Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924

4814. Vládní návrh.

Zákon

ze dne ...................................................................... 1924,

jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Vláda se zmocňuje, aby převzala pohledávky vzniklé vůči bývalému eráru rakouskému, uherskému a společnému z dodávek provedených za války, tj. od 28. července 1914 do 28. října 1918 a aby poskytla za ně úplatu podle ustanovení tohoto zákona.

§ 2.

Úplata může býti dána pouze původnímu věřiteli, leč by změna v osobě věřitelově byla nastala dědickou posloupností mezi osobami vyhovujícími podmínkám odstavce druhého nebo před účinností zákona převodem pohledávky na peněžní ústav, který poskytl úvěr k provedení dodávky, z níž pohledávka vznikla.

Další podmínkou převzetí pohledávky jest, že věřitel jest od 28. října 1918 státním příslušníkem československým a že bydlí od té doby nepřetržitě v tuzemsku. Je-li věřitelem osoba právnická, může jí býti dána úplata, jestliže má své sídlo v tuzemsku nepřetržitě od 28. října 1918 nebo jestliže je sem přenesla před 1. červencem 1924 podle zákonů ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 neb ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n. anebo jestliže za přenesení sídla před 1. červencem 1924 zažádala.

Společnostem obchodním, na které se nevztahují ustanovení druhé věty předchozího odstavce, může býti dána úplata, mají-li v tuzemsku své sídlo nepřetržitě od 28. října 1918 a pokud jsou zúčastněni na společnosti společníci vyhovující podmínkám prvé věty předešlého odstavce.

§ 3.

Převzaty mohou býti pouze ty likvidní pohledávky, které byly přiznány k dávce z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.

§ 4.

Za převzatou pohledávku budou dány na úplatu 3% neslosovatelné dluhopisy a to v poměru 50 Kč jmenovité hodnoty dluhopisů za 100 K pohledávky.

Dluhopisy ty budou způsobilé k ukládání sirotčích peněz a úroky z nich budou osvobozeny od daně důchodové (rentové).

§ 5.

Při určení výše úplaty bude vzat přiměřený zřetel na odškodnění jakéhokoliv druhu za tyto pohledávky již poskytnuté.

§6.

Má-li stát za věřitelem, jehož pohledávka byla převzata, pohledávku z daní, poplatků nebo jiných dávek veřejných, jest oprávněn ponechati si dluhopisy na místě placení. Podrobné předpisy o súčtování takto zadržených dluhopisů budou dány nařízením.

§7.

O převzetí pohledávky a úplatě rozhodne ministerstvo financí na žádost věřitelovu, kterou nutno podati do šesti měsíců od účinnosti zákona.

Věřitel jest povinen vydati finanční správě všechny právní a zjišťovací prostředky potřebné k uplatnění převzaté pohledávky. Postoupení pohledávky státu podle tohoto zákona jest osvobozeno od poplatků.

§8.

O podmínkách a účincích převzetí pohledávky platí pouze ustanovení tohoto zákona, která budou podrobněji provedena vládním nařízením.

Právní poměry mezi věřitelem a státem vznikající podle tohoto zákona nejsou občanskými právními věcmi a jsou tudíž spory mezi státem a věřiteli z převzetí pohledávek provedeného podle tohoto zákona vyloučeny z pořadu práva.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Důvodová zpráva.

Pohledávky za dodávky provedené za světové války pro bývalý erár rakouský, uherský nebo společný jsou podle posledního odstavce článku 205 mírové smlouvy St. Germainské a článku 188 mírové smlouvy Trianonské dluhem nynější vlády rakouské, pokud se týče maďarské. Pohledávky tyto nebyly zavázanými vládami posud zaplaceny a nebudou ani vyrovnány pomocí clearingu. Do tohoto nebylo je možno pojmouti pro zásadní odpor vlád rakouské a maďarské, protože vlády tyto stojí na stanovisku, že titul, z něhož ony staly se dlužníky ze zmíněných pohledávek, zakládá se v ustanovení mírových smluv a jest tudíž titulem veřejnoprávním a založené jím závazky dotčených vlád jsou závazky veřejnoprávními, kdežto clearingem mají býti vyrovnány jen pohledávky a závazky soukromoprávní. Proto nevztahuje se na tyto pohledávky soupis podle vlád. noř. čís. 265 Sb. z. a n. z r. 1922. Doba a důvod vzniku těchto pohledávek je značně přibližuje válečným půjčkám, ačkoliv právnická a hospodářská povaha jejich jest od válečných půjček odlišná. Obchod a průmysl mají těmito pohledávkami vázány značné částky, které lze odhadnouti přibližně na. 700,000.000 Kč. Úvahy rázu především hospodářského, které vedly stát k úpravě válečných půjček, ač nebylo povinnosti k jejich převzetí, přimlouvají se také za řešení této otázky tak, aby kapitál ve zmíněných pohledávkách vázaný byl dle možnosti opět mobilisován.

Jako při válečných půjčkách nemůže ovšem ani tu jíti o plné uhrazení pohledávek, nýbrž pouze o odškodnění v té míře, které vyžadují ohledy národohospodářské. Vláda považuje za nejvhodnější prostředek převzetí takových pohledávek státem, které vylučuje případného pozdějšího jejich uplatňování, a zaplacení posavadních věřitelů vydáním státních dluhopisů.

Předmětem úpravy jsou pohledávky vůči bývalému eráru rakouskému, uherskému nebo společnému za dodávky provedené za války (od 28. července 1914 do 28. října 1918).

Takové, úplatné převzetí pohledávky víže osnova na určité podmínky, z nichž první jest totožnost původního a dnešního věřitele.

Z převzetí vyloučeny jsou tudíž zásadně pohledávky, u kterých nastala změna v osobě věřitelově. Návrh zákona zamýšlí totiž poskytnouti úplatu jen v případech, kde podnikateli za dodávku nedostalo se již jiné protihodnoty. Proto nevylučuje převzetí pohledávky její nabytí posloupností dědickou, ovšem jen mezi osobami náležitě kvalifikovanými. Obdobně ani fuse podniků by nevylučovala úplatného převzetí. Kde jde o pohledávky vzniklé z dodávek financovaných peněžním ústavem, jest interesován hospodářsky na zaplacení především peněžní ústav a proto nabytí pohledávky tímto ústavem až do účinnosti zákona není překážkou převzetí pohledávky.

Další materielní podmínkou úplatného převzetí pohledávky na straně věřitelově jest čsl. státní příslušnost a nepřetržitě od převratu trvající tuzemské bydliště věřitelovo u osob fysických, u osob právnických tuzemské sídlo. Zaplacení může se však dostati také podnikům, které při převratu měly v tuzemsku pouze svá provozovny a přenesly sem také své sídlo a hospodářské vedení do 1, července 1924 podle zákonů nostrifikačních čís. 417 z r. 1919 a čís. 12 z r. 1920 anebo alespoň do téže lhůty za přenesení sílila zažádaly. Vláda shledává účelným, aby tuzemské sídlo trvající nepřetržitě od převratu platilo jako podmínka převzetí pohledávky i pro ony společnosti obchodní, které dle převládajícího mínění nebe pokládati za osoby právnické, tedy zvláště pro veřejné obchodní společnosti. Tu jest však úplata omezena pouze na tu míru, kterou jsou zúčastněni na společností společníci vyhovující výše vyloženým podmínkám vyžadovaným pro osoby fysické.

Formální podmínkou možnosti převzetí pohledávky jest její přiznání k dávce z majetku a z přírůstku na majetku podle zákona čís. 309 Sb. z. a n. z r. 1920.

Převod pohledávky na stát jest podle návrhu jednáním obdobným cessi, a to fakultativním, podmíněným žádostí věřitelovou, pro kterou návrh stanoví preklusivní lhůtu šesti měsíců. Jde tu jen o obdobu cesse, neboť převzetí pohledávky neděje se na podkladu práva soukromého a podle ustanovení obecného zákona občanského (občanského práva) o cessi pohledávek, nýbrž podmínky a účinky převzetí pohledávky jsou výlučně upraveny tímto zákonem. Proto také právní poměry vznikající mezi věřiteli a státem převzetím pohledávky nejsou občanskými věcmi právními podle §u 1. jurisdikční normy a případné spory jsou vyloučeny z pořadu práva. Převzetí pohledávky jest výslovně osvobozeno od poplatků. Návrh ukládá věřiteli povinnost vydati finanční správě všechny právní a zjišťovací prostředky, aby převzatá pohledávka mohla býti uplatňována.

Postoupením pohledávky převádí věřitel na stát veškerá práva z pohledávky a nemá se své strany vůči státu jiných nároků ani povinností kromě těch, které plynou z tohoto zákona. Existenci pohledávky bude možno zjistiti potvrzením dotčené vlády a stanoví proto návrh jako podmínku převzetí pohledávky její likviditu.

Na úplatu za převzatou pohledávku nebude dána hotovost, nýbrž státní dluhopisy. Při určení výše této úplaty vychází vláda z obdoby odškodnění, které poskytuje za válečné půjčky zároveň předložený návrh zákona o konečné úpravě válečných půjček. Za pohledávky mají býti vydány 3% neslosovatelné dluhopisy v poměru 50: 100. Do této úplaty má však býti započteno jakékoli jiné odškodnění, které z téhož důvodu bylo již poskytnuto. Dluhopisy budou vybaveny obvyklými výhodami státních papírů, totiž sirotčí jistotou a osvobozením od daně důchodové.

Státu jest vyhrazeno retenční právo k dluhopisům pro nezapravené pohledávky z daní a jiných veřejných dávek. Nařízením bude třeba stanoviti, jakým kursem se na takový dluh zadržené dluhopisy započtou.

Vláda projevuje přání, aby tato osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému k projednání v době co nejkratší a po projednání poslaneckou sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému za stejným účelem.

V Praze, dne 3. září 1924.

Předseda vlády:

Švehla m. p.