájmu rozmyslí si rozpoutat nový světový požár.Ť
ťKdyby dělníci chtěli, nebude válkaŤ (touto frází operovali v určitou dobu i klerikálové, tvrdíce, že dělníci výrobou válečného materiálu prodlužovali válku. Dělnicí, nemohouce si rozpor této fráze vysvětliti, upadali v malomyslnost a omrzelost).
ťZbraně a chemické přípravy učinily by novou válku tak strašlivou, že žádný státník nevzal by za její vedení odpovědnostŤ (a lze doplnit, ťUž proto k válce nedojde, komunisté malují čerta na zeďŤ),
ťJen monarchové mohli rozpoutat světové vraždění, teď je jiná doba, systém republikánský a demokratický je systém pacifistický (mírový a mírotvorný).Ť
ťZkušenosti povedou státníky k dohodám a úmluvám, které znemožní války. Společnost národů a usilovná práce všech pacifistických živlů může zabrániti válce.Ť
Některé z těchto ilusí už komunistické dělnictvo dobře zná jako vyložený klam. Jiné jest mu třeba teprve odhaliti. Pokud se však týká dělnictva indiferentního a nekomunistického, nutno říci, že řada podobných klamů obestírá dosud úsudek dobrých tří čtvrtin všeho dělnictva.
Jednou z nejnebezpečnějších je iluse obrany vlasti. U nás není militarismu, máme jen armády k obraně republiky, říkají i zdejší socialistické strany. A ve znamení ťobrany vlastiŤ povedou veškery strany II. Internacionály svoje šiky ne proti válce, ale do války. (Vzpomeň útočný výpad Klofáčův proti sovětskému Maďarsku r. 1919 a rukování členů DTJ ťna obranu republikyŤ.) Měšťácký a soc. - patriotický tisk bude všemi prostředky zpracovávati veřejné mínění v tom smyslu, že my nebo náš spojenec, ke kterému nás pojí čestné závazky a vděčnost, ťjsme byli napadeni a musíme se brániti.Ť Musíme počítati s tím, že živly, štvoucí do války v takové chvíli, vybičovávají všechny šovinistické vášně, a že válečné opojení, kterého r. 1914 u nás nebylo (ťneměli jsme republikuŤ), zachvátí i široké vrstvy dělníků, takže v okamžiku vzniku příští války rozhodující část veřejného mínění včetně dělnictva bude stržena ilusí ťobrany vlastiŤ do války a pro válku. A že taková chvíle kdy nadto vládnoucí systém mobilisuje všechny hmotné svoje síly k nejvyššímu vzepětí, skytá nejméně vyhlídek na úspěšný protiútok revoluce dělnické, jest nabíledni.
Také z tohoto důvodu jsou radikální hesla II. Internacionálu, bojkot a generální stávka, rovněž jednou z nebezpečných ilusí, poněvadž jimi nelze válce zabrániti ani tehdy, kdyby je převzala a propagovala strana komunistická.
Na nebezpečí této iluse upozornil r. 1922 soudr. Lenin ve svém nedávno uveřejněném nástinu směrnic pro ruskou delegaci na haagskou poradu proti válce, svolanou II. Internacionálou v prosinci r. 1912. Pravil tam:
ťNa válku odpovíme stávkou nebo revolucí!Ť - říkají obyčejně všichni vynikající reformističtí vůdcové dělnictva. A velice často uspokojí dělníky a sedláky radikální tón těchto odpovědí.
ťJe třeba prohlásiti zvláště teď, po válce poslední, že jen nejhloupější a beznadějně prolhaní lidé mohou věřiti, že podobná odpověď na problém války má nějakou cenu, je třeba prohlásiti, že je nemožno na válku odpověděti stávkou, právě tak, jak je nemožno odpověděti na válku ťrevolucíŤ v doslovném a prostém slova smyslu.Ť
A Lenin praví se svojí známou otevřeností: ťBojkot války je blbá fráze. Komunisté musí se účastniti každé reakcionářské válkyŤ.
Těmto slovům musíme ovšem dobře rozuměti, Komunisté nepůjdou do války, aby tam pomáhali reakci. Ale komunisté nejsou také ani náboženskou sektou, ani následovníky Tolstého, aby odpírali vojenskou službu, a proto také nedají povel odporu proti mobilisaci a půjdou do války. Povinností komunistů jest ve službě vojenské získati co nejvíce zkušeností a obratností v ovládání zbraní a technických pomůcek válečných všelikého druhu. Proletariát, vedený komunistickou stranou, potřebuje ve svém zápase s buržoasií zbraní a těchto zbraní dostane se mu tím, že mu je buržoasie, puzena svým vnitřním rozkladným vývojem, válečnou mobilisací vloží sama do rukou. Těchto zbraní ovšem ztěží bude moci použíti proti buržoasií hned v prvý okamžik svého ozbrojení, zato ale s největší jistotou, když válka určitou část sil buržoasie, hospodářských, technických a morálních vyčerpala, a kdy psychologie mas počne se probírat z mrákot válečného opojení a obracet se proti ní. Úkolem jest připravovati vypočítavě síly ozbrojeného proletariátu k zpětnému úderu, udeřiti v pravý čas a přeměniti válku imperialistickou ve válku občanskou. Vésti vývoj válečných událostí k těmto koncům toť úkolem strany komunistické.
Takový byl postup, kterým řídili se ruští soudruzi v revolucí r. 1905 i 1917 a na tento postup musí se i dnes připravovati strana komunistická vůči příští válce.
Komunisté, jak je vidět, vystříhají se užívati radikálních frází a přece velmi správně řekl o nich jednou reformistický delegát na sjezdu ve Vídni, že byli až dosud jediní konsekventní odpůrci války. To je samozřejmé, že komunisté jsou stranou, která připravuje třídu dělnickou na revoluční zápasy s buržoasií a tím už nyní, ně teprve pří vypuknutí války, je nucena odhalovati hrozná nebezpečí imperialistického režimu a prováděti pronikavou propagandu protiválečnou. Generální stávka, jakožto vyhlášení ofensivního postupu proti buržoasii, jest jedinou ze zbraní, kterých komunisté používají už v dnešních zápasech. Kdyby viděli nadějí na úspěch, neopominou užití generální stávky za jistých okolností ani ve chvílí vyhlášení války. To však se bude říditi jejích vlastními úvahami o účelností tahového kroku a nesmí se státi frází, ke které by se zavázali, a kterou by namohli splnit v době nejméně příznivé.
Se zřetelem na tyto okolností čekají komunistickou stranu tyto úkoly v době válečného nebezpečí a v době války:
1. Rozptylování a odhalování všech ilusí a klamů, kterými měšťácký svět opřádá mozky proletářů, v prvé řadě odhalování švindlu, který se nazývá ťobrana vlastiŤ. Odhalování pravé podstaty radikálních frází vůdců II. Internacionály, kteří činí opak toho, co hlásají.
2. Působit všemi prostředky k zvyšování bojeschopností komunistického hnutí tak, aby proletariát byl schopen a připraven k provedení proletářské revoluce dříve, nežli buržoasie vyvolá opět nové mezinárodní vraždění.
3. Když už válka vypukne, od prvého okamžiku připravovati v armádě půdu k její proměně, budovati kroužky stejně smýšlejících uvědomělých proletářů za účelem vytrvalé práce proti válce. Udržení a budování komunistické strany buď legální nebo ilegální za účelem pevného organizování a vedení protiválečné práce.
4. V celé propagandě pamatovati na to, že válka nesmí skončiti zahazováním zbraní, jako tomu bylo v r. 1918, nýbrž podržením zbraní v rukách proletariátu a boj až do úplného potření třídního nepřítele, až do uchvácení politické mocí.
5. Třída dělnická musí býti si vědoma toho, že vítězí-li, ať již v revoluci bez války nebo v revoluci po válce, bude muset případně vésti revoluční, tentokrát vskutku obrannou válku proti eventuálním útokům zahraniční buržoasie, a že jedinou zárukou dobytého vítězství může býti jen dobře organisovaná Rudá armáda.
Vzpomeneme-li, jak jinak mohly věci vypadat na sklonku války světové, kdyby tato práce byla bývala předsevzata a konána ve všech zemích, tak, jako ji připravovali soudruzi ruští (v ruské armádě byly utvořeny revoluční kroužky hned v prvých, dobách války), pak uznáme, že plán protiválečné činnosti, zbudovaný na jejich zkušenostech, jest jedině možnou a správnou cestou,
na vyváznutí z pekla imperialistických válek, na zničení molocha kapitalismu, který je věčně vyvoláván, na vysvobození z námezdního otroctví proletariátu, na cestě k proletářské demokracií.
Dnes, kdy vzpomínáme výročí zahájení strašlivého mezinárodního vraždění, musí dělníci, organisovaní ve straně komunistické, zřetelněji a jasněji než kdy jindy proniknouti v podstatu válečného nebezpečí a musí bez ilusí, rez sebeklamů stanoviti své úkoly, které jsou povinováni splniti. Vědomí, že existuje dnes mocná mezinárodní komunistická organisace, která jest připravena využitkovati každé příležitosti k revolučnímu zápasu mezinárodním imperialismem, budiž nám posilou, že tentokrát moloch tak snadno nevyvázne, jako v roce 1918, kdy masy dělnické byly nezkušené a lehkověrné, K tomu však je v prvé řadě třeba, aby každý, příslušník strany i celý její organismus naplněn byl bojov ...
Zabavená místa obsahují kritiku stanoviska II. Internacionály k válce a reprodukují mezi jiným usnesení Všeodborového sjezdu amsterodamské Odborové Internacionály, která byla bez konfiskace na př. v časopise ťPrávo LiduŤ z 8. června 1924 uveřejněna. Nejen tuto thesi, ale i obšírný její rozhor, ukazující na její neudržitelnost, byl zabaven. Dále pak odstavec o stanovisku Komunistické Internacionály i v těch bodech, v níž odmítá taktiku odpírání vojenské služby a jiné radikální fráse, stejně tak i v bodech, kde kritisuje se heslo II. Internacionály praktikované po prvé úžasným činem odhlasování válečných úvěrů císaři německou sociální demokracií dne 4. srpna 1914, vylíčení stanoviska a postupu ruské komunistické strany za války 1915 až 1917 a konečně stanovisko strany komunistické k válce, všechny tyto theoretické rozbory a kritiky - byly bezmyšlenkovitě a šablonovitě konfiskovány.
Dnes kdy už řádění censury v Československu stalo se tak prominentní ostudou evropskou, že i listy tak oddaně vládní jako samo Právo Lidu (viz. Večerník P. L. ze dne 12. srpna 1924) píší tom celé úvodníky, tážeme se,
Co hodlá pan ministr učiniti, aby takové nesmyslné konfiskace, které jsou v příkrém rozporu se články ústavními o svobodě tisku, napříště se neopakovaly?
V Praze dne 22. srpna 1924.
Toužil, Haken,
Blažek, Warmbrunn, dr. Gáti, Mondok, Darula, Burian, Skalák, Sedorjak, Malá, Bubník, Bouček, Kučera, Houser, dr. Šmeral, Koutný, Merta, Kreibich, Kunst, Tausik. Šafranko, Mikulíček, Teska, Krejčí, Kříž, J. Svetlik,
III./4824 (překlad),
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi vnitra
s předčasném provedení trestu vězení v policejním řízení.
Nálezem libereckého policejního ředitelství ze dne 18. listopadu 1922, č. 4985 byl Theodor Koch, zámečnický pomocník ve Vratislavicích n. M. odsouzen pro přestupek podle §u 11 císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. k trestu vězení 48 hodin, poněvadž prý dne 28. října 1922, když se na Divadelním náměstí v Liberci konala slavnost, tlačil s kolem skrze účastníky, a když se zpívala státní hymna, nesňal klobouk. Stížností proti tomu podané zemská politická správa výnosem ze dne 13. ledna 1923, č. 477-189 nevyhověla, ťjelikož povaha skutku byla zjištěna a obviněný se částečně sám přiznalŤ. Ačkoliv Theodor Koch proti tomuto rozhodnutí podal stížnost k správnímu soudu a zároveň žádal zemskou politickou správu, aby této stížností přiznala odkládací účinek, byl přece trest vězení na něm vykonán. Nyní však nejvyšší správní soud nálezem ze dne 18. dubna 1924, č. 448 zrušil rozhodnutí zemské politické správy pro vadné řízení, proti němuž byla podána stížnost. Trest vězená byl tedy na Theodoru Kochovi neprávem vykonán. Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
1. Proč nebylo vyhověno žádosti Theodora Kocha, aby jeho stížností ke správnímu soudu byl přiznán odkládací účinek?
2. Proč se zemská politická správa ve svém rozhodnutí nezabývala důvody odvolání?
3. Jak bude Theodor Koch odškodněn za trest vězení, jejž neprávem vytrpěl?
V Praze dne 3. září 1924,
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Brunar, Wenzel, Simm, Schälzky, Windirsch, dr. Hanreich, J. Mayer, inž. Jung, Matzner, dr. Lehnert, Kraus, dr. Schollich, dr. Radda, Knirsch, Patzel, Bobek, Zierhut, dr. Petersilka, Mark, Scharnagl,
IV 4824 (překlad),
Interpelace
poslanců Hellera, Kaisera, Schuberta a druhů
ministrovi sociální péče
o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požtků v gelnickém údolí.
Když kdysi uherská vláda prodala smolnické doly a kutě soukromé ťHornouherské horní a hutní akciové společnostiŤ a státní dělníci se zdráhali přejíti do soukromých služeb, slíbila jim tehdejší uherská vláda slavnostně a písemně, že přestupem do soukromých služeb neutrpí vůči státním dělníkům žádných škod. Tak tomu skutečně také bylo až do měsíce března letošního roku.
V březnu 1924 jim však horní bratrská pokladna v Báňské Štiavnici odňala rychlou výpomoc 960 Kč a nouzovou výpomoc také ve výší 960 Kč s odůvodněním, že jim jako bývalým soukromým zaměstnancům nepříslušejí státní přídavky. Mezi lidmi, kteří 40 až 45 let dobře a věrně sloužili, a na konci své dlouhé služební doby musejí svůj život protloukati se směšně nepatrnými částkami, jest ovšem velké rozhořčení, tím spíše, že tyto požitky byly ustanoveny nespravedlivě. Rozhořčení jejich roste ještě více okolností, že jejích někdejší státní druhové jen pro šťastnou náhodu dostávají více než trojnásobnou částku jejich zaopatřovacích požitků.
K vysvětlení tohoto pronikavého rozdílu uvedeme několik příkladů: 1. Podúředník dostával po 40leté služební době před válkou ročně 1190 K, podle zákona č. 303 a 474 z r. 1921 dostává nyní 1620 Kč ročně. Kdyby se užilo ustanovení zákona č. 242/1922, patřilo by mu 4292 Kč, kdežto státní provisionista (pensista) za podobných okolností dostává kolem 5400 Kč. Dělník dostával před válkou 543.75 K, po úpravě dostává nyní 1620 Kč, podle zákona č. 242 patřilo by mu 4260 Kč, u vdovy to činí: 108,74 Kč, 810 Kč, 2130 Kč. Jako protiklad a na důkaz nespravedlivého vyměřování budiž uvedeno, že dělnice z tabákové továrny, která byla nyní dána na odpočinek, dostává asi 6200 Kč.
Jest smutné viděti, že věrní, hodní spišští horní podúředníci a horníci jsou obětmi nemožné a krátkozraké správy a vydáni v šanc nouzi a bídě, a museti přihlížeti, jak taková nespravedlivá a krátkozraká správa naše hodné, počestné, skromně smýšlející krajany vhání v objetí komunismu. Nebo snad to má býti právě účelem tohoto postupu?
Československá republika převzala práva a majetek starého státu, jest tedy samozřejmé, že s nimi zároveň musejí býti převzaty také povinnosti v plném rozsahu, nepřihlížeje k tomu, že rento závazek byl také mírovými smlouvami uložen novému státu.
Tážeme se pana ministra:
1. Ví pan ministr o neodůvodněném poškození starých horníků provisionistů, kteří kdysi přešli do soukromé služby a jímž kdysi uherská vláda písemně zajistila rovnoprávnost se státními horníky?
2. Jest pan ministr ochoten oznámiti, co jest příčinou tohoto náhlého nezaslouženého snížení zaopatřovacích požitků?
3. Jest pan ministr ochoten neprodleně napraviti tuto zřejmou nespravedlivost, a naříditi, aby zákon č. 242 z roku 1922 byl co nejrychleji proveden také stran těchto provisionistů, dokud staropensisté nebudou postavení na roveň novopensistům a naříditi, aby zaopatřovací požitky byly bez prodlení vyplaceny se zpětnou platností až do 1. března 1924?
V Praze dne 4. září 1924.
Heller, Kaiser, Schubert,
dr. Körmendy-Ékes, inž. Kallina, Křepek, dr. W. Feierfeil, Zierhut, Schälzky, Palkovich, Böllmann, Simm, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Windirsch, dr. Lelley, dr. Korláth, Kraus, dr. Lehnert.
V/4824 (překlad),
Interpelace
poslanců Blatné, Deutschové, Kirpalové a druhů
ministrovi vnitra,
že děčínská okresní politická správa porušila rovnoprávnost žen.
Děčínská okresní politická správa vyzvala dne 26. července 1924 starostenské a obecní úřady, aby sestavily seznamy porotců. V onom oběžníku stojí mezí jiným:
ťDále buďtež do seznamu pojaty jen takové osoby, které pro své vzdělání a čestný charakter jsou zvlášť způsobilé k úřadu porotce. Kdyby měly býti zapsány ženy, budiž přihlíženo k tomuto předpokladu ve zvýšené míře.Ť
To znamená nic méně než vyloučení žen od úřadu porotce. Podle § 106 ústavní listiny se však výsady pohlaví neuznávají. Výnos děčínské okresní politické správy jest v rozporu s tímto ústavněprávním ustanovením. Především však zrcadlí se v něm úmysly reakcionářské a názory byrokracie, která ťúkazyŤ chce ženu připraviti o těžce nabytá veřejná práva. Tento výnos ostatně vylučuje všechny osoby mladší 45 let z práva býti porotcem. Zdá se, že děčínská okresní politická správa si spletla zařízení porotní se zařízením kmetským (zákon ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n.). Jen kmet, nikoliv však porotce musí býti stár nejméně 45 let.
Tážeme se tedy pana ministra:
Jest ochoten náležitě poučiti podřízené úřady o ústavních a zákonných ustanoveních, aby se příště vyhnuly podobnému zasahování?
V Praze dne 4. září 1924.
Blatny, Deutsch, Kirpal,
Taub, R. Fischer, Uhl, Häusler, Beutel, dr. Haas, Hausmann, Hackenberg, Grünzner, Roscher, Pohl, Dietl, Schuster, Leibl, Schweichhart, dr. Holitscher, Schäfer, dr. Czech,
VI./4824 (překlad).
Interpelace
poslance Kirpalové, Heegera a druhů ministrovi národní obrany
stran zaopatřovacích požitků bývalých ošetřovatelek.
Bývalá ošetřovatelka Marie Scholzová v Novém Jičíně na Moravě, která pří sociálně lékařské prohlídce v listopadu 1920 byla uznána za neschopnou k výdělku do 65%, zažádala v roce 1921 o poskytnutí zaopatřovacího požitku. Ministerstvo jí oznámilo, že musí vyčkati, až nabude účinností zákon, jímž se upravují nároky bývalých vojenských ošetřovatelek na zaopatřovací požitky. Tato úprava byla skutečně provedena zákonem ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n. avšak žadatelka byla odkázána na prováděcí nařízení. Dne 6. října 1923 pod číslem 186 Sb. z. a n. bylo vydáno prováděcí nařízení, avšak přes to nebyla žádost Marie Scholzové do dneška vyřízena, a žadatelka na svoje naléhání byla odkázána na to, že § 89 výše uvedeného zákona vyžaduje ještě zvláštního prováděcího nařízení, o němž se nyní ještě vede vyjednávání mezí ministerstvem národní obrany a ministerstvem financí. Vyřízení věcí, zahájené již před 3 lety maří se tedy tím, že zákon ze dme 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n. více než dva roky poté, co nabyl účinnosti, nemůže býti proveden, ježto není prováděcího nařízení k určitému bodu. Tímto oznamujeme panu ministrovi zvláštní případ Marie Scholzové, jelikož však beze vší pochybnosti velice mnoho osol, jest těžce postiženo tímto nedostatkem přesné normy, tážeme se pana ministra:
Jest pan ministr ochoten uspokojivě rozřešiti otázku zaopatření bývalých vojenských ošetřovatelek a jak zamýšlí pan ministr tuto otázku rozřešiti?
V Praze dne 4. září 1924.
Kirpal, Heeger,
Blatny, Grünzner, Pohl, dr. Holitscher, Schweichhart, Hackenberg, Leibl, R. Fischer, Beutel, Häusler, Taub, Deutsch, dr. Czech, Uhl, dr. Haas, Dietl, Schäfer, Schuster, Hausmann, Roscher,
VII./4824 (překlad),
Interpelace
poslanou Windirsche a druhů
předsedovi vlády
o libovolném postupu státního statistického úřadu pří rozdělování výrobních oblastí.
Státní statistický úřad uveřejňuje v čísle 22 - 23, ročník V. svých Zpráv pod titulem ťPřirozené zemědělské oblasti a výrobní oblasti v Československé republiceŤ přehled oněch okresů, jež jsou zařazeny do rozličných výrobních oblastí celého státu. K tomuto přehledu na tabulce jest připojeno kartografické vyobrazení příslušných výrobních oblastí. Vyjímám z něho, že okres broumovský, úpický, polický a teplický nad Metují jsou vykázány jako oblasti obilnářské, ačkoliv tyto okresy výslovně patří do oblasti pícninářské. Tato příslušnost k oblasti pícninářské jest také zákonitě ustanovena ve vysvětlivkách k přílohám A a B k zákonu o opatření stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů č. 586 Sb. z. a n. Státní statistický úřad nemá tedy práva bez zákonného vlivu měniti rozdělení výrobních oblastí. Zkušenost učí, že rozličná odvětví státní správy při mnoha opatřeních, tak na př. zvláště v berním zákonodárství řídí se příslušností k výrobním oblastem, kteráž může býti pramenem těžkých křivd, zvláště pro zemědělství. Žádáme tedy, aby státní statistický úřad byl upozorněn, že v tomto případě postupoval nezákonitě aby se působilo v té věci, aby při rozdělování na výrobní oblasti bylo přihlíženo k zákonitě stanovenému stavu.
Se zřetelem na toto vylíčení tážeme se pana předsedy vlády:
1. Víte o libovolném postupu státního statistického úřadu, jenž nepřihlíží k zákonitému ustanovení výrobních oblastí?
2. Jste ochoten pečovati, aby v publikacích státního statistického úřadu bylo přihlíženo k zákonitě ustanovenému rozdělení výrobních oblastí a aby bylo dodržováno?
3. Jste dále ochoten působiti svým vlivem, aby výše zmíněná publikace státního statistického úřadu byla znovu vydána, s opravami shodujícími se se zákonem?
4. Jste konečně ochoten přikázati státnímu statistickému úřadu, aby před dalšími publikacemi týkajícími se zemědělství, postupoval v dohodě s povolanými zemědělskými odbornými sbory?
V Praze dne 2. září 1924.
Windirsch,
Böhr, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, Schubert, Kostka, Heller, Böllmann, inž. Jung, J. Fischer, Patzel, Knirsch, Simm, Wenzel, Mark, Křepek, Kaiser, Bobek, Stenzl, Zierhut, J. Mayer, dr. Hanreich,
VIII./4824 (překlad),
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi vnitra
o neslýchané konfiskační praxi, která se poslední dobou provádí proti časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových Varech,
Šest let jíž žijeme v tak zvané svobodné republice a přece musíme stále znovu zjišťovati, že žádné době absolutně ovládaného Rakouska nebyl tisk rdoušen tak, jak se to nyní děje v tomto státě proti německému tisku. Ve všech demokratických státech světa se ctí právo volného projevu mínění. Po této stránce budiž poukázáno jen na poměry v Anglii a Americe. Jen Československé republice, jak se zdá, jest vyhrazeno zaváděti nové demokratické způsoby vrcholící v tom, že se německý tisk umlčuje. Censor státního policejního komisařství v Karlových Varech má, jak se zdá, zvláštní ctižádost, aby lázeňským hostům ze všech zemí zvláště ukazoval tyto svobodomyslné způsoby. Stačí mu, aby zjistil, že v karlovarském časopise ťTageszeitungŤ jest obsažen článek podepsaný interpelantem a hned bez ohledu na obsah článku červená tužka zahájí činnost. Články, jež ve 20 jiných časopisech úplně bez závady mohly vyjíti, propadají v Karlových Varech neúprosné censuře. Nelze se ubrániti dojmu, že jest zde úmysl, aby se tímto trýzněním a škodami, které z toho vznikají vydavateli časopisu, vydavatel donutil, aby podobných článků neuveřejňoval. Na důkaz budiž doslovně uvedeno místo, které posledně bylo znovu zabaveno. Konečný odstavec článku ťČeské mírové šalmajeŤ v časopise ťDeutsche TageszeitungŤ ze dne 2. září 1924, č. 201:
ťNěmecký národ poznává stále jasněji, že mírové šalmaje v českém táboře nemají konec konců jiného účelu, než způsobiti v německých řadách neklid a pohnouti jednu německou stranu nebo stranickou skupinu, aby za mísu čočovice nahradila českou stranu, jež z volebních důvodů vystupuje z koalice, a aby tím zajistila další chod vládního stroje. Německý národ však také dobře ví, že po provedených nových volbách dosavadní české strany, držící zajištěné mandáty, se znovu spojí ve všečeskou vládní koalici. A pohořeli by pak jen hloupí Němci, kteří se stále ještě odstávají klamu, že Češí dobrovolně nebudou užívati moci, skupené v jejich rukou vždy jen k podporování svého národního státu, nýbrž z demokratických úvah budou míti zřetel k rozvoji sudetsko-německého národního kmene. My Němci zajistíme jen tehdy rozvoj svého národního kmene, kdy si v uzavřeném šiku, stojíce pod jednotným velením vybojujeme své právo sebeurčení.Ť
Podepsaní se tedy táží pana ministra: Je-li ochoten pečovati, aby napříště jeho podřízení neprováděli takové úplně neodůvodněné censory a je-li ochoten učiniti vhodná opatření, aby toto přímo zlomyslné pronásledování německého tisku bylo zastaveno?
V Praze dne 4. září 1924.
Inž. Kallina,
dr. Lodgman, dr. Radda, Kraus, Matzner, Böllmann, Knirsch, Simm, Heller, Schubert, Windirsch, Kaiser, inž. Jung, Wenzel, Patzel, J. Fischer, Stenzl, dr. W. Feierfeil, Böhr, Zierhut, Bobek, dr. Luschka, Kostka.